V pátek 28. března proběhlo v RT TORAX ARENĚ první ze tří přípravných utkání s reprezentací Itálie. Domácí para hokejisté si již v první třetině vytvořili pohodlné vedení, které v dalších dvou třetinách udržovali, přestože byl soupeř hodně houževnatý.

Čeští parahokejisté již v šesté minutě překonali Kasslattera brankou Michala Geiera, kterého k zakončení vybídla nahrávka kapitána Zelinky. Po necelých dvou odehraných minutách se do soupeřovy sítě trefil Zdeněk Hábl a po vyhraném středovém buly se domácí tým usadil v útočné třetině. Z tlaku vytěžil třetí branku, a postaral se o ní postaral Pavel Doležal. V čase 8:07 Česká reprezentace vedla 3:0. 

Další zápis do Zápisu o utkání se vkládal na začátku 27. minuty. Rozhodčí Lukáš Janda udělil první trest zápasu na straně Itálie, která se těmito přátelskými zápasy připravuje na domácí paralympijské hry v roce 2026. Gianluigi Rosa se vrátil na střídačku o 24 sekund dříve, protože Alex Ohar přidal čtvrtou branku.

Hrálo se svižně a také Italové bušili na bránu, kterou hájil nováček v českém brankovišti Ivo Loska, hráč Parahokej Havířov. Čisté konto držel dvě třetiny, ale ve třetí části, v čase 31:59, našel prostor pro dosažení gólu Gianluigii Rosa.

„Moc jsem dnes chtěl vychytat nulu, měl jsem k tomu skvělou příležitost. Hráči vepředu hráli dobře a skvěle bránili. Bohužel ten jeden gól tam ale byl. Rosa mi udělal fintu zleva doprava a protlačil mi to pod paží,“ říká brankář Ivo Loska

Domácí si čtyřbrankové vedení vzali zpět gólem Václava Hečka, ale záhy o něj mohli přijít v prvním a vlastně jediném oslabení. Pavel Kubeš si ale poctivě dvě minuty odseděl. 

První přátelské utkání v přípravě na MS v Buffalu skončilo pro českou reprezentaci výhrou 5:1. Druhý duel je na programu v sobotu 29. března od 18 hodin.

„Byl to první z celkem tří zápasů, nějak si to sedalo, sedlo si to, vyhrálo se. Zítra nás čeká další,“ dodává trenér Jan Szturc

ČESKO – Itálie 5:1 (3:0, 1:0, 1:1)

Branky a nahrávky: 6. Geier (Zelinka, Žižlavský), 8. Hábl (Ohar), 9. Doležal, 28. Ohar (Hábl, Kubeš), 38. Hečko – 32. Rosa
Vyloučení: 2:1.
Využití: 1:0.
Česko: Loska – Zelinka, Doležal, Kapko, Kubeš – Geier, Žižlavský, Veselý – Hečko, Hábl, Ohar – Ondrák.
Itálie: Kasslatter – Enderle, Cavaliere, Macri, Antochi – Rosa, Remotti, Kafmann – Larch, Torella, Andreoni – Depaoli.

Zdroj: David Handl, Český para hokej

České parahokejisty čekají tři přátelská utkání s Itálií v rámci přípravy na nadcházející mistrovství světa v Buffalu. Utkání proběhnou v RT TORAX Aréně v Ostravě – Porubě.

Všechny tři zápasy proběhnou na druhé ledové ploše RT TORAX Arény. Tuto ledovou plochu je možné pro mezinárodní parahokejová utkání využít díky nově instalovaným mantinelům a přizpůsobeným střídačkám, kterými po rekonstrukci RT TORAX Aréna disponuje na obou plochách.

Letos parahokejová reprezentace zvolila v přípravě sérii přátelských utkání namísto turnaje. Důvody této volby vysvětluje hlavní trenér Jakub Novotný:

„V minulých letech jsme mívali přípravné turnaje většinou daleko od mistrovství světa, tři měsíce od turnaje pak nebyl jediný zápas, takže to nám chybělo. Proto jsme se rozhodli pro tyto přípravné zápasy trošku blíž letošnímu mistrovství světa.“

O soupeři

Italský tým je i přes sestup z elitní světové skupiny na posledním mistrovství světa v Calgary kvalitním soupeřem, který svou přípravu už nyní směřuje k domácím zimním paralympijským hrám v roce 2026.

