Šestnáctiletá paraatletka dokazuje, že i s handicapem (narodila bez části levé ruky) lze dosáhnout mimořádných sportovních výkonů. Mladá sprinterka má před sebou Světové hry mládeže v Thajsku a svou dosavadní kariéru vnímá nejen jako osobní vítězství, ale také jako inspiraci pro ostatní. 

Ada Boudníková si k atletice našla cestu v 11 letech – byť s lehkým „přemlouváním“ ze strany rodičů. „Rodiče mi slíbili, že budu hodně cestovat, a tak jsem na to kývla,“ vzpomíná s úsměvem. Její první kroky vedly do klubu pro tělesně postižené v Teplicích, odkud později přestoupila do AK Slovan Duchcov.

První závod absolvovala ve 12 letech. „Trochu jsem byla nervózní, ale soupeřů bylo málo, tak mě to moc nebavilo. Ale vyhrála jsem,“ směje se. 

Boudníková se specializuje na sprinty na 100 a 200 metrů. „Dřív jsem zkoušela i vrh koulí, ale to mi moc nešlo,“ přiznává. Handicap jí přitom běh nijak zásadně nekomplikuje: „Normálně startuju z bloků a rovnováhu mi to neovlivňuje. Už odmala jsem si sama zavazovala tkaničky,“ dodává s lehkostí.

Gymnazistka se smyslem pro humor

Vedle sportu zvládá i další aktivity. Studuje gymnázium v Teplicích, hraje na trubku a ráda kreslí. Kromě studijních výsledků ve fyzice se může pochlubit skvělým prospěchem, a už nyní intenzivně přemýšlí o své budoucnosti: „Chtěla bych studovat psychologii, určitě se chystám na vysokou školu.“

Klíčovou roli v její kariéře hrají rodiče, přičemž každý přináší do jejího života něco jiného. „Táta je sklář, máma učitelka. Chtěli, abych byla co nejvíc samostatná, a v tom mi sport hodně pomohl,“ říká. Neméně důležité jsou pro ni kamarádky z atletiky. „Navzájem se motivujeme, a díky tomu mě ten sport baví ještě o něco víc.“

Ada však svůj handicap vnímá spíš jako výhodu. „Cítím se díky němu silnější. Neberu si věci osobně, umím si ze sebe udělat legraci, mám ráda černý humor,“ vysvětluje.

Překonat vlastní limity

Její hlavní cíl je momentálně zlepšit svůj čas ve sprintu na 200 metrů. „Už se mi to vlastně i povedlo. Na jednom videu jsem měla čas kolem 27 vteřin, ale bohužel v závodě nebylo zvládnuto oficiální měření,“ popisuje situaci, která ji motivuje k dalšímu tréninku.

V nejbližší době ji čeká účast na Světových hrách mládeže v Thajsku (2024 World Abilitysport Youth Games ve dnech 1. až 7. prosince), což je podle jejích slov vrchol dosavadní kariéry. „Na medailích mi upřímně moc nezáleží, spíš chci překonávat svoje osobní rekordy,“ zdůrazňuje. 

A co dál? „Ráda bych se jednou dostala na paralympiádu. Letos jsem ji hodně sledovala a věřím, že mi to jednou vyjde.“ 

Ada má jasno i v tom, co by vzkázala těm, kdo váhají, jestli vůbec začít se sportem: „Rozhodně zkuste jakýkoliv sport, neseďte doma. Pohyb je důležitý a sport pomáhá.“

Text a foto: Česká asociace tělesně postižených sportovců