Karlovy Vary slaví čtvrtý titul v řadě, Olomouc je bronzová
03. 03. 2025
Para hokejová liga má počtvrté v řadě stejného šampiona – Karlovy Vary, které ve finále zničily Pardubice 9:0 a 12:1! Hotovo už je i v sérii o třetí místo, Olomouc v Havířově navázala na domácí triumf 12:0 výhrou 3:2 v prodloužení a vrátila soupeři rok starý hořký konec sezony.
Loni bylo k vidění úplně totožné složení bojů o medaile. A na úvod kanonády Karlových Varů a Olomouce. Stejně jako letos, tím však veškerá podobnost skončila.
Sharks se před rokem v odvetě nadřeli, tentokrát ale dominovali i v ní. Fantastickou sezonu zakončili v KV Aréně dvanáctibrankovou palbou a už počtvrté za sebou zaslouženě pozvedli pohár pro vítěze. Pardubice berou opět stříbro.
Hned šesti góly a třemi asistencemi se v zápase zaskvěl Filip Veselý, jen o dva body méně zaznamenal další autor hattricku Michal Geier (3+4) a hodně vidět byl i Radek Zelinka (2+4). Patrik Sedláček za celou sérii inkasoval jen jednou z hole Bernarda Heringa.
Havířovu se loni po venkovním výbuchu podařilo doma urvat dvě výhry a bronzové medaile. Letos na ně ale druhý nejlepší celek po základní části nedosáhl, vyrovnanou druhou partii ztratil v závěru.
Olomouc těžila ze spolupráce Martina Žižlavského a Radka Jedličky. První jmenovaný na konci třetí třetiny vyrovnal a poslal utkání do prodloužení, které už po 54 sekundách rozsekl jeho parťák. Euforie bronzových hostujících Kohoutů mohla propuknout.
Zlín si už před týdnem zajistil prvenství ve skupině o umístění a končí pátý, sezonu v sobotu zakončil dalším vítězstvím – na Spartě, které nepomohl ani hattrick Alexe Ohara. Pražané si to v neděli rozdají o konečnou šestou příčku s Ostravou.
Na závěr světového šampionátu v Itálii si Simona Bubeníčková doběhla pro stříbro
18. 02. 2025
V pátek 14. února se na mistrovství světa v Para Cross-Country konal poslední závod – 20 km s intervalovým startem ve volném stylu. Českou republiku reprezentovali v kategorii zrakově postižených žen Simona Bubeníčková s trasérem Davidem Šrůtkem a mezi stojícími muži Matěj Škoda a Miroslav Motejzík. Bubeníčková se Šrůtkem obsadili vynikající druhé místo, když je porazila pouze stříbrná paralympijská medailistka z Pekingu 2022 Yue Wang s guidem Lui Hang. Skvělý výkon podal také Matěj Škoda, který v celkovém pořadí překvapil 12. místem.
Česká reprezentace se na MS v Toblachu zúčastnila dvou ze tří závodů. Kvůli nedostatečnému počtu závodníků se do štafet nezapojila. Poslední závod na 20 km byl tak pro český tým závěrečnou výzvou.
Jako první se na trať vydala Simona Bubeníčková s trasérem Davidem Šrůtkem. Od prvních mezičasů drželi stabilní tempo a jejich pořadí se neměnilo. V čele se usadila Číňanka Yue Wang s guidem Lui Hang, následovaná Bubeníčkovou se Šrůtkem, zatímco třetí místo patřilo rakouské reprezentantce Carině Edlinger s trasérem Jakobem Kainzem. Na posledním mezičase ztrácela česká dvojice na vedoucí závodnici přes 30 vteřin, avšak zároveň si udržela 13sekundový náskok na třetí příčku. I přes skvělé zrychlení v posledním kole na vítězství nedosáhli a v cíli zaostali za Wang o pouhých 12 vteřin. Druhé místo na mistrovství světa je však obrovským úspěchem.
Miroslav Motejzík bojoval nejen se soupeři, ale i s únavou a technickými problémy. Intenzivní program posledních 18 dní, kombinace závodů v para lyžování a para biatlonu, si vybral svou daň. „Míra si nechtěl připustit únavu, ale celý realizační tým ji vnímal. Navíc měl problém s pahýlem, který mu kvůli atrofii neseděl v protéze, a odřeniny mu komplikovaly závod. Míra je bojovník, ale musí se naučit lépe regenerovat a efektivněji trénovat,“ komentovala reprezentační trenérka Martina Chrástková. V závodě na 20 km se potýkal s technickými problémy s protézou, únavou a náročnými sněhovými podmínkami, což nakonec vedlo k jeho odstoupení.
