Petra Kurková (38) se na deaflympiádě objevila poprvé už před dvanácti lety ve švýcarském Davosu. Na svazích kolem věhlasného lyžařského střediska si počínala jako Caesar v sukních, neboť do puntíku naplnila slavné úsloví – přišla, viděla a zvítězila! Jak jinak a výstižněji připomenout kompletní sbírku zlatých medailí ze sjezdu, superobřího slalomu, obřího slalomu i slalomu speciál?! O čtyři roky později přidala nejcennější kovy z paralelního slalomu a slalomu, a v roce 2007 navršila kolekci zlatých kovů na osm. V americkém Park City ovládla kombinaci a dotřetice i slalom speciál. Petřina kompletní deaflympijská sbírka je ale bohatší ještě o další dvě stříbrné a dvě bronzové medaile!
Mezi neslyšícími sportovci si tak Kurková vybudovala výjimečné postavení. Cesta k němu však byla dlouhá a náročná. Hodně ji pomohly vlastnosti, které zdědila po mamince – píle a zodpovědnost – ačkoliv k lyžování se dostala přes tatínka. Pochází z Frýdku-Místku, sám závodně lyžoval a na hory to díky tomu měla Petra opravdu jen malý „kousek“. Do přípravky se zařadila v šesti letech. Motivoval ji i o tři roky starší bratr, jenž se stal několikanásobným mistrem republiky v mládežnických kategoriích, stejně jako mezi dospělými. Petra se do reprezentace dostala při nástupu do gymnázia a hned ten samý rok byla zařazena do střediska vrcholového sportu se sídlem v Liptovském Mikuláši. Díky tomu studovala na Slovensku a v užším reprezentačním výběru vydržela dlouhých osm let. Jenže to už zase získávala i jiné znalosti v rámci studia oboru rekreologie, které zvládla v řádném termínu, a dnes pracuje na kinantropologickém výzkumu Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
Famózní kolekce čtyř zlatých medailí z Davosu 1999 nás v hodnocení národů posunula na historické, první místo mezi všemi účastníky tehdejší deaflympiády! A Petra Kurková byla následně vyhlášena i nejlepší handicapovanou sportovkyní světa! Před začátkem zimních her na Slovensku nám odpověděla na několik aktuálních otázek…
Co zásadního se změnilo ve sportovním i osobním životě od Vaší předchozí účasti na zimní deaflympiádě?
PK: V mém případě žádná zásadní změna nenastala.
Jak probíhala příprava na Tatry a jaký z ní máte pocit?
PK: Byla velmi intenzivní a časově náročná. Potřebovala jsem skloubit lyžování s pracovními povinnostmi a navíc mě už od loňského ledna omezovaly přetrvávající problémy se zády, které vznikly na prvních závodech a v podstatě mě provázely v průběhu celé přípravy.
S jakým sportovním cílem na Slovensko odjíždíte?
PK: Dosáhnout na deaflympiádě dalšího medailového umístění.
Předloňská letní deaflympiáda na Tchaj-wanu českým neslyšícím sportovcům až krutě dokázala, že konkurence nespí, je silnější a cesta za úspěchem složitější než dříve. Jak se podle Vašeho názoru změnila za čtyři roky situace v alpském lyžování?
PK: V Evropě a mezi ženami je konstantní. Pokud jde o výkonnost lyžařek ze zámoří, nemám žádné informace. Avšak samotné výsledky záleží na mnoha faktorech, například na zdravotním stavu, aktuální formě a štěstí, materiálu, povětrnostních podmínkách, profilu a kvalitě tratí. Alpské lyžování je zkrátka sport jako každý jiný a nelze předjímat, jak to dopadne.
Poprvé se deaflympijské hry uskuteční v zemi bývalého, tzv. „východního bloku“, a jejich zorganizování provázely velké problémy. Ještě loni v létě to vypadalo, že budou zrušeny! Co by to pro Vás znamenalo, kdyby se na Slovensku ani někde jinde skutečně nezávodilo?
PK: Nekonání deaflympijských her by pro mě bylo zklamáním a rozhodně krokem zpátky v celém deaflympijském hnutí.
A naopak, budou pro Vás tyto hry něčím zvláštním, když se lidově řečeno uskuteční přímo za humny?
PK: Přidělení deaflympiády na Slovensko a především fakt, že všechny alpské disciplíny proběhnou v Jasné, mě moc těší. Vždyť zejména v Liptovském Mikuláši jsem prožila významnou část sportovního života. Ráda se tam vracím a právě deaflympiáda je skvělou příležitostí předvést se svým příznivcům a fanouškům přímo na místě.
Před čtyřmi lety, při návratu ze Salt Lake City, jste nebyla rozhodnutá, zda pokračovat nebo ne. Měla jste obavy, zda vydrží motivace. Co teď? Stane se vystoupení v Nízkých Tatrách tečkou za Vaší lyžařskou kariérou, nebo už v koutku duše pomýšlíte i na deaflympiádu v Kanadě?
PK: Motivaci jsem za uplynulé čtyři roky neztratila. Lyžování mě stále baví a každý závod je pro mě novou výzvou. Co se týká účasti na deaflympiádě ve Vancouveru 2015, případně možného ukončení závodní kariéry, závisí to především na aktuálním zdravotním stavu a výkonnosti.
David Soeldner, tiskový mluvčí ČPV pro sport
