Tři plus tři plus tři. Takový byl konečný medailový účet výpravy českého reprezentačního týmu stolního tenisu na XI. letních paralympijských hrách v Austrálii na přelomu tisíciletí. Naši sportovci se ve svých ‚pinčesových‘ kategoriích museli potýkat nejen se silnými soupeři, ale také s nepříjemnými zdravotními potížemi některých hráčů ve vlastních řadách. Vše však nakonec dobře dopadlo a Češi v Sydney potvrdili příslušnost k absolutní světové pingpongové špičce.
Seriál: Z české paralympijské historie – 7. díl – Úspěchy stolních tenistů na LPH v Sydney
Para sportovci hájící naše národní barvy vybojovali v Sydney ve všech sportech 43 cenných kovů (15-16-12), což je do celkového součtu dodnes absolutní rekord. Tým stolních tenistů a tenistek rovněž předvedl své historické maximum, na kterém se podílelo 14 reprezentantů – 6 vozíčkářů (Jitka Pivarčíková, František Glazar, Tomáš Přibyl, Michal Stefanu, Lubomír Trčka a Martin Zvolánek) a 8 stojících (Jolana Davídková, Jana Mojová, Eva Peštová, Michaela Žáková, Miroslav Cinibulk, Pavel Čech, Ivan Karabec a Lubomír Mašek).
Jen málo triumfů se ale rodí lehce a bez potíží. Náročná letecká přeprava přes celou zeměkouli se podepsala na celkové pohodě především vozíčkářů, hlavně dlouhán Tomáš Přibyl se jen složitě vtěsnával do úzkého prostoru mezi sedadly. Nálada v samotném australském velkoměstě však byla ihned po příletu skvělá. Hecování, legrácky, klasické sportovní kratochvíle. Vozíčkář Martin Zvolánek se dokonce vsázel se stojícími hráči o deset dolarů, že je porazí, když i oni budou sedět na vozíku.
Vše do sebe začínalo zapadat a ve vzduchu byl cítit úspěch. Stolní tenisté odstartovali hned v první den konání paralympiády soutěží družstev a Češi již od úvodních výměn potvrzovali, že jsou v dobré formě. Vozíčkáři Přibyl se Zvolánkem se v kategorii TT2 (Table Tenis 2) zaskvěli stříbrem, a to první jmenovaný nakonec musel hrát i se zdravotními potížemi, které si před začátkem turnaje dokonce vynutily krátkou hospitalizaci.
Stříbro poté získali i stojící Cinibulk, Čech, Karabec a Mašek v TT10. V TT4 skončili Glazar, Stefanu a Trčka bronzoví. Mezi ženami získaly Davídková, Mojová, Peštová a Žáková stříbro. Moc hezky to cinkalo, ale to nejlepší ještě mělo přijít.
Následovala turnajová část jednotlivců. Jolana Davídková v TT10 vybojovala zlato a v jejím případě to nebyl jediný cenný úlovek, který si naše hráčka přivezla z Austrálie domů. Do kufru si přibalila také tradiční hudební nástroj tamějších domorodců didgeridoo (didžeridu). Jitka Pivarčiová brala v kategorii TT5 bronz. V mužích získal Michal Stefanu (TT4) také zlatou medaili a potvrdil tak famózní formu – v Austrálii ztratil pouze dva sety.
Michal Stefanu býval před úrazem nadějným hokejistou. V jeho dvaadvaceti letech však při jízdě na kole po srážce s autem havaroval a přivodil si vážný úraz páteře, která mu praskla mezi 11. a 12. obratlem. Poté rehabilitoval v kladrubském ústavu, kde se vrátil ke stolnímu tenisu, který hrával už jako dorostenec, a kde potkal svoji životní lásku – také stolní tenistku, také vozíčkářku po autohavárii a také pozdější medailistku ze Sydney Jitku Pivarčiovou.
Poctivý pracant Stefanu začal být úspěšný v podstatě okamžitě, co nakoukl do závodů handicapovaných stolních tenistů. Hned vyhrál MČR paraplegiků, z paralympiády v Atlantě přivezl stříbro a v Sydney už to byla spanilá jízda bez ‚ztráty kytičky‘. Jak ale sám skromně pronesl: „Jitčiny bronzové medaile si cením víc než mého zlata.“
Podobně se dařilo i Karabcovi (TT10), který na celé paralympiádě ztratil jen jediný zápas – ve finále turnaje družstev – a mezi jednotlivci si také dokráčel pro první příčku. V napínavém finálovém klání vyzrál na Jose Manuela Ruize 2:1 na sety. Po návratu ze Sydney byl mezi deseti nejúspěšnějšími para sportovci roku, kteří byli oceněni první dámou České republiky – tehdy Dagmar Havlovou – přímo na Pražském hradě.
V jednotlivcích se bohužel nedařilo jinému českému favoritovi. Martin Zvolánek, mistr světa ve své kategorii, se před hrami v Sydney potýkal se zdravotními komplikacemi, když si po pádu z vozíku zlomil obě kyčle. Podstatnou část roku 2000 strávil v nemocnici a původně mu jeho ošetřující lékař start na paralympiádě vůbec nepovolil. Zvolánek však o hry nechtěl přijít a po intenzivní čtyřměsíční přípravě se nakonec do startovní formy dostal. Po vyřazení od korejského soupeře se ale musel spokojit ‚jen‘ s medailí z družstev.
Česká výprava stolních tenistů se tak mohla pyšnit ziskem devíti cenných kovů – tři zlaté, tři stříbrné a ti bronzové. Naši hráči a hráčky tak obsadili konečné páté místo z celkového počtu čtyřiceti zúčastněných národů. Fantastický úspěch, ke kterému dodnes vzhlíží další generace zkušených i úplně začínajících handicapovaných stolních tenistů.
„V Sydney panovala v týmu bojová a přátelská sportovní nálada. Byl znát zájem jednotlivých sportovců o výkony jejich kolegů, potěšil mě vzájemný respekt k dosaženým výkonům. Českou výpravu ovládl duch sounáležitosti, vzájemné podpory i uznání,“ zavzpomínal tehdejší vedoucí Českého paralympijského týmu v Austrálii Libor Šnajdr.
Zdroj: Publikace Paralympiáda Sydney 2000
Foto: Archiv ČPV
Eva Peštová 
Ivan Karabec 
Martin Zvolánek 
Michal Stefanu 