Matěj Škoda zvažoval neúčast na mistrovství kvůli přípravě na maturitu, nakonec se však rozhodl závodit – a udělal dobře. Už 15. místo v klasickém závodě na 10 km bylo nad očekávání, ale v závodě na 20 km ve volném stylu překvapil ještě více a obsadil skvělé 12. místo. „Pevně věřím, že si Matěj z mistrovství odveze zkušenost, že když se zakousne a bude ještě tvrději trénovat, může bojovat o elitní desítku,“ zhodnotila jeho výkon trenérka Chrástková.
„Na začátku roku jsme realizační tým rozšířili o dva nové členy. Servis lyží má nově na starosti Radek Šretr, jehož zkušenosti se ukázaly jako klíčové nejen ve Val di Fiemme, ale především na MS v Toblachu,“ uvedl předseda Komise handicapovaných lyžařů Marek Dušek. Druhou posilou se stala fyzioterapeutka Simona Divišová, která již delší dobu spolupracuje se Simonou Bubeníčkovou. „Simona je obrovskou posilou týmu. Přemýšlí o své práci a pomáhá sportovcům se posouvat dál. Všichni si její péči pochvalovali – například Matěj hned po závodě na 20 km říkal, že ho tentokrát nebolely nohy jako obvykle. Se Simonou Bubeníčkovou pracuje dlouhodobě na zlepšení techniky a s Miroslavem Motejzíkem plánují pravidelná fyzioterapeutická sezení spojená s tréninkem. Navíc se nebojí zapojit do jakékoliv práce kolem závodu a učit se nové věci. Skvělá posila týmu,“ uzavřela trenérka Chrástková.
Kdo ovládne anketu Ceny ČPV? Vítěz bude slavnostně vyhlášen 16. dubna
16. 02. 2025
Český paralympijský výbor ocenění nejúspěšnější sportovce za loňský rok, v němž se největší pozornosti dostalo paralympijským hrám v Paříži. Naši reprezentanti se ovšem prosadili i na dalších akcích světového významu. Galavečer k vyhlášení prestižní ankety Ceny ČPV proběhne už tradičně v dubnu.
Paralympijské hry v Paříži byly jednoznačně nejvyznaměnšjí sportovní akcí uplynulého roku, na které se představili čeští para sportovci. Dařilo se jim ale i na světových a evropských šampionátech, takže nominace v anketě Ceny ČPV byla skutečně pestrá.
Zástupci z řad Českého paralympijského výboru, sportovních novinářů a dalších expertů v této prestižní anketě hlasují tradičně o nejlepším individuálním sportovci, kolektivu roku a v kategorii objev roku vybírají nadějné sportovní talenty.
„Vyhlášení ankety Ceny ČPV je pro nás vždy významnou událostí. Letos to bude také jedinečná příležitost znovu se ohlédnout za úspěšnou paralympiádou v Paříži. Těším se na setkání se sportovci a také zástupci svazů a partnerů Českého paralympijského výboru,“ řekl předseda organizace Zbyněk Sýkora
Obhájcem prvenství v individuální kategorii TOP 7 bude nevidomý plavec David Kratochvíl, který spolu s dalšími medailisty z Paříže patří mezi žhavé kandidáty na vítězství také v letošním roce.
Kolektivem roku se minulý rok stal Český para hokejový tým, spolu s ním byli za rok 2024 nominováni ragbisté na vozíku, reprezentační tým v curlingu a stříbrná týmová dvojice lukostřelců z Paříže David Drahonínský a Šárka Pultar Musilová.
Kdo si nakonec odnese Cenu Českého paralympijského výboru, se dozvíme ve středu 16. dubna, kdy v Clarion Congress Hotelu proběhne slavnostní vyhlášení. Přímý přenos galavečera bude k vidění na Youtube a sociálních sítích Českého paralympijského týmu.
Text: Ota Černý Foto: Jan Malý
Česká výprava zazářila na prvním letošním Grand Prix v para atletice
16. 02. 2025
Světová série para atletických závodů odstartovala! Dubajské Grand Prix Fazza Championship probíhalo od pondělí 10. února do čtvrtka 13. února a česká výprava si vedla skvěle. Šestice reprezentantů se postarala o vynikající výsledky, když každý ze svých startů proměnila v medailový úspěch.
České barvy hájili:
Martin Adamčík (vrh koulí, hod diskem)
Tomáš Horáček (vrh koulí, hod oštěpem)
Tereza Jakschová (běh na 100 m a 200 m)
Anna Luxová (vrh koulí, běh na 100 m)
Jaroslav Petrouš (hod diskem)
František Serbus (hod kuželkou)
Skvělá bilance: 10 medailí a 10. místo v pořadí zemí
Celkově si česká výprava připsala 10 cenných kovů – 3 zlaté, 4 stříbrné a 3 bronzové. Díky těmto výkonům obsadilo Česko v konkurenci 35 států výborné desáté místo v medailovém pořadí.
