Už nějakou chvíli se nesla šeptanda, že na východočeských tratích roste budoucí hvězda českého parasportu. Běžkyně na lyžích Simona Bubeníčková v letošní sezoně dokázala, že na slovech chvály vážně něco je.

V pouhých 16 letech se stala mistryní světa, k tomu na vrcholné scéně přidala dvě stříbra. Nevidomá lyžařka je rázem velkou českou nadějí pro paralympiádu v Miláně 2026, na italský svátek sportu ale ještě nemyslí. Studentka broumovského gymnázia spolu se svým trasérem Davidem Šrůtkem nyní pomalu končí veleúspěšnou sezonu a oba mají trochu času ohlédnout se zpět.

Simčo, k běžkám jsi se dostala od plavání. Jak tě tak velká změna vůbec napadla?

Simona Bubeníčková: Teď je to šest let, co jsem začala v klubu v Machově, je to už nějaký pátek. Z plavání jsem přešla asi hlavně kvůli kolektivu a lidem, kteří jsou v našem klubu skvělí. Rychle mě vtáhli k sobě, trenéři mě podpořili a začali se mnou jezdit coby traséři.

Jak dlouho s tebou coby trasér jezdí David?

SB: Poprvé se mnou jel na českém poháru ve Vimperku, teď jsme spolu tři roky.

Davide, věděl jsi hned, jaký talent Simona má a co z ní vyroste?

David Šrůtek: Tušili jsme to. Už na prvních trénincích, kdy ještě Simča celkem dobře viděla, byla jasné, že je hrozně šikovná a na pohyb hrozně talentovaná. Rychle jsme poznali, že je taky velký dříč. Kdyby všechny děti měly podobný zápal pro sport a tah na branku, bylo by to super.

Jak jsi se vůbec dostal k trasování nevidomých běžců na lyžích:

DŠ: Já se okolo lyžování pohybuju od malička, původně jsem byl sdruženář. S vrcholovým sportem jsem v 18 skončil, ale dál jsem jezdil Jizerskou 50 a podobné závody. No a jelikož ve vesnických klubech to často funguje tak, že po narození dětí se z rodičů stávají trenéři, tak jsem se se svými dětmi do klubu zase vrátil. Spolu s dalšími rodiči jsme udělali skvělou partu, trénovali vlastní děti, do toho se nám nabalili další a jednou prostě přišli Bubeníčkovi (usmívá se).

Co musí trasér mít, aby spolupráce s lyžařem bezvadně klapala?

SB: Myslím, že musí mít hlavně pochopení a trochu se vžít do toho, jaké to pro mě na trase je. Tím pádem líp pochopí, co pro mě může udělat a jak mě navigovat, aby to bylo co nejkomfortnější. A samozřejmě si musíme sednout lidsky. Kdybych svému trasérovi nevěřila, nemuselo by to dopadnout dobře.

Dokázala bys mi popsat, jak závod vnímáš z pozice závodnice?

SB: Trasér mě naviguje pomocí zvuku, já jedu za hlasem. Nahoře na kopci mi může podat hůlku a tím mi pomůže bezpečně sjet, jinak se mě dotýkat nemůže.  

DŠ: Je důležité pořád mluvit, zvuk pro Simču vytváří trasu.  Já s každým výdechem říkám „hop“, to je pro mě nejjednodušší. Když se blížíme k zatáčce, většinou to odpočítávám, to vypadá asi takhle: „tři dva, jedna, pravá, pravá…“. Ale základní je mít trasu načtenou z tréninku, projedeme si ji třeba pětkrát, u toho se sehrajeme a více, jak jdou zatáčky po sobě a kdy začínají sjezdy.

SB: Na klasice třeba hrají dost velkou roli stopy. Před zatáčkou vždy končí, aby se dalo odšlapovat, a za ní se do stopy musím vrátit, takže si musím zapamatovat, kdy to mám udělat. Třeba ve sjezdu je pro mě těžší se ve stopě udržet, protože vynáší, takže většinou jezdíme mimo ni a dole se do ní zase vracím. Někdy je docela složité to poslepu najít, ale daří se nám to líp a líp.

DŠ: Jinak to vypadá tak, že mám za hlavě handsfree a na zádech malý reproduktor. Používají to průvodci na zámcích a hradech, takhle jsem to sehnali i my (směje se).

Simčo, co je pro tebe jednodušší, klasika, nebo bruslení?

SB: Bude to znít možná paradoxně, ale bruslení. Mám ho radši a nic mi tam nepřekáží, můžu volně jet. Každopádně v téhle sezoně se mi více dařilo v klasice.

Jak vypadá vaše příprava?

SB: Trénuju zhruba pětkrát týdně. V létě to jsou hlavně kolečkové lyže, běhání nebo kolo. Loni jsme pořídili tandemové, to mi v přípravě hodně pomohlo. Hodně důležitá je posilovna a v zimě trávím co nejvíc času jde na běžkách, abych vnímala techniku a najezdila hodiny. 

