Jak střílí nevidomí sportovci? A jak spolu spolu můžou soupeřit závodníci bez nohy a bez ruky? Specifika para biatlonu vysvětlujeme v následujícím článku.

1) Para biatlon má bohatou historii. V programu zimních paralympijských her se objevil už v roce 1988. V Innsbrucku závodili pouze tělesně postižení sportovci, o čtyři roky později v Albertville se k nim přidali zrakově postižení. Ženy měly premiéru v Lillehammeru 1994.

2) Závodí se ve třech kategoriích: stojící, sedící a zrakově postižení. Každá kategorie ještě používá systém klasifikací, aby spolu mohli závodit sportovci s různými handicapem. Podle stupně postižení se pak jednotlivým účastníkům počítá v cíli 86 % až 100 % jejich reálně dosaženého času.

Klasifikace stojících:

• LW2: bez nohy nad kolenem – 93 % času
• LW3: bez obou nohou pod kolenem – 87 % času
• LW4: bez nohy pod kolenem – 96 % času
• LW5/7: bez obou rukou – 90 % času
• LW6: bez ruky nad loktem – 95 % času
• LW8: bez ruky pod loktem – 96 % času
• LW9: bez nohy i ruky – 89 % času

Klasifikace sedících:

• LW10: bez rovnováhy v sedu – 86 nebo 87 % času
• LW11: s přiměřenou rovnováhou v sedu – 93 nebo 96 % času
• LW12: s dobrou rovnováhou v sedu – 100 % času

Klasifikace zrakově postižených:

• NS1: téměř nebo zcela bez vnímání světla – 88 % času
• NS2: snížená zraková ostrost – 97 % času
• NS3: snížená zraková ostrost – 100 % času

3) Střílí se vleže ze vzduchovek na vzdálenost 10 metrů. Stojící a sedící para biatlonisté přitom musejí zasáhnout střed terče o průměru 13 mm. Celý terč pak má průměr 35 mm. Sedící para biatlonisté můžou střílet i v sedě. Zbraň přinášejí na stav trenéři, kteří také mačkají spoušť za sportovce bez horních končetin. Na závodníkovi je, aby paží nebo ramenem nasměroval zbraň a dal pokyn k výstřelu. Ke střelbě může využít i připravenou podpěru.

4) Nevidomí míří podle sluchu. Používají standardizované elektronické pušky, které jsou připravené na střeleckém stavu, a na terče míří laserovým paprskem. Do sluchátek dostávají akustické signály. Čím blíže jsou terči, tím je tón vyšší.

5) Lyžuje se i s protézami. Všichni sportovci v kategorii stojících závodí se dvěma lyžemi. Používají tedy protézy. Závodníci s postižením horních končetin závodí s jednou holí nebo bez holí. Trať je o něco jednodušší, než známe ze Světového poháru v biatlonu. Tam může mít nejprudší kopec sklon až 25 %, u para biatlonu je to 18 %.

6) Sedící jezdí ve stopě. Zatímco stojící a zrakově postižení sportovci lyžují volnou technikou, tak sedící sportovci se spíš blíží klasické technice. Mají speciálně upravené saně s lyžemi, takzvané „sit-ski“, a pohybují se s nimi ve stopě. Mají také jednodušší profil tratí. Stoupání nesmí mít větší sklon než 10 až 12 %, sjezdy by měly být v rozmezí 12 až 14 % a končit rovinou nebo protikopcem. Trať zároveň nemůže být příliš rovinatá, aby si mohli závodníci i odpočinout.

7) Zrakově postižení sportovci jezdí s traséry. Ti s klasifikací NS1 mají traséry povinné, ostatní je můžou využít. Traséři vedou závodníky pouze hlasem, povolená je i radio komunikace. Dotek je povolený pouze pro zajištění bezpečnosti závodníka a nesmí mu pomáhat v pohybu.

8) V programu vrcholných akcí jsou tři disciplíny. Na paralympiádě v Pekingu se závodilo ve sprintu, na střední trati a ve vytrvalostním závodě. Mezinárodní biatlonová unie ale nahradila střední trať stíhacím závodem, resp. stíhacím sprintem (Sprint Pursuit), který se skládá z kvalifikace a finále.