Úvodní den mítinku přinesl hned dvě české medaile. Sprinterka Tereza Jakschová si na trati 200 metrů doběhla pro stříbro. Výrazný úspěch si připsal i Tomáš Horáček, který ve vrhu koulí dosáhl výkonu 9,53 metru a získal tak bronzovou medaili.
O den později naši reprezentanti získali kompletní sadu medailí. Největší radost měl Jaroslav Petrouš, který v hodu diskem předvedl vynikající výkon 41,12 metru a zaslouženě si odvezl zlatou medaili. Martin Adamčík předvedl silný vrh koulí a jeho 11,12 metru mu zajistilo stříbrnou příčku. Třetí českou medaili dne přidal Tomáš Horáček v hodu oštěpem, kde výkonem 26,66 metru vybojoval bronz.
Třetí den se na start postavil pouze Martin Adamčík, přesto se česká výprava mohla radovat z dalšího cenného kovu. Adamčík se v hodu diskem blýskl skvělým pokusem dlouhým 35,03 metrů, což mu v silné konkurenci zajistilo stříbrnou medaili.
Čtvrtý a poslední den Grand Prix byl pro české para atlety doslova triumfální – hned dvě zlaté medaile putovaly do českého tábora. Anna Luxová dominovala ve vrhu koulí výkonem 9,17 metru, zatímco František Serbus si suverénně došel pro vítězství v hodu kuželkou s pokusem 37,37 metru. Úspěšný den podtrhla Tereza Jakschová, která si v běhu na 100 metrů doběhla pro stříbro časem 13,29 vteřiny. Bronzovou tečku za českým účinkováním pak přidala opět Anna Luxová, když ve sprintu na 100 metrů obsadila třetí místo s časem 18,26 vteřiny.
Ohlasy z výpravy
Martin Adamčík hodnotil svou účast smíšenými pocity: „Na soutěže v Dubaji jsem se připravoval čtyři měsíce. Věřil jsem, že jsem dokonale připravený na překonání svých národních rekordů. Bohužel jsem musel polykat hořké zklamání. S umístěním jsem ale překonal i své nejdivočejší sny, za což jsem velice rád.“
Vedoucí výpravy Vendula Šebečková ocenila výkony všech sportovců a vypíchla zejména premiéru Tomáše Horáčka: „Skvělé výkony všech a dobrá nálada provázela výpravu po celou dobu konání Grand Prix. Tomáš Horáček byl po náročném mítinku v Šárdžá, kde ho národně oklasifikovali jako F56, předvedl skvělé výkony, přestože šlo o jeho premiéru na mezinárodním závodě. V Dubaji pak po mezinárodní klasifikaci potvrdili naši klasifikaci, kterou získal v ČR, a to F34. Tomáš obstál na výbornou a ve světové konkurenci se svými výkony zapsal jako jim rovný soupeř. Za zmínku také stojí, že Františku Serbusovi se podařilo ve sloučené kategorii F51/32 přehodit druhého o pouhých 7 bodů.“
Medailová bilance české výpravy:
Zlaté medaile:
Jaroslav Petrouš – hod diskem F57, 41,12 metrů
Anna Luxová – vrh koulí F35/37, 9,17 metrů
František Serbus – hod kuželkou F32/51, 37,37 metrů
Stříbrné medaile:
Tereza Jakschová – běh na 100 m T46/47, 13,29 s
Tereza Jakschová – běh na 200 m T47, 28,30 s
Martin Adamčík – vrh koulí F40/42/46/63, 11,12 metrů
Martin Adamčík – hod diskem F42/43/63, 35,03 metrů
Bronzové medaile:
Tomáš Horáček – vrh koulí F34, 9,53 metrů
Tomáš Horáček – hod oštěpem F34, 26,66 metrů
Anna Luxová – běh na 100 m T35, 18,26 s
Úspěšný start do sezóny
První Grand Prix sezóny ukázalo, že čeští para atleti jsou v dobré formě a připraveni na další mezinárodní výzvy. Výsledky v Dubaji jsou slibným příslibem před nadcházejícími podniky světové série.
Další závody Grand Prix, který se zúčastní česká para atletická reprezentace, jsou na programu v dubnu v Maroku, kde se očekává ještě silnější konkurence. Čeští sportovci však už nyní dokázali, že se mohou poměřovat s těmi nejlepšími.
Šestnáctiletá Bubeníčková s trasérem Šrůtkem jsou mistry světa v běžeckém para lyžování
13. 02. 2025
Světový šampionát v běžeckém para lyžování (Para Cross-Country) v italském Toblachu odstartoval disciplínou na 10 km klasickou technikou s intervalovým startem. Závodníci museli absolvovat čtyři okruhy po 2,5 kilometrech.