DŠ: Já bych měl trénovat podobně, ale musím se věnovat ještě dalším dětem v oddílu, takže to mám s nimi maličko komplexnější. Problém je trošku i to, že si musím brát na závody volno, teď na MS jsem si musel vzít neplacené volno. Ale díky tomu zlatu se to docela vyplatilo (usmívá se).

Text: Tadeáš Mahel
Foto: Martin Steinbach

Úspěšně zvládli čeští para plavci svou účast na prestižích a skvěle obsazených závodech World Series Lignano Sabbiadoro. V Itálii dokázal Arnošt Petráček vyhrát absolutní pořadí na trati 50 metrů znak a z triumfu se radovala i smíšená polohová štafeta na 4×100 metrů ve složení Alex Borská, Tadeáš Strašík, Jonáš Kešnar a Vendula Dušková.

Čeští para plavci se v Lignanu představili sice bez své hlavní hvězdy a paralympijského vítěze Davida Kratochvíla, ale i tak předvedli velmi kvalitní výkony. Nezkušenější z celého týmu a držitel kompletní sbírky paralympijských medailí Arnošt Petráček stále patří mezi obrovské tahouny a ani ve 33 letech neubírá na své výkonnosti. V Itálii vládl své nejsilnější trati 50 metrů znak nejen ve své třídě S4, ale i v celkových výsledcích. Petráček se z rozplaveb dostal do finále jako šestý, aby pak v bojích o cenné kovy nedal nikomu šanci a časem 45.92 získal zlato.

O druhé české prvenství se zasloužila smíšená polohová štafeta. Českou čtveřici tvořili stále ještě juniorka Alex Borská, Tadeáš Strašík, Jonáš Kešnar a na závěrečném kraulovém úseku Vendula Dušková. V cíli se u české štafety zastavily stopky na výkonu 4:59.37, který znamenal vítězství a důležitý příspěvek do pořadí národů.

„S umístěním jsem samozřejmě spokojený, zlato je super a musím říct, že vzhledem k tomu, v jaké fázi přípravy jsme, jsem spokojený i se zaplavanými časy,“ uvedl Arnošt Petráček. „Na závodech bylo okolo tří set plavců a početná česká výprava se tu rozhodně neztratila,“ poukázal paralympijský medailista také na úspěchy svých reprezentačních kolegů.

Vendula Dušková své úspěšné vystoupení v Lignanu podtrhla ještě dalšími dvěma postupy do A finále ve třídě S8. Stalo se tak na tratích 100 metrů znak a 400 metrů volný způsob, když v obou finálových závodech obsadila 7. příčku. Navíc byla osmá v B finále na polohovce na 200 metrů. Poslední české A finále si připsala Agáta Koupilová, která ve třídě S5 brala na kraulové dvoustovce 8. místo. Vedle Duškové zaznamenal pěkná umístění v B finále také Tadeáš Strašík. Na prsové stovce doplaval druhý ve třídě SM9 a v polohovém závodě na 200 metrů ve třídě SM10 šestý.

České barvy byly vidět rovněž v mládežnických kategoriích. Nejvíce se dařilo Alex Borské ve třídě S8, která úspěch ze štafety doplnila i o vítězství mezi juniorkami na znakové stovce, šestou příčku na kraulové čtyřstovce a devátá místa na 50 a 100 metrů volný způsob. Matěj Staša pak skončil ve třídě S9 šestý na 200 metrů polohově a sedmý na motýlkové stovce. Na stejné trati ve třídě S8 se jako šestý umístil Jakub Vaněk.

V pořadí zemí se podařilo českému týmu vystoupat na výborné 5. místo. Nejúspěšnější byl domácí Italové před Brazílií a Velkou Británií.

Text: Český svaz plaveckých sportů a Ota Černý

Foto: Český svaz plaveckých sportů

Světový šampionát smíšených dvojic (mixed doubles) se konal od 11. do 16. března ve skotském Stevenstonu a český tým Eva Homolová – Radek Musílek zde zažil svou premiéru, navíc v sestavě složené doslova na poslední chvíli.

Pod vedením trenéra Víta Nekovaříka vstoupila česká dvojice do turnaje výhrou 7:3 nad Estonskem. Česká smíšená dvojice ustála svůj trochu rozpačitý začátek s minimální ztrátou, a po pauze v polovině utkání hraného na osm endů (směn) dokázala vývoj skóre otočit ve svůj prospěch. Ve druhém zápase však naši narazili na favorizovanou Kanadu, které podlehli 5:10. „Tato prohra mrzí hlavně proto, že tým Kanady byl hratelný, ale my jsme se dopustili vícero chyb, které nás mrzely,“ zhodnotila utkání Homolová.