Přehled disciplín:

• Sprint: 7,5 km; intervalový start; 2 střelby (L-L); 150m trestné kolo (100m u sedících)
• Vytrvalostní závod: 12,5 km; intervalový start; 4 střelby (L-L-L-L); 60s penalizace
• Stíhací závod (kvalifikace): 3,6 až 4,2 km (2,4 až 3 km u sedících); intervalový start; 2 střelby (L-L); 15s penalizace
• Stíhací závod (finále): 3,6 až 4,2 km (2,4 až 3 km u sedících); start s rozestupy z kvalifikace; 2 střelby (L-L); 75m trestné kolo

9) Para biatlonisté mají svůj Světový pohár. V aktuální sezóně spadá poprvé plně pod Mezinárodní biatlonovou unii a skládá se ze čtyř dílů. Už se závodilo ve finském Vuokatti a v italském Val di Fiemme. Mistrovství světa se koná od 6. do 9. února na slovinské Pokljuce a celý kolotoč uzavřou březnové závody ve švédském Torsby. Pro účast ve Světovém poháru je nutné mít vyjeté kvalifikační body IBU nebo FIS.

10) Na paralympiádě dosud startoval jediný český para biatlonista. Marek Šimíček obsadil v Lillehammeru 1994 mezi zrakově postiženými závodníky 6. příčku. Jeho následovníkem by mohl být Miroslav Motejzík, který už má za sebou první start ve Světovém poháru. S para biatlonem se chce seznámit i šestnáctiletá Simona Bubeníčková, která patří mezi nejrychlejší zrakově postižené běžkyně na lyžích.

Zdroj: Karel Halberštádt, Český svaz biatlonu
Foto: Federica Vanzetta/IBU

Miroslav Motejzík píše dějiny českého para biatlonu. Jako první Čech nastoupil do závodu Světového poháru pod hlavičkou Mezinárodní biatlonové unie. Na ty nejlepší sice nestačil, ale sám říká, že by chtěl být především průkopníkem tohoto krásného sportu. Rád by se kvalifikoval na Zimní paralympijské hry 2026 a třeba tím inspiroval další para sportovce.

Muž zapsaný v Guinessově knize rekordů

S para biatlonem Miroslav Motejzík teprve začíná, ale s běžeckým lyžováním má spoustu zkušeností. Absolvoval laufařskou Grand Classics – Marcialongu, Jizerskou padesátku, Vasaloppet a Birkebeinerrennet. Loni jako první amputovaný sportovec dokončil nejdelší závod v běhu na lyžích na světě. Trať legendárního švédského závodu Nordenskiöldsloppet, která měří 220 kilometrů, projel za necelých 19 hodin. Tím si vysloužil zápis do Guinessovy knihy rekordů.

Na lyžích běhá s protézou. Před 20 lety se vracel s kamarády z diskotéky, když do jejich skupiny najel opilý řidič. Miroslav skončil na ARU a podstoupil řadu operací. Nejvíc to odnesla jeho levá noha, kterou mu lékaři o 4 roky později amputovali pod kolenem.

Kromě zmíněných laufů se věnuje i dalším sportům. Jako první sportovec bez nohy v Česku a na Slovensku zdolal Ironmana. Vyšplhal se také na vrchol himalájské hory Mera Peak. A teď má před sebou další výzvu – para biatlon.

„Výběr sportů se posouvá s věkem,“ usmívá se Miroslav Motejzík, který v září oslaví 50. narozeniny. „Minulý rok jsem přestal běhat. Zvládnu to do kopce, ale už ne z kopce. Bolí mě koleno, v létě jsem byl na operaci s meniskem. Takže mi zbyly běžky a z triatlonu plavání a kolo. Myslím si, že vytrvalost mám díky tomu dobrou. Hůř už se dostávám do rychlosti, která nebyla na laufech tolik potřeba.“

Motejzík je členem české reprezentace Para Nordic, která spadá pod Svaz lyžařů České republiky. Už loni si tak vyzkoušel Světový pohár v para běhu na lyžích. „Běžky a laufy mě naplňovaly vždycky. V laufech jsem se propracoval na slušnou úroveň. Na krátkých tratích bych potřeboval, aby se medaile rozdávaly odzadu. Pak bych byl velmi úspěšný,“ zavtipkuje.