V Miláně a Cortině d’Ampezzo budou Italové chtít předvést co nejlepší výkony, a proto kladou velký důraz na každé přípravné utkání. Sílu soupeře potvrzuje i útočník Michal Geier:

„Od Italů čekáme jejich standardní výkon. Dovolím si říct, že jsou v Evropě nejkvalitnějším soupeřem. Teď do toho navíc šlapou, protože se chtějí příští rok na paralympiádě předvést v co nejlepší formě před domácím publikem, takže my očekáváme, že to budou kvalitní zápasy.“

Nominace pro utkání s Itálií

Brankáři:
Martin Kudela (Flamingos Ostrava), Ivo loska (Parahokej Havířov)

Obránci:
Pavel Kubeš (SHK Mustangové Pardubice), Pavel Doležal (SHK Mustangové Pardubice), Radek Zelinka (SKV Sharks Karlovy Vary), Lukáš Kapko (Sparta parahokej).

Útočníci:
Michal Geier (Skv sharks karlovy vary), Zdeněk Hábl (SHK Lapp Zlín), Václav Hečko (Flamingos Ostrava), Filip Veselý (SKV Sharks Karlovy Vary), Alex Ohar (Sparta parahokej), Martin Žižlavský (SOHO Olomoučtí Kohouti), David Ondrák (Sparta parahokej).

Jak zápasy sledovat?

Živý přenos sice nebude k dispozici, fanoušci však mohou sledovat dění prostřednictvím textového přenosu a sociálních sítí Českého parahokeje, kde nebudou chybět aktuální informace, záběry z kabiny a ohlasy hráčů i trenérů!

Zdroj a foto: Český para hokej

Vítkovická atletická hala se po roce opět stala dějištěm halového mistrovství republiky v para atletice. V sobotu 22. března se zde sešlo na sto sportovců z různých klubů České republiky a také zástupci Slovenska.

Atmosféra závodů byla přátelská, soutěžení a plná emocí, a diváci byli svědky nejen skvělých výkonů, ale i dvou nových národních rekordů.

Jednou z nejvýraznějších postav mistrovství byl pardubický atlet Martin Adamčík, který ve vrhu koulí posunul národní maximum kategorie F63 na hodnotu 11,25 metrů. „Po dlouhé zimní přípravě a soustředění v Dubaji jsem si dal do kupy všechny bolístky a byl jsem natěšený na obhajobu titulu. Už na tréninku se mi podařilo vyrovnat rekord, ale nešel jsem do soutěže s velkými očekáváními. Nakonec jsem si odnesl nejen zlatou medaili, ale i nový národní rekord. Je to pro mě obrovská vzpruha před bojem o mistrovství světa v Novém Dillí,“ uvedl spokojeně Adamčík.

Další rekord přidal jeho oddílový parťák David Skotnica, který ve vrhu koulí kategorie F37 zaznamenal výkon 10,92 metrů.

Ani zástupci domácího Para Athletics Team SSK Vítkovice se ve výsledkové listině neztratili. Účastnice posledních paralympijských her v Paříži Miroslava Obrová ovládla soutěž ve vrhu koulí kategorie F56/F57. Ve stejné disciplíně triumfoval také Matěj Doležel (F32/F33) a sprinter Ondřej Bartošek (TS35) zvítězil v běhu na 200 metrů. Mirek Andrýsek (TS35) si podmanil osmistovku.

Na hranici osobních rekordů se dostali i další vrhači. Tomáš Horáček (F34) zapsal 9,60 m, Aleš Kisý (F53) vrhl 7,80 m a Eva Berná (F35) přidala výkon 10,70 m. „Byly to mé první letošní závody a se svým výsledkem jsem spokojená. Je to dobrý začátek sezóny,“ uvedla Eva Berná.

Zvláštní pozornost si zaslouží i sportovci s Downovým syndromem, kteří se představili v běhu na 60 a 200 metrů, skoku dalekém a vrhu koulí. Jejich odhodlání a bojovnost byly inspirací pro všechny přítomné.

„Jsme rádi, že dorazilo téměř sto sportovců, což je o dvacet více než loni. S atmosférou i výkony jsme spokojeni. I přes menší organizační komplikace na začátku se mistrovství neslo v přátelském duchu. Věříme, že příští rok se opět v Ostravě potkáme, mistrovstvím zakončíme zimní přípravu a zahájíme letní sezónu, jako už je tomu několik let za sebou,“ uvedla hlavní ředitelka závodu Aneta Trabelsi z pořadatelského oddílu Para Athletics Team SSK Vítkovice.

Kompletní výsledky na www.paraatletika.cz

Zdroj a foto: Para Athletics Team SSK Vítkovice

Od 27. do 29. března se ve Sportovním centru v Nymburku uskuteční již 9. ročník mezinárodního showdownového turnaje BSC Prague Showdown Cup, který je opět světovým pohárem. Turnaj pořádá sportovní klub nevidomých BSC Praha ve spolupráci s Českým svazem zrakově postižených sportovců.

V letošním roce se tento světový pohár již popáté uskuteční ve Sportovním centru v Nymburku, kam se přestěhoval v roce 2021 po čtyřech předchozích ročnících v Dolních Počernicích. Důvodem pro stěhování bylo navýšení počtu účastníků, čemuž předchozí prostory už kapacitně nevyhovovaly, a také tomu pomohla pandemie covid-19, kdy bylo potřeba mít hráčky a hráče ve větší izolaci.