Čeští curleři se však nenechali porážkou odradit a následovala série dramatických zápasů, které skončily vítězstvím v extra endech. Nejprve Homolová s Musílkem přehráli Polsko 9:7, a o den později poté Lotyšsko 8:6 a nakonec i Dánsko 6:5. Díky těmto výhrám si zajistili čtvrtfinálovou účast ještě před posledním duelem základní skupiny. Ten proti Itálii sice prohráli 5:9, ale již se mohli soustředit na klíčový zápas play-off.

Ve čtvrtfinále čekala český pár reprezentace pořadatelského Skotska, která měla za sebou podporu domácích fanoušků. Přes bojovný výkon Češi na favority nestačili a podlehli 4:10. Tím se jejich cesta šampionátem uzavřela, ale konečné sedmé místo znamenalo nejlepší výsledek našich smíšených dvojic v historii mistrovství světa.

„Celý reprezentační tým považuje umístění za úspěch. Nejen proto, že jde o historicky nejlepší umístění českého týmu v curlingu vozíčkářů, ale také vzhledem k okolnostem, které nastaly bezprostředně před začátkem turnaje. Původně totiž měla v českých barvách startovat dvojice Žaneta Schmuttermeierová – Radek Musílek. Společně se na svoje premiérové mistrovství světa mixed doubles připravovali dvě sezóny s velmi nadějnými výsledky na menších mezinárodních turnajích. Postup do osmičlenného play-off byl proto původním cílem. Dva dny před odjezdem však u Žanety Schmuttermeierové nastaly zdravotní problémy, jež si vyžádaly její náhradu. Doslova na poslední chvíli tak do pomyslného vlaku naskočila Eva Homolová, členka reprezentačního týmu vozíčkářů čtveřic,“ okomentoval situaci kolem složení družstva Radek Musílek.

Šampionát nakonec ovládl tým Japonska, který ve finále přehrál domácí Skotsko – tedy přemožitele české reprezentace. Výkon páru je však obrovským příslibem do budoucna a ukazuje, že i v této kategorii má Česká republika potenciál konkurovat světové špičce.

Foto: Ansis Ventins, World Curling

Na trávě, vodě či ovále jsou jako doma, přesto se trenéři nezalekli ani toho, když se stali přímými aktéry divadelního představení. Udílení cen Trenér roku totiž probíhalo v Činoherním klubu při hře Dámský krejčí. Individuální kategorii opanoval Pavel Davídek. Trenér, se kterým kajakář Josef Dostál navázal na řadu stříbrných a bronzových medailí z olympijských her a v Paříži získal vysněné zlato. Oceněn byl také plavecký trenér Petr Thiel, jehož svěřenec David Kratochvíl získal kompletní sbírku medailí na paralympijských hrách v Paříži.

V anketě České trenérské akademie, jež je součástí Českého olympijského výboru, kategorii kolektivních sportů ovládl již po druhé Radim Rulík, který stál za zlatými hokejisty loni na mistrovství světa v Praze. Trenérem objevitelem se stal Jiří Šusta, díky němuž se dostalo mnoho nadějných mladých fotbalistů až na vrcholnou úroveň. Trenérem parasportu byl oceněn Petr Theil, který pomáhá k úspěchům paraplavce Davida Kratochvíla, paralympijského vítěze z Paříže. Do Síně slávy přibylo sedm velkých jmen, včetně trenéra bronzových šermířů z Paříže Oldřicha Kubišty.

 „Vy máte vzácnou kombinaci dvou nebezpečných virů, vir Šusta a Šmicer,“ řekl jeden z herců při vtipné scénce fotbalového trenéra a jeho bývalého svěřence. „Vir Šusta se podepsal na dětech a mládeži ve virové kolonii Slavia. Jedním z jeho velkých objevů bylo vytvoření virové mutace Šmicer. Ten pak na Britských ostrovech udělal pořádnou paseku. Ale co bych vám na to dal,“ zamýšlel se. „No přece titul – trenér Objevitel.“

Individuální kategorie

Pavel Davídek začal trenérsky spolupracovat s kajakářem Josefem Dostálem v roce 2022, díky svému vzdělání v oboru fyzioterapie přinesl do jeho tréninkového procesu nový pohled. Zavedl jiné tréninkové metody, včetně specifické jízdy s gumicukem. Tento přístup vedl ke zlepšení výkonnosti, což se výrazně projevilo v sezoně 2024. Dostál triumfoval na olympijských hrách v Paříži na trati 1000 metrů a získal také titul mistra světa na neolympijské pětistovce.

„Chtěl bych poděkovat rodině, Pepovi, celému týmu a Dukle,“ řekl. „My trenéři jsme taky takoví režiséři při závodě. Ale jakmile to vypukne, už se s tím dá málo co dělat. Od té doby, co Pepa vyhrál olympiádu, jsme absolvovali mnoho vyhlášení. Tenhle formát je nestandartní, ale krásný.“

Kolektivní sporty

Radim Rulík je podepsaný pod řadou pozoruhodných výsledků. V roce 2022 převzal jako hlavní kouč reprezentační výběr do 20 let a na přelomu roku s ním získal na světovém šampionátu stříbrnou medaili. V roce 2023 byl jmenován hlavním trenérem české hokejové reprezentace, se kterou loni po 14 letech vybojoval titul mistra světa.

