Českou para hokejovou reprezentaci čeká na konci května světový šampionát v Buffalu v USA. Para hokejisté za sebou mají několik přípravných zápasů, po kterých byla oznámena i nominace na mistrovství světa.

Na konci března se česká reprezentace potkala s Italy, se kterými však padla. Po těchto utkáních k sobě byli sami hráči kritičtí, což se odrazilo na výkonech a výsledcích na konci dubna, kdy se dvakrát potkali se Slovenskem.

První duel skončil 6:0 ve prospěch Čechů, ten druhý 4:0. Takže deset vstřelených branek a dvě čistá konta.

Česká para hokejová reprezentace završila přípravu na MS v Buffalu dvojutkáním se Slovenskem

Před blížícím se mistrovstvím světa tak jde o pozitivní povzbuzení. Češi se sejdou v pondělí 19. května ve Slaném, hned další den odletí z Prahy do Buffala. Tam je čekají tři dny tréninků a v sobotu 24. května start turnaje.

Na něm bude parta trenéra Jakuba Novotného obhajovat bronzové medaile, dokonat navíc může bronzový hattrick. Jenže ambice svěřenců trenérů Novotný, Szturc, Bříza jsou mnohem vyšší. Poslední turnaje totiž prokázaly, že k porážce zámořských velikánů zbývá českým para hokejistům často už jen pověstné štěstí.

MS 2025 skupiny A je nejen soubojem osmi nejlepších týmů světa o mistrovský titul. Zároveň se totiž jedná o přímou kvalifikaci prvních pěti nejlepších týmů z MS 2025, které si zajistí své místo na zimních paralympijských hrách v italském Miláně a Cortině d’Ampezzo 2026.

Na světovém šampionátu se Češi ve skupině utkají se Slovenskem, Norskem a USA.

Text: David Zlomek, Český hokej

Na začátku května se v Žilině konal šachový turnaj – Otevřené mistrovství Slovenské republiky v šachu dvojic zrakově handicapovaných. Na turnaj přijelo celkem 12 šachistů a šachistek z celého Slovenska a dva hosté z České republiky, jimiž byli právě manželé Taťána a Josef Polnarovi. Hrálo se Švýcarským systémem na 5 kol s časem na partii 90 minut + 30 sekund za tah.  

Program turnaje byl náročný, v pátek se hrály dvě partie až do pozdních nočních hodin, v sobotu dvě kola a v neděli závěrečné dopolední kolo. Sportovci a sportovkyně se rozdělili do dvojic. Na první šachovnici hrál hráč s vyšší výkonností. Hodnotil se výsledek družstva, 3 body za vítězství, bod za remízu a žádný bod za prohru. Vzhledem k počtu dvojic a kol v každém kole jedno družstvo nehrálo a získalo 3 body do hodnocení družstev a půl bodu každý z hráčů. V případě rovnosti bodů družstva se hodnotil celkový bodový zisk jednotlivých hráčů ve dvojici.

Za TJ Zora Praha přijeli obhajovat loňský bronz manželé Taťána a Josef Polnarovi. Los turnaje jim v prvním kole vybral Miroslava Murina a Viliama Pristáše. Josef hrál vyrovnanou partii, která skončila smírně remízou. Táňa zabojovala a porazila Viliama, první tři body do hodnocení družstva. V druhém kole se jim postavili otec a syn Králíkovi. Z loňského Mistrovství Slovenské republiky věděli, že jsou to silní soupeři.

V tomto ročníku poměřil Josef své dovednosti s mladším Matějem Králíkem. Partie se hrála až do pozdních nočních hodin a přes veškerou snahu skončila remízou. Táňa vymyslela krásnou kombinaci, kde se jí podařilo získat převahu nad Králíkem starším a zvítězila. Dvě vítězství Josefa a Táňu v celkovém pořadí posunula na první příčku a výsledek třetího kola měl rozhodnout, zda obhájí loňský bronz.

