Úspěchy na závěr: bronz, zlato i rekord

Hned dvojnásobnou medailovou radost si česká výprava vychutnala v závěrečný den na deaflympiádě v Turecku. Dosavadní sbírku jedné zlaté a jedné bronzové medaile, o kterou se postarala mužská část reprezentace, navýšily „v hodině dvanácté“ o kovy stejné hodnoty i ženy, Lenka Matoušková vítězstvím v hodu diskem a Kateřina Janošcová třetím místem v bowlingu.

Plná energie i dobré nálady byla Lenka Matoušková v podstatě po celou dobu více jak dvoutýdenního pobytu v Samsunu. A odmalička hyperaktivní dívka si obojí udržela i v průběhu poslední technické disciplíny v programu atletických soutěží. Své nejsilnější a nejoblíbenější. Třiadvacetiletá slečna z Postupice kralovala diskařskému sektoru za zelenou sítí od první série. A když ji v závěrečné přehodila Litevka Voroněcká? Okamžitě našla nejlepší možnou odpověď. Hodem dlouhým 47 metrů 95 centimetrů si vzala zpět právo na zlatou medaili, navíc v novém rekordu vrcholné akce sluchově handicapovaných sportovců!

„Ještě tomu nemůžu pořád uvěřit, že jsem hodila deaflympijský rekord, o kterém jsem snila řadu let! Vstřebávám to, a je to úžasné,“ sypala ze sebe slova nadšení nová šampiónka. Tímto úspěchem dala vzpomenout na slavné časy Pavlíny Maléřové, trojnásobné zlaté deaflympijské medailistky v hodu diskem, se kterou se díky jejímu přesunu k bowlingu potkala a dala řeč právě díky hrám v Turecku.

„Soutěž jsem začala dobře. V první sérii 45,5 metru, přesto jsem měla knedlík v krku a byla hodně nervózní. I proto byl druhý pokus křečovitý. Snažila jsem se uklidnit, házet stabilně, ale pořád to nebylo ono. Až poslední pokus měl zase správný šmrnc. Vlastně jsem za Litevku a za to, že mne přehodila, strašně ráda, protože mne vyhecovala. Myslím si, že kdyby Voroněcké nebylo, rekord bych nehodila, neměla bych motivaci. Takže Litevce hrozně děkuju!“ smála se upřímně Matoušková, a popsala pocity, které ji napadly, když si všimla, že hned na začátku zavadil „zlatý“ disk o síť přečnívající z ochranné konstrukce.

„Jako vždy jsem se dívala, co z toho bude. A koukám, škrtlo to o síť. A doprčic! Z toho nebude nic, blesklo mi hlavou. Jenže ono to svižně letělo pořád dál, až na 47,95, a deaflympijský rekord.“

Působilo až neuvěřitelně, jak od samého začátku udržovala kontakt s ostatními členy české výpravy, kteří ji za drátěným plotem na vzdálenost necelých dvaceti metrů fandili a hecovali. Zejména atletický kolega Jakub Nosek.

„Jsou to zpětně nejlepší zážitky v životě. Tolik fanoušků jsem nikdy nikde neměla, strašně mne to nakoplo a moc jim všem děkuji. A že jsem byla natolik komunikativní? Samotnou mne to překvapilo. Ale říkala jsem si, musím si to hlavně užít, nesmím se stresovat, přece není konec světa,“ svěřila se mladá atletka, a přiznala, že ji nekonečné čekání na hlavní závod přece jen ubíjelo. Vždyť k němu došlo až poslední den deaflympiády.

„Bylo to stresující, všech těch dlouhých patnáct dnů. Samozřejmě jsem vnímala, že všichni už to měli za sebou, odbojováno, jsou v pohodě a já se pořád musím držet, i když jsem se cítila jako na trní. Ale teď se mi ulevilo. A už se moc těším zpátky domů za rodinou.“

A co bude dál?

„Ambice mám veliké. Chtěla bych se pravidelně dostávat na závody i mezi slyšícími, ačkoliv vím, že mne čeká spousta práce, abych svoje vize naplnila,“ uzavřela bezprostřední výpověď plnou dojetí a úsměvů sympatická Lenka Matoušková a nezapomněla poděkovat za dlouhodobou podporu nejen rodičům nebo mentálnímu kouči Radku Karbanovi, ale i všem trenérům v čele s Josefem Šilhavým, co ji v průběhu let měli na starost.

Za třetím místem s velkým skalpem

Sbírku českých medailí na letní deaflympiádě v Turecku doplnila Kateřina Janošcová. V závěrečném MASTERS pro 24 nejlepších žen v bowlingu senzačně vyřadila i druhou nasazenou hráčku ze země této disciplíně zaslíbené, z Jižní Koreje. A až v semifinále nestačila na mladou, takřka neomylnou Jokojamovou ze Singapuru.

Na rozpoložení čtyřicetileté reprezentantky z Ostravy už zapracovala únava z náročného programu, bolest ruky plné puchýřů a možná sehrál roli i faktor určitého vnitřního uspokojení, že se nečekané stalo skutkem a jako nejlepší ze všech Evropanek automaticky získala bronz, aneb dělené třetí místo za postup ze čtvrtfinále. Nesmírné nadšení pak potvrdila i v krátké výpovědi jen pár sekund poté, co se objala s kolegyněmi z bowlingového týmu a dalšími českými fanoušky, kteří ji vzali mezi sebe a obdarovali ji oslavnými hobly do vzduchu.

„Mám obrovskou radost a je to i pro mne velké překvapení, že jsem porazila i korejskou favoritku. Asi bych to nedokázala bez podpory fanoušků, kterým moc děkuji.“

David Soeldner, Samsun

Sportovci v článku