Světové hry sportovců s intelektovým handicapem v Ekvádoru, malé jihoamerické zemi plné přírodních krás, spějí i přes mnohdy těžko omluvitelné přehmaty pořadatelů k závěru. A medailová sbírka české výpravy je bohatší o další dvě medaile. Třetí místo obsadila naše děvčata v běžecké štafetě na 4 x 100 metrů, v bazénu si pro něj dohmátla Adéla Míková.

Na předchozích Global Games v italském Loanu získala bronzovou medaili v polohovém závodě na 400 metrů. Toho se v Guayaquilu nezúčastnila a osobní sbírku cenných kovů rozšířila ve čtvrtek na 50 metrech volným způsobem.

„Vyburcovala jsem se a povzbudila mne i moje trenérka, takže jsem si věřila. Dala jsem do toho všechno s tím, že to vyjde, nebo ne, ale naštěstí to vyšlo,“ prohlásila Adéla Míková. Přitom do finále proklouzla až sedmým nejlepším časem. Naopak na 100 metrech prsa, kde měla v bazénu jednadvacet soupeřek, skončila výkonem 1:36,37 na nepopulárním devátém místě.

O den později se jí ale povedlo postoupit hned do dvou finálových závodů. Bohužel, pauza na regeneraci byla příliš krátká, v podstatě jí tvořily dva medailové ceremoniály (ano, tentokrát už plavci na stupních vítězů dostali zajímavě vytvarované medaile, zatímco Adéla si ve čtvrtek převzala pouze diplom a na svůj bronz stále čeká!) a to se logicky projevilo i v úbytku sil. Na stovce volným způsobem, kam se nominovala s novým osobním rekordem (1:10,40), otáčela jako druhá, v cíli ale dohmátla šestá (1:10,50). A na padesátce prsa, s třetím nejrychlejším časem z kvalifikace (42,66), byla pátá (42,92).

„Udělala jsem chybu, že jsem se nedokázala přinutit k tomu, abych ve finiši zase přidala. A navíc jsem si třikrát lokla vody.“

Jen dílčí radost z vylepšování individuálních výkonů si v Guayaquilu zatím dělá náš druhý reprezentant v bazénu, Vladimír Hlaváč. Ovšem finále na 100 metrů prsa mu uniklo opravdu o konečky prstů! V poli sedmadvaceti plavců obsadil deváté místo, když časem 1:17,92 vytvořil nejen nový osobní rekord, ale zároveň splnil B limit na letní paralympijské hry v Riu de Janeiro 2016. V pátek si stanovil nová maxima i na 50 metrech volným způsobem (27,29), kde ve výsledkové listině figuruje dvanáctý z jednatřiceti, a výborný byl výkon na 100 metrů znak (1:15,35), byť v poli nesmírně zdatných soupeřů to stačilo na sedmnácté místo ze sedmadvaceti plavců.

Kritérium kolem papežova poutního místa

Poslední zkouškou výkonnosti cyklistů byl závod na 60 kilometrů s hromadným startem. Opět se jelo podél fotbalového stadionu s obřím tréninkovým centrem a desítkami hřišť různých velikostí, stejně jako kolem uválcovaného pole s obřím křížem, kde počátkem července promlouval k věřícím – a sešlo se jich přes milion – papež František. Po částečně uzavřené dálnici, suma sumárum patnáct čtyřkilometrových okruhů. Však to připomínalo víc nebodované „kritérium“, než klasický silniční závod.

Třeba tím, jakým způsobem do něj opakovaně zasáhl jeden ze dvou Portugalců, Carlos Carvalho. Už před koncem prvního kola, ve druhé zpětné zatáčce přetrhl řetěz a musel pěšky do prostoru startu a cíle. Pak se ale se ztrátou celého okruhu vrátil na trať, připojil se k hlavnímu balíku a s ním kroužil až do konce, v závěrečném spurtu překážel ostatním soupeřům včetně našeho Dalibora Havelky. Ten se dlouho snažil projíždět všechny obrátky jako první, aby se nepřipletl do potenciálního pádu.

Na rozdíl od italského Loana z před čtyř let, kde se balík jezdců rozpadl hned po startu a na členité trati už jel každý sám za sebe bez týmového taktizování, tentokrát dojeli de facto všichni pohromadě. Výjimkou byli Kolumbijci, kteří rychle uvadli, a posléze oba předčasně odstoupili. Pád se k smutku opět poctivě přihlížejících supů nekonal žádný. I když Tomáši Havelkovi k němu mnoho nescházelo. Ve chvíli, kdy se na startovní čáře pokoušel v jednom z okruhů o trhák, zajel až příliš k obrubníku, kde stál hlavní komisař, vůbec si českého cyklisty nevšiml, stejně jako ten jeho, a od nehezké kolize je dělilo pár centimetrů!