Třetí kolo hráli s dvojicí Martin Mikulec a Ján Simo. Josef s Martinem již minulý víkend poměřili své síly na Memoriálu V. Trávníčka, kde skončil jejich zápas remízou. Partie se Josefovi dařila, ale příliš chtěl vyhrát, v rozhodujícím okamžiku udělal chybu a prohrál. Táňa uhájila své pozice a porazila Jána.

Po třetím kole měly tři dvojice stejný počet bodů v hodnocení družstev. Záleželo na každé partii v následujících dvou kolech. Soupeřem ve čtvrtém kole byla Ivana Horbalová a Ludovít Nagy, papírově slabší soupeři. Ivanka hrála s Josefem vyrovnanou partii a dokazovala, že hodnocení výkonnosti nemusí vždy odpovídat výkonnosti aktuální. Partie skončila remízou. Ludovít udělal v zahájení chybu a se ztrátou materiálu s Táňou bojoval, ale nakonec podlehl. Po čtyřech kolech měli Josef a Táňa jistotu medaile, jaká bude, to se rozhodne v posledním kole.

Martin s Jánem v posledním kole nehráli. Matematika byla jednoduchá, obě družstva po započtení bodů budou mít stejný počet bodů za družstva a hráče. Josef a Táňa museli získat v posledním kole alespoň půl bodu na hráče, aby byli stříbrní, a pokud porazí družstvo Dominik Nandráži a Josef Horbal, mohou pomýšlet na zlato.

Josef hrál v posledním kole proti Dominikovi černými, zahájení se mu vydařilo a získal převahu. Dominik potvrdil, že je výkonnostně výš a vymyslel vyhrávající kombinaci. Josef Horbal s Táňou hráli vyrovnanou partii, která skončila remízou. V celkovém pořadí Josef a Taťána získali 10 bodů v družstvech a 6 bodů za hráče.

To jim zajistilo druhé místo v celkovém pořadí, tím pádem vylepšili své loňské umístění o jednu příčku.

Taťána Polnarová: „Turnaj se mi vydařil, dobře se mi hrálo a získala jsem nejvyšší počet bodů (4,5) ze všech účastníků turnaje. Josef mi byl oporou, měl těžší soupeře a dělal vše pro to, abychom uspěli. Zbývá jen získat zlato, tak snad příště.“

Josef Polnar: „Turnaj byl náročný nejen časově, ale především kvalitou soupeřů. S výsledkem jsem nadmíru spokojený. Táňa ukázala své kvality a pomohla k celkovému úspěchu družstva. Oba jsme v dobré formě na srpnový IBCA World Individual Chess Championship.“

Kompletní výsledky ZDE.

Zdroj a foto: Český svaz zrakově postižených sportovců

Na další z turnajů světového okruhu para stolních tenistů odjela čtveřice českých reprezentantů. Ve slovinském Lašku uspěli pouze ve čtyřhrách. Bronzové medaile vybojovali Petr Svatoš s Filipem Nacházelem a pak také v mixu Filip Nacházel se Srbkou Zaricou Popadičovou.

Ve dvouhře mužů kategorie TT2 si Jiří Suchánek vedl v základní skupině velmi dobře, když porazil Brazilce Guilherme Marcio da Costu 3:0 a Slováka Lukáše Kližana 3:2. Postoupil do play off z prvního místa, kde bohužel ve čtvrtfinále podlehl Angličanu Christopheru Ryanovi 1:3. V kategorii TT3 si o poznání hůře vedl Petr Svatoš, když prohrál s Němcem Thomasem Bruechlem 1:3 a následně pak také Francouzem Yorickem Adjalem 0:3. Skončil tak na nepostupovém třetím místě.

Do play off se naopak probojoval ve sloučené kategorii TT4-5 Filip Nacházel. V úvodní fázi turnaje ztratil ve třech zápasech jen jediný set a skupinu vyhrál. Porazil postupně Australana Christophera Addise 3:0, Francouze Maxima Thomase 3:1 a Srba Nemamju Čuriče opět 3:0. Ani jemu se však ve čtvrtfinále nepodařilo navázat na výkony ze skupiny a prohrál s Angličanem Jackem Hunter Spiveym těsně 2:3.

