Na letní deaflympiádě v Turecku, v zalesněných kopcích nad Samsunem, se poprvé i naposledy představili také dva čeští cyklisté. David Studýnka a Roman Dohnal, kteří zde v závodě horských kol, střídavě v travnatém terénu a na prašných stezkách, stejně jako v serpentýnách hodně rozbité silnice plné kamení různé velikosti, obhajovali sedmé a osmé místo z předchozích her v Sofii.

Český reprezentant Roman Dohnal se na souboj s 31 soupeři připravoval s úsměvem, netuše, že ho v polovině prvního ze tří okruhů, dlouhých 8,8 kilometru, postihne krkolomný pád. A po dojetí do prostoru startu a cíle odstoupí.

„Cítil jsem se dobře a chtěl skončit do desátého místa. Měl jsem možnost předjet Slováka, chytit se dalších soupeřů, s nimiž jsem nechtěl ztratit kontakt. Mohl jsem se k nim připojit. Bohužel to nebyla široká cesta, pod nohy se připletla nepříliš silná větev, a když jsem o ni zavadil, strhla mi řídítka, já přes ně přeletěl a udělal kotrmelec z jedné strany cesty na druhou. Okamžitě jsem se zvedl a chtěl pokračovat v jízdě, jenže se mi zamotala hlava, že jsem si musel na chvíli sednout, abych se vzpamatoval. Přitom jsem zjistil, že mám prasklou helmu. Nevěděl jsem, jestli nemám i slabší otřes mozku, tak jsem raději odstoupil. Hrozně mne to mrzí, byl to můj jediný start v Turecku a není šance na opravu,“ posteskl si Roman Dohnal.

Příliš pochopení však nenašel u někdejšího reprezentanta Pavla Pastrnka, který je vedoucím týmu našich cyklistů na 23. letní deaflympiádě v Samsunu. Ostatně, on sám identický závod horských kol v roce 2013 v Sofii dokončil po ještě těžším pádu, po němž měl krvavou díru na spánku.

„V přilbě byly trhliny, to ano, ale naštěstí se to obešlo bez vážnějšího zranění, ani neměl výrazné odřeniny. Podle mého názoru měl v závodě pokračovat…“

Do cíle tak dorazil jen druhý z našich jezdců, už 41letý David Studýnka, klasifikovaný na dvanáctém místě. „Právě s ohledem na jeho věk je to dobrý výsledek,“ hodnotí Pastrnek a dodává: „Konkurence se stále zlepšuje a mladí bikeři bez rodinného zázemí můžou snadno trénovat jako profesionálové.“

Nutno dodat – pokud chtějí. Třeba jako Slovák Babič. Přes rok se neztratí ani mezi zdravými soupeři a závod horských kol s přehledem ovládl, čímž zkompletoval deaflympijskou medailovou kolekci. Není to přitom tak dávno, co na našich školách probíhala osvěta a nábor nových talentů mezi neslyšící mládeží. Projížďka na kolech ji zaujala. Ve chvíli, kdy se ale dozvěděla, že by musela pravidelně trénovat i několik hodin denně, zájem okamžitě opadl. A tak David Studýnka s vědomím, že už po minulé deaflympiádě skončili silničáři Čapek, Pastrnek a Kocourek, smutně konstatuje: „Asi jsme naše poslední cyklistická generace…“

Mladík, který řádí na betonu

V areálu tenisového klubu v Samsunu i nadále řádí nová „kometa“ jménem Jaroslav Šmédek. Poté, co vyřadil turnajovou desítku a pětku, si poradil i s hráčem číslo tři, sebevědomým Francouzem Laurentem 7:5 a 6:3, a postoupil do semifinále!

