Tribuny nabité nadšenými fanoušky, nezapomenutelná atmosféra, dechberoucí sportovní souboje. Na paralympijské hry v Paříži bude dlouho vzpomínat 32 českých sportovců, kteří domů přivezli celkem 8 medailí, postarali se o nekonečné množství emocí a napsali pěknou řádku sportovních příběhů. Tady jsou ty nejlepší z nich.
Zrodila se hvězda
Už sice byl mistrem světa a nejlepším parsportovcem loňského roku, přesto do Paříže odjížděl jako prakticky neznámý kluk. Domů se už vracel jako nová sportovní hvězda a miláček národa. Šestnáctiletý nevidomý plavec David Kratochvíl získal na hrách kompletní medailovou sbírku, postupně bral zlato, stříbro i bronz.
Fanoušky si navíc získal bezprostředním vystupováním a věčným úsměvem. „Je to masakr. Předtím už jsem nějaké rozhovory dělal, ale nikdy jsem neměl až takovou pozornost. Asi mě teď fanoušci budou víc poznávat a třeba se fotit. Sice nejsem úplně fotogenický, ale nevadí mi to,“ smál se David. A propos, když mladíka vítal rodný Tachov, přišlo víc lidí než na prezidenta.
Nikdy se nevzdávat!
Líp paralympiádu začít nemohla, hned v kvalifikaci lukostřelkyň si Šárka Pultar Musilová vystřílela nový světový rekord! Jenomže o dva dny později bylo všechno jinak. Češka ve čtvrtfinále nastoupila proti Turkyni Misirové, měla to být jasná záležitost. Jenomže Šárce trvá, než se na střelnici před Invalidovnou srovná a ocitá se na samé hraně vyřazení! Od začátku prohrávala, už už se zdálo, že je všem snům konec.
Ale pak přišel poslední šíp. Šárka trefuje čistý střed, desítku! Ale ani tak není nic jistého, Misirové k postupu stačila devítka, osmička k rozstřelu… A trefila sedmičku! Šárka je v semifinále, v něm ji čeká souboj s krajankou Terezou Brandtlovou a nakonec jsou z toho dvě medaile, stříbro pro Šárku a bronz pro Terezu.
Prezident na návštěvě
Čest, velmi milá návštěva a také historický moment pro celý český parasport. V Paříži se poprvé v historii stalo, že se osobně na paralympiádu vypravil sám prezident. Petr Pavel se zúčastnil slavnostního zahájení a z tribuny nadšeně mával české výpravě, druhý den se vypravil na sportoviště za lukostřelci a stolními tenisty, se zbytkem výpravy pak poobědval v paralympijské jídelně.
„Dodneška jsem netušil, že se dá dělat nějaký sport s takovým postižením, jaká jsem tady kolikrát viděl. Přijde mi to ohromně inspirativní, Moc vám fandím a chtěl bych říct, že mám obrovský respekt nejenom ke všem sportovcům, ale i k lidem, co se kolem parasportu pohybují a dělají ho takovým, jaký je,“ rozloučila se vzácný host.
Jířa versus Francie
Když diváci v hale na stolní tenis začali dupat do kovových tribun, měli jste pocit, že vám nad hlavou jede vlak. Stolní tenisté často neslyšeli ani vlastní dech, o soustředění na každý míček nemůže být ani řeč. Jiří Suchánek si s tím ale poradil skvěle, když vybojoval životní stříbro! A především semifinále proti domácí hvězdě Lamiraultovi bylo velkolepé, Jiří domácí hvězdu zničil 3:1 na sety a na chvíli umlčel francouzské fanoušky.
Jen Český hlouček vedený manželkou Míšou a synem Jirkou nadšeně skandoval „Jířa, Jířa,“ on sám jen nevěřícně kroutil hlavou. „Do teď nevím, jak se to mohlo stát, ale jsem ve finále. Odpočinu si, někde si sednu sám, abych vstřebal, co se mi povedlo. Teď mám nirvánu,“ nadšeně hlásil.