Jediná česká hráčka na turnaji Denisa Macurová ve dvouhře TT11 v základní skupině prohrála s Japonkou Miyou Yamaguchiovou 0:3 a s Francouzkou Leou Ferneyovou 1:3, takže ani ona se do play off neprobojovala.

Lepší už to bylo v deblových soutěžích. Jiří Suchánek ve čtyřhře MD4 spojil síly s Brazilcem Guilherme Marciem da Costou. V základní skupině vyhráli dva zápasy a jeden prohráli. Postoupili do play off, kde ovšem hned v prvním souboje těsně prohráli 2:3 s francouzským párem Alan Rene Jean Papirer, Francois Geuljans.

První medaili na turnaji tak vybojoval pár Petr Svatoš, Filip Nacházel ve čtyřhře MD8. Ve skupině rovněž se dvěma výhrami a jedno porážkou skončili na druhém místě, ovšem v jejich případě to znamenalo postup rovnou do semifinále. Prohra 1:3 se srbskou dvojicí Mitar Palikuca, Mladec Čirič znamenala zisk bronzové medaile.

V poslední soutěži ve smíšené čtyřhře zůstali před branami play off také v kategorii XD4 Petr Svatoš s Finkou Aino Tapolaovou. V základní skupině vyhráli jen jeden ze tří zápasů a skončili na nepostupovém třetím místě. V kategorii XD10 naopak Filip Nacházel se Srbkou Zaricou Popadičovou ve skupině uspěli. Skončili na druhém místě a postoupili přímo do semifinále. V něm prohráli s brazilským párem Carlos Eduardo Freire de Moraes, Joyce de Oliveirová 1:3 a byl z toho další bronz.

Kompletní výsledky turnaje najdete ZDE

Zdroj: Český stolní tenis PARA
Foto: ittf.com

Česká reprezentantka Veronika Kamenská dosáhla mimořádného úspěchu na mistrovství Evropy seniorů v para karate v arménském Jerevanu, kde vybojovala zlatou medaili v kategorii K10 žen, určené sportovkyním se zrakovým postižením. Po třech bronzových medailích z předchozích ročníků se tak poprvé v kariéře stala mistryní Evropy.

Kamenská patří dlouhodobě k oporám české reprezentace v para karate. Již v minulosti se pravidelně prosazovala na evropských i světových šampionátech. Na mistrovství Evropy získala bronzové medaile v roce 2022 v Gaziantepu (Turecko), v roce 2023 v Guadalajaře (Španělsko) a v roce 2024 v Zadaru (Chorvatsko). V roce 2023 navíc vybojovala stříbro na mistrovství světa v Budapešti.

Titul z Jerevanu představuje nejen osobní vrchol její dosavadní sportovní kariéry, ale zároveň významný milník pro české para karate. Výsledky z kontinentálních kvalifikací nyní rozhodnou, zda Kamenská obsadí první nebo druhé místo ve světovém žebříčku, což bude klíčové pro její nasazení na nadcházejícím mistrovství světa v egyptské Káhiře.

„Veronika patří k absolutní špičce světového para karate. Její zlatá medaile je výsledkem její dlouhodobé tvrdé práce a odhodlání,“ uvedla reprezentační trenérka Miroslava Vašeková.  

Úspěch Veroniky Kamenské je zároveň inspirací pro všechny sportovce se zdravotním postižením a potvrzením rostoucí síly českého para sportu na mezinárodní scéně.

Zdroj:
Tisková zpráva Český svaz karate
Oddělení komunikace a marketingu
E-mail: filip.miler@czechkarate.cz
Web: www.czechkarate.cz
Fb: https://www.facebook.com/ceskekarate
IG: https://www.instagram.com/ceskekarate/

Foto: Gökhan Taner

V neděli 11. května bylo odehráno 2. kolo České ligy v basketbalu na vozíku. Druhé kolo pořádal tým Tigers České Budějovice v hale ZŠ Kubatova.

