Minulý měsíc nás opustila významná osobnost českého a mezinárodního para sportu. Milan Kubala – trochu rebel a velký vtipálek, ale především nezlomný bojovník s úspěchy jak v rámci vlastní aktivní kariéry, tak na poli trenérského působení. Jeho dvě zlaté paralympijské medaile a titul světového šampiona z něj udělaly jednoho z historicky nejslavnějších atletů se spastickým handicapem.

Seriál: Z české paralympijské historie – 1. díl – atlet Milan Kubala

Milan Kubala, diskař, koulař, rodák z Frýdku-Místku a celoživotní sportovec, se narodil 18. června roku 1946. Během svého studia tělesné výchovy na přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vyzkoušel skoro všechny sporty, zejména ty méně obvyklé: „Fotbal dělal každý, ale já chtěl něco zvláštního, a tak jsem vyzkoušel třeba krasobruslení, parašutismus, skoky do vody a tak dále. Nakonec jsem ale ze studia utekl, protože jsem byl darebák a neučil jsem se.“

Ve 29 letech se u Milana Kubaly začaly projevovat zdravotní potíže a z ničeho nic musel strávit téměř rok v nemocnici. Nikdy se přesně nedozvěděl, jakou nemoc to vlastně prodělal. Zůstal spastikem se sníženou koordinací pohybu a také s horší artikulací řeči. Za celou svoji sportovní kariéru byl z části odkázán také na příznivost vnějších podmínek v den závodu. Při jeho postižení stačilo, když trochu zapršelo a leskl se vyznačený kruh. Přidalo se třeba šero či umělé osvětlení na stadionu a jeho zrak začal ztrácet záchytné body, Kubala si byl rázem ve výkonech méně jistý, což se mohlo podepsat i na jeho výkonnosti.

I tak ale člen Sportovního klubu Nového Města nad Metují dosáhl na několik fantastických úspěchů v rámci českého i světového para sportu. Především v hodu diskem, kterému se věnoval od svých 16 let. Úspěšný byl také ve vrhu koulí. Závodil v kategoriích F35 a F36 určených pro spastiky. Na paralympijských hrách v Atlantě v roce 1996 vybojoval stříbro v hodu diskem, v kouli skončil pátý. O čtyři roky později v Sydney už z toho bylo diskařské zlato a šesté místo v kouli.

Byl druhým nejstarším členem české výpravy na hrách v Aténách 2004 a ani v řecké metropoli v soutěži diskařů nenašel přemožitele. V posledním pokusu celé soutěže v kruhu vytočil s úsměvem dvě otočky a poté ležérně odhodil své náčiní v dál. „Už nemělo žádnou cenu zkoušet házet naplno. Věděl jsem, že to mám vyhrané a nebyl jsem schopný v sobě potlačit ten obrovský příval radosti. Proto jsem vymyslel něco pro diváky,“ vzpomínal s úsměvem na závěr soutěže diskařů Milan Kubala v rozhovoru pro měsíčník Moravskoslezského kraje v roce 2004.

„Na Peking bych se určitě dal ještě výkonnostně zase dohromady, ale nepojedu tam jako šedesátiletý dědek, už se mi ani nechce. Taky nechci, aby se říkalo, co je to za sport, když tam uspěje takový dědek. Lidé nevidí, co za úsilí musí člověk vynaložit, aby se k výkonům v mém věku dopracoval,“ řekl v roce aténského triumfu Milan Kubala pro městský webový portál svého domovského Frýdku-Místku.

Medaili z paralympiády věnoval jako motivaci svému synovi Přemyslovi Kubalovi, reprezentačnímu volejbalistovi, který se na olympiádu také podíval v rámci soutěže plážových volejbalistů. Přemek byl roce 1997 vyhlášen nejlepším volejbalistou České republiky. Společně se Petrem Benešem se kvalifikoval na Letní olympijské hry 2012 v Londýně do soutěže v plážovém volejbalu. Sehráli zde společně celkem čtyři zápasy, ale nepodařilo se jim postoupit ze základní skupiny do osmifinále.

Ale zpět k legendárnímu diskaři. Kubala dál závodil a dál přidával do své bohaté sbírky sportovních úspěchů cenné kovy z domácích i světových soutěží. Nic ale netrvá věčně. V rámci slavnostního galavečera občanského sdružení Atletika vozíčkářů v Rožnově pod Radhoštěm potvrdil úspěšný reprezentant Milan Kubala své rozhodnutí ukončit sezónou 2005 svoji aktivní kariéru.

Poslední medaile získal ve svých 59 letech na evropském šampionátu v roce 2005 ve finském Espoo, kde skončil v disku na druhém místě a v „open“ pořadí téže disciplíny, které zahrnovalo i závodníky pocházející z mimoevropských zemí, na třetí příčce. Hned jak to bylo možné, tak Kubala přesedlal na trénování, a i v tomto odvětví se mu dařilo. V rámci slavnostního vyhlášení ankety Nejlepší handicapovaný sportovec roku 2012 získal ocenění Trenér roku.

V roce 2009 prohlásil jeho svěřenec – také paralympijský medailista Radim Běleš – pro webové stránky Sportovního klubu nad Metují: „Jsem rád, že mám to štěstí, že se mi Milan chce věnovat. Je to persona, která ve sportu hodně dokázala a jako člověka si ho velice vážím. Každý, kdo dělá individuální sport, stejně potřebuje někoho k sobě, kdo mu pomůže, o koho je dobré se opřít, když se Vám třeba nedaří a hlavně někoho, kdo Vás neustále motivuje a někdy i nutí do tréninku. Přiznám se, že to mi někdy chybělo.“

Milan Kubala byl celoživotním sportovcem, který dosáhl na mnoho významných mezinárodních úspěchů v atletice handicapovaných, a ještě před několika lety proháněl mladší soupeře v zápasech stolního tenisu. Svým inspirativním životním přístupem také motivoval do závodění nemálo úspěšných atletů napříč několika generacemi. Rodák z Frýdku-Místku zemřel v sobotu 14. března 2020.

Čest jeho památce.

Text: Martin Steinbach
Zdroje: publikace XI. letní paralympiáda Sydney 2000
měsíčník Moravskoslezského kraje
webový portál města Frýdek-Místek
iDnes.cz a Sport.cz
Foto: Archiv ČPV