Pandemie koronaviru přerušila deaflympijské šampionce v hodu diskem více než půlroční přípravu. Útok Lenky Matouškové na zlatou medaili z mistrovství světa se tedy odkládá a nezbývá než čekat na nový termín konání šampionátu. Mezitím se úspěšná atletka stará o dům na venkově včetně takových aktivit jako bourání pracovní dílny, stavění garážového stání nebo péče o právě narozené býčky.
Lenku Matouškovou, evropskou šampionku v hodu diskem za rok 2019, nic nezastaví. Kromě neustálého plnění tréninkových plánů pilně pracuje i zvelebování rodinného venkovského sídla nebo se snaží vzdělávat. Každý její den začíná studenou sprchou a zdravou snídaní a až do večera se v podstatě nezastaví.
Lenko, jak se ti daří a jak trávíš poslední dny a týdny od vyhlášení nouzového stavu v České republice?
„Děkuji moc za optání. Daří se mi dobře. Nyní trávím čas na venkově, kde jsem převážně celé dny venku. Pokud jde o tréninky, tak jsem na tom podobně jako před vyhlášením stavu nouze. Jen trénuji v domácím prostředí. Házím na louce a posiluji na půdě. A zaběhat si můžu za domem po polních cestách k lesu. Ano, bohužel bez osobního trenérského dohledu a rehabilitační podpory. Ale to se nedá nic dělat. Zdraví nás všech je nejdůležitější. S trenérem i mentálním koučem jsem v kontaktu on-line. Trenérovi posílám videa z tréninků a on mi obratem připomene, na co je třeba se zaměřit a co zlepšit. A s koučem si stále udržujeme závodního a vítězného ducha.“
Prozradila bys nám, jakým způsobem se udržuješ v kondici?
„Stále si dny plánuji dopředu. Co a jak budu trénovat, co budu jíst. Tréninky doplňuji vizuálními představy ideálního hodu a manuální prací kolem domu. Užívám si přírody, kterou tu máme, a poslední dny i krásných slunečných dnů. Na Internet chodím minimálně, příliš mnoho pozitivních zpráv tam není. Myslím si, že v momentální situaci to nejlepší, co můžeme pro své tělo udělat, je se každý den hýbat, zdravě jíst, trávit čas v přírodě a udržet si jasnou hlavu.“
Letošní závodní sezóna je bohužel kvůli pandemii koronaviru silně narušena. Na kterých akcích si měla původně startovat a myslíš si, že je šance, že budou letní a pozdější termíny akcí dodrženy?
„Tři dny po vyhlášení stavu nouze v České republice jsme měli s parťákem a trenérem odletět na měsíční soustředění do Portugalska, kde jsme se měli pokračovat v přípravách na mistrovství světa neslyšících atletů, které se mělo konat 18. července v Polsku. Nyní o víkendu jsme netrpělivě čekali na rozhodnutí ICSD, které slíbilo, že oznámí, zda se akce MS ruší nebo posouvá na jiný termín. Bohužel žádné rozhodnutí od nich nepřišlo. Je to pro mě klíčové rozhodnutí, od toho se bude nadále vyvíjet i intenzita tréninků a další věci. V této situace těžko říct, zda se akce s pozdějšími termíny uskuteční. Především si přeji, aby se posunuté olympijské hry v Tokiu a deaflympijské hry v Brazílii příští rok skutečně konaly.“
Řekněme, že by se situace kolem koronaviru ze dne na den uklidnila. Kdyby rok 2020 pokračoval běžným způsobem bez všech omezení a rušení atletických závodů, jaký byt tvůj letošní sportovní cíl?
„Cíl od samého začátku příprav, tedy od října 2019 je jasný. Chci vyhrát mistrovství světa, a ještě lepším scénářem bylo vyhrát ho v novém evropském rekordu neslyšících diskařek. I když se akce buď posune, nebo zruší, tak stále věřím v evropský rekord, který by bylo možné hodit v nejbližších možných závodech.“
Jsi v kontaktu s ostatními sportovci?
„Jsem v kontaktu pouze s pár sportovci, a to přes sociální sítě. Píšeme si, jaká je situace na různých místech a snažíme se udržovat si motivaci navzájem, dokud se tato situace nevyřeší. Momentálně jsou pro mě, v oblasti sportu, klíčový můj trenér, který se mi snaží udržet techniku odhodu disku a mentální koučink, kde pracujeme na udržení nadšení z tréninků a následně i kondice. “
Popsala bys nám, jak nyní vypadá tvůj běžný den?
„Už zhruba pět let mám zažité své ranní návyky – studená sprcha, protažení těla, vodu s citrónem a zdravou snídani až po vizualizace. Zrovna ‚ujíždím‘ na smoothie (smích). Mám teď na přípravu jídla více času. Po snídani si jdu zacvičit. Buď si jdu do posilovny, nebo na louku házet. Poté dohlédnu na čerstvě narozená telátka a vrhnu se na manuální práce, které jsou zrovna potřeba udělat. Mnohdy je toho tolik, že se vracím domů za tmy.“
Asi máš teď i více volného času. Co tvé koníčky a záliby? Je něco, co bys ostatním doporučila na krácení času?
„Nudou rozhodně netrpím. Kolem domu je spousta práce. Máme i dobytek. Zrovna jsem byla svědkem příchodu na svět dvou krásných býčků. Vyklízíme půdy a uklízíme v domě. Opravujeme vše potřebné k životu na venkově. Také jsme se rozhodli vystěhovat a zbourat dílnu a udělat garážová stání, takže si spíš myslím, že vše špatné k něčemu dobré. Trávím nyní mnohem více času se svými blízkými a svou úžasnou neteří. Většina koníčků mých koníčků a zájmů – jako cestování, potápění, volejbal a jiné, též museli stranou. Naštěstí vzdělávací kurz, který absolvuji, pokračuje formou Zoom videokonference, tak aspoň tak. Na krácení času je skvělá také četba, fotoknihy, vzdělání se přes internet, různé formy podpory pro momentální situaci a tak podobně.“
Měla bys pro čtenáře tohoto rozhovoru a všechny ostatní, kteří se kolem sportu handicapovaných pohybují, nějaký vzkaz?
„Určitě bych čtenáře a všechny, co se pohybují kolem sportu, chtěla povzbudit. Cvičit se dá opravdu kdykoliv a kdekoliv. Hlavně si udržujte své zdraví. S menším množstvím stresu jste více odolnější.“
Text: Martin Steinbach
Foto a video: Archiv Lenky Matouškové
a Český svaz neslyšících sportovců