V prvním zápase se domácím Tigers Basketball České Budějovice postavili Pražští jezdci, pro které to byla letošní premiéra. V zápase se bodově nejlépe prosadili Jiří Cibelius za pražské jezdce a Tomáš Jelínek za domácí Tigry.

V druhém zápase se představili Pražští jezdci s WBS Pardubice – Wheelchair Basketball Studánka Pardubice a i přes porážku prokázali značné zlepšení a dosáhli svého nejvyššího bodového skóre za poslední dva roky. V zápase se bodově nejlépe prosadili Tomáš Nevěčný (Pardubice) a Jiří Cibelius (Praha).

To nejlepší z 2. ligového kola přineslo utkání Tigers Basketball České Budějovice a WBS Pardubice – Wheelchair Basketball Studánka Pardubice, kdy Tygři uhráli Pardubice o více než 40 bodů a potvrdili tak svou rostoucí formu. V zápase se bodově nejlépe prosadili Adam Šimonek, který téměř zkompletovat triple double (České Budějovice) a David Hejna (Pardubice). Dvěmi trojkami se prosadil také Tomáš Nevěčný.

Výsledky 2. kola

Tigers České Budějovice 53:26 Pražští jezdci
Pražští jezdci 51:75 WBS Pardubice
WBS Pardubice 41:87 Tigers České Budějovice

Zdroj a foto: Česká asociace basketbalu na vozíku

V sobotu 3. května hostila vyškovská kuželna už 46. mistrovství České republiky jednotlivců v kuželkách nevidomých. Do turnaje postoupilo 28 hráčů – 14 mužů a 14 žen, kteří v sezóně 2024/25 překonali hranici 640 shozených kuželek. Výjimku měli ti, kteří překročili alespoň 600, aby se doplnily kategorie. Akci pořádal Český svaz zrakově postižených sportovců spolu se Sportovní komisí kuželek.

Dominance Slavie Praha a rekordní výkony

Rozdalo se celkem 21 medailí a nejúspěšnějším oddílem se stal SK Slavia Praha OZP, jehož zástupci si odvezli devět cenných kovů.

Nejlepší výkon šampionátu předvedla Anna Paulusová z klubu Zrapos Opava, která v kategorii B1 (zcela nevidomí) shodila 715 kuželek. Nejenže vyhrála svou kategorii, ale dominovala i celkovému pořadí mezi ženami i muži napříč všemi kategoriemi.

Stříbro mezi zcela nevidomými ženami získala Eliška Čermáková (SK Slavia Praha, 556 kuželek), bronz překvapivě putoval k Pavlu Gutovi z TJ Jiskra Kyjov (555 kuželek), který byl zároveň ředitelem turnaje.

Zrapos Opava bere i mužské zlato

V kategorii B2 (těžce slabozrací) zvítězil Petr Mrkvička (Zrapos Opava) s výkonem 692 kuželek. Skončil druhý v celkovém pořadí za svou oddílovou kolegyní Paulusovou.

Stříbro získal Róbert Jaderko z TJ Zora Praha (621 kuželek) a bronz Karel Macháček ze Slavie (587 kuželek).

Slavia kralovala mezi slabozrakými

Nejvíce účastníků nastoupilo v kategorii B3 (sportovci se zbytkem zraku). Všechna tři medailová místa zde obsadila Slavia Praha.

• Josef Gruncl – zlato (657 kuželek), 2. místo mezi muži, 3. celkově

• Irena Vrbová – stříbro (655 kuželek), 2. mezi ženami

• Věra Macháčková – bronz (642 kuželek), 3. mezi ženami

Kategorie Open: Brno před Kyjovem a bez Slavie

V otevřené kategorii Open (bez zrakové klasifikace) tentokrát Slavia na medaile nedosáhla. Zlato získala Silva Vymazalová (TJ Sokol Brno IV. ZP, 640 kuželek), stříbro Marie Gutová z TJ Jiskra Kyjov (634) a bronz Ivana Olšanská (TJ Sokol Brno IV. ZP, 620).

