Mistrovství světa Ironman World Championship St. George v Utahu ve Spojených státech amerických (3,8 km plavání – 180 km cyklistika – 42,2 km běh) bylo jednoznačně tím nejnáročnějším, co své sportovní kariéře český triatlonista absolvoval. „Celkový čas 13:49:16 hodiny odpovídá extrémně náročnému závodu, který jsem s vypětím všech sil dokončil,“ zhodnotil šampionát Jan Tománek.

Do dějiště světového šampionátu přicestoval český reprezentant deset dní předem, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí z hlediska aklimatizace. Po chladném březnu na Mallorce a ve Španělsku defacto nevěděl, co to je slunce a v Utahu jej přivítaly teploty každodenně přesahující třicítku.

„Během závěrečných příprav jsem se cítil jak na houpačce, jeden den mi vše sedlo, druhý byl horší. Myslím si, že v přípravě jsem nic nepodcenil a udělal vše co šlo, ale přesto jsem se v závodě nevyvaroval hrubých chyb, kvůli kterým jsem na trati doslova zažil peklo,“ popsal přípravu na samotný závod Tománek.

Většina kvalifikovaných sportovců v kategorii HC (handcycle) svou účast na šampionátu kvůli extrémní náročnosti vzdala a do Utahu vůbec neodcestovala. „Během závěrečných příprav mě mnohokrát napadlo, jestli jsem si nepřipravil až moc velké sousto pro mé fyzické možnosti a handicap, který je skutečným limitujícím faktorem. Přestože jsem si většinu závodu skutečně protrpěl, nelituji a jsem pyšný na to, že jsem to nevzdal a dokončil!“

Plavecká část probíhala v Sand Hollow Reservoir a voda byla překvapivě chladná, a to i navzdory vysokým denním i nočním teplotám. Hlavním cílem pro Jana Tománka bylo dokončit plaveckou část svěží, protože to nejtěžší jej teprve čekalo. Výsledný čas 1:19:02 hodiny, který odpovídá jeho výkonnosti a handicapu, bral jako slušný vstup do závodu.

Cyklistika v délce 180 km byla pro Tománka, a vlastně pro všechny sportovce v handcycle kategorii, největším strašákem. Přece jen je časový limit kalkulovaný pro „zdravé“ sportovce a celkové převýšení 2300 metrů je opravdu vysoké.

„Jelo se mi skvěle a cítil jsem se silný! Udělal jsem ale jednu fatální chybu. V první části závodu jsem relativně málo pil, což mě vytrestalo. Okolo třicátého kilometru byly dvě výraznější stoupání, kdy jsem poprvé pocítil vyschlé hrdlo. Nezvolnil jsem a dál jel naplno, což byla další chyba. Od šedesátého kilometru jsem začal pociťovat první křeče a příznaky dehydratace včetně bolesti hlavy a nevolnosti. Snažil jsme se dojíst, dopít a jakž takž zažehnat krizi, ale výkon klesl.“

A Tománek nebyl jediný, kdo s tratí bojoval. Mnoho sportovců stavělo a dokonce kolabovalo. Sanitky na trati byly čím dál častěji. „Postupně se zvedající stoupání mě znovu donutilo několikrát zastavit a posbírat zbytky sil, abych se znovu rozjel. Zavíraly se mi oči, bylo mi špatně a doslova jsem se smažil zaživa. Na svém těle jsem postupně začal vnímat další nepříjemné pocity, husí kůží a zvláštní tlak v nohách. Když jsem si sáhl na rám kola, nebo asfalt, byl rozpálený jako uhel. Konečně jsem se dostal na vrchol kaňonu a následoval patnáctikilometrový sjezd do St. George, kde jsem již rezignovaně téměř nešlapal. Cyklistiku jsem dokončil v opravdu šíleném stavu.“

Následoval závěrečný běh, nebo pocitově spíš maratón v 36stupňovém vedru s převýšením 440 metrů. Začínalo se hned do kopce a oba okruhy měly stejný rytmus – 5 km stoupání, 5 km sjezd, 5 km stoupání, 5 km sjezd.

„Chtěl jsem vzdát, možná by to bylo rozumnější, ale nedokázal jsem to. Ironman je o posouvání sebe sama a hranic možného. Podobně jako jsem před několika lety nevzdal Vasův běh, bojoval jsem i nyní. Bylo to peklo, měl jsem křeče a vše mě bolelo. Paradoxně jsem se v druhém okruhu cítil již lépe a zrychloval jsem, ale přesto jsem mnohokrát musel zastavit a posbírat poslední zbytky fyzické i mentální síly.“

Běh Tománek dokončil za 3:40:16 hodiny, což je opravdu extrémně dlouho a tolik času na běžecké formuli nikdy nestrávil. Sešlo se ale více faktorů, chyby se nasčítaly a pokud chtěl závod dokončit, musel trpět.

Celkový čas 13:49:16 hodiny odpovídá extrémně náročnému závodu, který Tománek s vypětím všech sil dokončil jako druhý v handcycle kategorii. V absolutním pořadí finišoval na 1277. příčce z 2294 dokončivších účastníků, což vzhledem k tomu, jakým si prošel peklem, považuje za skvělý výsledek. Silné slunce mu rozpálilo neoprenové botičky, takže závod absolvoval se spálenými prsty. Po závodě pak skončil se v péči zdravotníků.

„Cílová rovinka je vždy emotivním zážitkem, ale ta v St. George je mým sportovním NEJ, na které nezapomenu do konce života.“

Zdroj a foto: Archiv Jana Tománka