Světový pohár v Nymburku bude spadat díky počtu účastníků ze světového žebříčku do třetí kategorie, tudíž si vítězové jak v mužské, tak v ženské kategorii vždy připíšou do žebříčku 300 bodů.

V letošním roce se turnaj odehraje premiérově novým herním systémem. Více hráčů se tak bude moci zapojit do boje o lepší umístění a zároveň se odehraje větší počet zápasů. Letos tak pozná světový pohár v Nymburku úplně nové vítěze a především v ženské kategorii se očekává, že by Češky Iva Karásková a Markéta Trnčáková mohly v pořadí mířit hodně vysoko. Nový systém však může přinést velká překvapení.

Více už nám níže o konkrétních změnách herního systému a důvodech jejich implementace právě v Nymburku prozradí předseda organizačního výboru Zdeněk Barlok, který je od konce minulého roku zároveň i předsedou komise showdownu v Mezinárodní federaci zrakově postižených sportovců IBSA:

„Nový systém bude vycházet z nového formátu, který v loňském roce uvedla UEFA do evropských pohárů ve fotbalu. Vznikne jedna velká tabulka v rámci ligové fáze, kdy každý hráč odehraje větší počet zápasů podle daného losu. V této fázi chceme zkusit znovu bodování podle nizozemského modelu, tj. výhra 2:0 – 4 body, výhra 2:1 – 3 body, prohra 1:2 – 1 bod a prohra 0:2 – 0 bodů. Z této tabulky je pak systém turnaje úplně stejný jako v letošní Lize mistrů a pro ty hráče, kteří nepostoupí, je stále možnost získat nějaké body.

Světové poháry na Slovensku a v Polsku měly sice velkou účast hráčů, ale po prvním dnu v rámci malých skupinek bylo rozhodnuto, že když se vám turnaj nepovedl, nebylo o co hrát. Zatím je systém testovací a uvidíme, jak to bude vypadat v praxi.

Zároveň přicházíme s novou aplikací z Nizozemska – Tournify, kterou na světový pohár ještě nikdo nepoužil. Už jsme z některých ohlasů dostali pozitivní zpětnou vazbu. Aplikace na mobilu je na rozdíl od některých dalších systémů na výsledky velmi dobře ovladatelná a přístupná pro zrakově postižené uživatele. I tady uvidíme, jestli to aplikace zvládne během ostrého provozu. Světový pohár v Nymburku vždy přišel s něčím novým, i letos jsme inovativní a budeme rádi, když dáme příklad pro ostatní pořadatele světových pohárů.“

Online výsledky z turnaje můžete sledovat ZDE.

Zdroj a foto: Český svaz zrakově postižených sportovců

Osmý ročník mistrovství České republiky dvojic v kuželkách zrakově postižených přinesl napínavé souboje, skvělé výkony a dominanci kuželkářů SK Slavia Praha OZP. Ti si z Přerova, kde se letošní šampionát konal, odvezli nejvíce medailí a ukázali svou sílu ve všech kategoriích.

V neděli 23. března se na šestidráhové kuželně v Přerově sešla česká špička zrakově handicapovaných kuželkářů. Turnaj, organizovaný Českým svazem zrakově postižených sportovců ve spolupráci se Sportovní komisí kuželek a TJ Jiskra Kyjov, nabídl tři soutěžní kategorie: muži, ženy a smíšené dvojice.

V ženské kategorii dominovala dvojice Eliška Čermáková a Věra Macháčková ze Slavie Praha, která dohromady naházela 1240 bodů. Úřadující evropská šampionka Anna Paulusová s kolegyní Žofií Škropekovou (TJ Zrapos Opava) skončily těsně druhé se ziskem 1232 bodů. Bronz si odvezla kombinovaná dvojice Helena Hradilová (SK Handicap Zlín) a Jaromíra Nývltová (TJ Zora Praha) s výsledkem 1134 bodů.

Mužská kategorie se nesla ve znamení dominance pražských týmů. Zlato si vybojovali Miroslav Srníček a Milan Pongrác (SK Slavia Praha OZP) s celkovým náhozem 1220 bodů. Stříbro putovalo do TJ Zora Praha zásluhou Jiřího Matějného a Jana Schejbala (1086 bodů). Bronz uzmuli další slávisté – Jiří Reichel a Karel Macháček (1062 bodů).

V kategorii smíšených dvojic si zlato zajistila Anna Paulusová s Josefem Paulusem (TJ Zrapos Opava), kteří nasbírali 1315 bodů. Anna Paulusová byla zároveň nejlepší hráčkou turnaje, když shodila 699 kolků. Druhé místo brala slávistická dvojice Eliška Čermáková a Miroslav Srníček (1268 bodů). Bronz zůstal na Moravě zásluhou Františky Špačkové a Radka Pinera (TJ Jiskra Kyjov, 1175 bodů).