„Ocenění mě moc těší, ale není to zdaleka jen má práce. Sešla se skvělá parta hokejistů a celého realizačního týmu, která si šla za vítězstvím. Pro úspěch udělala maximum. A samozřejmě nás hnala obrovská podpora domácích fanoušků.“

Trenér Objevitel

Jiří Šusta patří mezi významné české fotbalové trenéry, kteří se nesmazatelně zapsali do historie výchovy mladých talentů. Jeho jméno je nejvíce spojováno s objevem Vladimíra Šmicera, pozdějšího reprezentant a vítěze Ligy mistrů v roce 2005 s Liverpoolem. Šusta je známý svým citem pro talent, díky čemuž se mnoho nadějných fotbalistů dostalo až na vrcholnou úroveň. Kromě Šmicera prošli jeho vedením také David Jarolím, Martin Pěnička, Radek Bejbl, Martin Hyský, Jiří Štajner nebo Lukáš Jarolím.

Trenér parasportu

Petr Thiel se věnuje jak sportovcům bez handicapu, tak para plavcům. Mezi jeho největší úspěchy patří spolupráce s Davidem Kratochvílem, kterého dovedl až k titulu paralympijského vítěze, mistra světa i mistra Evropy. Vedle Kratochvíla se věnuje přípravě dalších talentovaných plavců, mezi nimiž vyniká Alex Borská a Tadeáš Strašík. Thiel je také jedním ze zakladatelů Ústecké akademie plaveckých sportů, kterou spoluzaložil v roce 2015 a kde dodnes působí jako trenér.

Síň slávy

Oldřich Kubišta – šerm
Oldřich Kubišta je významnou osobností českého šermu, dlouholetý reprezentant a úspěšný trenér. Jako závodník se specializoval na šerm kordem a v roce 1980 se stal juniorským mistrem světa. Vrcholem jeho kariéry byla účast na olympijských hrách v Moskvě 1980, kde se v týmové soutěži umístil na 6. místě. Od roku 1993 působí jako šéftrenér klubu USK Praha a mezi lety 1999–2013 zastával pozici šéftrenéra Českého šermířského svazu. Od roku 2021 vede český mužský tým kordistů, se kterým získal historický bronz na olympijských hrách v Paříži 2024.

Miroslav Beránek – fotbal
Fotbalový trenér a bývalý hráč Miroslav Beránek je známý svou úspěšnou kariérou na klubové i reprezentační úrovni. Jako trenér vedl několik českých i zahraničních klubů, včetně Slavie Praha, s níž v roce 2002 vyhrál Český pohár. Významně se podílel na úspěchu české reprezentace do 21 let, kterou v roce 2002 dovedl k titulu mistrů Evropy. Působil také jako asistent u seniorské reprezentace a vedl národní tým Kazachstánu a působil i v Maďarsku. Během své kariéry proslul důrazem na disciplínu, taktickou připravenost a práci s mladými hráči.

Jiří Pultera – vodní slalom
Do historie vodního slalomu se nesmazatelně zapsal uznávaný český trenér Jiří Pultera. V roce 1989 převzal roli šéftrenéra české reprezentace, kterou vedl až do roku 2021. Během svého působení dovedl český tým k mnoha úspěchům na mezinárodní scéně, včetně medailí z olympijských her, mistrovství světa a Evropy. Jeho odborné vedení a schopnost motivovat závodníky byly klíčové pro rozvoj českého vodního slalomu. Po ukončení trenérské kariéry byl uveden do Síně slávy českého vodního slalomu.

Jaroslava Passerová – plavání
Jaroslava Passerová je vynikající vytrvalostní trenérka s celoživotní zkušeností, považovaná za jednu z nejlepších v České republice. Specializuje se na individuální tréninkové plány pro plavce všech věkových kategorií a výkonnostních úrovní. Od roku 1978 působí jako hlavní trenérka v USK Praha, kde vychovala řadu úspěšných plavců, včetně reprezentantů. Jejím vedením prošel například trojnásobný olympionik a mistr Evropy Jan Micka. Passerová paralelně trénuje plavce na gymnáziu Přípotoční se sportovní přípravou a mezi lety 2005–2009 vedla českou juniorskou reprezentaci.

Karel Duspiva – vzpírání
Karel Duspiva je důležitou osobností českého vzpírání a sportovní metodiky. Od roku 1965 je členem oddílu vzpírání Bohemians Praha. V letech 1974–1988 působil v oddělení vrcholového sportu ÚV ČSTV, kde se podílel na tvorbě a řízení sportovního systému a metodiky. Jako reprezentační trenér vedl československý tým vzpírání mužů v letech 1990–1992, včetně olympijských her v Barceloně 1992. V letech 1993–2012 pracoval na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Více než dvacet let se také věnuje vzdělávání trenérů v rámci Českého svazu vzpírání.

