Smolný den si v tureckém Samsunu prožil atlet Jakub Nosek, když ve finále dálky přišel během poslední série pokusů o bronzovou medaili. Výprava českých neslyšících sportovců má ale i tak na letní deaflympiádě v Turecku jistotu druhé medaile. O její váze rozhodne finálové utkání tenisového turnaje, do kterého se obdivuhodným způsobem probojoval Jaroslav Šmédek.

Jeho o poznání starší a na mezinárodních akcích ostřílenější reprezentační kolega, osmadvacetiletý Jakub Nosek, se na malém atletickém stadionu v centru města po úvodní sérii dálkařů dělil o první místo s Rusem Kulikovem výkonem 703 centimetrů. Pak ale dvakrát proběhl doskočištěm. Dvakrát těsně přešlápl – a propadl na bronzovou pozici.

Jenže i z té ho posledním pokusem odsunul do té doby nevýrazný Rus Pakin. A stejně jako o čtyři roky dříve na deaflympiádě v Sofii tak smolař Nosek skončil bez medaile, na nejméně populárním čtvrtém místě. Navíc ho začaly trápit achilovky, kvůli nimž je ohrožena jeho účast v desetiboji.

„Závod to byl úplně jiný než kvalifikace, na kterou jsem byl nahecovaný a všechno se dařilo. Nebudu se vymlouvat. Založil jsem první pokus přes sedm metrů, dlouho se držel na druhém a později třetím místě. Jenže na medaili bylo zapotřebí skočit 720, a to se nepodařilo. Měl jsem spoustu přešlapů a v posledním pokusu šel do kolen, nezvedl to dostatečně nahoru. I v Sofii jsem byl bramborový. Tam to ale tolik nebolelo, neměl jsem tehdy medailové ambice a šel do závodu jen s tím, že chci udělat dobrý výsledek. Tady jsem věděl, že jsem jeden z favoritů a že placka není daleko. Navíc jsem měl na ni formu,“ zkonstatoval „obojživelník“ Nosek, který bude jako brzdař posádky českého dvojbobu na začátku příštího roku usilovat i o start na zimní olympiádě v Jižní Koreji.

Poprvé v akci se představila i Lenka Matoušková. Ve vrhu koulí si vytvořila nový osobní rekord výkonem 12,65m, na medaili, byť bronzovou, to ale nestačilo. Její hlavní atletickou soutěží však bude až sobotní hod diskem.

Rozbitá raketa nastartovala vítězný obrat

A to je opravdu bomba! Teprve patnáctiletá česká senzace Jaroslav Šmédek ještě na betonových dvorcích v tureckém Samsunu neztratila jediný set! Naposledy udolal v semifinále turnajovou dvojku, Rusa Panjuškina. V prvním setu přitom prohrával 2:5. Od té chvíle ale ztratil jedinou hru, a soupeři nadělil i tenisového kanára. Po semifinálovém vítězství 7:6 a 6:0 tak mladík z Otrokovic postoupil do boje o zlatou deaflympijskou medaili!

Byl to zápas dlouhých výměn. Kdo je nevydržel, skoro vždy vlastní vinou ztrácel fiftýny. Opravdu vítězných, nechytatelných úderů, bylo poskrovnu. Zpočátku se jevil zbrklejší Šmédek, a dokonce v jednu chvíli praštil raketou do země, později zase nevěřícně kroutil hlavou Panjuškin, na kterého ovšem příliš neplatily pokusy o zkrácení hry. Prakticky pokaždé je v pohodě doběhl a zakontroval. Šmédek se proto zaměřil na Panjuškinův slabší bekhend a zásoboval ho nekonečnými míči. I díky zvýšené trpělivosti vymazal hrozivé manko tří gamů.

Pro osud utkání byla klíčová desátá hra prvního setu. Šmédek měl opakovaně výhody, Rus dokonce setbol, ale nakonec nasadil spokojený úsměv kluk z Otrokovic, když srovnal na 5:5! Ruský tenista byl nalomený. Přesto ještě následující game při vlastním podání urval pro sebe. Početná skupina ruských fanoušků, zejména funkcionářů, šílela. Mnohdy i v nevhodných chvílích a nevhodným způsobem, za což byli všichni diváci v pauze mezi prvním a druhým setem jedním z delegátů turnaje a s pomocí tlumočníků do znakové řeči důrazně napomínáni.

Za stavu 5:6 šel na servis Šmédek. Po returnu zase zkrátil hru, ale v podstatě nahrál soupeři na snadný vítězný úder. 0:15. Pak poprvé a naposledy v utkání zkusil „kraťas“ i Panjuškin, jenže míček nepřeplachtil jeho stranu sítě – 15:15. Turecká rozhodčí pak hlásila následující změny ve skóre. 30:15, 40:15 a po hodině a deseti minutách musel první sadu rozhodnout tiebreak. Až nečekaně jasně se vyvíjel pro českou tenisovou kometu. 3:0, 3:1, 5:1, 5:2, 7:2!

„Na začátku utkání jsem bojoval jak se soupeřem, tak s vlastní nervozitou. I proto jsem rozlámal raketu. A v desáté hře plné nekonečných výměn měl pocit, že už to nevydržím, že zkolabuji. V tiebreaku ale začal mít v tom neskutečném horku, panujícím na kurtu, Panjuškin křeče a já ho dorazil.“

Rus si vzápětí zažádal o ošetření. Těžko říct, nakolik šlo o taktický prvek, jak rozjetého protivníka přibrzdit. Ve druhém setu se ale pohyboval hůř, nedobíhal míče a působil odevzdaně. Po návratu na kurt a při svém podání prohrával Šmédek 0:15 a 15:30, ale to byl v podstatě poslední záchvěv odporu ze strany ruského tenisty. Za malou chvilku je to 3:0, 4:0, 5:0, a konec! Osmá vítězná hra pro Šmédka v řadě, jedenáctý vyhraný game z posledních dvanácti, tím pádem „kanár“ a sladké vítězství 7:6 a 6:0!

„Soupeř už nemohl. Odešel fyzicky, ale i já trochu odcházel. Naštěstí jsem to rychle dotáhl do zdárného konce. Jsem za to moc rád! I za úžasnou atmosféru, která tady panovala.“

Zatímco hlouček dalších členů výpravy s českými vlajkami gratuloval nadšenému Šmédkovi, chudáka Panjuškinova trenéra neskutečným způsobem srovnal do latě důležitý ruský funkcionář. Řval na něj: „Ty jsi trenér, ty jsi zodpovědný!“ Inu, v Rusku berou jen vítězství.

Jenže o to konečné bude v pátek ve finále usilovat náš Jaroslav Šmédek. Odpoledne pak prošel kontrolou sluchového handicapu, co na něj ruské vedení spunktovalo, a už vůbec mu, ani jeho tatínkovi, nevadilo, že museli odepsat jednu raketu. Tu, se kterou tak razantně praštil v prvním setu o beton, a udělal na ní prasklinu v rámu. Postup do finále je cennější. A ještě není konec.

David Soeldner, Samsun