Po úspěšném mistrovství dvojic se zraky kuželkářů upínají k dalším výzvám. Již 3. května proběhne ve Vyškově mistrovství ČR jednotlivců, na které naváže evropský šampionát ve slovenském Velkém Šariši (9. – 17. května 2025). O průběhu těchto prestižních akcí vás budeme informovat.

Zdroj a foto: Český svaz zrakově postižených sportovců

Už nějakou chvíli se nesla šeptanda, že na východočeských tratích roste budoucí hvězda českého parasportu. Běžkyně na lyžích Simona Bubeníčková v letošní sezoně dokázala, že na slovech chvály vážně něco je.

V pouhých 16 letech se stala mistryní světa, k tomu na vrcholné scéně přidala dvě stříbra. Nevidomá lyžařka je rázem velkou českou nadějí pro paralympiádu v Miláně 2026, na italský svátek sportu ale ještě nemyslí. Studentka broumovského gymnázia spolu se svým trasérem Davidem Šrůtkem nyní pomalu končí veleúspěšnou sezonu a oba mají trochu času ohlédnout se zpět.

Simčo, k běžkám jsi se dostala od plavání. Jak tě tak velká změna vůbec napadla?

Simona Bubeníčková: Teď je to šest let, co jsem začala v klubu v Machově, je to už nějaký pátek. Z plavání jsem přešla asi hlavně kvůli kolektivu a lidem, kteří jsou v našem klubu skvělí. Rychle mě vtáhli k sobě, trenéři mě podpořili a začali se mnou jezdit coby traséři.

Jak dlouho s tebou coby trasér jezdí David?

SB: Poprvé se mnou jel na českém poháru ve Vimperku, teď jsme spolu tři roky.

Davide, věděl jsi hned, jaký talent Simona má a co z ní vyroste?

David Šrůtek: Tušili jsme to. Už na prvních trénincích, kdy ještě Simča celkem dobře viděla, byla jasné, že je hrozně šikovná a na pohyb hrozně talentovaná. Rychle jsme poznali, že je taky velký dříč. Kdyby všechny děti měly podobný zápal pro sport a tah na branku, bylo by to super.

Jak jsi se vůbec dostal k trasování nevidomých běžců na lyžích:

DŠ: Já se okolo lyžování pohybuju od malička, původně jsem byl sdruženář. S vrcholovým sportem jsem v 18 skončil, ale dál jsem jezdil Jizerskou 50 a podobné závody. No a jelikož ve vesnických klubech to často funguje tak, že po narození dětí se z rodičů stávají trenéři, tak jsem se se svými dětmi do klubu zase vrátil. Spolu s dalšími rodiči jsme udělali skvělou partu, trénovali vlastní děti, do toho se nám nabalili další a jednou prostě přišli Bubeníčkovi (usmívá se).

Co musí trasér mít, aby spolupráce s lyžařem bezvadně klapala?

SB: Myslím, že musí mít hlavně pochopení a trochu se vžít do toho, jaké to pro mě na trase je. Tím pádem líp pochopí, co pro mě může udělat a jak mě navigovat, aby to bylo co nejkomfortnější. A samozřejmě si musíme sednout lidsky. Kdybych svému trasérovi nevěřila, nemuselo by to dopadnout dobře.

Dokázala bys mi popsat, jak závod vnímáš z pozice závodnice?

SB: Trasér mě naviguje pomocí zvuku, já jedu za hlasem. Nahoře na kopci mi může podat hůlku a tím mi pomůže bezpečně sjet, jinak se mě dotýkat nemůže.  

DŠ: Je důležité pořád mluvit, zvuk pro Simču vytváří trasu.  Já s každým výdechem říkám „hop“, to je pro mě nejjednodušší. Když se blížíme k zatáčce, většinou to odpočítávám, to vypadá asi takhle: „tři dva, jedna, pravá, pravá…“. Ale základní je mít trasu načtenou z tréninku, projedeme si ji třeba pětkrát, u toho se sehrajeme a více, jak jdou zatáčky po sobě a kdy začínají sjezdy.

SB: Na klasice třeba hrají dost velkou roli stopy. Před zatáčkou vždy končí, aby se dalo odšlapovat, a za ní se do stopy musím vrátit, takže si musím zapamatovat, kdy to mám udělat. Třeba ve sjezdu je pro mě těžší se ve stopě udržet, protože vynáší, takže většinou jezdíme mimo ni a dole se do ní zase vracím. Někdy je docela složité to poslepu najít, ale daří se nám to líp a líp.