Vlastimil Jansa – šachy
Český šachový velmistr, trenér a několikanásobný mistr České republiky během své kariéry reprezentoval Československo i Česko na šachových olympiádách a významných turnajích. Kromě aktivního hraní se Vlastimil Jansa věnuje trénování mladých talentů a je uznávaným šachovým pedagogem. K jeho žákům patřila třeba česká šachová jednička David Navara, rovněž byl trenérem národního mužstva Lucemburska. Napsal několik šachových knih – například Zahrajte si s velmistry nebo Dynamika strategie zahájení.

Viktor Znojil – atletika
V Atletickém klubu Olomouc je Viktor Znojil trenérem vrhu koulí a hodu diskem. Trénování se věnuje už více než 60 let a stále vede svou skupinu. Přístup ke svěřencům staví na dobrovolnosti a přátelských vztazích, přičemž klade důraz na techniku a individuální rozvoj sportovců. Pod jeho vedením vyrostli úspěšní atleti včetně Ladislava Prášila. Sám o sobě říká: „Nejsem profesionální trenér, jsem spíš důchodce, který se na stadion chodí v první řadě bavit. Systém, který s dětmi dělám, má určité zásady, například je nekárám a netrestám.“ Kdysi působil v Dukle, kde byl v té době šéftrenérem Emil Zátopek.

ČTA usiluje o společenské uznání trenérů

Hlavním posláním a účelem České trenérské akademie (ČTA) je již od roku 2012 odborná činnost, kterou poskytuje trenérům v oblasti vzdělávání. Neopomenutelná je také snaha o pozdvižení prestiže trenérské profese, její společenské uznání a ocenění nebo odborná publikační činnost. Trenéra roku volí členové Unie profesionálních trenérů, která je součástí České trenérské akademie.

Aktuálně v ní zasedá 140 odborníků z téměř 40 různých sportovních svazů. Anketa je unikátní i tím, že v ní volí pouze trenéři. Prvním vítězem ankety a Trenérem roku 2013 se stal Petr Novák, kouč rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. Ještě o rok dříve se v rámci nultého ročníku otevřela trenérská Síň slávy, do které byla uvedena desítka trenérských osobností. Od roku 2017 se uděluje také cena pro týmové sporty.

Trenér roku – přehled vítězů:
2013 – Petr Novák (rychlobruslení)
2014 – Ondřej Rybář (biatlon)
2015 – Ondřej Rybář (biatlon)
2016 – Petr Lacina (judo)
2017 – Ondřej Rybář (individuální sporty, biatlon), Jiří Zach (kolektivní sporty, volejbal)
2018 – Tomáš Bank (individuální sporty, alpské lyžování), Ronen Ginzburg (kolektivní sporty, basketbal)
2019 – Petr Lacina (individuální sporty, judo), Ronen Ginzburg (kolektivní sporty, basketbal),
2020 – Nezlomní trenéři (ocenění pro trenéry, kteří i v době pandemie covid-19 dokázali motivovat své svěřence ke sportu)
2021 – Petr Lacina (individuální sporty, judo), Ronen Ginzburg (kolektivní sporty, basketbal)
2022 – Jiří Prskavec st. (individuální sporty, vodní slalom), Radim Rulík (kolektivní sporty, lední hokej)
2023 – Jan Železný (individuální sporty, atletika), Andrea Tomatis (kolektivní sporty, plážový volejbal)
2024 – Pavel Davídek (individuální sporty, kajak) Radim Rulík (kolektivní sporty, hokej)

Zdroj: Český olympijský tým, Veronika Červená
Foto: Barbora Reichová

Ostrava se opět stane centrem české para atletiky. Na halovém MČR se v sobotu 22. března představí nejen domácí špička, ale i někteří zahraniční závodníci. Soutěžit se bude tradičně ve sprintech, vrhačských disciplínách a skocích, a očekávají se výkony na hranici osobních i národních rekordů. Ředitelka závodu Aneta Trabelsi přibližuje, co všechno letošní ročník nabídne.

Halové mistrovství České republiky v para atletice se letos uskuteční už počtvrté. Ostravská atletická hala, která patří k nejmodernějším v zemi, znovu poskytne špičkové zázemí sportovcům i organizátorům.

„Už od roku 2017 pořádáme v hale prosincové závody, a tak nás napadlo, proč v tomto skvělém prostředí neuspořádat i mistrovství republiky. Od té doby se stala ostravská hala domovem halového MČR v para atletice,“ vysvětluje Trabelsi. Moderní zařízení s kvalitní dráhou a bezbariérovými podmínkami každoročně přiláká nejen domácí, ale i zahraniční atlety.

Závody pro všechny, včetně nováčků

Letos se mistrovství uskuteční 22. března a do Ostravy dorazí na sto závodníků. Kromě českých sportovců se představí i atleti ze Slovenska a Polska. „Máme radost, že zájem rok od roku roste,“ říká ředitelka závodu.

