Bronzová medaile z nedávných deaflympijských her v Itálii – to bylo to správné zakončení roku 2019. Český sjezdový lyžař však nezáří pouze ve sportu neslyšících. Všestranně nadaný Jiří Hartig je zároveň aktivním fotbalistou a neméně vášnivým provozovatelem hasičského sportu.

Pro Jiřího Hartiga nešlo o první deaflympiádu v jeho sportovní kariéře. Solidními výkony se prezentoval už dříve v Rusku v roce 2015, kde však na žádný cenný kov ještě nedosáhl. Český reprezentant v Itálii překvapil i v rychlostních závodech navzdory tomu, že je převážně slalomový specialista. Ve sjezdu obsadil páté místo, dvakrát byl čtvrtý – v kombinaci a v Super G.

Jeho bronzová medaile v obřím slalomu zároveň znamenala i historicky první cenný kov pro Českou republiku ze zimních deaflympiád v kategorii mužského lyžování…

Co pro vás tento úspěch znamená? Jak jste oslavil bronzovou medaili?

Byl jsem moc šťastný, že jsem to pro naši vlast dokázal a určitě to chci zvládnout znovu na další deaflympiádě. Oslavil jsem to řádně koncem dne po ukončení závodech v baru. (smích)

Jak probíhala příprava na deaflympiádu v Itálii?

Připravoval jsem v létě kondičně i tréninkově na pěti ledovcích s mým osobním trenérem Petrem Vodrážkem. Snažil jsem se zlepšovat svoji techniku a rychlost a poslední závěrečnou přípravu jsem absolvoval na kopci přímo v Santa Caterině. Děkuji svým rodičům, kteří mě celý život podporují a bez nich by to nešlo, a také svazu Vrchlabí TJ Spartak Vrchlabí, kde jsem dříve začínal pod vedením pana Luboše Dlaboly.

Jak na vás tato vrcholná akce pro neslyšící sportovce zapůsobila?

Celá sportovní událost se mi líbila, do Itálie jsem se moc těšil. Šlo o příjemné prostředí, nejlepší kopce, které jsem kdy jel. Ale bohužel ta organizace, ta by se mohla ještě hodně zlepšit. Jednou jsme například museli čekal na skipasy několik dní, abychom se dostali na kopec a mohli vůbec trénovat.

Vy se specializujete na slalom, ale kvalitních výsledků jste dosáhl i v rychlostních disciplínách. Jak blízko či daleko bylo k zisku medaile ve sjezdu nebo v kombinaci?

Bylo to opravdu těsné. Především v kombinaci, kdy jsem se umístil na čtvrtém místě v celkovém čase 1:46,27, mi k získání bronzové medaile chybělo o pouhých 60 setin vteřiny.

Ve slalomu jste byl bohužel smolně diskvalifikován, mrzel vás tzv. špicar na poslední brance? Byla by z toho jinak další medaile?

Jelikož slalom je moje vůbec nejoblíbenější disciplína, tak jsem si opravdu dost věřil, že by se to mohlo povést. Ale bohužel i ten špicar občas patří k závodění. Když jsem dojížděl do cíle, tak jsem se podíval na čas, kdy jsem mohl být po prvním kole druhý. Je to škoda. Ale jsem na sebe pyšný, už kvůli tomu, že se mi tu bronzovou medaili v Itálii podařilo získat.

Věnujete se kromě lyžování i jiným sportům?

Já velmi rád hraji fotbal, je to můj druhý koníček a snažím se hrát i přes léto, když na něj mám čas. Také se věnuji hasičskému sportu.

Jaké jsou vaše plány pro sportovní rok 2020? Případně čeho byste chtěl dosáhnout v následujících letech?

Mám v plánu jezdit FIS závody a občas nějaké evropské poháry pro neslyšící. Na příští deaflympiádě bych chtěl dosáhnout na ještě lepší umístění. Konkurence je ale veliká.

Dal jste si nějaké novoroční předsevzetí?

Já si nikdy nedávám žádná předsevzetí. Nechávám to osudu, co se mnou udělá, ale věřím na úspěchy a také to chce hlavně pevné zdravý, které je důležité.

Text: Martin Steinbach
Foto: David Soeldner