Na deaflympiádě spolu ještě nehrály, v červenci to pro ně bude v Samsunu týmová premiéra. Přesto s nimi soupeřky rozhodně musejí počítat – vždyť vloni vybojovaly na tomtéž místě na mistrovství světa bronz. Beachvolejbalistky Ivana Votípková s Oldřiškou Žídkovou ale o medaili nahlas mluvit nechtějí. „Hlavní je podat co nejlepší výkon,“ shodují se.

Původně hrály každá s jinou partnerkou. Ivana Votípková tvořila dvojici s Monikou Teclovou, Oldřiška Žídková s Veronikou Chladovou. Pak Teclová otěhotněla, Žídková chtěla mít pauzu, a tak se zbylé dvě beachvolejbalistky spojily, protože potřebovaly trénovat na mistrovství Evropy 2014. Po něm otěhotněla Chladová a Votípková zůstala jedinou aktivní neslyšící hráčkou. Žídková ale stále chodila na tréninky, aby nezapomněla hrát, a zrodilo se nové duo.

„Chtěly jsme letět na mistrovství světa. Já jsem si to vyzkoušela pokaždé s jinou partnerkou, od každé mám jiné zkušenosti a zážitky. S Olčou trénuju asi rok a vidím na nás velké zlepšení,“ pochvaluje si vzniklou spolupráci Votípková, která by s trochou nadsázky mohla být dcerou své aktuální spoluhráčky. Dělí je totiž dvacet let.

„Ivča se zpočátku bála velkého věkového rozdílu mezi námi, ale už jsme si na sebe zvykly, myslím, že nám to spolu klape – navzájem se doplňujeme a podporujeme. Myslím, že jsme dobrá dvojka, a hlavně máme skvělého trenéra Martina Tichého,“ nezapomíná Žídková pochválit i dalšího důležitého člena týmu.

Nevýhody si nepřipouštějí

Úspěchů posbíraly obě mezi slyšícími i neslyšícími celou řadu, v poměrně krátké společné kariéře je tím největším bronzová medaile z loňského mistrovství světa neslyšících. „Mně těší ještě šestá příčka na deaflympiádě v Sofii a tam hlavně porážka Ukrajiny,“ směje se Žídková.

„Pro mě je zase velkým úspěchem, když dokážeme držet krok se slyšícími soupeřkami, které na sebe mohou volat. A pak když odcházím z turnaje s dobrým pocitem, i když prohrajeme, protože vím, že na to máme a příště je překvapíme,“ ukazuje Votípková pravého sportovního ducha.

Přitom trénovat v našich podmínkách na vrcholné mezinárodní akce není vůbec jednoduché. Chybí zde totiž odpovídající konkurence mezi neslyšícími beachvolejbalistkami, taková, jaká je třeba v Rusku, na Ukrajině nebo v Litvě.

„Proto s Ivanou hrajeme hlavně mezi slyšícími, tam je konkurence hodně silná, i když přece jen proti soupeřkám pak máme nevýhody, ale my si je moc nepřipouštíme. Těší nás, že se jim vyrovnáváme, a vždycky si s nimi krásně zahrajeme, i když třeba prohrajeme,“ popisuje Žídková.

Bronz z mistrovství světa vybojovaly Češky vloni v Samsunu, který hostí i letošní deaflympiádu. „Částečně nám to může pomoct, i když se bude hrát na jiném místě než tehdy, ale aspoň už víme, jaké nás tam čeká počasí,“ směje se Žídková. „Doufám, že budeme moct prozkoumat město, vloni jsme kvůli bezpečnosti nemohly,“ těší se zase Votípková.

Ticho a mávání z tribun

Turečtí sportovní fanoušci jsou známí svou bouřlivostí. Dokáží doslova rozhoupat tribuny třeba při fotbalovém zápase. Jenomže i kdyby si při beachvolejbalovém zápase deaflympioniček vykřičeli hlasivky… hráčky jejich hlasitou podporu neuslyší. Hrají totiž bez naslouchadel, a obklopuje je tak absolutní ticho.

„Ale vnímáme je. Třeba na minulé deaflympiádě v Sofii se nám dařilo v zápase proti Ukrajinkám, postupně se k našemu kurtu přesouvali fanoušci jiných zemí a freneticky mávali rukama. To mě strašně nakoplo, hrálo se nám fakt skvěle a nakonec jsme tyhle mistryně světa porazili,“ vzpomíná Oldřiška Žídková, jejímž sportovním vzorem je Kristýna Kolocová.

„Já pamatuju mistrovství Evropy v Alanyi, kde jsme hrály proti Turkyním, a atmosféra byla neuvěřitelná. Přišlo mi, že vědí, že jsme pro ně těžké soupeřky, tak přišli úplně všichni a doufali, že z toho dostaneme šok,“ směje se Ivana Votípková, která pro změnu obdivuje druhou z někdejšího dua „Kiki a Maki“ Markétu Slukovou.

Mezi osm nejlepších

Jenomže třeba při hře už ono absolutní ticho taková legrace není. Protože spoluhráčky na sebe zkrátka nemůžou zařvat „mám“, „aut“, „lajna“.

„No jo. Při příjmu se domlouváme, kdo bere stěžejní střed, při hře to bývá ta, která je tam blíž. Hodně ale musíme sledovat periferně, protože to je jediný způsob, jak hrát. Prostě musíme hodně vnímat očima, když uši nefungují,“ shodují se obě beachvolejbalistky, které na letošní deaflympiádu začaly tvrdě dřít už krátce po skončení loňského mistrovství světa.

„Naším cílem pro Samsun je skončit mezi nejlepšími osmi, protože to by znamenalo, že bychom v budoucnu měly být kvalifikované na další mistrovství světa i Evropy a deaflympiádu. A přáním… přáním je být do čtvrtého místa,“ říkají Votípková s Žídkovou a věří, že se česká výprava nevrátí ze Samsunu bez cenného kovu.

„Věřím, že medaile bude. Všichni chceme naše protivníky porazit,“ vyhlašuje Votípková. „Já věřím, že Jakub Nosek dosáhne minimálně na jednu medaili, taky Lenka Matoušková by mohla nějakou získat, Marek Bartošek aspoň dvě! A velkou šanci má i mladý talentovaný tenista Jaroslav Šmédek. Uvidíme,“ pousměje se na závěr Oldřiška Žídková.

Tereza Kubíčková