Český para triatlonista Jan Tománek navázal letos na tradici tréninkových soustředění na jihu Evropy. Ve dnech od 4. do 18. dubna absolvoval přípravný kemp na Mallorce, protože jak sám říká: „Trénink v teple je o mnoho efektivnější a lépe se plánuje.“ Situace na španělském ostrově však nebyla úplně ideální, a dokonce i tamější počasí se nakonec moc nelišilo od podmínek doma v Česku.

„V loňském roce jsem nemohl na tradiční soustředění na Mallorcu odcestovat nejdříve ze zdravotních důvodů a později kvůli uzavření hranic. Navzdory všem omezením se už blýská na lepší časy a na Mallorcu jsem letos zvládl odletět,“ přibližuje situaci Jan Tománek, který využil toho, že služby na ostrově ve Středozemním moři alespoň omezeně fungují, ale již zkraje kempu nastaly první potíže…

„Bohužel po příletu a příjezdu na hotel jsem zjistil, že to, co bylo potvrzeno, tak úplně neplatí a apartmán nevyhovuje potřebám pohybu na vozíku, a to opravdu nejsem náročný. Naštěstí o blok dále jsme našli otevřený hotel a já se rozhodl jednat. Ochotně mi byly předvedeny jednotlivé pokoje včetně plně bezbariérového a hned ráno jsme se stěhovali.“

Řešení prvotního problému s ubytováním Tománkovu výpravu tedy příliš nezdrželo a průběh kempu narušilo jen minimálně. Hned odpoledne po vybalení a zkompletování kola bylo třeba se rozjezdit a také zkontrolovat techniku po letu. Vše bylo v pořádku a perfektně připraveno pro trénink.

Tréninkový plán nebyl nijak originální, na jarních kempech jde v podstatě o jediné – najet objemové kilometry v relativně nižší intenzitě a vybudovat tak základ další rychlostní přípravy. „Vzhledem k tomu, že již v Čechách jsem během března najel okolo 700 kilometrů, byl jsem dobře předpřipraven a v podstatě od prvního dne jsem mohl jezdit čtyřhodinové objemy, což zhruba odpovídá 90-110 kilometrů denně v závislosti na profilu a počasí.“

Ani na Mallorce však nepanovalo ideální počasí. Především trénink v druhé polovině kempu tím byl částečně ovlivněn. Prioritou byla cyklistika, ale český reprezentant nechtěl zanedbat ani plavání v moři. Teplota vzduchu byla značně proměnlivá a pohybovala se v průměru mezi 8 a 18 stupni. Moře drželo konstantních 15 stupňů, což je pro plavání v neoprenu ještě docela „komfortní“ teplota.

„Během deštivých dnů jsem tedy cyklistický trénink nahradil plaveckým tréninkem v otevřené vodě. Na regeneraci a lehké rozplavání jsem využíval hotelový bazén, a protože jsem neplaval od konce loňské sezóny, tedy téměř půl roku, začínal jsem hodně z volna. Po pár dnech jsem se ve vodě cítil dobře a navzdory chladné vodě jsem v moři zvládal při každém tréninku dva až tři kilometry.“

Původní rozvržení cyklistického tréninku bylo v závislosti na počasí ovlivněno, ale mimo klasického objemu v rovinatém a zvlněném terénu zvládl Tománek absolvovat i několik ryze horských tréninku, kdy rozvíjel silově-vytrvalostní předpoklady. Závěr soustředění gradoval absolvovaným objemem a na závěr kempu byl připraven jeden dlouhý trénink, v rámci kterého si troufl na 150 km a objel tak celý ostrov. Následoval krátký plavecký trénink a rozlučka s mořem.

Zdroj a foto: Jan Tománek