Jako první z českých reprezentantů se na trať vydali Miroslav Motejzík a Matěj Škoda v kategorii stojících mužů. „Matěj si závod skvěle užil a v cíli zářil nadšením. Podal parádní výkon, ke kterému přispěly i skvěle připravené lyže od Radka Šretra. Konečné 15. místo je pro něj výborným výsledkem,“ hodnotila reprezentační trenérka Martina Chrástková. Miroslav Motejzík dojel na 27. místě, ale vylepšil si FIS body.
Po mužích nastoupily na trať zrakově postižené ženy se svými guidy. Simona Bubeníčková s trasérem Davidem Šrůtkem vyrazili jako předposlední s číslem 6. V průběhu druhého kola ztráceli pouhé dvě sekundy na vedoucí rakouskou reprezentantku Carinu Edlinger s trasérem Jakobem Kainzem.
Ve třetím kole však Simona s Davidem převzali vedení a jednoznačně dokázali, že jsou nejlepší na světě. Do cíle dorazili s náskokem 1 minuty a 27 vteřin a stali se mistry světa. „Je to úvasné, fantastické, nemohu tomu uvěřit! Chtěla jsem medaili, ale zlato je pro mě obrovským překvapením. Závod byl náročný, ale perfektně jsme ho zvládli,“ radovala se Simona Bubeníčková.
„Je to obrovský úspěch pro náš svaz i celou Českou republiku. Simona je neuvěřitelně pilná a cílevědomá. Náš tým odjížděl na šampionát s medailovými ambicemi a Simona s Davidem je naplnili nad očekávání. Velké poděkání patří nejen sportovcům, ale i celému realizačnímu týmu PARA NORDIC – trenérce Martině Chrástkové, servismanovi Radku Šretrovi a fyzioterapeutce Simoně Divišové. A nesmí zapadnout ani skvělé 15. místo Matěje Škody,“ dodal Marek Dušek, předseda Komise handicapovaných lyžařů, k prvnímu, veleúspěšnému dni českého para lyžování na MS 2025.
Mistrovství světa v běžeckém para lyžování: Česká výprava už je v Itálii
11. 02. 2025
Reprezentační tým má před sebou třídenní MS v italském Toblachu. Pod vedením trenérky Martiny Chrástkové budou české barvy hájit talentovaná Simona Bubeníčková se svým trasérem, mladý závodník Matěj Škoda a zkušený běžkař-biatlonista Miroslav Motejzík.
Toblach přivítá elitu běžeckého para lyžování
Mistrovství světa v běžeckém para lyžování se letos koná v italském Toblachu (Dobiacco), malebné obci v Jižním Tyrolsku. Se svou nadmořskou výškou kolem 1250 metrů nad mořem a špičkovou infrastrukturou v Nordic Areně patří Toblach mezi tradiční dějiště Světového poháru i prestižního Tour de Ski.
Český tým ve složení Bubeníčková, Škoda a Motejzík
Česká republika vyslala do boje tříčlenný reprezentační tým pod vedením hlavní trenérky Martiny Chrástkové. Na start se postaví šestnáctiletá Simona Bubeníčková, talentovaná závodnice kategorie zrakově handicapovaných, která se v posledních dvou letech stala šampionkou Olympiády dětí a mládeže. Jejím trasérem bude David Šrůtek.
V kategorii stojících budou české barvy hájit devatenáctiletý Matěj Škoda z Trutnova, který se narodil s malformací pravé ruky, a zkušený Miroslav Motejzík (ročník narození 1975), jenž závodí i navzdory podkolenní amputací.
„Naším cílem je podat maximální výkony a odjíždět spokojení s výsledky. Věřím, že tým je skvěle připraven. Míra se sice potýká s drobnými zdravotními potížemi, což je vzhledem k jeho náročnému programu posledních týdnů pochopitelné, ale Simona i Matěj jsou v dobré formě,“ říká před začátkem šampionátu trenérka Chrástková.
Nabitý program: tři závodní dny pro naše reprezentanty
Český tým odstartuje svou účast v mistrovství ve středu 12. února intervalovým závodem na 10 km klasicky. Následující den, ve čtvrtek 13. února, se Škoda a Motejzík představí v mezinárodní mix štafetě na 4 x 2,5 km. Vrcholem pro všechny české závodníky pak bude páteční závod na 20 km volně.
Program českého týmu:
Středa 12. února: 10 km klasicky, intervalový start
Čtvrtek 13. února: 4 x 2,5 km štafeta
Pátek 14. února: 20 km volně, intervalový start
Slavnostní zahájení mistrovství proběhne v úterý 11. února po oficiálních trénincích. Česká výprava dorazila na místo již v sobotu 8. února, přičemž Miroslav Motejzík se k týmu připojil přímo ze svého premiérového startu na světovém šampionátu v para biatlonu.
Tým je bezpochyby připraven bojovat o co nejlepší umístění a potvrdit svou pozici v mezinárodní konkurenci.