Při laufech využíval hlavně soupaž, s ostatními technikami se pořád trochu pere. „Byl jsem samouk, ale teď mám podporu Svazu lyžařů a Centra handicapovaných lyžařů. Ač to tak zatím nevypadá, hodně mě posunuje spolupráce s trenérkou Martinou Chrástkovou.“

Centrum handicapovaných lyžařů sídlí v Janských Lázních a je jedním ze dvou spolků zaměřených na handicapované sportovce, které už přijal do svých řad Český svaz biatlonu. Miroslav Motejzík se ale hodně připravuje doma ve Strakonicích, kde je i biatlonový klub. „Hodně mi pomáhá Martin Šíma, který tam trénuje děti. Dal mi základní rady a určitě bych chtěl ve spolupráci pokračovat.“

V para biatlonu se střílí ze vzduchovky, stejně jako v žákovském biatlonu. „Když to čas dovolí, tak se připojím k dětem na střelnici. Můžu trénovat i doma na zahradě. Vyrobil jsem si tam střelnici, ale je komplikovanější. Střílím v civilu, s běžeckou protézou, ale ne s lyžemi,“ popisuje Motejzík své para biatlonové začátky.

Sport dokáže skloubit i s prací. Spravuje nemovitosti, se kterými není v zimě tolik starostí. „Odtrénuju zhruba 10 hodin týdně. Na Šumavě byly letos podmínky o dost horší než v Jizerkách, takže na sníh jsem se dostal dvakrát třikrát týdně. Nahrazuju to kolem, posilovnou a plaváním. Letos v říjnu jsem začal jezdit na kolečkových lyžích a už se těším na letní přípravu. Věřím, že kilometry na kolečkových lyžích budou znát i v zimě.“

Těžká závodní premiéra

Závodní premiéra českého para biatlonisty proběhla na Světovém poháru ve Val di Fiemme. Šlo zároveň o generálku na nadcházející paralympiádu. Spolu s Miroslavem Motejzíkem vyrazil do Itálie ještě Miloš Dušek, který je také součástí Para Nordic reprezentace. Účastní se závodů transplantovaných sportovců.

„Miloš pro mě dělá maximum, co může. Je tu v roli trenéra, informátora, servisáka a motivátora. Máme to moc hezky nastavené,“ vyzdvihuje Miroslav svého parťáka.

A nabízí i srovnání s jinými týmy. „Pobavilo nás, když jsme koukali na můj soukromý vůz a luxusní autobus Číňanů. Velké týmy tady mají trenéry a servisáky. Všechno, co vidíme u elity v televizi. Týká se to třeba Německa, Ukrajiny, Číny nebo Jižní Koreje. Ale bereme to tak, že jsme malá země, a budeme dál bojovat.“

Prvním závodem byl pro Motejzíka středeční stíhací závod, který je v para biatlonu rozdělený na dvě části – kvalifikační sprint a následné finále. To už se ale českého reprezentanta bohužel netýkalo. „Pušku mám pár dní a až tady jsem střílel poprvé s lyžemi. Pral jsem se s nastavením protézy tak, abych mohl dobře zaujmout střeleckou polohu. Na protéze mám zkopírovanou podrážku boty a právě ta osička, která drží botu a lyži, se mi při zalehnutí k úvodní střelbě vytrhla. Věděl jsem, že nebudu moct pokračovat, tak jsem si aspoň vyzkoušel střelbu.“

Trefil tři terče z pěti, což není špatný výkon, když uvážíme, že střeleckému tréninku zatím věnoval asi pět hodin. „Trénoval jsem doma na dětské terče, které jsem dostal od strakonického klubu. Jenže ty mají průměr středu 15 mm a tady střílíme na 13mm střed. Takže jsem možná rád i za ty tři rány.“

Když viděl zkušené soupeře, vyhodnotil si, že přední příčky se ho v letošní sezóně týkat určitě nebudou. „Dá se s tím žít. Mým cílem je dokončit závod,“ říkal Motejzík před čtvrtečním sprintem. To se mu povedlo, i když se to zase neobešlo bez komplikací.

