Už od devíti let trénuje Václav Krychtálek aplikovaný stolní tenis pro nevidomé a slabozraké, tzv. showdown. Na první turnaj se dostal už v patnácti letech. Z Evropských paralympijských her mládeže si loni odvezl čtvrté místo a v družstvech získal spolu se Šimonem Rejtarem a Markétou Trnčákovou medaili zlatou.

Showdown je sport, který se hraje hlavně v Evropě a umožňuje všem zrakově postiženým soupeřit proti sobě. Hráči totiž kromě pálky a chrániče na ruku také musí mít na očích neprůhledné brýle neboli klapky, aby tak byly dodrženy stejné podmínky pro všechny. „Po stole si posíláme míček, který má v sobě broky, díky kterým vydává zvuk, když se pohybuje. Cíl je prostý a to dát soupeřovi gól. Rozhodně se nejedná o pomalý sport, míček může létat obrovskou rychlostí. Jedna z nejvyšších, která byla naměřena, je téměř 90 kilometrů za hodinu,“ popisuje Krychtálek.

Václav se k showdownu dostal díky své sestře, která hrávala kolektivní míčový sport zvaný goalball. „Jednou mě vzala s sebou na trénink a její paní trenérka se mě zeptala, jestli bych nechtěl začít sportovat. Vyzkoušel jsem tak plavání, futsal, goalball, atletiku, běžky i třeba sjezdové lyžování, ale nejvíce mě oslovil právě showdown,“ říká.

Od té doby se zúčastnil několika mezinárodních turnajů například ve Finsku, Litvě či teď na konci listopadu ve Švýcarsku. Snaží se tak stoupat na mezinárodním žebříčku nejlepších hráčů. Tomu momentálně vévodí reprezentant z Lotyšska a velmi dobře si také vedou naši polští sousedé. „V top dvacítce má Česká republika momentálně dva reprezentanty a já bych se během následujících dvou let rád přidal k nim. Teď držím 60. příčku, ale jeden rok jsem turnaje musel úplně vynechat, jelikož mě na mezinárodní oční klasifikaci chybně zařadili. Teď se vše snažím dohnat,“ vysvětluje Krychtálek.

Když má mezeru mezi turnaji, stačí mu trénovat jednou týdně. Před závody se ale intenzita musí zvýšit a Václav tak hraje i třikrát v týdnu. Pokud čas dovolí. Ke sportování si totiž také dodělává nástavbové studium se zaměřením na sportovního a rekondičního maséra. „Po škole bych rád pokračoval na Fakultu tělesné výchovy a sportu a vystudoval si výživu. Jednou bych se pak ale chtěl věnovat masírování sportovců. Jelikož už mám výuční list, a tím pádem jsem masér, tak momentálně pracuji v jednom masážním salónu, kam dvakrát týdně docházím,“ vypráví o svém nabitém programu Krychtálek. 

Autor: Tereza Brychová