Jak správně a s respektem mluvit o parasportu, vyhnout se stereotypům.
A proč nepoužívat „zdraví sportovci“?

01

Člověk na prvním místě

Vždy se nejdříve zmiňuje osoba a poté její handicap.

postižený/handicapovaný sportovec

sportovec s handicapem

02

Vyvarování se negativních slov

Zamezit používání slov, která vyvolávají lítost. Místo toho zdůrazňujeme schopnost.

upoutaný na invalidní vozík, vozíčkář

používá invalidní vozík, sportovec na vozíku

03

Zamezení stereotypizace a přehánění

Přirovnání k superhrdinům jen kvůli handicapu podvědomě naznačuje nízká očekávání.

je to superhrdina

parasportovec, reprezentant

04

Respektování důstojnosti

Lítost není potřeba, handicap neznamená nutně chronickou nemoc.

zdraví sportovci

olympionici, sportovci bez handicapu

05

TERMINOLOGIE A Slovotvorba​

Dohromady píšeme parasport, parasportovec, paralympiáda

Zvlášť názvy sportu jako je para atletika, para běžecké lyžování. Ústav pro jazyk český se sice přiklání k možnosti psát sporty dohromady, ale i varianta zvlášť je podle jazykových odborníků v pořádku. Český paralympijský tým podle příkladů z praxe a příkladů z minulosti uvádí předponu para a název sportu zvlášť.

INTERAKCE

Správná slova nestačí. Stejně důležité je, jak se s lidmi s handicapem chováme v přímém kontaktu.

  • Mluvte přímo s osobou s handicapem, ne s doprovodem
  • Respektujte osobní prostor (invalidní vozík je součástí)
  • Nebuďte v rozpacích z běžných frází jako „uvidíme se později“ (osoby se zrakovým handicapem) nebo „jdu tam“ (osoby na vozíku)
  • Nepředpokládejte sníženou mentální kapacitu
  • Nabídněte pomoc, ale nevnucujte ji. Počkejte, až ji dotyčný přijme

FAQ

Jaký je základní princip komunikace, pokud jde o osoby s handicapem?

Základním principem je tzv. osoba na prvním místě (person-first language). To znamená, že se vždy nejprve zmiňuje osoba a teprve poté její handicap. Například je preferováno spojení sportovec s handicapem namísto postižený sportovec. Tento přístup zdůrazňuje, že osoba je definována svými schopnostmi a identitou, nikoli primárně svým handicapem. Někdy, pokud to není relevantní, není nutné handicap zmiňovat vůbec.

Měli bychom se vyvarovat emocionálních, negativních nebo znevažujících slov a frází. Patří sem výrazy jako tragický, oběť nebo upoutaný na invalidní vozík.

Místo toho bychom měli zdůrazňovat schopnosti a autonomii. Například namísto „je upoután na invalidní vozík“ bychom měli říct „používá invalidní vozík“, protože vozík poskytuje mobilitu, nikoli omezení.

Také bychom se měli vyvarovat zevšeobecňujících a hanlivých termínů jako slepý (místo toho osoba se zrakovým handicapem) nebo retard (místo toho osoba s mentálním handicapem).

Popisování parasportovců jako mimořádných nebo nadlidských se může zdát jako chvála, ale ve skutečnosti je to nevhodné.

Takové zobrazení nevědomky naznačuje, že původní očekávání vůči nim byla nízká, a paradoxně snižuje jejich skutečné sportovní výkony.

Je důležité je portrétovat jako sportovce, kteří jsou stejně jako ostatní lidé a mohou být zároveň rodiči, inženýry nebo lékaři.

Mimořádné mohou být jejich sportovní úspěchy, ne to, že sportují s handicapem.

Klíčem je jednat přirozeně a s respektem.

  • Mluvte přímo s osobou s handicapem, nikoli s jejím doprovodem nebo tlumočníkem.
  • Respektujte její osobní prostor – například invalidní vozík je jeho součástí.
  • Pokud je potřeba, dejte osobě dostatek času na jednání nebo mluvení, zejména pokud používá komunikační pomůcku nebo má poruchu učení.
  • Nebuďte v rozpacích z běžných frází jako „uvidíme se později“.
  • Nikdy nepředpokládejte sníženou mentální kapacitu nebo sluchové postižení.
  • Mluvte normálním tónem a nepoužívejte povýšený jazyk.

Osoby s handicapem nechtějí být objekty charity nebo lítosti. Handicap neznamená chronickou nemoc.

Sportovec, který se zúčastnil paralympijských her, je označován jako paralympionik nebo paralympijský sportovec.

Pro všechny ostatní sporty určené sportovcům s handicapem se používá termín parasport.

Vyvarujte se termínů jako:

  • para olympijský sport
  • sport pro postižené

Používání slov normální či zdravý pro označení sportovců bez handicapu je považováno za ponižující vůči osobám s handicapem.

Implikuje totiž, že osoby s handicapem jsou nenormální, nemocné nebo se odchylují od standardu.

Místo toho používejte označení:

  • olympionici
  • sportovci bez handicapu
  • nebo jednoduše sportovci (v kontextu, kde jsou druhou skupinou parasportovci).