V českém i světovém parasportu je málo osobností tak významných, jako je Jiří Ježek, legenda paracyklistiky. Proto si právě jeho pozval moderátor Matěj Nový jako prvního hosta do zbrusu nového podcastu Českého paralympijského týmu s názvem Stejní, ale jiní.
V podcastu Stejní, ale jiní mluví osobnosti parasportu o svých příbězích a ukazují, že i přes mnohá svá specifika stojí parasport na úrovni běžných sportů a zasluhuje si stejnou pozornost.
Na úvod prvního dílu nemohla nepadnout otázka na to, v čem je Jiří Ježek, nejúspěšnější paracyklista historie, jiný, než ostatní.
„Mezi sportovci jsem možná trošku jiný a to tím, že jsem měl tu čest být velmi úspěšný. A samozřejmě já si uvědomuji moc dobře, že tohle to se nepoštěstí každýmu sportovci.
A druhá věc, v čem cítím, že jsem trošku jiný, obecně mezi lidmi, je to, že se snažím skutečně klást důraz na zdravý životní styl. Protože pro mě to tělo bylo pracovní nástroj, já jsem se naučil ho ovládat a naučil jsem se mu dávat to, co potřebuje. A to se snažím dělat i po ukončení aktivní kariéry. Ukazovat lidem, aby se starali víc o své vlastní tělo. Aby začali sportovat, žít zdravě, protože vidím, že velké procento společnosti na tohle moc nedbá. Tak cítim, že jsem jiný“
Devětačtyřicetiletý Ježek v pořadu dále zavzpomínal na dobu, kdy v jedenácti přišel při nehodě o nohu.
„Samozřejmě ty první chvíle byly těžké, to nebudu ze sebe dělat, že jsem to zvládal hned od začátku, protože mi ten úraz sebral ten největší dětskej sen, který jsem měl. Já jsem chtěl být profesionální fotbalista, chtěl jsem se živit fotbalem, chtěl jsem mít spoustu fanoušků a být opravdu špičkový hráč Sparty. A paradoxně právě před stadionem Sparty jsem vběhnul pod náklaďák. Svou vlastní blbostí, takže jsem si nemohl nějak naříkat na osud, nebo to na někoho házet. Byla to moje blbost od začátku, prostě jsem se blbě rozhlédnul a vběhnul pod zadní kola nákladní Tatry.“
„Ale hned, jak to šlo, jsem začal běhat o berlích po nemocniční chodbě a hned jak to šlo, jsem začal jezdit na kole i bez protézy, prostě jen s jednou nohou. Tak abych mohl jít s rodinou na procházku, protože jsem věděl, že to na berlích nedojdu. Mně to kolo vlastně ze začátku nahrazovalo tu nohu. Tam možná vznikla moje láska k cyklistice.“
Láska k cyklistice a pohybu zavedla Jiřího Ježka až na paralympijské hry. Co to ale vůbec pro sportovce znamená, dostat se až na tuto vrcholnou akci?
„Já si myslím, a jsem o tom přesvědčený, že pro paralympioniky nebo pro handicapované sportovce obecně je to ještě víc, než je pro zdravého sportovce olympiáda. Protože zdravý sportovec, pokud vyniká, může se sportem živit, tím pádem se mu splní ten sen, který chtěl asi v dětství, věnovat se tomu, co miluje.“
„Každý měsíc, nebo třeba hráči NHL každý týden, zažívají to, co ten paralympionik zažije jednou za čtyři roky na té paralympiádě. Protože jenom paralympiáda je mediálně sledovaná, jsou tam stejné davy diváků, jako na olympiádě. Je to prostě vrchol.“
Jiří Ježek takový vrchol zažil hned pětkrát, vybojoval celkem jedenáct paralympijských medailí, z nichž bylo šest zlatých, a zapsal se tak do historie. Přesto zůstává při ohlédnutí za svou kariérou pokorný.
„Já se vždycky usmívám, protože já tomu jakoby pořád nevěřim. Je to něco, co by mě vůbec nenapadlo. Strašně si toho vážím, protože mám tak krásné vzpomínky na tu kariéru. Samozřejmě, že to dost bolelo. Byly tam momenty, kdy jsem byl úplně na dně, kdy jsem si nevěřil.“
„Na konci kariéry jsem měl druhý těžký úraz, který byl pro moje tělo paradoxně ještě těžší, než když jsem v jedenácti letech přišel o nohu. Takže já jsem s tou cyklistikou skončil musel a nemam k tomu špatnou emoci, protože mi to vlastně umožnilo z toho sportu odejít.”
Matěj Nový se zeptal i na to, jak handicapovaný cyklista zapadne do týmu sportovců bez handicapu a jaké to je, když s nimi poměřuje síly a vítězí.
„Bylo to těžké, protože já jsem byl vlastně první, kdo se s takovým handicapem dostal mezi elitu zdravých sportovců. Šampioni a špičkoví závodníci s tím neměli problém. Ti věděli, že jen se zvednou ze sedla a ujedou mi, že ten handicap je tak velký, že proti nim nemám šanci. Ale ti, kteří nebyli tak talentovaní, přesto byli v tom profesionalnim pelotonu, občas žehrali na ten svůj talent a netrénovali tolik a já jsem je dokázal třeba porazit, tak ti to nesli blbě samozřejmě,” vzpomínal Jiří Ježek v podcastu.
Během hodinového rozhovoru přišla řeč i na další zajímavá témata. Celý díl podcastu Stejní, ale jiní s cyklistou Jiřím Ježkem si můžete pustit na Youtube nebo ve své podcastové aplikaci Spotify či Apple Podcasts. Nový díl s dalším zajímavým hostem vyjde v polovině března.
Text: Ota Černý
Autor podcastu: Matěj Nový
Jiří Ježek 