DŠ: Jinak to vypadá tak, že mám za hlavě handsfree a na zádech malý reproduktor. Používají to průvodci na zámcích a hradech, takhle jsem to sehnali i my (směje se).

Simčo, co je pro tebe jednodušší, klasika, nebo bruslení?

SB: Bude to znít možná paradoxně, ale bruslení. Mám ho radši a nic mi tam nepřekáží, můžu volně jet. Každopádně v téhle sezoně se mi více dařilo v klasice.

Jak vypadá vaše příprava?

SB: Trénuju zhruba pětkrát týdně. V létě to jsou hlavně kolečkové lyže, běhání nebo kolo. Loni jsme pořídili tandemové, to mi v přípravě hodně pomohlo. Hodně důležitá je posilovna a v zimě trávím co nejvíc času jde na běžkách, abych vnímala techniku a najezdila hodiny. 

DŠ: Já bych měl trénovat podobně, ale musím se věnovat ještě dalším dětem v oddílu, takže to mám s nimi maličko komplexnější. Problém je trošku i to, že si musím brát na závody volno, teď na MS jsem si musel vzít neplacené volno. Ale díky tomu zlatu se to docela vyplatilo (usmívá se).

Text: Tadeáš Mahel
Foto: Martin Steinbach

Úspěšně zvládli čeští para plavci svou účast na prestižích a skvěle obsazených závodech World Series Lignano Sabbiadoro. V Itálii dokázal Arnošt Petráček vyhrát absolutní pořadí na trati 50 metrů znak a z triumfu se radovala i smíšená polohová štafeta na 4×100 metrů ve složení Alex Borská, Tadeáš Strašík, Jonáš Kešnar a Vendula Dušková.

Čeští para plavci se v Lignanu představili sice bez své hlavní hvězdy a paralympijského vítěze Davida Kratochvíla, ale i tak předvedli velmi kvalitní výkony. Nezkušenější z celého týmu a držitel kompletní sbírky paralympijských medailí Arnošt Petráček stále patří mezi obrovské tahouny a ani ve 33 letech neubírá na své výkonnosti. V Itálii vládl své nejsilnější trati 50 metrů znak nejen ve své třídě S4, ale i v celkových výsledcích. Petráček se z rozplaveb dostal do finále jako šestý, aby pak v bojích o cenné kovy nedal nikomu šanci a časem 45.92 získal zlato.

O druhé české prvenství se zasloužila smíšená polohová štafeta. Českou čtveřici tvořili stále ještě juniorka Alex Borská, Tadeáš Strašík, Jonáš Kešnar a na závěrečném kraulovém úseku Vendula Dušková. V cíli se u české štafety zastavily stopky na výkonu 4:59.37, který znamenal vítězství a důležitý příspěvek do pořadí národů.

„S umístěním jsem samozřejmě spokojený, zlato je super a musím říct, že vzhledem k tomu, v jaké fázi přípravy jsme, jsem spokojený i se zaplavanými časy,“ uvedl Arnošt Petráček. „Na závodech bylo okolo tří set plavců a početná česká výprava se tu rozhodně neztratila,“ poukázal paralympijský medailista také na úspěchy svých reprezentačních kolegů.

Vendula Dušková své úspěšné vystoupení v Lignanu podtrhla ještě dalšími dvěma postupy do A finále ve třídě S8. Stalo se tak na tratích 100 metrů znak a 400 metrů volný způsob, když v obou finálových závodech obsadila 7. příčku. Navíc byla osmá v B finále na polohovce na 200 metrů. Poslední české A finále si připsala Agáta Koupilová, která ve třídě S5 brala na kraulové dvoustovce 8. místo. Vedle Duškové zaznamenal pěkná umístění v B finále také Tadeáš Strašík. Na prsové stovce doplaval druhý ve třídě SM9 a v polohovém závodě na 200 metrů ve třídě SM10 šestý.

České barvy byly vidět rovněž v mládežnických kategoriích. Nejvíce se dařilo Alex Borské ve třídě S8, která úspěch ze štafety doplnila i o vítězství mezi juniorkami na znakové stovce, šestou příčku na kraulové čtyřstovce a devátá místa na 50 a 100 metrů volný způsob. Matěj Staša pak skončil ve třídě S9 šestý na 200 metrů polohově a sedmý na motýlkové stovce. Na stejné trati ve třídě S8 se jako šestý umístil Jakub Vaněk.

V pořadí zemí se podařilo českému týmu vystoupat na výborné 5. místo. Nejúspěšnější byl domácí Italové před Brazílií a Velkou Británií.

Text: Český svaz plaveckých sportů a Ota Černý

Foto: Český svaz plaveckých sportů

Světový šampionát smíšených dvojic (mixed doubles) se konal od 11. do 16. března ve skotském Stevenstonu a český tým Eva Homolová – Radek Musílek zde zažil svou premiéru, navíc v sestavě složené doslova na poslední chvíli.