„Tím nástupem se mi podařilo všem soupeřům na chvíli ucuknout, takže museli ze sedaček, aby mne sjeli. Ale pak mi naopak odjeli oni a já už je nedokázal dohonit, protože jsem dostal křeč do lýtka,“ svěřil se Tomáš Havelka, který obsadil dvanácté místo s minutovým odstupem na vítězného Marlyna Roesta. Ten získal zlato pro zem tulipánů v dramatickém spurtu o pouhých 52 tisícin sekundy před Ekvádorcem Sarangem!

„I já stahoval ztrátu, co jsem nabral v předposledním kole,“ poznamenal Denis Murgoš, protnuvší cílovou metu jako desátý, necelých patnáct sekund po šťastném Nizozemci. Nejlepším z českých cyklistů byl opět Dalibor Havelka. Osmý, se ztrátou 10,883 sekundy.

„Závod se vyvíjel dobře, nebýt dvou krizových situací, které jsem řešil v posledních šesti kolech. Poprvé jsem zkoušel zmást soupeře, jako že už nemám síly a že jsem odpadl, ale to se mi nepovedlo, a nakonec jsem já sám doháněl mnohem víc, než jsem si naplánoval. Podruhé mi normálně ujeli, už byli rychlejší než já. To jsem nečekal. Sice jsem se opět dotáhl zpátky, ale neuvědomil si, že už jedeme poslední kolo. Myslel jsem, že nás čeká ještě jedno. Bohužel, ta trať byl moc rovinatá, to mi nevyhovuje. Kdyby tady byl nějaký kopec, věřím, že by to dopadlo lépe.“

Z antuky najisto bez hymny pro vítěze

Poprvé v historii Global Games si naši tenisté nevyslechnou v některé z vypsaných soutěží státní hymnu, neuvidí stoupat českou vlajku na nejvyšší stupínek. Ondřej Sedliský přitom semifinále s Britem Higginsem začal dobře.

„První tři gamy se držel stanovené taktiky a posílal na opačnou stranu kurtu vysoké liftované míče až k zadní čáře, se kterými si jeho soupeř nevěděl rady. A ujal se vedení 2:1,“ zkonstatoval trenér Jiří Jerhot. Jenže pak, stržen atmosférou zápasu, sklouzl k nikoliv neobvyklému projevu – touze po rychlém, agresivním útoku.

Jenže právě to byla voda na Higginsův mlýn. Nejen, že Sedliského tvrdé údery v pohodě zvládl vybírat, ale dokázal je na opačnou stranu antukového kurtu vracet s dvakrát vyšší intenzitou. S přehledem ovládl následujících pět her a českou jedničku porazil 6:2. V sobotu si tak Sedliský zahraje aspoň o bronz s novou tváří ve výběru Velké Británie, Iannottim. A neměl by být bez šance.

Do deblového finále ovšem nepostoupila ani dvojice Ondřej Sedliský – Jakub Jerhot, která jasně podlehla Britům Grahamovi s Jamesem 0:6. A v bitvě o třetí místo ji čeká další dvojice z britských ostrovů, Millar-Iannotti. Druhý český pár, Josef Hus – Jiří Humhal, vyhrál nad Australany Burkem a Schweitzerem soutěž útěchy poměrem 6:2. Jiří Humhal tak z českých tenistů zahrál v předposlední den nejlépe, protože do finále druhého pavouka „útěchy“ se probojoval i v singlu, v němž narazí na Schweitzera.

Krátká nemoc atletky nezastavila, spíš nabudila

Dramatické chvíle si užila druhá část české výpravy v horách v Guarandě, v atletickém areálu policejní akademie a ještě předtím přímo v hotelu. Během dne volna a z blíže neznámých důvodů ulehlo všech pět českých atletek do postele a zdálo se, že v ní setrvají i v pátek, kdy se mělo znovu závodit.

„Nebyli jsme v tom sami. Identické žaludeční problémy měli i další hoteloví hosté, Francouzi a dva funkcionáři Mezinárodního paralympijského výboru. Všichni zvraceli. Těžko říct, jestli to bylo z jídla. Touha závodit ale byla u holek větší a silnější než nemoc. Sice toho v noci mnoho nenaspaly a krátce před startem štafety se šly ještě trochu natáhnout do vedlejší tréninkové haly, ale svůj boj zvládly skvěle. Vždyť časem 54,76 o víc jak tři sekundy vylepšily i národní rekord!“ popsal atmosféru v zákulisí i na dráze Josef Filip, trenér a člen užšího vedení naší výpravy na Global Games.

V cíli zavládlo pochopitelné nadšení. Vlastně i z toho, že s ohledem na dřívější stříbro Veroniky Votroubkové z hodu oštěpem už každá z českých děvčat poveze domů jednu medaili. Tu bronzovou v běhu na 4×100 metrů vybojovala štafeta ve složení Veronika Skuhrovská, Kateřina Husáková, Tereza Titěrová a Zuzana Svátková.

„Teď si přes noc odpočinou a v sobotu se Skuhrovská s Titěrovou pokusí o dobrý výsledek ještě ve finále skoku do dálky a Husáková na osmistovce,“ doplnil Josef Filip.

David Soeldner, Guayaquil, Ekvádor

Foto: Martin Malý