Po technických problémech v prvním závodě musel tentokrát sáhnout po protéze na klasiku, která není tak stabilní. Během rozjíždění měl nepříjemný pád, ze kterého vyšel s několika odřeninami. I s oblepeným obličejem ale nastoupil do závodu na 7,5 kilometrů a dokončil ho v čase 31:30,2. Střílel s bilancí 2+2 a skončil poslední 20. Na vítězného Kanada Marka Arendze, dvanáctinásobného medailistu z paralympijských her, ztratil přes 13 minut.

„Před soupeři smekám, jsou na opravdu vysoké úrovni. Ale zklamal mě ten velký rozdíl. Mám odtrénováno strašně málo, čas jsem ztrácel všude. Navíc se mi změnila protéza i puška. Dostal jsem ji v továrním nastavení, které IBU neakceptovala. Museli jsme ji upravit a spoušť pak byla daleko citlivější. Pořád začínám znova, což je samozřejmě špatně,“ mrzí Miroslava Motejzíka.

Čtvrteční závod ale přinesl i jedno pozitivum. Zalehnutí ke střelbě už bylo naprosto bez problémů. „Napadlo mě, že na levou nohu dáme vázání na klasiku, které má měkčí gumičku, a povolí větší rozsah boty od lyže. Snažím se protézu sám vyvíjet, nemám za sebou žádnou firmu. Všechno je to dělané na koleni.“

Mistrovství světa a pak paralympiáda?

Ve Val di Fiemme zůstali Miroslav Motejzík a Miloš Dušek celý týden. O víkendu tam pokračoval Světový pohár v para běhu na lyžích, a tak se k této dvojici připojili i další členové Para Nordic reprezentace. „Většina těch, kteří závodí na paralympiádě v běhu na lyžích, dělá i biatlon,“ vysvětluje Miroslav.

Jak na něj zapůsobil areál, který bude za rok hostit zimní paralympijské hry? „Vyrostly tu nové budovy, další se ještě staví. Areál je pěkný. Z tratí nemám úplně radost, protože jsou tu dva náročné sjezdy doprava, přes moji levou nohu. Protéza není tak stabilní jako zdravá noha, takže to pro mě není úplně jednoduché v té rychlosti sjet.“

Letošní sezóna je první, kterou kompletně organizuje Mezinárodní biatlonová unie. „Je to absolutně super. Lidé z IBU se nám snaží obrovsky pomoct a vyjít vstříc. Opravdu mám jenom pozitivní zkušenosti,“ říká první český účastník Světového poháru.

V pondělí už přejížděl na Pokljuku, kde ve čtvrtek začíná mistrovství světa v para biatlonu. Čeká ho sprint, stíhačka a individuál. Pak se rovnou přesouvá do Toblachu, kde zase budou o světové medaile bojovat para běžkaři. Sezónu zakončí na přelomu února a března na para běžkařském Světovém poháru v Norsku.

A co bude dál? „Biatlon je krásný sport. Baví mě se na něj dívat a doma u něj jezdím na kole na trenažéru. Rozhodně nic nebalím. Klidně přijmu roli průkopníka s tím, že budu jezdit na chvostu. Bylo by hezké se dostat na paralympiádu. A třeba tím někoho inspirovat,“ dodává Miroslav Motejzík.

Zdroj: Karel Halberštádt, Český svaz biatlonu
Foto: Foto: Federica Vanzetta/IBU

Od loňského roku spadá para biatlon plně pod Mezinárodní biatlonovou unii. První kroky k začlenění handicapovaných sportovců už udělal i Český svaz biatlonu. A na Světovém poháru měl premiéru český sportovec.