Pod vedením trenéra Víta Nekovaříka vstoupila česká dvojice do turnaje výhrou 7:3 nad Estonskem. Česká smíšená dvojice ustála svůj trochu rozpačitý začátek s minimální ztrátou, a po pauze v polovině utkání hraného na osm endů (směn) dokázala vývoj skóre otočit ve svůj prospěch. Ve druhém zápase však naši narazili na favorizovanou Kanadu, které podlehli 5:10. „Tato prohra mrzí hlavně proto, že tým Kanady byl hratelný, ale my jsme se dopustili vícero chyb, které nás mrzely,“ zhodnotila utkání Homolová.

Čeští curleři se však nenechali porážkou odradit a následovala série dramatických zápasů, které skončily vítězstvím v extra endech. Nejprve Homolová s Musílkem přehráli Polsko 9:7, a o den později poté Lotyšsko 8:6 a nakonec i Dánsko 6:5. Díky těmto výhrám si zajistili čtvrtfinálovou účast ještě před posledním duelem základní skupiny. Ten proti Itálii sice prohráli 5:9, ale již se mohli soustředit na klíčový zápas play-off.

Ve čtvrtfinále čekala český pár reprezentace pořadatelského Skotska, která měla za sebou podporu domácích fanoušků. Přes bojovný výkon Češi na favority nestačili a podlehli 4:10. Tím se jejich cesta šampionátem uzavřela, ale konečné sedmé místo znamenalo nejlepší výsledek našich smíšených dvojic v historii mistrovství světa.

„Celý reprezentační tým považuje umístění za úspěch. Nejen proto, že jde o historicky nejlepší umístění českého týmu v curlingu vozíčkářů, ale také vzhledem k okolnostem, které nastaly bezprostředně před začátkem turnaje. Původně totiž měla v českých barvách startovat dvojice Žaneta Schmuttermeierová – Radek Musílek. Společně se na svoje premiérové mistrovství světa mixed doubles připravovali dvě sezóny s velmi nadějnými výsledky na menších mezinárodních turnajích. Postup do osmičlenného play-off byl proto původním cílem. Dva dny před odjezdem však u Žanety Schmuttermeierové nastaly zdravotní problémy, jež si vyžádaly její náhradu. Doslova na poslední chvíli tak do pomyslného vlaku naskočila Eva Homolová, členka reprezentačního týmu vozíčkářů čtveřic,“ okomentoval situaci kolem složení družstva Radek Musílek.

Šampionát nakonec ovládl tým Japonska, který ve finále přehrál domácí Skotsko – tedy přemožitele české reprezentace. Výkon páru je však obrovským příslibem do budoucna a ukazuje, že i v této kategorii má Česká republika potenciál konkurovat světové špičce.

Foto: Ansis Ventins, World Curling

Na trávě, vodě či ovále jsou jako doma, přesto se trenéři nezalekli ani toho, když se stali přímými aktéry divadelního představení. Udílení cen Trenér roku totiž probíhalo v Činoherním klubu při hře Dámský krejčí. Individuální kategorii opanoval Pavel Davídek. Trenér, se kterým kajakář Josef Dostál navázal na řadu stříbrných a bronzových medailí z olympijských her a v Paříži získal vysněné zlato. Oceněn byl také plavecký trenér Petr Thiel, jehož svěřenec David Kratochvíl získal kompletní sbírku medailí na paralympijských hrách v Paříži.

V anketě České trenérské akademie, jež je součástí Českého olympijského výboru, kategorii kolektivních sportů ovládl již po druhé Radim Rulík, který stál za zlatými hokejisty loni na mistrovství světa v Praze. Trenérem objevitelem se stal Jiří Šusta, díky němuž se dostalo mnoho nadějných mladých fotbalistů až na vrcholnou úroveň. Trenérem parasportu byl oceněn Petr Theil, který pomáhá k úspěchům paraplavce Davida Kratochvíla, paralympijského vítěze z Paříže. Do Síně slávy přibylo sedm velkých jmen, včetně trenéra bronzových šermířů z Paříže Oldřicha Kubišty.

 „Vy máte vzácnou kombinaci dvou nebezpečných virů, vir Šusta a Šmicer,“ řekl jeden z herců při vtipné scénce fotbalového trenéra a jeho bývalého svěřence. „Vir Šusta se podepsal na dětech a mládeži ve virové kolonii Slavia. Jedním z jeho velkých objevů bylo vytvoření virové mutace Šmicer. Ten pak na Britských ostrovech udělal pořádnou paseku. Ale co bych vám na to dal,“ zamýšlel se. „No přece titul – trenér Objevitel.“

Individuální kategorie

Pavel Davídek začal trenérsky spolupracovat s kajakářem Josefem Dostálem v roce 2022, díky svému vzdělání v oboru fyzioterapie přinesl do jeho tréninkového procesu nový pohled. Zavedl jiné tréninkové metody, včetně specifické jízdy s gumicukem. Tento přístup vedl ke zlepšení výkonnosti, což se výrazně projevilo v sezoně 2024. Dostál triumfoval na olympijských hrách v Paříži na trati 1000 metrů a získal také titul mistra světa na neolympijské pětistovce.