Liga družstev a ocenění osobností

V rámci šampionátu byly vyhlášeny i výsledky Ligy družstev. Zlatý pohár putoval do klubu Zrapos Opava, stříbro získal TJ Jiskra Kyjov a bronzové bylo béčko Slavie Praha.

Speciální cenu za dlouholeté vedení oddílu Zrapos Opava obdržel (in memoriam) Daniel Škropek. Cenu převzala jeho manželka Žofia. Novým předsedou oddílu byl jmenován Vladimír Němčanský.

Reprezentace míří na ME

Už v sobotu 10. května odlétá česká reprezentace na 24. mistrovství Evropy v kuželkách nevidomých, které letos hostí Velký Šariš na Slovensku. Budeme fandit a přineseme z místa i zpravodajství.

Kompletní výsledky naleznete ZDE.

Zdroj a foto: Český svaz zrakově postižených sportovců

V sobotu 3. května byl v pražské UNYP Aréně zahájen nový ročník České para atletické ligy. Úvodní kolo nabídlo kvalitní výkony napříč kategoriemi – vedle zkušených reprezentantů se do výsledků výrazně zapsali také mladí závodníci.

Zahajovací kolo ligy uspořádal Spolek Elite handicap sport pro 90 přihlášených para atletů. „Navíc se do závodu pustili nejen místní atleti, ale i sportovci ze Slovenska a Maďarska, čímž se závod proměnil v skutečnou mezinárodní událost,” pochvaloval si úroveň závodů ředitel soutěže Petr Vrátil.

Letošní ročník přinesl významné zlepšení v organizaci závodu. K tradičnímu průběhu přibyl nový prvek – tzv. call room, který umožnil efektivnější komunikaci mezi pořadateli a závodníky. Výsledkem byl hladší a přehlednější průběh celé akce. “Ve srovnání s předchozím rokem, kdy informační toky pokulhávaly, šlo o jednoznačný posun směrem k vyšší profesionalitě a moderním standardům,” doplnil Vrátil. 

Na startu nechyběla kompletní sestava české reprezentace z paralympijských her v Paříži 2024. Program zahrnoval běžecké i technické disciplíny napříč mnoha kategoriemi.

Ve vrhu koulí ve sloučené kategorii F53 až F57 potvrdil svou pozici české jedničky Aleš Kisý. Zvítězil výkonem 8,01 metrů, ale přítomné diváky opravdu napínal – této mety dosáhl až posledním šestým pokusem.

Z mladších závodníků zaujal Oliver Janouch (roč. 2007), který ovládl běh na 100 metrů časem 12,52. Mezi ženami na stejné distanci zvítězila Ada Boudníková (roč. 2008) z TJ ZP Nola Teplice, která doběhla za 13,83. V běhu na 200 metrů ve sloučené kategorii T35/T38/T47 byla nejrychlejší Tereza Jakschová.

V hodu kuželkou se nejlepším českým výkonem prezentoval František Serbus ze Sportovního clubu Jedličkova ústavu Praha, který zapsal 34,99 metrů. Dvě první místa si z UNYP Arény odváží také Miroslava Obrová z SSK Vítkovice, a to v disciplínách hod diskem a hod oštěpem.

Martin Adamčík, který rovněž vybojoval dvě vítězství ve své kategorii (disk a koule), hodnotil svůj výkon kriticky. „V hodu diskem jsem zůstal kousek před svým osobním rekordem. Ve vrhu koulí to ale bylo mnohem horší. Nedokázal jsem se dostat do soutěžního tempa a s výkonem 10,80 metrů jsem velmi zklamaný.“ 

V celkovém průběžném pořadí České para atletické ligy se po prvním kole na čelo dostal slovenský závodník Marián Kuřeja (kategorie F51), který v hodu kuželkou získal 1019 RAZA bodů.

