Den poté, co pro výpravu českých neslyšících sportovců vybojoval na zimní deaflympiádě v Itálii první zlato Tomáš Pazdera ve snowboardcrossu, navázala na něj v úterý 17. prosince po poledni i Tereza Kmochová. Nejúspěšnější sportovkyně celých her o čtyři roky dříve v Rusku, kde v alpském lyžování získala maximální počet pěti zlatých medailí, se v Itálii musela uskrovnit „jen“ na třech stříbrech. Až na čtvrtý pokus – v obřím slalomu – to vyšlo a konečně předčila Rusku Jakovišinovou. Nedlouho poté se radovala, a nejen ona, ještě jednou – tentokrát z bronzu Jiřího Hartiga.

Po polovině soutěže vedla Kmochová nad velkou, a zatím úspěšnější soupeřkou, o 46 setin sekundy. „S prvním kolem jsem nebyla až tak spokojená, protože jsem věděla, že dokážu jet lépe a rychleji. A přesto to byla docela dobrá jízda. A moje pocity cestou zpátky na start? Trpím nervozitou. Takže jsem byla trošku nervózní, ale s pomocí celého týmu jsem to ustála, a pustila se s chutí do druhého kola. I když jsem to tam měla jen tak, tak, na mále. Ale všechno nakonec dobře dopadlo. A když jsem projela cílem, podívala se na čas, celkové pořadí, a zjistila, že jsem o 64 setin rychlejší než Jakovišinová? Strašně se mi ulevilo. A měla jsem obrovskou radost. Byla jsem úplně dojatá, jako snad nikdy předtím. Hrozně moc to pro mě znamená. Když jsem v předchozích závodech skončila třikrát po sobě druhá, ano, byla jsem smutná. Teď jsem ale radostí bez sebe,“ svěřila se již usmívající Kmochová. A večer, po medailovém ceremoniálu, si na náměstí v Santa Caterině, už se zlatou medailí kolem krku, otevřela nikoliv šampaňské, ale prosecco, se speciální etiketou – Terky.

O velký zápis do sportovních dějin se v obřím slalomu postaral i Jiří Hartig. Stal se prvním českým neslyšícím lyžařem, který na deaflympiádě vybojoval některou z medailí. Až doposud bral dvě „brambory“. Ačkoliv se tak s nadsázkou říká umístění pod stupni vítězů na čtvrtém místě, Hartig si v předvečer historického závodu dokázal udělat legraci sám ze sebe, protože na společné týmové fotografování si od majitelky hotelu, v němž česká deaflympijská výprava přebývá, vyžádal opravdovou bramboru (Pazdera s Kmochovou přinesli skutečné medaile). Ale na svahu zase zabral a dočkal se vytouženého postu na bedně. Tentokrát to byl on, komu přálo štěstí – čtvrtého Rakušana Lebelhubera totiž porazil o tři setiny sekundy! „Po prvním kole, po kterém jsem figuroval na pátém místě, jsem byl smutný a říkal si, do druhého musíš dát opravdu naplno. Jsem moc nadšený, že jsem konečně na třetím místě, a nejen 4, 4 a 5. Teď dostanu skutečnou medaili a budu fakt šťastný. A možná budu i brečet,“ řekl, se špetkou šibalského smíchu Jiří Hartig.

Úspěch reprezentačního kolegy nadšeně kvitovala i Tereza Kmochová. „Já myslím, že je to naprosto fantastické! Mám ještě větší radost z Jury než ze mě. Já jsem mu to moc přála, on si to zasloužil, po těch bramborových medailích. Byl to úžasný den pro české lyžování.“

Další dva Češi na startu, Jan Panský a Matěj Ponocný, obsadili v obřím slalomu dvanácté, resp. dvaadvacáté místo. Veronika Grygarová, bohužel, do deaflympijských závodů s ohledem na poranění vazů, které utrpěla po ošklivém pádu v kombinačním sjezdu, už nezasáhne.

A s deaflympiádou se rozloučil i náš jediný běžkař, František Kocourek. V závodě na pět kilometrů klasicky obsadil 13. místo a ve stíhacím závodě volnou technikou skončil dvanáctý.

Text a foto David Soeldner, Santa Caterina di Valfurva, Itálie