Sledge hokejový tým pod vedením trenéra Jiřího Břízy má za sebou v Soči první trénink na ledě. Úvodní zápas skupiny sehrají Češi až v sobotu s Norskem, času na přípravu mají tedy dost. „Z hlediska četnosti tréninků panuje spokojenost,“ potvrzuje spokojeně hlavní kouč reprezentace, který by rád dovedl svůj tým k největšímu úspěchu – tedy medaili z paralympiády.

Jste tu druhý den a máte za sebou první trénink na ledě, co všechno jste zatím stihli?

Přiletěli jsme v neděli do Soči pozdě, proto se nestíhal první plánovaný trénink, takže jsme jen vybalili věci a vybavili šatnu, připravili jsme sledge, aby byly v provozu.

Byl dnešní trénink „zvykací“, nebo už jste jeli naostro přípravu na zápasy? 

Tak trošku od obojího. Ráno jsme zařadili kondiční trénink, protože v sobotu hrajeme první zápas také ráno, takže se snažíme sladit biorytmus a dohnat časový posun. Ten trénink byl na takové to zapracování se, zvyknutí si po týdnu na výstroj, protože cargo letělo dříve. Z taktického hlediska tam byla dvě cvičení na založení útoku, kde máme několik variant, řešili jsme i přechod středního pásma.

Na tréninku to vypadalo, že panuje dobrá atmosféra a kluci si to na ledě užívají, to je určitě pozitivní fakt před začátkem turnaje, že?

Je, je to důležité. Poslední měsíc jsem se snažil dostat kluky do pohody, aby se i na tréninku pochválili za každou povedenou přihrávku, za každý vstřelený gól. Sledge hokej je totiž hodně náročný na herní pojetí. Když se na to podíváte, tak kluci nemůžou provádět jízdu vzad, veškerou činnost provádějí horními končetinami – pohyb, střelbu nahrávku. Takže to není jako v normálním hokeji, kdy si hráč zrychlí a přitom má puk pod kontrolou. Z toho důvodu tam je tolik malých faktorů, které ovlivní, jestli hráč puk zpracuje nebo ne.

První zápas vás čeká v sobotu ráno, do té doby ještě stíháte několik tréninků včetně přípravného zápasu, jste po této stránce spokojeni?

Já jsem spokojený s tím co nás čeká, zítra máme znovu dopolední trénink a pak slavnostní přivítání v horské vesnici. Ve středu sehrajeme večerní zápas proti Rusku, ten den máme také dopolední hodinový trénink, což se hodí na nácvik přesilovek i přechodů z obrany do útoku. Čtvrtek a pátek máme zase po jednom tréninku, navíc to doplníme kondičním tréninkem, v pátek ale budeme trénovat jen ráno, abychom pak měli 24 hodin do zápasu na regeneraci. Takže z hlediska četnosti tréninků panuje spokojenost.

Připravujete na soupeře něco nového? Protože s týmy ze špičky se potkáváte poměrně často a určitě už se dobře znáte.

Máme jednu překvapivou věc, protože jsme ještě na konci ledna začali trénovat vysoký presink, napadání v obranném pásmu soupeře. Nelze to ale provádět proti každému soupeři – pokud se bavíme o Kanadě nebo USA, tak je ten vysoký presink extrémně riskantní, je to o soubojích i hráčské inteligenci, aby si ti hráči mohli předávat role na hřišti.

My jsme tuto nátlakovou hru vyzkoušeli ve druhém zápase proti Rusku na přípravném kempu ve Zlíně. Snažili jsme se tím napadáním narušovat vyjetí soupeře z obranného pásma, tehdy se nám ale ještě něco nepodařilo, proto ten výsledek nebyl moc příznivý. Třetí zápas už jsme ale dodržovali ty role a dařilo se nám narušovat jejich fyzickou hru, hlavně ve středním pásmu. To nám ukázalo, že i proti tak fyzicky zdatnému týmu se dá uspět chytrým pojetím hry.

Díky za rozhovor.

Text i foto: Lukáš Kratochvíl