Druhé kolo ligy je naplánováno na neděli 18. května. Uskuteční se v Olomouci v areálu TJ Lokomotiva pod pořadatelskou taktovkou Atletického klubu Olomouc.

Kompletní výsledky muži ZDE.

Kompletní výsledky ženy ZDE.

Celkové pořadí ZDE.

Zdroj a foto: Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců

Psal se rok 2000, paralympijské hry hostilo Sydney a Ivan Karabec měl životní formu. Z Austrálie přivezl zlato z dvouhry a stříbro ze čtyřhry, zápasy v jeho podání byly jedna velká jízda. Ta nedávno skončila, úspěšný reprezentant se začátkem roku rozhodl ukončit úspěšnou kariéru. Milovaný sport ale přesto neopouští, u stolního tenisu pokračuje coby trenér.

Proč jste se rozhodl skončit se stolním tenisem?

„Už toho bylo hodně, trénink není takový. Reprezentoval jsem od roku 1993, to máte 32 let, unavené je pak tělo i hlava. No, a hlavně jsem chytil nový impuls, v Rakousku dělám trenéra v olympijském centru v Linci, věnuju se mládeži. Prostě přišel pravý čas.“

Koncentrovat se na hraní na nejvyšší úrovni přes 30 let si ani nedovedu představit.

„Je to strašná doba… Kolem mě se za tu dobu vyměnily desítky hráčů, možná stovky. Navíc už nemám drajv jako dřív, už se mi nechce cestovat všude možně a spát po hotelích. Taky proč hazardovat se jménem, když výsledky nejsou takové?“

Jak těžké je přijmout fakt, že na konci kariéry už nepodáváte výkony jako v nejlepších letech?

„Dost. Když jste paralympijský vítěz, mistr světa i Evropy a bývalá světová jednička, jste zvyklí na určitou úroveň. Když najednou není, na psychiku je to těžší. Ale samozřejmě to tak má být, je to sport, vždycky přijdou mladší a lepší. Nikdo nemládneme a jsem přesvědčený, že jsem se rozhodl dobře.“

Když se ohlédnete za celou kariérou, co vidíte?

„Spoustu rozhodnutí bych dnes udělal jinak. Já šel ve 13 od rodičů z Českých Budějovic přes celou republiku do Havířova. Do toho bych dnes nešel, ale tehdy byl sport pro mě všechno, droga. Na druhou stranu se mi to vrátilo s úspěchy, taky jsem projel celý svět, kromě Antarktidy jsem hrál všude. Zažil jsem spoustu věcí, poznal hrozně moc lidí, nakonec mi to dalo hrozně moc. Nejlepší důkaz je asi to, že je mi 45 a stolním tenisem se pořád živím. Většina mých soupeřů a kolegů už dávno dělá něco jiného.“

Kde se vám z celého světa hrálo nejlíp?

„Nemůžu říct nic jiného než Austrálii. Ta země je bomba, Sydney mám samozřejmě spojené s mým vítězstvím, ale taky jsem tam prožil krásný románek. A pak se mi líbilo v Asii.“

Povězte mi o paralympiádě v Sydney něco víc.

„Byl to nádherný turnaj. Zahrát si dvě finále, takhle se to sejde možná jednou za život. Medaile se ode mě čekala, což není na psychiku úplně snadné. Navíc jsem neměl příznivý los, se světovou dvojkou jsem hrál už ve čtvrtfinále, ale zvládnul jsem to asi nejlíp, jak to šlo. Taky mi tam došlo, jak obrovský rozdíl je mezi prvním a druhým místem. I to druhé je krásné, ale já z t titulu paralympijského šampiona žiju dodnes.“

O čtyři roky později v Aténách jste zažil úplně opačné emoce, kdy vás diskvalifikovali kvůli lepidlu. Co se tehdy stalo?

