„Zde žádní invalidé nejsou a letní paralympijské hry u nás nebudou!“ Tak znělo – zjednodušeně řečeno – prohlášení Sovětského svazu týkající se pořadatelství v pořadí šesté paralympiády v roce 1980. Hry se naštěstí nakonec uskutečnily v holandském Arnhemu a československá výprava byla úspěšná. Zásluhou Romana Gronského si naši připsali zisk dvou cenných kovů.
Seriál: Z české paralympijské historie – 2. díl – LPH Arnhem 1980
První letní paralympijské hry v osmdesátých letech se měly uskutečnit ve stejné hostitelské zemi, kde se připravovala také olympiáda. Sovětský svaz byl osloven s nabídkou uspořádání akce, jenže organizační plány vzaly brzy za své a musel se hledat nový pořadatel. Světová velmoc totiž v oficiálním stanovisku oznámila, že v zásadě popírá existenci invalidů, a i nadále tvrdila, že na svém území žádné zdravotně postižené nemá. Handicapovaní sportovci pod vlajkou Sovětského svazu startovali na paralympijských hrách až v roce 1988.
V pořadí šesté letní paralympijské hry se ale nakonec uskutečnily v Nizozemsku. Ve dnech od 21. června do 30. června 1980 se do Arnhemu, hlavního města východonizozemské provincie Gelderland, sjelo více než 2 000 sportovců ze 42 zemí (některé zdroje však uvádějí přesný počet 1 973 sportovců a 43 zemí) všech čtyř tehdejších kategorií postižení – vozíčkáři, „amputáři“, nevidomí a spastici. Při zahajovacím ceremoniálu na stadionu Papendal poprvé chyběl zakladatel paralympiád sir Ludwig Guttmann, který zemřel v březnu 1980.
Na hry odcestovala i československá výprava čítající sedm sportovců (pět tělesně a dva zrakově postižených) a pět funkcionářů tehdejšího Svazu invalidních sportovců. Do soutěží nakonec zasáhli jen tělesně postižení a jeden nevidomý, protože druhý nevidomý sportovec neprošel vstupní zdravotní prohlídkou.
V Arnhemu se v československých národních barvách nakonec představili tělesně handicapovaná atletka Jolana Nemčoková, plavkyně Mária Lysá (tělesný handicap), atlet J. Pinkava (tělesný handicap), atlet J. Gruss (tělesný handicap), atlet Josef Stiborský (zrakový handicap) a také plavec Roman Gronský s tělesným handicapem. Posledně jmenovaný sportovec, ročník narození 1950, se v Nizozemsku postaral o naše jediné medailové úspěchy, když získal stříbrnou medaili v závodě na 100 m motýlek a bronzovou medaili v polohovacím závodě na 200 m.
U celoživotního sportovce Romana Gronského se na chvíli zastavíme. Se sportovcem, který po autohavárii přišel o dolní končetinu nad kolenem, se spojují i začátky para hokeje (dříve sledge hokeje) v České republice. Na zimních paralympijských hrách v Lillehammeru v roce 1994 byl vedoucím výpravy a měl za úkol vypátrat a přivézt informace o para hokeji, což se mu povedlo, a dokonce natočil i video sledge hokejistů.
Gronský ještě v současné době závodí ve sportovní střelbě a je funkcionářem sportu tělesně postižených – od roku 2014 je členem výkonného výboru České asociace tělesně handicapovaných sportovců. Olomoucký rodák se také věnuje fotografování (známé jsou jeho snímky města New York) a zkoumání historie. Kromě řady časopiseckých článků mu byla v září 2005 vydána jeho první kniha v pěti jazycích s titulem Rakouská armáda za napoleonských válek.
Ale zpět do Arhnemu roku 1980. Československo díky dvěma Gronského medailím obsadilo 37. místo ze 40 států, které nějakou medaili vybojovali. Celá tehdejší výprava se setkala osobně nejen s patronkou her princeznou Margaretou, ale také s královnou Julianou a byla přijata na československé ambasádě v Haagu. Slavnostní ceremoniál k ukončení arnhemských her proběhl v sobotu 7. července.
Text: Martin Steinbach
Zdroj a foto: ČATHS, National Paralympic Heritage Trust,
Český rozhlas Olomouc, Muzeum umění Olomouc,
Slovenský paralympijský výbor a Marek Schuster
