Pátek třináctého, nešťastný je den, říká české úsloví o lidové pověrčivosti. Na zimní deaflympiádě v italské Santa Caterině však černější než pátek, byla sobota čtrnáctého, nejen pro největší smolařku Veroniku Grygarovou, která si při pádu v kombinačním sjezdu natáhla vazy v dolních končetinách. Vždyť i druhé stříbro pro naši výpravu v podání Terezy Kmochové zkropily slzy zklamání, nikoliv nadšení. Ale opravdu černočerné to v Itálii z českého pohledu druhý den soutěží nebylo.

Slalom bývá dominantní disciplínou Terezy Kmochové. A protože je součástí alpské kombinace, zdálo se, že za předpokladu, kdy se jí povede dopolední sjezd a udrží se na dohled Rusky Jakovišinové, mohla by páteční stříbro vyměnit za mnohem cennější a žádanější kov. A skutečně. Sjezd zvládla naše nejúspěšnější neslyšící lyžařka na výtečnou a se ztrátou 51 setin sekundy si vytvořila skvělé výchozí podmínky na druhý souboj s časem – a mladou Ruskou – i mezi slalomovými tyčemi. Jenže pak začala pracovat hlava. A nad lehkostí a rozhodností zvítězila opatrnost. „Nejsem spokojená. Věděla jsem, že mám na to závod vyhrát. A navíc jsem ve sjezdu předvedla asi životní jízdu, jenže ve slalomu jsem to nezvládla psychicky. Chybu dávám jen sama sobě. Měla jsem na víc, ale nezvládla to,“ svěřila se posmutnělá Kmochová, u které se v cíli objevily ony slzičky v očích, a nebyly to ty šťastné…

Opravdové neštěstí ale dopadlo na její reprezentační kolegyni, Veroniku Grygarovou. Nejen, že o den dříve o pouhé čtyři setiny sekundy přišla o bronz ve sjezdu, ten kombinační pro ni skončil ještě hůř, předčasně a na nosítkách. V páté brance při prudké změně směru se jí zařízla jedna lyže do sněhu, vypnulo vázání, a česká lyžařka (naneštěstí stále s druhou lyží pevně upevněnou) předvedla několik nehezkých kotrmelců, a zůstala ležet na svahu. Pořadatelé ji pak svezli do údolí na provizorní ošetřovnu, kde ji zdravotník zaledoval a obvázal oblast pod levým kolenem. Ačkoliv se Grygarová snažila vysílat (zejména vůči fotoaparátům a mobilům) optimistická gesta, obvyklý úsměv na tváři jí scházel, a to byla známka toho, že není v pohodě. V podstatě celé odpoledne pak strávila cestou do nemocnice v Soldanu, kde podstoupila podrobné vyšetření a RTG. I když se do Santa Cateriny vrátila s obvázanými nohami, zprávy zněly optimističtěji, než se čekalo. Žádná zlomenina, nikoliv zpřetrhané, ale jen natažené vazy. I tak dostala Veronika Grygarová minimálně do pondělka klid od lyží, a uvidí se, bude-li schopna se postavit na start některé z posledních dvou alpských disciplín.

Od smutku a smůly ale k dalšímu, byť hořkému zlepšení Jiřího Hartiga v kategorii mužů. Na skvělý výkon z klasického sjezdu totiž navázal v kombinaci. Dopolední sjezd nepokazil a ve slalomu (druhý nejlepší čas ze všech!) se posunul ze sedmého na konečné čtvrté místo! K bronzu mu scházelo 59 setin sekundy. „Mohlo to být lepší, pokud bych nejel spíš na jistotu, ale nadoraz a co nejrychleji dolů. Forma se mi ale rozjíždí, a doufám, že v nadcházejícím Super G budu zase rychlejší,“ přeje si Hartig a vzhlíží ke své královské disciplíně – slalomu speciál, na který by potřeboval identické podmínky, jaké panovaly během kombinace. „Pro můj styl a pocit by byly ideální. Sluníčko – a hlavně tvrdý sníh.“

V naší rekapitulaci nesmíme zapomenout ani na druhého z našich alpských lyžařů, který se v sobotu objevil na sjezdovce pojmenované po Deboře Compagnoniové, na Jana Panského, klasifikovaného v kombinaci neslyšících na čtrnáctém místě.

A podruhé do programu soutěží zimní deaflympiády zasáhl i náš běžkař František Kocourek, tentokrát ve sprintu klasickou technikou. V kvalifikaci, kdy každý z účastníků sprintoval na čas sám za sebe, ho nerozhodil nečekaný pád ve stoupání na můstek přes cestu, a statečně bojoval i v následném čtvrtfinále s kvartetem soupeřů z Ruska, Ukrajiny a Číny, kde strategickým přesunem na vnitřní stranu zatáčky před poslední krátkou rovinkou podjel jednoho z Číňanů, a celkově obsadil patnácté místo.

Text a foto: David Soeldner, St. Caterina di Valfurva, Itálie