„Chtěl bych poděkovat rodině, Pepovi, celému týmu a Dukle,“ řekl. „My trenéři jsme taky takoví režiséři při závodě. Ale jakmile to vypukne, už se s tím dá málo co dělat. Od té doby, co Pepa vyhrál olympiádu, jsme absolvovali mnoho vyhlášení. Tenhle formát je nestandartní, ale krásný.“

Kolektivní sporty

Radim Rulík je podepsaný pod řadou pozoruhodných výsledků. V roce 2022 převzal jako hlavní kouč reprezentační výběr do 20 let a na přelomu roku s ním získal na světovém šampionátu stříbrnou medaili. V roce 2023 byl jmenován hlavním trenérem české hokejové reprezentace, se kterou loni po 14 letech vybojoval titul mistra světa.

„Ocenění mě moc těší, ale není to zdaleka jen má práce. Sešla se skvělá parta hokejistů a celého realizačního týmu, která si šla za vítězstvím. Pro úspěch udělala maximum. A samozřejmě nás hnala obrovská podpora domácích fanoušků.“

Trenér Objevitel

Jiří Šusta patří mezi významné české fotbalové trenéry, kteří se nesmazatelně zapsali do historie výchovy mladých talentů. Jeho jméno je nejvíce spojováno s objevem Vladimíra Šmicera, pozdějšího reprezentant a vítěze Ligy mistrů v roce 2005 s Liverpoolem. Šusta je známý svým citem pro talent, díky čemuž se mnoho nadějných fotbalistů dostalo až na vrcholnou úroveň. Kromě Šmicera prošli jeho vedením také David Jarolím, Martin Pěnička, Radek Bejbl, Martin Hyský, Jiří Štajner nebo Lukáš Jarolím.

Trenér parasportu

Petr Thiel se věnuje jak sportovcům bez handicapu, tak para plavcům. Mezi jeho největší úspěchy patří spolupráce s Davidem Kratochvílem, kterého dovedl až k titulu paralympijského vítěze, mistra světa i mistra Evropy. Vedle Kratochvíla se věnuje přípravě dalších talentovaných plavců, mezi nimiž vyniká Alex Borská a Tadeáš Strašík. Thiel je také jedním ze zakladatelů Ústecké akademie plaveckých sportů, kterou spoluzaložil v roce 2015 a kde dodnes působí jako trenér.

Síň slávy

Oldřich Kubišta – šerm
Oldřich Kubišta je významnou osobností českého šermu, dlouholetý reprezentant a úspěšný trenér. Jako závodník se specializoval na šerm kordem a v roce 1980 se stal juniorským mistrem světa. Vrcholem jeho kariéry byla účast na olympijských hrách v Moskvě 1980, kde se v týmové soutěži umístil na 6. místě. Od roku 1993 působí jako šéftrenér klubu USK Praha a mezi lety 1999–2013 zastával pozici šéftrenéra Českého šermířského svazu. Od roku 2021 vede český mužský tým kordistů, se kterým získal historický bronz na olympijských hrách v Paříži 2024.

Miroslav Beránek – fotbal
Fotbalový trenér a bývalý hráč Miroslav Beránek je známý svou úspěšnou kariérou na klubové i reprezentační úrovni. Jako trenér vedl několik českých i zahraničních klubů, včetně Slavie Praha, s níž v roce 2002 vyhrál Český pohár. Významně se podílel na úspěchu české reprezentace do 21 let, kterou v roce 2002 dovedl k titulu mistrů Evropy. Působil také jako asistent u seniorské reprezentace a vedl národní tým Kazachstánu a působil i v Maďarsku. Během své kariéry proslul důrazem na disciplínu, taktickou připravenost a práci s mladými hráči.

Jiří Pultera – vodní slalom
Do historie vodního slalomu se nesmazatelně zapsal uznávaný český trenér Jiří Pultera. V roce 1989 převzal roli šéftrenéra české reprezentace, kterou vedl až do roku 2021. Během svého působení dovedl český tým k mnoha úspěchům na mezinárodní scéně, včetně medailí z olympijských her, mistrovství světa a Evropy. Jeho odborné vedení a schopnost motivovat závodníky byly klíčové pro rozvoj českého vodního slalomu. Po ukončení trenérské kariéry byl uveden do Síně slávy českého vodního slalomu.