V letošním roce se mohou podruhé zúčastnit i sportovci s Downovým syndromem, pro něž je soutěž otevřená. Důležitou součástí programu jsou i závody mládeže – děti se mohou zapojit do běhu na 60 metrů nebo hodu raketkou.

Ostrava čeká rekordní výkony

Každý rok padnou na halovém mistrovství nové národní rekordy a organizátoři věří, že tomu nebude jinak ani letos. „Můžeme se těšit na výkony například Tomáše Horáčka v kouli kategorie F34, který si před měsícem připsal několik rekordů na Grand Prix v Dubaji,“ říká Trabelsi. „Zajímavé bude sledovat i sprinty talentované Ady Boudníkové, účastnice loňských World Abilitysport Games, nebo dalšího sprintera Ondřeje Bartoška. Věříme, že i letos padnou nové nejlepší výkony.“

Na startu nebudou chybět ani čeští paralympionici, kteří vloni absolvovali letní paralympijské hry v Paříži. Domácí reprezentantka Miroslava Obrová, zkušený koulař Aleš Kisý, ředitel České para atletické ligy Petr Vrátil nebo diskařka/koulařka Eva Berná patří mezi ty závodníky, kteří mají šanci na vynikající výsledky.

Ze zahraničních účastníků stojí za to zmínit slovenského reprezentanta Ladislava Čuchrana a polského bývalého světového rekordmana ve vrhu koulí Janusze Rokickiho.

Pořadatelský tým se na akci připravuje od začátku roku, ale zdaleka nejintenzivnější práce přichází až v posledních dvou týdnech. „Nejnáročnější je zajistit hladký průběh soutěže a dostatek dobrovolníků,“ popisuje Trabelsi. S organizací mítinku pomáhají desítky vojáků z aktivních záloh Krajského vojenského velitelství Ostrava, a dále rozhodčí, zdravotníci i technické týmy. Celkem se na přípravách podílí okolo 40 dobrovolníků a 10 hlavních organizátorů.

Co dál? Budoucnost mistrovství

Ostravský klub organizuje i další významné akce, včetně exhibičního závodu PARA GOLDEN SPIKE v rámci Zlaté tretry nebo závěrečného kola para atletické ligy na podzim letošního roku.

„Do budoucna bychom rádi zvýšili účast zahraničních sportovců, čímž by čeští sportovci měli větší konkurenci a motivaci k lepším výkonům, tím pádem bychom udělali z mistrovství ještě prestižnější událost. Chceme také více zapracovat na propagaci, aby se o para atletice dozvěděla širší veřejnost,“ uzavírá Trabelsi.

Halové mistrovství ČR v para atletice se tak opět stane vrcholem zimní sezóny a příležitostí pro sportovce ukázat svoji formu s výhledem na celý závodní rok 2025.

Kompletní propozice HMČR 2025 ZDE.

Zdroj a foto: Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců

Od 27. února do 1. března hostil slovenský Šamorín již třetí ročník Světového poháru v showdownu, známý jako Showdown Slovak Open 2025. Turnaj přilákal špičkové hráče z celého světa – mezi 58 muži a 28 ženami nechybělo ani 16 zástupkyň aktuální TOP 20 světového žebříčku. Kromě tradičních evropských účastníků se představila i reprezentace Jižní Koreje.

Pro české showdownisty šlo o první mezinárodní konfrontaci roku 2025, neboť se letos kvůli organizačním komplikacím nemohli zúčastnit lednového turnaje ve finském Lahti. Výprava, čítající osm mužů a tři ženy, se do Šamorína vydala s ambicemi poměřit síly s elitními soupeři, přičemž některým se dařilo více, jiným méně.

Nejlepšího českého výsledku dosáhla Iva Karásková, která si osmým místem upevnila pozici mezi světovou špičkou a v sezonním žebříčku jí nyní patří 7. příčka. Méně se dařilo Markétě Trnčákové, která se sice v minulých dvou letech probojovala mezi TOP 12 nejlepších hráček, ale tentokrát obsadila 13. místo a v průběžném pořadí sezony klesla na 15. pozici. Třetí česká zástupkyně Tereza Přikrylová zakončila turnaj na 18. místě, což ji momentálně řadí na 22. příčku světového hodnocení.

V mužské kategorii se Čechům tolik nevedlo. Nejvýše se umístil Šimon Rejtar, který skončil 25., přičemž v sezonním žebříčku mu nyní patří 53. místo. Tomáš Mysliveček dohrál na 31. příčce, což ho katapultovalo na 32. pozici v dlouhodobém pořadí. Další čeští hráči se pohybovali spíše ve druhé polovině výsledkové listiny – Václav Krychtálek (43.), reprezentační trenér Pavel David (44.) a Jan Řežucha (47.) uzavřeli pátou desítku, zatímco David Hájek, který byl před turnajem nejvýše postaveným Čechem (aktuálně 19. v žebříčku), skončil až 50. Na konci výsledkové tabulky se pak seřadili Marek Střelec (56.) a Tomáš Rys (57.).

