Deset let reprezentovali Českou republiku. Domů do Rohovládovy Bělé za ty roky navozili slušnou kupu medailí, včetně té nejcennější z paralympiády v Tokiu. Další už Adam Peška se spoluhráčkou a maminkou Ivanou nepřidají, nejlepší boccista tuzemské historie ukončil reprezentační kariéru.
Rodinný tým Pešků (jehož pevnou součástí byl i táta Josef) teď čeká nové dobrodružství, zvykat si budou na život bez sportování na nejvyšší úrovni.
Adame, proč jsi se rozhodl ukončit reprezentační kariéru a jak moc těžké to pro tebe bylo?
AP: „Cítil jsem, že sport na vrcholové úrovni a cestovaní za ním už je na mě moc, jak fyzicky, tak organizačně. Rozmýšlel jsem si to dlouho, protože to pro mě bylo hodně těžké. Paralympiádou v Paříži jsem plánoval svoji reprezentační kariéru ukončit. Je to rozhodnutí konečné, ale stále pro mě není jednoduché opustit mezinárodní sportovní prostředí.“
Co máš v plánu do budoucna?
AP: „Chvíli si dám od boccii pauzu. Pak uvidím, jestli si ji občas v Čechách zahraju nebo případně předám někomu své zkušenosti. Zatím nemám jasný plán.“
Na jaké chvíle ze své kariéry budeš nejraději vzpomínat?
AP: „Na zážitky se všemi členy českého týmu, se kterými jsme si fandili. Na setkávání se se soupeři z celého světa, kteří jsou i mými kamarády. Na zážitky z kurtů i mimo ně. A samozřejmě nejvíc na moji první paralympiádu, která se konala v Tokiu v roce 2021. Bylo skvělé se tam vůbec podívat a zažít to na vlastní kůži. Třešničkou na dortu pak byl zisk zlaté medaile a česká hymna. No a také na vítězství v párech na mistrovství Evropy v Rotterdamu v roce 2023, kde jsme poprvé hráli na venkovních kurtech a byl to také zlatý zážitek.“
Ivano, jak dlouho jste zvažovali konec?
IP: „Asi od konce loňského roku. Nebylo to jednoduché. Z jedné strany touha sportovat, z druhé strany toho na nás bylo moc. S Adamovým měnícím se fyzickým stavem a herními možnostmi jsme hledali cesty, jak by to ještě šlo. V tom nám nejvíc pomohl manžel, protože je technicky zdatný. S tréninky a výjezdy pomáhali zase moji sourozenci. Velký dík také patří naší bývalé trenérce za rady a pomoc se sháněním vybavení.
A nikdy nezapomenu na pomoc všech dalších lidí, díky kterým jsme mohli sportovat a cestovat.
Bylo mi ctí být Adamovou operátorkou rampy a doprovázet ho na cestách.“
S čím se za vaši společnou cestou budeš ohlížet?
IP: „Určitě s hezkými pocity a nezapomenutelnými zážitky. Tím nejúžasnějším je pro mě fakt, že i s tak velkým handicapem, který Adam má, se dá s pomocí dalších lidí cestovat, sportovat, reprezentovat, posouvat se ve hře, být světovým hráčem, a když se daří, s úctou a pokorou k soupeřům i vyhrávat. Tvrdě jsme trénovali a prohry nás posouvaly dál.“
Text: Tadeáš Mahel
Foto: Archiv ČPV
Adam Peška 