Jak si povedou naši reprezentanti na mistrovství světa v Toblachu? To budeme sledovat v nadcházejících dnech. Tak držte palce!
Text: Martin Steinbach Foto: FIS, IBU a archiv sportovců
10 věcí, které jste nevěděli o para biatlonu
06. 02. 2025
Jak střílí nevidomí sportovci? A jak spolu spolu můžou soupeřit závodníci bez nohy a bez ruky? Specifika para biatlonu vysvětlujeme v následujícím článku.
1) Para biatlon má bohatou historii. V programu zimních paralympijských her se objevil už v roce 1988. V Innsbrucku závodili pouze tělesně postižení sportovci, o čtyři roky později v Albertville se k nim přidali zrakově postižení. Ženy měly premiéru v Lillehammeru 1994.
2) Závodí se ve třech kategoriích: stojící, sedící a zrakově postižení. Každá kategorie ještě používá systém klasifikací, aby spolu mohli závodit sportovci s různými handicapem. Podle stupně postižení se pak jednotlivým účastníkům počítá v cíli 86 % až 100 % jejich reálně dosaženého času.
Klasifikace stojících:
LW2: bez nohy nad kolenem – 93 % času
LW3: bez obou nohou pod kolenem – 87 % času
LW4: bez nohy pod kolenem – 96 % času
LW5/7: bez obou rukou – 90 % času
LW6: bez ruky nad loktem – 95 % času
LW8: bez ruky pod loktem – 96 % času
LW9: bez nohy i ruky – 89 % času
Klasifikace sedících:
LW10: bez rovnováhy v sedu – 86 nebo 87 % času
LW11: s přiměřenou rovnováhou v sedu – 93 nebo 96 % času
LW12: s dobrou rovnováhou v sedu – 100 % času
Klasifikace zrakově postižených:
NS1: téměř nebo zcela bez vnímání světla – 88 % času
NS2: snížená zraková ostrost – 97 % času
NS3: snížená zraková ostrost – 100 % času
3) Střílí se vleže ze vzduchovek na vzdálenost 10 metrů. Stojící a sedící para biatlonisté přitom musejí zasáhnout střed terče o průměru 13 mm. Celý terč pak má průměr 35 mm. Sedící para biatlonisté můžou střílet i v sedě. Zbraň přinášejí na stav trenéři, kteří také mačkají spoušť za sportovce bez horních končetin. Na závodníkovi je, aby paží nebo ramenem nasměroval zbraň a dal pokyn k výstřelu. Ke střelbě může využít i připravenou podpěru.
4) Nevidomí míří podle sluchu. Používají standardizované elektronické pušky, které jsou připravené na střeleckém stavu, a na terče míří laserovým paprskem. Do sluchátek dostávají akustické signály. Čím blíže jsou terči, tím je tón vyšší.
5) Lyžuje se i s protézami. Všichni sportovci v kategorii stojících závodí se dvěma lyžemi. Používají tedy protézy. Závodníci s postižením horních končetin závodí s jednou holí nebo bez holí. Trať je o něco jednodušší, než známe ze Světového poháru v biatlonu. Tam může mít nejprudší kopec sklon až 25 %, u para biatlonu je to 18 %.
6) Sedící jezdí ve stopě. Zatímco stojící a zrakově postižení sportovci lyžují volnou technikou, tak sedící sportovci se spíš blíží klasické technice. Mají speciálně upravené saně s lyžemi, takzvané „sit-ski“, a pohybují se s nimi ve stopě. Mají také jednodušší profil tratí. Stoupání nesmí mít větší sklon než 10 až 12 %, sjezdy by měly být v rozmezí 12 až 14 % a končit rovinou nebo protikopcem. Trať zároveň nemůže být příliš rovinatá, aby si mohli závodníci i odpočinout.
7) Zrakově postižení sportovci jezdí s traséry. Ti s klasifikací NS1 mají traséry povinné, ostatní je můžou využít. Traséři vedou závodníky pouze hlasem, povolená je i radio komunikace. Dotek je povolený pouze pro zajištění bezpečnosti závodníka a nesmí mu pomáhat v pohybu.
8) V programu vrcholných akcí jsou tři disciplíny. Na paralympiádě v Pekingu se závodilo ve sprintu, na střední trati a ve vytrvalostním závodě. Mezinárodní biatlonová unie ale nahradila střední trať stíhacím závodem, resp. stíhacím sprintem (Sprint Pursuit), který se skládá z kvalifikace a finále.