Jaroslava Passerová – plavání
Jaroslava Passerová je vynikající vytrvalostní trenérka s celoživotní zkušeností, považovaná za jednu z nejlepších v České republice. Specializuje se na individuální tréninkové plány pro plavce všech věkových kategorií a výkonnostních úrovní. Od roku 1978 působí jako hlavní trenérka v USK Praha, kde vychovala řadu úspěšných plavců, včetně reprezentantů. Jejím vedením prošel například trojnásobný olympionik a mistr Evropy Jan Micka. Passerová paralelně trénuje plavce na gymnáziu Přípotoční se sportovní přípravou a mezi lety 2005–2009 vedla českou juniorskou reprezentaci.

Karel Duspiva – vzpírání
Karel Duspiva je důležitou osobností českého vzpírání a sportovní metodiky. Od roku 1965 je členem oddílu vzpírání Bohemians Praha. V letech 1974–1988 působil v oddělení vrcholového sportu ÚV ČSTV, kde se podílel na tvorbě a řízení sportovního systému a metodiky. Jako reprezentační trenér vedl československý tým vzpírání mužů v letech 1990–1992, včetně olympijských her v Barceloně 1992. V letech 1993–2012 pracoval na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Více než dvacet let se také věnuje vzdělávání trenérů v rámci Českého svazu vzpírání.

Vlastimil Jansa – šachy
Český šachový velmistr, trenér a několikanásobný mistr České republiky během své kariéry reprezentoval Československo i Česko na šachových olympiádách a významných turnajích. Kromě aktivního hraní se Vlastimil Jansa věnuje trénování mladých talentů a je uznávaným šachovým pedagogem. K jeho žákům patřila třeba česká šachová jednička David Navara, rovněž byl trenérem národního mužstva Lucemburska. Napsal několik šachových knih – například Zahrajte si s velmistry nebo Dynamika strategie zahájení.

Viktor Znojil – atletika
V Atletickém klubu Olomouc je Viktor Znojil trenérem vrhu koulí a hodu diskem. Trénování se věnuje už více než 60 let a stále vede svou skupinu. Přístup ke svěřencům staví na dobrovolnosti a přátelských vztazích, přičemž klade důraz na techniku a individuální rozvoj sportovců. Pod jeho vedením vyrostli úspěšní atleti včetně Ladislava Prášila. Sám o sobě říká: „Nejsem profesionální trenér, jsem spíš důchodce, který se na stadion chodí v první řadě bavit. Systém, který s dětmi dělám, má určité zásady, například je nekárám a netrestám.“ Kdysi působil v Dukle, kde byl v té době šéftrenérem Emil Zátopek.

ČTA usiluje o společenské uznání trenérů

Hlavním posláním a účelem České trenérské akademie (ČTA) je již od roku 2012 odborná činnost, kterou poskytuje trenérům v oblasti vzdělávání. Neopomenutelná je také snaha o pozdvižení prestiže trenérské profese, její společenské uznání a ocenění nebo odborná publikační činnost. Trenéra roku volí členové Unie profesionálních trenérů, která je součástí České trenérské akademie.

Aktuálně v ní zasedá 140 odborníků z téměř 40 různých sportovních svazů. Anketa je unikátní i tím, že v ní volí pouze trenéři. Prvním vítězem ankety a Trenérem roku 2013 se stal Petr Novák, kouč rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. Ještě o rok dříve se v rámci nultého ročníku otevřela trenérská Síň slávy, do které byla uvedena desítka trenérských osobností. Od roku 2017 se uděluje také cena pro týmové sporty.

Trenér roku – přehled vítězů:
2013 – Petr Novák (rychlobruslení)
2014 – Ondřej Rybář (biatlon)
2015 – Ondřej Rybář (biatlon)
2016 – Petr Lacina (judo)
2017 – Ondřej Rybář (individuální sporty, biatlon), Jiří Zach (kolektivní sporty, volejbal)
2018 – Tomáš Bank (individuální sporty, alpské lyžování), Ronen Ginzburg (kolektivní sporty, basketbal)
2019 – Petr Lacina (individuální sporty, judo), Ronen Ginzburg (kolektivní sporty, basketbal),
2020 – Nezlomní trenéři (ocenění pro trenéry, kteří i v době pandemie covid-19 dokázali motivovat své svěřence ke sportu)
2021 – Petr Lacina (individuální sporty, judo), Ronen Ginzburg (kolektivní sporty, basketbal)
2022 – Jiří Prskavec st. (individuální sporty, vodní slalom), Radim Rulík (kolektivní sporty, lední hokej)
2023 – Jan Železný (individuální sporty, atletika), Andrea Tomatis (kolektivní sporty, plážový volejbal)
2024 – Pavel Davídek (individuální sporty, kajak) Radim Rulík (kolektivní sporty, hokej)

Zdroj: Český olympijský tým, Veronika Červená
Foto: Barbora Reichová