Turnaj byl zároveň první velkou akcí po nedávných změnách v mezinárodním vedení showdownu. V prosinci 2024 byla zvolena nová komise IBSA, do jejíhož čela usedl Zdeněk Barlok, předseda Českého svazu zrakově postižených sportovců. Jedním z prvních kroků komise bylo přepracování bodovacího systému, včetně zavedení nového sezonního žebříčku, který sleduje výkony hráčů od listopadu předchozího roku do konce září roku následujícího. Tento model má umožnit širší zapojení neevropských sportovců a nově také určuje nominaci na finálový turnaj TOP 12.

České showdownisty nyní čeká další velká výzva – BSC Prague Showdown Cup 2025, který se koncem března uskuteční v Nymburku. Hlavním vrcholem letošní sezony však bude červnové Mistrovství světa v italském Silvi, kde se rozhodne o nových světových šampionech.

Kompletní výsledkový přehled ZDE.

Zdroj: Český svaz zrakově postižených sportovců
Foto: Jiří Karásek

PRAHA (12. března 2025) – Za rok touhle dobou budou na severu Itálie v plném proudu XIV. zimní paralympijské hry. Český paralympijský tým nyní usilovně pracuje na tom, aby sportovcům s handicapem vytvářel podmínky pro jejich růst a pomohl jim dosáhnout nejlepších výkonů. Kromě podílení se na přípravě resortního sportovního centra se zaměřením na parasport nyní přichází s projektem Pro Teamu.

Pro Team je program pro vrcholové české parasportovce, kteří reprezentují Českou republiku na nejvyšší mezinárodní úrovni. Pro letošní rok je do něj v kategoriích gold a silver zařazeno celkem 11 sportovců. Nechybí paralympijský šampion David Kratochvíl ani ostatní medailisté z Paříže v čele se stolním tenistou Jiřím Suchánkem, zimní sportovce reprezentuje hokejista Miroslav Novotný a nevidomá běžkařka na lyžích Simona Bubeníčková, čerstvá mistryně světa. 

„Nově vznikající Pro Team je pro mě další krůček v profesionalizaci parasportu, vnímám to jako splátku velkého historického dluhu celému parasportovnímu prostředí. Výběr sportovců, které podpoříme finančně i marketingově, se bude každoročně aktualizovat. Letos podpoříme medailisty z Paříže a skupinu talentů,“ říká Zbyněk Sýkora, předseda Českého paralympijského výboru.

Sportovci zapojení do Pro Teamu se budou ve vyšší míře účastnit marketingových aktivit ČPT a HR projektů partnerů ČPT. „Věříme, že díky Pro Teamu budou naši nejlepší sportovci víc vidět,“ dodává Sýkora.

Dál pokračují přípravy na spuštění resortního sportovního centra se zaměřením na parasport. ČPV v něm má poradní roli, resort vzniká pod Ministerstvem práce a sociálních věcí a očekávané spuštění centra je už od 1. května.

Členové Pro Teamu

GOLD

David Drahonínský, Šárka Pultar Musilová a Tereza Brandtlová (lukostřelba), Jiří Suchánek (stolní tenis), David Kratochvíl a Arnošt Petráček (plavání)

SILVER

Simona Bubeníčková (běžecké lyžování), Miroslav Novotný (para hokej), Agáta Koupilová (plavání), Aleš Kisý (atletika), Denisa Macurová (stolní tenis)

Text: Tadeáš Mahel
Foto: Jan Malý

Česká výprava para stolních tenistů zaznamenala skvělý úspěch na turnaji World Para Future Lignano 2025, který se konal ve dnech 6. až 9. března v Itálii. Hned šest medailí, včetně dvou stříbrných z individuálních soutěží, si odvezli čeští sportovci z Lignana, na kterém byl představen zcela nový formát soutěžení v para stolním tenise.

Mezi českými reprezentanty, kteří se v Itálii představili, byli Jiří Suchánek, Petr Svatoš, Martin Garba, Jiří Žák, Filip Prchlík, Dan Horut, Vít Špalek, Tomáš Novotný a Tereza Čákorová. Soutěže jednotlivců probíhaly ve čtvrtek a pátek, zatímco o víkendu se hrály čtyřhry a mixy.

Českým hráčům se v singlech dařilo – téměř všichni reprezentanti si zajistili účast v páteční vyřazovací fázi. Smolný osud potkal Jiřího Žáka, kterého o postup připravilo zaváhání Petera Mihálika a méně příznivý poměr setů. K senzačnímu vítězství nad světovou čtyřkou, Turkyní Demir, měla velmi blízko Tereza Čákorová. Naopak Jiří Suchánek a Petr Svatoš ovládli své skupiny bez jediné porážky a postoupili z prvního místa.