Stíhací závod (kvalifikace): 3,6 až 4,2 km (2,4 až 3 km u sedících); intervalový start; 2 střelby (L-L); 15s penalizace
Stíhací závod (finále): 3,6 až 4,2 km (2,4 až 3 km u sedících); start s rozestupy z kvalifikace; 2 střelby (L-L); 75m trestné kolo
9) Para biatlonisté mají svůj Světový pohár. V aktuální sezóně spadá poprvé plně pod Mezinárodní biatlonovou unii a skládá se ze čtyř dílů. Už se závodilo ve finském Vuokatti a v italském Val di Fiemme. Mistrovství světa se koná od 6. do 9. února na slovinské Pokljuce a celý kolotoč uzavřou březnové závody ve švédském Torsby. Pro účast ve Světovém poháru je nutné mít vyjeté kvalifikační body IBU nebo FIS.
10) Na paralympiádě dosud startoval jediný český para biatlonista. Marek Šimíček obsadil v Lillehammeru 1994 mezi zrakově postiženými závodníky 6. příčku. Jeho následovníkem by mohl být Miroslav Motejzík, který už má za sebou první start ve Světovém poháru. S para biatlonem se chce seznámit i šestnáctiletá Simona Bubeníčková, která patří mezi nejrychlejší zrakově postižené běžkyně na lyžích.
První český para biatlonista ve Světovém poháru chce inspirovat ostatní
06. 02. 2025
Miroslav Motejzík píše dějiny českého para biatlonu. Jako první Čech nastoupil do závodu Světového poháru pod hlavičkou Mezinárodní biatlonové unie. Na ty nejlepší sice nestačil, ale sám říká, že by chtěl být především průkopníkem tohoto krásného sportu. Rád by se kvalifikoval na Zimní paralympijské hry 2026 a třeba tím inspiroval další para sportovce.
Muž zapsaný v Guinessově knize rekordů
S para biatlonem Miroslav Motejzík teprve začíná, ale s běžeckým lyžováním má spoustu zkušeností. Absolvoval laufařskou Grand Classics – Marcialongu, Jizerskou padesátku, Vasaloppet a Birkebeinerrennet. Loni jako první amputovaný sportovec dokončil nejdelší závod v běhu na lyžích na světě. Trať legendárního švédského závodu Nordenskiöldsloppet, která měří 220 kilometrů, projel za necelých 19 hodin. Tím si vysloužil zápis do Guinessovy knihy rekordů.
Na lyžích běhá s protézou. Před 20 lety se vracel s kamarády z diskotéky, když do jejich skupiny najel opilý řidič. Miroslav skončil na ARU a podstoupil řadu operací. Nejvíc to odnesla jeho levá noha, kterou mu lékaři o 4 roky později amputovali pod kolenem.
Kromě zmíněných laufů se věnuje i dalším sportům. Jako první sportovec bez nohy v Česku a na Slovensku zdolal Ironmana. Vyšplhal se také na vrchol himalájské hory Mera Peak. A teď má před sebou další výzvu – para biatlon.
„Výběr sportů se posouvá s věkem,“ usmívá se Miroslav Motejzík, který v září oslaví 50. narozeniny. „Minulý rok jsem přestal běhat. Zvládnu to do kopce, ale už ne z kopce. Bolí mě koleno, v létě jsem byl na operaci s meniskem. Takže mi zbyly běžky a z triatlonu plavání a kolo. Myslím si, že vytrvalost mám díky tomu dobrou. Hůř už se dostávám do rychlosti, která nebyla na laufech tolik potřeba.“
Motejzík je členem české reprezentace Para Nordic, která spadá pod Svaz lyžařů České republiky. Už loni si tak vyzkoušel Světový pohár v para běhu na lyžích. „Běžky a laufy mě naplňovaly vždycky. V laufech jsem se propracoval na slušnou úroveň. Na krátkých tratích bych potřeboval, aby se medaile rozdávaly odzadu. Pak bych byl velmi úspěšný,“ zavtipkuje.
Při laufech využíval hlavně soupaž, s ostatními technikami se pořád trochu pere. „Byl jsem samouk, ale teď mám podporu Svazu lyžařů a Centra handicapovaných lyžařů. Ač to tak zatím nevypadá, hodně mě posunuje spolupráce s trenérkou Martinou Chrástkovou.“
Centrum handicapovaných lyžařů sídlí v Janských Lázních a je jedním ze dvou spolků zaměřených na handicapované sportovce, které už přijal do svých řad Český svaz biatlonu. Miroslav Motejzík se ale hodně připravuje doma ve Strakonicích, kde je i biatlonový klub. „Hodně mi pomáhá Martin Šíma, který tam trénuje děti. Dal mi základní rady a určitě bych chtěl ve spolupráci pokračovat.“
V para biatlonu se střílí ze vzduchovky, stejně jako v žákovském biatlonu. „Když to čas dovolí, tak se připojím k dětem na střelnici. Můžu trénovat i doma na zahradě. Vyrobil jsem si tam střelnici, ale je komplikovanější. Střílím v civilu, s běžeckou protézou, ale ne s lyžemi,“ popisuje Motejzík své para biatlonové začátky.
