Už jen hodiny nás dělí od okamžiku, kdy se v údolí Valtellina – Valchiavenna provincie Sondrio v severním italském kraji Lombardie rozběhnou soutěže devatenáctých zimních deaflympijských her. Vypravilo se na ně i osm českých sluchově handicapovaných reprezentantů, přihlášených do čtyř sportovních odvětví. O co nejlepší umístěním budou bojovat v alpském i klasickém lyžování, na snowboardu – a premiérově v hodně atypické soutěži, bleskovém šachu!
Novinka v programu deaflympijských her ale proběhne na opačném konci regionu než většina tradičních zimních disciplín. A proto i český šachista Milan Orság zůstane v dislokovaném dějišti královské hry, v Chiavenně, obrazně řečeno osamocen. Zbytek týmu (od středy včetně Tomáše Pazdery, obhájce zlata ze snowboardcrossu z předchozí deaflympiády v Rusku, který se opozdil z rodinných důvodů) se ubytoval v horské vesnici Santa Caterina di Valfurva, k níž patří i řadovými turisty z Česka hojně navštěvované horské středisko, přes kopec sousedící se zvučnějším Bormiem.
V klasickém lyžování nás tady bude reprezentovat František Kocourek. V minulosti rovněž úspěšný silniční cyklista, na kterého však v Itálii čeká nelehká bitva nejen s „agresivním“ sněhem, vyžadujícím precizní mazání na okruh plný prudkých sjezdů a zatáček, ale zejména s prakticky neporazitelnými běžkaři z Ruska a Ukrajiny. Na protilehlém svahu, po většinu dne a zejména v dolní polovině permanentně skrytém před slunečními paprsky, se od středy vrhla do oficiálních tréninku i pětice, specializující se na alpské disciplíny. Mnohonásobná medailistka ze světových šampionátů i deaflympijských her, Tereza Kmochová, její stálá reprezentační kolegyně Veronika Grygarová, a také trio mladých mužů Jiří Hartig, Jan Panský a po Orságovi druhý nováček na deaflympiádě, Matěj Ponocný. A s jakými představami naši sportovci do Santa Cateriny přicestovali?
Největší pozornost bude upřena k Tereze Kmochové, která na osmnáctých zimních deaflympijských hrách v Rusku v roce 2015 dosáhla obdivuhodného maxima – v pěti disciplínách, pět zlatých medailí! „Nechci říkat, že chci obhájit přímo pět zlatých medailí, protože lyžování je nevyzpytatelný sport a může se stát všechno možné. Ráda bych ale pět medailí získala,“ přeje si Kmochová, která má za sebou i starty v klasickém Světovém poháru nebo úspěšná vystoupení na Univerziádě.
Skromnější, a přesto smělé cíle neskrývá ani Veronika Grygarová, která před čtyřmi lety vybojovala na ruských kopcích nedaleko Magnitogorsku stříbro ve sjezdu. I tentokrát by se ráda dostala co nejblíže k „bedně“, vyhrazené pro medailistky, nejlépe až na ni. „Konkurence bude ale velká,“ upozorňuje Grygarová s tím, že prosadit se mezi nejlepší je v dnešní době čím dál složitější. Podobný názor sdílí Jiří Hartig. „V přípravě jsem ale sjezdil hodně ledovců, poctivě trénoval, a doufám, že bych mohl zopakovat osmé místo v kombinaci z roku 2015. I když i já bych se ještě raději probojoval na bednu. Ale počítám s tím, že síla soupeřů bude velká.“
Kromě individuálních cílů vzhlíží česká výprava i ke specifické atmosféře deaflympijských her, která je odlišná od té, jakou běžně prožívají na ostatních závodech. „Těším se na setkání s lidmi, co budou na deaflympiádě poprvé, a samozřejmě na kamarády ze zahraničí, co už znám naopak z minula. A čeho bych chtěl dosáhnout? Poslední dobou mi jde nejvíce obří slalom. Takže v něm bych chtěl skončit do osmého místa,“ svěřil se další z našich lyžařů, Jan Panský.
A ještě jeden postřeh z dějiště her. Zatímco vedení výpravy může oprávněně žehrat na (tak trochu očekávané) nedostatky v přidělování akreditací, permanentek na lanovku či organizaci volných jízd a tréninků sjezdařských soutěží ze strany vždy nevypočitatelných italských pořadatelů, nikdo z Čechů si nemůže stěžovat chutnou a bohatou stravu, která je jim servírována v malém hotelu, v němž našli své dočasné útočiště, a je ideálně umístěn jen pár desítek metrů nad cílem závodní sjezdovky.
Text a foto: David Soeldner, St. Caterina di Valfurva, Itálie
