Co není letos, může – a mělo by být – za rok. Jako příští vrchol a nejbližší cíl plavecké kariéry má Běla Třebínová (ČATHS) zapsány v itineráři letní paralympijské hry v Londýně. Tím zatím posledním vrcholem bylo mistrovství světa v nizozemském Eindhovenu, odkud si odvezla tři medaile. Dvě stříbrné a jednu zlatou. Zdánlivě ústup ze slávy v porovnání s medailovou žní v roce 2008, pod střechou barvy měnící „Vodní kostky“ v Pekingu, kde se Běla, známá ještě pod předchozím příjmením Hlaváčková, prosadila na stupně pro nejlepší plavce hned čtyřikrát. Dvakrát zvítězila, jednou skončila druhá a jednou na třetím místě. Jednalo se o zatím nejlepší zúročení jejího sportovního snažení. Vždyť už od devíti let tráví podstatnou část života v bazénu. Zásadní zlom však přišel v roce 1999, kdy po operaci páteře zůstala na vozíčku. Osudu se ale postavila se vztyčenou hlavou a pouhé dva roky po zmíněné operaci si z evropského šampionátu ve Stockholmu přivezla první medailové „náplasti“. Sympatická a přátelská mladá žena, původem z Náchoda, se jako ryba ve vodě cítila zejména na 50 metrech znak. Během MS v Argentině 2002 zaplavala nový světový rekord. Zlato následně obhájila v jihoafrickém Durbanu a jako první dohmátla na oblíbené trati i během paralympiád v Aténách a Pekingu.
Zhruba půl roku po návratu z Číny se dnes čtyřiatřicetiletá plavkyně stala poprvé i nejlepším handicapovaným sportovcem ČR. O dvanát měsíců později skončila v anketě druhá. A když bylo před týdnem stvrzeno, že po dvou letech se stává vítězkou ankety Českého paralympijského výboru podruhé, tentokrát za rok 2010, neskrývala kromě nadšení i špetku překvapení. „Vždyť na mistrovství světa jsem žádné zlato nezískala. Naopak, vůbec poprvé v životě se mi povedlo zmeškat start, a tím pádem celý závod,“ vzpomíná Běla, teď již s úsměvem. Ano, na světovém šampionátu v nizozemském Eidhovenu, který byl i nominačním podnikem pro paralympiádu v Londýně, přidala ke dvěma stříbrům na kraulové a znakové padesátce jeden bronz na prsařské stovce. Ale anketa o nejlepšího sportovce bere v potaz výsledky i z hlediska dlouhodobé stability. A Bělina sbírka je o to cennější, že jsi získala vlastně jako „osamocená“ amatérka. Lépe řečeno, žena s klasickým zaměstnáním – v jejím případě na postu firmení konzultantky. Naopak, konkurence přešla k plné sportovní profesionalizaci! „V mé zdravotní kategorii má pět největších soupeřek plavání jako profesi, vydělává si s ním na živobytí. Naštěstí, já mám volnou pracovní dobu a díky tomu můžu zaměstnání vykonávat přes internet, třeba ze soustředění. A uplavat denně nezbytnou porci tréninkových kilometrů.“
Jenže v současné době je všechno jinak. Letošní sezona není sportovní, ale odpočinková. Způsobily to zásadní změny, k nimž došlo v loňském kalendářním roce. Nejdříve se Běla Hlaváčková vdala, a od té chvíle používá příjmení Třebínová. „Bohužel, skoro nikdo si na to nedokáže zvyknout. Mám s tím dodnes problémy v práci, pořád jsem pro všechny Hlaváčková. A pěknou paseku jsem s tím měla i na loňském šampionátu, kam jsem cestovala ještě na starý pas, a pak mne na výsledkové tabuli prezentovali pod původním příjmením, ačkoliv na předchozích závodech před MS u nás doma jsem startovala jako Třebínová. Zejména soupeřky z Ukrajiny z toho měly v hlavách pěkný zmatek,“ směje se s odstupem času Běla, ano, opravdu už jen Třebínová! V důsledku sňatku se i přestěhovala. Z Náchoda do Českých Budějovic, což přineslo změnu v osobě trenérky. Na jihu Čech začala trénovat se zdravými, byť nezletilými plavci, ale pravidelný trénink na dlouhý čas přerušila rekonvalescence. V listopadu podstoupila Běla Třebínová operaci poškozených nervů v levém lokti, které působily nepříjemnou bolest a omezovaly její výkony. Bohážel, léčení právě tohoto typu je vskutku na „dlouhé lokty“. V bazénu už Běla nebyla půl roku, a tím pádem je jasné, že letošní evropský šampionát, který je naplánován na začátek července, nestihne. „Přiznám se, že jsem úplně odvykla tomu časnému vstávání, kdy jsem spěchala na tréninky, a asi to bude pořádný náraz, až se zase všechno vrátí do dřívějších kolejí. Teď si ale díky operaci a probíhající léčbě plně úžívám rodinného života. Musím se věnovat Honzíkovi, svému synovi, který chodí do první třídy, a byl nemocný, takže jsme měli co dohánět,“ přiznává naše veleúspěšná handicapovaná plavkyně, která až s koncem roku, zřejmě v prosinci, hodlá nastoupit zpátky do tréninkové řehole, na přípravu, zodpovědnou a náročnou, neboť bude cílená k avizovaným letním paralympijským hrám v Londýně. Právě ve měste na řece Temži bude od čtvrtka 30. srpna do soboty 8. září 2012 obhajovat své dvě zlaté medaile z Pekingu.
David Soeldner, tiskový mluvčí ČPV pro sport