„Před zápasem jsem si zahrál s taťkou fotbalové hlavičky. První, druhý a třetí game mi to ale na kurtu moc nešlo, byl jsem takový nervózní. Pak jsem se ale dostal do hry, srovnal na 3:3, předváděl jsem svoji hru, tu, co umím. Francouz chodil na síť, já ho prohazoval, a když byla delší výměna a dával nízké čopy, šel jsem do kolen a prohazoval ho zase. Už za toho stavu 3:3 jsem viděl, že si soupeř sám pro sebe nadává, a když jsem vývoj utkání otočil, byl naštvaný. Samozřejmě mi podal po prohře ruku, i se trošku usmál, ale hned chtěl odejít, museli jsme ho trošku přemlouvat, aby si se mnou udělal fotku na památku,“ popisuje patnáctiletý tenista.

„Semifinálový soupeř je z Ruska, turnajová dvojka Panjuškin, s nímž budu muset měnit rytmus hry, bude to hodně o vytrvalosti. O křížných výměnách na bekhend. O čopech i kraťasech. Když jsem byl minulý rok poprvé na ME neslyšících, viděl jsem ho hrát, byl dobrý, tady se ale tolik neklouže jako na antuce, spíš se zasekává a hodně běhá. Já si na něj ale věřím. Pokud by to přece jen nedopadlo, budu hrát o třetí místo. Slyšel jsem, že třeba v judu dostávají oba poražení semifinalisté bez dalšího boje bronzové medaile. Ale o to bych nestál. Raději bych si i ten bronz vybojoval v přímé akci sám. Ale já věřím, že vyhraju,“ svěřil se zdravě sebevědomý a sympatický Jaroslav Šmédek.

Bartoškova bramborová derniéra

Říká se, škoda každé rány, která padla vedle. Bohužel, našem sportovnímu střelci jich v závěrečném polohovém závodě padlo mimo desítku, nebo alespoň devítku, osm, nakonec i v nejméně vhodnou chvíli. Výkyvů se ale nevyvaroval nikdo. Dokonce i fenomenální Korejec Changhoon Choi, který před čtyřmi lety v Sofii zvítězil ve všech třech disciplínách, ale letos měl jen dvě stříbra, začal cestu alespoň za jedním zlatem vůbec nejslabší úvodní finálovou položkou v kleče, a brutálního zaváhání (6,8 a 6,5) se nevyvaroval i v samotné koncovce, kdy opět uvolnil první příčku. Jeho vyzyvatel, Švýcar Thomas Moesching, však posledními dvěma náboji selhal též (7,5 a 7,3)…

A Bartošek?

Určitě Bartoškovi neprospěla dlouhá pauza, kdy se při sérii prvních pěti finálových ran ve stoje řešilo, co s Ukrajincem Kostykem, jemuž vypověděla službu střelná zbraň. Ačkoliv hlavní rozhodčí hlasitě avizoval pouhou „jednu minutu“ na její opravu, hlouček rozhodčích a trenérů se dohadoval bezmála deset minut, během nichž museli ostatní finalisté vyčkávat na pozici.

Smolař Oleksandr Kostyk byl ze soutěže s ohledem na závažnost technického problému a podle regulí stejně předčasně vyřazen, dlouhá pauza ovšem vrátila mušku do té doby znejistělému Němci Colinu Danielovi Muellerovi. Po znovuzahájení palby už nijak nezaváhal, především u posledních, vždy jednotlivě vypálených ran, na rozdíl od Bartoška, který ho nakrátko přeskočil v průběžném hodnocení, a na třetím místě měl náskok nepatrných 0,7 bodu.

Jenže následující ranou zase Mueller našemu střelci výrazně utekl ze zatím zcela vyrovnané bitvy (10,5 proti 8,1)! A když hned vzápětí svůj náskok navýšil o další bod, byly šance českého reprezentanta v situaci, kdy o medaile střílelo poslední zbylé kvarteto mužů, a příští náboj měl rozhodnout, kdo získá jen pomyslnou „bramborovou“, čistě teoretické. Musel by dát přes deset, a Němec maximálně sedm, což se nestalo. Oba trefili za 9,5, a Marek Bartošek se se deaflympijskou střelnicí rozloučil nejméně populárním čtvrtým místem.

David Soeldner, Samsun a Bafra