Sport dokáže skloubit i s prací. Spravuje nemovitosti, se kterými není v zimě tolik starostí. „Odtrénuju zhruba 10 hodin týdně. Na Šumavě byly letos podmínky o dost horší než v Jizerkách, takže na sníh jsem se dostal dvakrát třikrát týdně. Nahrazuju to kolem, posilovnou a plaváním. Letos v říjnu jsem začal jezdit na kolečkových lyžích a už se těším na letní přípravu. Věřím, že kilometry na kolečkových lyžích budou znát i v zimě.“
Těžká závodní premiéra
Závodní premiéra českého para biatlonisty proběhla na Světovém poháru ve Val di Fiemme. Šlo zároveň o generálku na nadcházející paralympiádu. Spolu s Miroslavem Motejzíkem vyrazil do Itálie ještě Miloš Dušek, který je také součástí Para Nordic reprezentace. Účastní se závodů transplantovaných sportovců.
„Miloš pro mě dělá maximum, co může. Je tu v roli trenéra, informátora, servisáka a motivátora. Máme to moc hezky nastavené,“ vyzdvihuje Miroslav svého parťáka.
A nabízí i srovnání s jinými týmy. „Pobavilo nás, když jsme koukali na můj soukromý vůz a luxusní autobus Číňanů. Velké týmy tady mají trenéry a servisáky. Všechno, co vidíme u elity v televizi. Týká se to třeba Německa, Ukrajiny, Číny nebo Jižní Koreje. Ale bereme to tak, že jsme malá země, a budeme dál bojovat.“
Prvním závodem byl pro Motejzíka středeční stíhací závod, který je v para biatlonu rozdělený na dvě části – kvalifikační sprint a následné finále. To už se ale českého reprezentanta bohužel netýkalo. „Pušku mám pár dní a až tady jsem střílel poprvé s lyžemi. Pral jsem se s nastavením protézy tak, abych mohl dobře zaujmout střeleckou polohu. Na protéze mám zkopírovanou podrážku boty a právě ta osička, která drží botu a lyži, se mi při zalehnutí k úvodní střelbě vytrhla. Věděl jsem, že nebudu moct pokračovat, tak jsem si aspoň vyzkoušel střelbu.“
Trefil tři terče z pěti, což není špatný výkon, když uvážíme, že střeleckému tréninku zatím věnoval asi pět hodin. „Trénoval jsem doma na dětské terče, které jsem dostal od strakonického klubu. Jenže ty mají průměr středu 15 mm a tady střílíme na 13mm střed. Takže jsem možná rád i za ty tři rány.“
Když viděl zkušené soupeře, vyhodnotil si, že přední příčky se ho v letošní sezóně týkat určitě nebudou. „Dá se s tím žít. Mým cílem je dokončit závod,“ říkal Motejzík před čtvrtečním sprintem. To se mu povedlo, i když se to zase neobešlo bez komplikací.
Po technických problémech v prvním závodě musel tentokrát sáhnout po protéze na klasiku, která není tak stabilní. Během rozjíždění měl nepříjemný pád, ze kterého vyšel s několika odřeninami. I s oblepeným obličejem ale nastoupil do závodu na 7,5 kilometrů a dokončil ho v čase 31:30,2. Střílel s bilancí 2+2 a skončil poslední 20. Na vítězného Kanada Marka Arendze, dvanáctinásobného medailistu z paralympijských her, ztratil přes 13 minut.
„Před soupeři smekám, jsou na opravdu vysoké úrovni. Ale zklamal mě ten velký rozdíl. Mám odtrénováno strašně málo, čas jsem ztrácel všude. Navíc se mi změnila protéza i puška. Dostal jsem ji v továrním nastavení, které IBU neakceptovala. Museli jsme ji upravit a spoušť pak byla daleko citlivější. Pořád začínám znova, což je samozřejmě špatně,“ mrzí Miroslava Motejzíka.
Čtvrteční závod ale přinesl i jedno pozitivum. Zalehnutí ke střelbě už bylo naprosto bez problémů. „Napadlo mě, že na levou nohu dáme vázání na klasiku, které má měkčí gumičku, a povolí větší rozsah boty od lyže. Snažím se protézu sám vyvíjet, nemám za sebou žádnou firmu. Všechno je to dělané na koleni.“
Mistrovství světa a pak paralympiáda?
Ve Val di Fiemme zůstali Miroslav Motejzík a Miloš Dušek celý týden. O víkendu tam pokračoval Světový pohár v para běhu na lyžích, a tak se k této dvojici připojili i další členové Para Nordic reprezentace. „Většina těch, kteří závodí na paralympiádě v běhu na lyžích, dělá i biatlon,“ vysvětluje Miroslav.
