Od narození má těžký tělesný handicap, který mu neumožňuje dělat sporty zdravých. Přes plavání a atletiku vozíčkářů se dostal až k cyklistice. A na tricyklu dosáhl Jiří Hindr už několika významných úspěchů. Třeba na mistrovství světa nebo paralympijských hrách. A před sebou podobný cíl jako Patrik Jahoda – získat duhový trikot pro mistra světa.
Kdysi jste se věnoval plavání, a úspěšně, proč vás od něj odvedla cyklistika? Vždyť vy jste se stal historicky prvním držitelem Ceny Královéhradeckého kraje pro handicapovaného sportovce!
„Vzhledem k mému kombinovanému postižení jsem nebyl schopen prosadit se v plavání na mezinárodní scéně kvůli klasifikačnímu zařazení. Nicméně na plavání jsem nezanevřel a velmi rád a často ho zařazuji do předsezónní přípravy.“
Kromě plavání jste zkoušel ještě další sporty; atletiku, lyžování, sledge hokej – nic z toho nebylo to pravé?
„Nemám rád zimu, proto monoski a sledge hokej nebyly ty pravé sporty. Atletické tréninky jednou týdně nestačily k posouvání mých atletických dovedností. Tou dobou mě oslovil reprezentační trenér Spastic Handicap Luboš Jirka s nabídkou, jestli bych nechtěl zkusit paracyklistiku – silniční tricykl. To mě chytlo natolik, že jsem u cyklistiky zůstal. Je to náročný, tvrdý, ale krásný sport. Naprosto mě pohltil.“
Jaké za sebou máte na tricyklu největší úspěchy a kterého z nich si nejvíc vážíte?
„Jsem dvojnásobným vicemistrem světa z roku 2014, tehdy se šampionát konal v americkém Greenville. A také je pro mě cenné druhé a třetí místo na MS ve švýcarském Nottwilu, ale nejvíce si cením šestého místa v časovce na letní paralympiádě v Rio de Janeiro.“
Jak moc vás limituje v cyklistice váš handicap?
„Velmi. Nedokážu slézt a vylézt na tříkolku bez dopomoci, sám se nenapiji, kvůli své špatné orientaci musím mít neustálý dohled a doprovod.“
Jaká je vlastně mezi tricyklisty světová konkurence?
„Závody tricyklistů kategorií T1 a T2 startují společně, takže když se na startu závodu řadíme všichni dohromady, což je cca 20-30 tříkolkářů, při šíři zadních kol 80 centrimetrů je na startu poměrně husto a těsno…“
Jak vypadá vaše příprava na sezonu? Kolik tak stihnete během ní závodů? A kolik najedete za sezonu kilometrů?
„Začínáme zimní přípravou – posilovna, bazén, sauna. Soustředění. V sezóně už jen kolo. Snažím se objet všechny závody světového poháru, některé evropské poháry, mistrovství světa a nějaké závody po ČR. Ročně najedu cca 15 000 km na tricyklu plus spinning.“
Letos v dubnu jste společně s kolegy zažil vážnou nehodu, poznamenalo vás to nějak?
„Ano, poznamenalo. Nemáme čím se dopravovat na závody, soustředění, tréninky, atd., a to je velký problém. Ještě bych k tomu dodal jednu věc: když se vracíme z úspěšných závodů, většinou to média nezajímá, ale naši dopravní nehodu omílají bulvární plátky i seriózní novináři… A teď vážně: nejvíce ze všeho mě mrzí, že můj kolega a současná česká jednička vkategorii T2 Zbyněk Charvát si doléčuje zranění a na MS v Jihoafrické republice se nestihne připravit.“
Čemu se věnujete ve svém volném čase?
„Rád čtu knihy o druhé světové válce. Jinak energii čerpám samozřejmě v rodině a radost mi dělá můj pejsek.“
Máte nějaký sportovní vzor?
„Nemám, nikdy jsem o tom nepřemýšlel.“
Co je teď vaším sportovním snem, který byste si chtěl splnit?
„Účast na paralympijských hrách v roce 2020 v Tokiu při nesloučených kategoriích. A chtěl bych tam důstojně reprezentovat svoji zem. A také je mým snem duhový trikot pro mistra světa, ten mi ve sbírce ještě chybí.“ (smích)
Tereza Kubíčková
Jiří Hindr 
