Na letní deaflympiádě v Turecku má Česká republika početné zastoupení v bowlingu neslyšících žen. Mezi pěticí českých hráček je i sedminásobná deaflympijská medailistka v atletice, konkrétně v disku, kouli a kladivu Pavlína Maléřová, která se na vrcholný sportovní svátek neslyšících vrátila v nové roli po osmi letech.

Ve zbrusu nové hale pro bowling v Samsunu, dokončené zhruba měsíc před příjezdem hráčů a hráček z celého světa, už mají české reprezentantky Kateřina Janošcová, Kateřina Klofáčová, Lenka Kučabová, Pavlína Maléřová a Dagmar Vohryzková za sebou dvě disciplíny, soutěž jednotlivkyň a dvojic. V obou se nakonec na nejlepší pozici v těžké a početné konkurenci zejména z Asie umístila jednapadesátiletá Maléřová, která hned na třech letních deaflympiádách, naposledy v roce 2005, získala zlatou medaili v hodu diskem. Ačkoliv atletickou kariéru ukončila před osmi lety na hrách v Tchaj-pei, díky bowlingu prožívá comeback. V individuální soutěži byla klasifikována patnáctá, ale jako čtvrtá nejlepší Evropanka. A na patnáctém místě skončila i v soutěži dvojic se spoluhráčkou Kateřinou Klofáčovou.

„S dosaženými výkony jsem zatím spokojená. A bowling mne baví. Atletika? To už je minulost. Dělala jsem disk, kouli a kladivo, věk se ale nedal zastavit. Zpátky to vrátit nejde, hledala jsem jinou formu seberealizace. Řekla jsem si, koule jako koule. A tak dělám bowling,“ zažertovala na téma změny sportovního náčiní Pavlína Maléřová.

„Je to hráčka, která de facto nezklame, nebývá nervózní, možná jen občas trochu křečovitá, přesto zahraje to, co má zahrát. Je spolehlivá. A že je to bývalá úspěšná atletka? Má sílu, ale na bowlingu se silově nehraje, tady je pro ni síla spíš mínus. Ona se s tím ale vypořádává dobře,“ řekl trenér Jaromír Vohryzka, spokojený i s tím, jak se ve dvojicích oproti jednotlivkyním průměrově o hodně zlepšily všechny svěřenkyně, což je dobré zejména s výhledem na nejnadějnější soutěž trojic.

A ještě zajímavost k dvojicím. Janošcová s Kučabovou v nich obsadily 22. místo a podle pravidel si zahrála i pátá z našich žen, Dáša Vohryzková, přilosovaná do páru s vůbec nejstarší účastnicí celé deaflympiády, osmdesátiletou Australankou! Tato čiperná „babička“ všem ukázala, že bowling, pokud vám slouží zdraví a máte stále chuť, se dá hrát opravdu hodně dlouho a že pořád platí i ono coubertinovské pořekadlo – není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.

Ghana zůstala v Africe, dres na pokoji

Ani historka se zapomenutým dresem nezastavila Jana Žídka a Václava Bočka na cestě za vítězstvím v základní skupině beachvolejbalového turnaje.

„Na předchozích významných turnajích jsme už v této fázi pravidelně naráželi na nejtěžší možné soupeře z Ruska a Ukrajiny, až v Turecku jsme se jim vyhnuli,“ usmíval se Žídek snazšímu losu, díky němuž se ve větším rozehráli. A dokonce poslední duel s Ghanou hrát nemuseli. Afričané do Samsunu nakonec nedorazili a čeští plážoví volejbalisté měli za úkol jediné – postavit se na písčitý kurt ve vypsaný čas, posečkat pravidly stanovených patnáct minut, zdali se nestane zázrak a soupeř se někde neobjeví, a poté se s kontumačním vítězstvím 2:0 v kapse odebrat zpátky na hotel.

Ale ouha! Právě při vysvětlování nezbytné administrativy naši kluci zjistili, že si Boček právě v hotelu zapomněl zápasový dres, domnívaje se, že když se nehraje, tak ho nepotřebuje. A protože do rozpisem stanoveného začátku utkání zbývala pouhá hodina, a cesta přes město tam a zpátky by trvala hodinu a půl, muselo se narychlo hledat řešení. Vyřešil to Žídkův tréninkový dres! Ten sice nebyl identický, je vyveden ve světlejším odstínu modré, nicméně chybička se v rámci mezí napravila a turnajové proceduře bylo učiněno za dost.

A jak česká dvojka zhodnotila svůj dopolední duel s Řeckem (21:10 a 21:6), poslední před začátkem play off?

„Jednalo se v podstatě o formalitu a byla by to ostuda, kdybychom Řeky neporazili. Vyzkoušeli jsme si i pár věcí, co se můžou hodit do dalšího kola, snad nám to bude vycházet dál,“ prohlásil Boček, a Žídek ho doplnil:

„Například jsme si otestovali, jak se tady balon ve vzduchu chová, když od moře zafouká pořádný vítr. A po ránu byl silný a míč létal úplně jinak než doposud.“

Bohužel, i tento zrádný vítr se podepsal na výkonu ženského páru Votípková – Žídková, který nestačil na mladé a sebevědomé Ukrajinky, jimž před smutnými zraky zbytku skoro celé výpravy rychle podlehl 11:21 a 5:21. Ale po dopoledním vítězství nad Mexičankami 2:0 (21:15, 21:10) skončil ve skupině na druhém, postupovém místě.

David Soeldner, Samsun