Velkolepá, gigantická, ale také dlouhá únavná show před zaplněným stadionem, která byla zároveň oslavou kdysi mocné Osmanské říše i velikánů místní historie. Tak by se v několika slovech dalo shrnout slavnostní zahájení 23. letní deaflympiády v tureckém Samsunu, jehož se zúčastnila i výprava 20 neslyšících sportovců a jejich doprovodu z České republiky.

Ještě před odjezdem z hotelu Park Inn, dočasného domova na vzdálenější periferii bezmála 400 tisícového města na pobřeží Černého moře, proběhlo hromadné i individuální fotografování. A kolem šesté hodiny odpolední následoval přesun dvěma minibusy na nedaleký fotbalový stadion, jehož tribuny obsadilo zhruba třicet tisíc diváků. Na jednotlivé výpravy už v zázemí čekaly sličné hostesky v barevných hábitech, s okrasnou cedulí a jmenovkou země, kterou posléze zavedly mezi tribuny. Čekání to bylo bohužel poněkud nepříjemné, nejen časově, ale i s ohledem na dusné počasí.

Oficiální program začal po 19. hodině na obřím pódiu táhnoucím se přes celou šířku dlouhé tribuny, zakryté obří projekční plochou. Po krátkém tanečním prologu následovalo nekonečné defilé 97 zúčastněných zemí a 3148 sportovců. Do Samsunu se jich sjelo nejvíce v historii letních deaflympiád i jakékoliv sportovní akce uspořádané na území Turecka.

Výpravu České republiky přivedl jako vlajkonoš sportovní střelec Marek Bartošek, kterého hned na druhý den čeká obhajoba první ze tří medailí z předchozích her v Sofii. Jako první ovšem na plochu Yeni Samsun 19 Mayis Stadium napochodovala delegace Francie coby země, v níž má tradice těchto sportovních klání kořeny, a pak už to šlo hezky abecedně.

Pro zahraniční hosty bylo zajímavé sledovat rozdílné reakce diváků – zatímco dlouhých ovací se dočkaly všechny země, jejichž název končí na „istán“ (především Pákistán či Turkmenistán), stejně jako Ázerbajdžán či Japonsko, chladné přijetí provázelo defilé Německa, ještě chladnější výpravu USA a jen jedinkrát se ozval intenzivní pískot – na nepočetnou skupinku reprezentující Izrael. Naopak nejbouřlivější ovace logicky sklidilo pořadatelské Turecko, které vyrazilo do bojů o cenné kovy s nejpočetnější výpravou o 294 sportovcích.

Program ještě natáhly nezbytné oficiality. Pouze zprostředkované zdravice tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, ministerského předsedy Binali Yildirima a pak živé. Postupně je přednesli starosta Samsunu Yusuf Ziya Yilmaz , guvernér regionu Osman Kaymak, delegát Mezinárodního olympijského výboru Sam Ramsamy, zastupující prezidenta IOC Thomase Bacha, prezident ICSD Valerij Ruchleděv, a turecký ministr sportu a mládeže Akif Caḡatay Kilic.

Poté, co byla slavnostně přinesena a vztyčena deaflympijská vlajka, tři minuty po tři čtvrtě na deset večer vzplál deaflympijský oheň. Na stadion ho přinesl Ismail Otamis, turecký zápasník, který pro svoji zemi vybojoval historicky první deaflympijskou medaili. Posledním členem štafety byl zase Ertugrul Bursa, účastník osmi letních a tří zimních deaflympiád.

Až poté se rozjela opravdu velkolepá show, kdy se na pódiu v historických krojích či oblecích, občas s neodmyslitelnými tureckými šavlemi, střídalo několik skupin tanečníků, každá čítající 100 až 150 mužů či žen. Za jejich zády se promítaly neméně úchvatné obrazy, jež byly v první řadě poctou kdysi mocné Osmanské říši a významným osobnostem turecké historie, té vzdálené i moderní, v níž nechyběly hrdým publikem hlasitě kvitované nacionalistické odkazy na prvního prezidenta Ataturka (zasloužil se o nezávislost Turecka) a současného prezidenta Erdogana.

Prezentace se dočkalo rovněž dějiště her, Samsun. Bezmála čtyřhodinový program, pojetím i délkou srovnatelný s obdobnými ceremoniály na zahájení letních olympiád, uzavřel koncert současné pěvecké hvězdy jménem Murat Boz a neodmyslitelný ohňostroj. Vstup na slavnostní zahájení i doprava na něj a zpátky do města byla pro diváky zdarma.

David Soeldner, Samsun