Jak na něj zapůsobil areál, který bude za rok hostit zimní paralympijské hry? „Vyrostly tu nové budovy, další se ještě staví. Areál je pěkný. Z tratí nemám úplně radost, protože jsou tu dva náročné sjezdy doprava, přes moji levou nohu. Protéza není tak stabilní jako zdravá noha, takže to pro mě není úplně jednoduché v té rychlosti sjet.“
Letošní sezóna je první, kterou kompletně organizuje Mezinárodní biatlonová unie. „Je to absolutně super. Lidé z IBU se nám snaží obrovsky pomoct a vyjít vstříc. Opravdu mám jenom pozitivní zkušenosti,“ říká první český účastník Světového poháru.
V pondělí už přejížděl na Pokljuku, kde ve čtvrtek začíná mistrovství světa v para biatlonu. Čeká ho sprint, stíhačka a individuál. Pak se rovnou přesouvá do Toblachu, kde zase budou o světové medaile bojovat para běžkaři. Sezónu zakončí na přelomu února a března na para běžkařském Světovém poháru v Norsku.
A co bude dál? „Biatlon je krásný sport. Baví mě se na něj dívat a doma u něj jezdím na kole na trenažéru. Rozhodně nic nebalím. Klidně přijmu roli průkopníka s tím, že budu jezdit na chvostu. Bylo by hezké se dostat na paralympiádu. A třeba tím někoho inspirovat,“ dodává Miroslav Motejzík.
Zdroj: Karel Halberštádt, Český svaz biatlonu Foto: Foto: Federica Vanzetta/IBU
Začíná nová éra para biatlonu. Pod hlavičkou Mezinárodní biatlonové unie a Českého svazu biatlonu
06. 02. 2025
Od loňského roku spadá para biatlon plně pod Mezinárodní biatlonovou unii. První kroky k začlenění handicapovaných sportovců už udělal i Český svaz biatlonu. A na Světovém poháru měl premiéru český sportovec.
Para biatlon je v programu zimních paralympijských her od roku 1988. Soutěží v něm tělesně a zrakově handicapovaní sportovci. V roce 2022 převzala řízení závodů Mezinárodní biatlonová unie (IBU) ve spolupráci s Mezinárodní lyžařskou federací (FIS), od loňska je para biatlon už plně v gesci IBU.
„Para biatlon vnímáme v Mezinárodní biatlonové unii jako důležitou součást našeho sportu. Proto jsem rád, že jsme mohli plně převzít jeho řízení a dál ho rozvíjet v rámci naší IBU rodiny. V této sezóně už máme za sebou dva Světové poháry a teď nás čeká mistrovství světa. Sledujeme zvyšující se úroveň sportovců i organizace závodů. O para biatlon se také zajímá více zemí a do Světového poháru se podíval i první český reprezentant. Já věřím, že ho budou následovat další a po 32 letech uvidíme českou vlaječku i na paralympiádě,“ říká viceprezident Mezinárodní biatlonové unie a prezident Českého svazu biatlonu Jiří Hamza.
Miroslav Motejzík při premiéře ve Světovém poháru v para biatlonu.
Na přesun para biatlonu pod IBU reaguje i Český svaz biatlonu (ČSB), který podal přihlášku do Českého paralympijského výboru a zároveň přijal do svých řad první dva kluby zaměřené na handicapované sportovce. „Rozhodně to nebereme jen jako povinnost. Sami chceme rozvíjet tuhle část biatlonu. Pokud jsou tu lidé s handicapem, kteří by rádi dělali biatlon, tak jim chceme dát příležitost a vytvořit jim co nejlepší podmínky,“ doplňuje člen výkonného výboru Michal Zicháček, který koordinuje integraci para biatlonu do ČSB.
Český para biatlon zatím nemá příliš velkou tradici. Na zimních paralympijských hrách se představil pouze Marek Šimíček, který vybojoval v Lillehammeru 1994 šesté místo mezi zrakově postiženými. Za rok v Itálii by ale mohl mít následovníky.
Miroslav Motejzík se minulý týden stal prvním českým účastníkem Světového poháru pod hlavičkou IBU. Teď ho čeká i mistrovství světa na Pokljuce. Jeho zajímavý životní příběh si můžete přečíst zde.
V příští sezóně by se k němu mohla připojit teprve šestnáctiletá Simona Bubeníčková, která už dokázala vyhrát závod Světového poháru v para běhu na lyžích. Zrakově handicapovaná lyžařka může využít jednu za dvou laserových zbraní, na které získal ČSB dotaci od Národní sportovní agentury.
Český biatlon je otevřený i dalším handicapovaným sportovcům. Součástí svazu jsou nově Blind Sport Club Praha a Centrum handicapovaných lyžařů, ale případní zájemci o para biatlon se můžou hlásit u kteréhokoliv biatlonového klubu v České republice.
