Oba jsou ve své disciplíně nejlepší u nás, jeden z nich u toho akorát sedí. „Pár rozdílů tam je, na druhou stranu oba máme v ruce kouli a prostě se ji snažíme mrsknout co nejdál,“ usmívá se bronzový paralympionik Aleš Kisý. Po jeho boku právě stojí olympionik Tomáš Staněk, před pár minutami skončil jejich společný trénink.

Oba jsou ve své disciplíně nejlepší u nás, jeden z nich u toho akorát sedí. „Pár rozdílů tam je, na druhou stranu oba máme v ruce kouli a prostě se ji snažíme mrsknout co nejdál,“ usmívá se bronzový paralympionik Aleš Kisý. Po jeho boku právě stojí olympionik Tomáš Staněk, před pár minutami skončil jejich společný trénink.

Dvě atletické hvězdy dal na jedno odpoledne dohromady Český paralympijský tým, na strahovském kopci tak ožívá heslo Sport je jenom jeden. Kisý a Staněk se dobře znají, vtípky létají ze strany na stranu jako při tenise. „S paratalety se občas potkáváme na závodě. Třeba v Polsku se stalo, že měli kruh o kus dál, závodili jsme vlastně vedle sebe. Je bezva, když se tyhle naše dva světy spojí do jednoho, můžeme si pomoct,“ je přesvědčený Staněk.

Něco takového se pěkně poslouchalo vzácnému hostovi tréninku, tím byl předseda Mezinárodního paralympijského výboru Andrew Parsons. „Na jednu stranu je to stejný sport, ale vlastně úplně jiný. Je výborné, když se dva špičkoví sportovci podporují, to je superpozitivní zpráva,“ radoval se.

Na Staňkova slova o vzájemné pomoci dojde záhy, to když má usednout na kovovou stolici zvanou koza, ze které koulí vrhají paraatleti. Staněk je kus chlapa, přikurtování ke koze i s asistencí chvíli trvá, ale konečně si může vyzkoušet, jaké je to házet bez nohou. Pro halového mistra Evropy jsou přitom dolní končetiny klíčové, teď se najednou musí spolehnout jen na vršek, kdy veškerou energii odhodu dá atlet jen díky přitáhnutí se za kovové madlo. „Když vám někdo sekne nohy, je to velká změna. Jsem zvyklý používat celé tělo a najednou jsem byl přikurtovaný do kozy, nebo jak tomu říkáte,“ smál se Staněk.

Kisý jeho snažení se zájmem pozoruje. A zadarmo mu to nedá! „Je to zelenáč, musí se zlepšovat, má tam obrovské rezervy… Ale dávám mu tak dva roky, v Los Angeles si bude moct vybrat, se kterou výpravou poletí,“ říká s vážnou tváří, načež syrový stadion rozčísne hurónský smích obou siláků. „Tomáš je talent, lítá mu to jako blázen. Snad mu vyjde olympiáda,“ dodá Kisý.

Aleš i Tomáš se po tréninku shodují, že se jejich disciplína nakonec až tak moc neliší. A dokonce najdou i výhodu toho být přivázaný na koze. „Nemusel jsem chodit pro kouli, to bylo fajn,“ zubí se Staněk. „Taky ti nosí i pití, to vůbec není špatné. Na druhou stranu je docela nepříjemné, když se ti chce na záchod,“ rozčísne to Kisý, který se připravuje na svoji šestou paralympiádu.

Text: Tadeáš Mahel
Foto: Jan Malý