Zmrtvýchvstání šampiona
Před paralympiádou nechyběl v žádném přehledu největších českých nadějí, on sám medaili tak moc chtěl… O to větší zklamání musel David Drahonínský překousnout, když vypadl už ve čtvrtfinále. „Po*ral jsem to,” neschovával se za trapné fráze, hlas se mu ale rychle lámal.
„Trénuju, makám… Mrzí mě to kvůli fanouškům, kteří se sem táhli takovou cestu. Ale život jde dál, trošku si pobrečím, dám si studenou sprchu, zítra se probudím do nového dne a zkusím zabrat v mixu se Šárkou,“ soukal ze sebe. O den později totiž Davida se Šárkou čekala soutěž dvojic, ještě jedna šance. Výsledek? Stříbro! „Jsem rád, že se můžu vrátit domů do Čakovic, protože mi bylo vyhrožováno, že bez medaile se vracet nemám,“ chechtal se David.
Když chybějí milimetry…
Ne všechny velké pařížské příběhy končí happyendem. Své o tom ví cyklistka Pavlína Vejvodová. V časovce si jela pro medaili, pak ale v poslední zatáčce vyrvala tretru z pedálu a než ji nasadila zpátky, bronz byl fuč. O 1,65 vteřiny, méně než mžik. „Kdybych mohla, do něčeho bych kopla,“ zuřila. „Ten konec mi ani nepřipomínejte… Fakt to naštve!“ měla jasno.
Věčné štěstí nakonec neměl ani David Kratochvíl, na stovce motýlka mu čtvrtá medaile unikla o 0,01 vteřiny. „Setina, blbá jedna setina,“ hořekoval. Co naplat, sport i takové příběhy občas přináší a po prvotním zklamání je i sami reprezentanti berou s nadhledem, ostatně poslechněte si naposledy Pavlínu: „Další čtyři roky do Los Angeles budu asi muset jíst jen brambory.“
Árnyho bronzová tečka
Zatímco kamarádi z bazénu i všichni ostatní Češi postupně závodili, sbírali medaile i neúspěchy, on na to dva týdny jen koukal. Celou dobu se musel udržovat ve skvělé formě, hlídat se v jídelně, dávat pozor na nachlazení, ani na vteřinu nepolevit. Celou paralympiádu čekal na svůj jediný start, na jednu jedinou šanci. Do akce šel jako úplně poslední z 32 českých reprezentantů.
Arnošt Petráček to ale zvládnul na jedničku podtrženou a na padesátce znak získal bronz, poslední cenný kov pro Česko. „Medaile je super, ale úplně nejvíc je pro mě to, kolik lidí mě přijelo podpořit. Slyšel jsem je i ve vodě,“ chválil fanoušky.
Velkolepé přivítání
Desítky nadšených fanoušků, zmatení turisté, hlasité troubení, nadšený potlesk, zkrátka rachot. Vítání paralympijských medailistů na pražském letišti bylo velkolepé! Na Jiřího Suchánka skočili potomci, Arnošt Petráček podepisoval kartičku za kartičkou a Davida Kratochvíla překvapili kamarádi hasiči.
„Vůbec jsem nečekal, že tady bude tolik lidí. Je tady fakt narváno a je krásný, že nás všichni přišli přivítat,“ radoval se hrdina her. Veselo bylo na letišti i o pár dní dříve, to když se domů vraceli lukostřelci, i na ně čekali lovci autogramů a hned několik dárečků. Ten nejlepší pro Terezu Brandtlovou?
No přeci řízky od maminky!
České medaile:
ZLATO
David Kratochvíl, (plavání, 400 metrů volným způsobem)
STŘÍBRO
David Kratochvíl, (plavání, 100 metrů znak)
Jiří Suchánek (stolní tenis)
Šárka Pultar Musilová (lukostřelba)
Šárka Pultar Musilová a David Drahonínský (lukostřelba, mix)
BRONZ
David Kratochvíl, (plavání, 200 metrů polohový závod)
Arnošt Petráček (plavání, 50 metrů znak)
Tereza Brandtlová (lukostřelba)
Text: Tadeáš Mahel
Foto: Barbora Reichová, Jan Malý, Matěj Nový
