Bowlingu se věnuje od roku 1999. Bez přestávky. Hry se nevzdala ani během dvou těhotenství a v průběhu mateřství. Možná i proto patří Kateřina Janošcová mezi nejlepší hráčky bowlingu u nás a právem bude hlavním stavebním kamenem českého bowlingového týmu na nadcházející deaflympiádě v Samsunu.

Na to, že neslyší, že přišlo v jejích devíti měsících. Maminka ji vzala na vyšetření do Prahy, kde se potvrdilo, že má praktickou hluchotu. „A dostala jsem sluchadla. S rodiči jsem pak komunikovala odezíráním,“ vypráví příběh svého handicapu Kateřina Janošcová.

Na první pohled vlastně nepoznáte, že nějaké „omezení“ vůbec má. Ale jak sama říká, v porovnání se zdravými hráči je hluchota při hře obrovská bariéra.

„Velkou nevýhodou je v bowlingu neslyšících komunikace s kolegy. Slyšící hráči komunikují při hře o záludnostech mazání, jak mají hrát na různém mazání i v různých modelech dle pravidel ETBF a WTBA a také poradí, jak správně bowling hrát na krátkém, středním a dlouhém mazání, jaké bowlingové koule házet, jakou taktiku zvolit, jakou rychlost, jakou efektivitu brát apod. Mezi neslyšícími je velmi obtížné tyto informace od spoluhráčů získat,“ říká Janošcová, která se původně věnovala kuželkám.

„To bylo v době, kdy jsem studovala na vysoké škole, tehdy ještě sportovní bowling neexistoval – vždyť u nás vznikl až na podzim roku 1997 v rámci existující České kuželkářské asociace, v níž jsem byla zaregistrována,“ popisuje česká bowlerka.

O dva roky později přijel do Ostravy, kde hrála, tehdy neznámý Jaromír Vohryzka, který se jí později stal trenérem. S manželkou vyprávěli v restauraci o novém sportu a jeho technice. V Ostravě ale tehdy sportovní bowling neexistoval, a tak se Kateřina Janošcová přesunula do Olomouce.

„Tam jsem začala hrát bowling, bavil mě stejně jako kuželky. Těm jsem se mimochodem přestala věnovat až po prvním mateřství, ale bowling jsem hrála i během dvou těhotenství a mateřství. Teď je to 18 let, co se mu věnuju, s dětmi ještě rekreačně lyžujeme, plaveme a podobně,“ naznačuje Janošcová, že bowling není jediným sportem, ke kterému má kladný vztah.

Dvakrát na ME. A premiéra na deaflympiádě

Během osmnácti let, kdy se bowlingu věnuje, dosáhla na velké úspěchy. Dvakrát závodila na mistrovství Evropy neslyšících a zúčastnila se i světového šampionátu.

„Za největší úspěch považuju účast ve finále Master, kde bylo nejlepších 16 žen na mistrovství Evropy neslyšících v roce 2006, a potom po mateřské dovolené o osm let později. V současnosti se bohužel systém disciplíny dle pravidel WTBA změnil a finále Master už se nehraje,“ lituje Janošcová, která byla dvakrát i členkou bronzového pětičlenného družstva na ME.

Na deaflympiádu jede poprvé. Připravuje se poctivě. Ale na medaili radši nemyslí.

„To opravdu ne, ale dobrou motivací pro mě je házet krásně s kterýmkoli hákem, tj. rotací koule. Navíc tam bude velká konkurence, a u nás nejsou takové tréninkové podmínky, jako mají třeba v Rusku, v Koreji nebo na Tchaj-wanu.“

Nicméně když ne o medaili z bowlingu, popřemýšlí alespoň o těch, které by mohli dovézt ostatní.

„Myslím, že velkou šanci mají střelec Marek Bartošek a atlet Jakub Nosek. Do osmého místa by pak mohli být mladý tenista Jaroslav Šmédek, atletka Lenka Matoušková a beachvolejbalistky Oldřiška Žídková s Ivanou Votípkovou,“ tipuje Kateřina Janošcová.

Tereza Kubíčková