„Zaváděla se nová pravidla, že se smí lepit jediným lepidlem. Já ho normálně používal, v Aténách jsem odehrál vítězný zápas a šel s raketou na kontrolu. A ona neprošla. Já sice lepil schváleným lepidlem, dokonce jsem jim ukazoval krabičku. Ale měnil jsem jen potahy a ve dřevě, které jsem měl asi od deseti, byly zažrané zbytky starého lepidla. Vůbec v ničem mi to nepomohlo, absolutní nesmysl.“

To muselo být hrozné zklamání.

„Já byl v totálním laufu, byl jsem světová jednička… Medaile by byla tutová, možná i zlatá, finále vyhrál Slovák, se kterým jsem měl bilanci snad 12:1. Ale koukal jsem se na to z tribuny.“

Na dalších hrách jste už medaili nezískal, ale přebily tohle zklamání nějaké pozitivní zážitky?

„Třeba Londýn. Tam jsem sice vypadl ve čtvrtfinále, ale byla tam jasně nejlepší atmosféra, ceremoniál za účasti královny Alžběty byl úplně fantastický. To jsem si užil moc.“

Už jste zmínil, že trénujete mládež v rakouském olympijském centru. Jak jste se k tomu dostal?

„Můj dobrý kamarád to tu šéfuje. Před lety mi volal, že potřebují na týden sparinga, tak jsem přijel. Pak jsem přijel na další týden, na další a za půl roku se zeptali, jestli nechci zůstat. Sehnali mi byt i klub, za který jsem tehdy hrál. Říkal jsem si, že taková šance přijde jednou za život, hned jsem to vzal, ani jsem se moc nerozmýšlel. Teď tu jsem šestým rokem a maximální spokojenost.

Sledujete vaše následovníky? Vaše zlato ze Sydney sice zatím nikdo nezopakoval, ale Češi jsou na paralympiádách úspěšní, medaile vozí.

„Sleduju, kluci na vozíku v čele s Jirkou Suchánkem mají dobrý tým a hrají skvěle. Trošku mě mrzí moje kategorie stojících, kromě Denisy Macurové tam není moc mladých, tam máme rezervu. Ale věřím, že se i tohle zlepší.“

Text: Tadeáš Mahel
Foto: archiv ČPV

Aby mohli dál reprezentovat na vrcholné úrovni, zaslouží si odpovídající péči. A právě té se nyní českým paralympionikům a dalším sportovcům s handicapem dostane mnohem snáz. Český paralympijský výbor navazuje spolupráci s Centrem sportovní medicíny a s Centrem pohybové medicíny Pavla Koláře, sportovcům to otevírá dveře k nadstandardní lékařské péči. 

Handicapovaní sportovci budou moci využívat péči věhlasných klinik, které se úspěšně starají o olympijské šampiony, mistry světa a další významné sportovce. Obě centra poskytují profesionálním sportovcům individuální služby ve všech oblastech sportovní medicíny a fyziologie zátěže.

Sportovci s handicapem tak budou moci využít sportovní prohlídky a lékařská vyšetření, sportovní a výkonnostní testy, tréninkové služby, poradenství v oblasti sportovní výživy, fyzioterapii a rehabilitaci nebo třeba také podporu duševního zdraví.

„Ze svých sportovních zkušeností dobře vím, jak náročné, ale zároveň klíčové je být ve špičkové formě právě na ty nejdůležitější závody. Jsem přesvědčený, že spolupráce s Centrem sportovní medicíny a Centrem pohybové medicíny Pavla Koláře k tomu paralympionikům jednoznačně pomůže. Jde o významný krok k zajištění komplexní péče o sportovce s handicapem a je to další dílek do mozaiky profesionalizace parasportu,“ říká Miroslav Šperk, generální sekretář Českého paralympijského výboru a medailista z paralympijských her.

Text: Tadeáš Mahel
Foto: Archiv ČPV