Petr Svatoš (MS 2) a Tereza Čákorová (WS 9-10) postoupili až do finále svých kategorií a oba si nakonec odnesli stříbrné medaile. Svatoš k tomu dodal: „Dosáhl jsem stříbrného umístění, což je hrozně fajn i proto, že jsme poslední půlrok nikde nebyli na velkém mezinárodním turnaji. Finále bylo bohužel trochu jednoznačná záležitost, trochu mě už zklamala hlava, ale druhé místo je dobré místo!“

Ve čtvrtfinále pak skončila cesta medailisty z poslední paralympiády z Paříže Jiřího Suchánka. Daniel Horut s Vítem Špalkem vypadli v osmifinále.

Na úspěchy v singlech skvěle navázaly i české dvojice ve čtyřhrách a mixech. Petr Svatoš společně s Aino Tapola z Finska vybojovali zlato, zatímco Filip Prchlík s Danielem Horutem a Jiří Suchánek s Polákem Tomaszem Jakimczukem získali stříbrné medaile. Tereza Čákorová se svou dánskou spoluhráčkou Theou Amalii Nielsen pak přidala ještě bronz.

Daniel Horut, který s Filipem Prchlíkem startoval ve čtyřhře poprvé, své stříbrné umístění hodnotil pozitivně: „Jelikož to byl náš premiérový společný turnaj, tak to bylo na bázi sehrávání se. Šlo nám to s Filipem dobře, jen musíme zapracovat na nějakých detailech a pro příští turnaje se připravit lépe.“

Turnaj World Para Future Lignano 2025 ukázal, že český para stolní tenis se dokáže prosadit i v silné mezinárodní konkurenci. Čeští sportovci si odvezli nejen cenné kovy, ale i cenné zkušenosti, které se jim budou hodit na dalších mezinárodních akcích.

Kompletní výsledkový přehled: portál ITTF

Text: Martin Steinbach
Foto: Český stolní tenis para

Para hokejová liga má počtvrté v řadě stejného šampiona – Karlovy Vary, které ve finále zničily Pardubice 9:0 a 12:1! Hotovo už je i v sérii o třetí místo, Olomouc v Havířově navázala na domácí triumf 12:0 výhrou 3:2 v prodloužení a vrátila soupeři rok starý hořký konec sezony.

Loni bylo k vidění úplně totožné složení bojů o medaile. A na úvod kanonády Karlových Varů a Olomouce. Stejně jako letos, tím však veškerá podobnost skončila.

Sharks se před rokem v odvetě nadřeli, tentokrát ale dominovali i v ní. Fantastickou sezonu zakončili v KV Aréně dvanáctibrankovou palbou a už počtvrté za sebou zaslouženě pozvedli pohár pro vítěze. Pardubice berou opět stříbro.

Hned šesti góly a třemi asistencemi se v zápase zaskvěl Filip Veselý, jen o dva body méně zaznamenal další autor hattricku Michal Geier (3+4) a hodně vidět byl i Radek Zelinka (2+4). Patrik Sedláček za celou sérii inkasoval jen jednou z hole Bernarda Heringa.

Havířovu se loni po venkovním výbuchu podařilo doma urvat dvě výhry a bronzové medaile. Letos na ně ale druhý nejlepší celek po základní části nedosáhl, vyrovnanou druhou partii ztratil v závěru.

Olomouc těžila ze spolupráce Martina Žižlavského a Radka Jedličky. První jmenovaný na konci třetí třetiny vyrovnal a poslal utkání do prodloužení, které už po 54 sekundách rozsekl jeho parťák. Euforie bronzových hostujících Kohoutů mohla propuknout.

Zlín si už před týdnem zajistil prvenství ve skupině o umístění a končí pátý, sezonu v sobotu zakončil dalším vítězstvím – na Spartě, které nepomohl ani hattrick Alexe Ohara. Pražané si to v neděli rozdají o konečnou šestou příčku s Ostravou.

Zdroj: Adam Bagar, hokej.cz
Foto: Daniel Seifert

Finále:

SKV Sharks Karlovy Vary – SHK Mustangové AUTO IN 12:1 (4:0, 3:1, 5:0)

Branky a nahrávky: 1. Geier (Zelinka, Veselý), 7. Veselý, 10. Geier, 14. Veselý, 17. Geier (Veselý), 21. Veselý (Geier), 30. Veselý (Zelinka), 32. Veselý, 34. Zelinka (Geier, Karafiát), 38. Kovářík (Zelinka), 42. Zelinka (Veselý), 45. Veselý (Wágner, Geier) – 23. Hering.

Konečný stav série: 2:0.

O 3. místo:

Parahokej Havířov z.s. – SOHO Olomoučtí Kohouti z.s. 2:3 v prodloužení (1:1, 0:0, 1:1 – 0:1)

Branky a nahrávky: 10. Kalegaris (Forgo, Oiseth), 37. Kuhli-Lauenstein (Oiseth) – 14. Večerek (Jedlička), 43. Žižlavský (Jedlička), 46. Jedlička (Žižlavský).

Konečný stav série: 0:2.