Para biatlon je v programu zimních paralympijských her od roku 1988. Soutěží v něm tělesně a zrakově handicapovaní sportovci. V roce 2022 převzala řízení závodů Mezinárodní biatlonová unie (IBU) ve spolupráci s Mezinárodní lyžařskou federací (FIS), od loňska je para biatlon už plně v gesci IBU.

„Para biatlon vnímáme v Mezinárodní biatlonové unii jako důležitou součást našeho sportu. Proto jsem rád, že jsme mohli plně převzít jeho řízení a dál ho rozvíjet v rámci naší IBU rodiny. V této sezóně už máme za sebou dva Světové poháry a teď nás čeká mistrovství světa. Sledujeme zvyšující se úroveň sportovců i organizace závodů. O para biatlon se také zajímá více zemí a do Světového poháru se podíval i první český reprezentant. Já věřím, že ho budou následovat další a po 32 letech uvidíme českou vlaječku i na paralympiádě,“ říká viceprezident Mezinárodní biatlonové unie a prezident Českého svazu biatlonu Jiří Hamza.

Na přesun para biatlonu pod IBU reaguje i Český svaz biatlonu (ČSB), který podal přihlášku do Českého paralympijského výboru a zároveň přijal do svých řad první dva kluby zaměřené na handicapované sportovce. „Rozhodně to nebereme jen jako povinnost. Sami chceme rozvíjet tuhle část biatlonu. Pokud jsou tu lidé s handicapem, kteří by rádi dělali biatlon, tak jim chceme dát příležitost a vytvořit jim co nejlepší podmínky,“ doplňuje člen výkonného výboru Michal Zicháček, který koordinuje integraci para biatlonu do ČSB.

Český para biatlon zatím nemá příliš velkou tradici. Na zimních paralympijských hrách se představil pouze Marek Šimíček, který vybojoval v Lillehammeru 1994 šesté místo mezi zrakově postiženými. Za rok v Itálii by ale mohl mít následovníky.

Miroslav Motejzík se minulý týden stal prvním českým účastníkem Světového poháru pod hlavičkou IBU. Teď ho čeká i mistrovství světa na Pokljuce. Jeho zajímavý životní příběh si můžete přečíst zde.

V příští sezóně by se k němu mohla připojit teprve šestnáctiletá Simona Bubeníčková, která už dokázala vyhrát závod Světového poháru v para běhu na lyžích. Zrakově handicapovaná lyžařka může využít jednu za dvou laserových zbraní, na které získal ČSB dotaci od Národní sportovní agentury.

Český biatlon je otevřený i dalším handicapovaným sportovcům. Součástí svazu jsou nově Blind Sport Club Praha a Centrum handicapovaných lyžařů, ale případní zájemci o para biatlon se můžou hlásit u kteréhokoliv biatlonového klubu v České republice.

Zdroj: Český biatlon
Foto: Federica Vanzetta/IBU

Dva bronzy v extrémních podmínkách. První závody sezóny ve Vuokatti ukázaly, že česká reprezentantka v běžeckém para lyžování Simona Bubeníčková patří mezi světovou elitu, i když ji zaskočily arktické mrazy a zdravotní problémy. Jak si vedla v náročné konkurenci a jak zvládli premiéru ostatní členové týmu?

V první polovině týdne panovaly ve Vuokatti značné mrazy (okolo -20 °C, pocitově -25 °C). Rozhodčí řešili, zda vůbec sprint odstartovat (limita pro pořádání závodů je -18 °C), nakonec byl závod spuštěn.

Ve druhé půli týdne se začalo oteplovat na přijatelných -10 °C ve čtvrtek a pak na -5 °C v pátek. Ve čtvrtek a pátek ale poměrně husté sněžilo, tudíž trať nebyla úplně kompaktní. Počasí tedy udělalo všechny 3 závody poměrně těžkými.

Tratě jinak byly připravené dle světových parametrů. A ačkoliv bylo na místní poměry velmi málo přírodního sněhu, byly pro warming up k dispozici veřejné tratě též s technickým sněhem.

Jury se snažili maximálně připravit závod tak, aby byl bezpečný, regulérní a fér, což se myslím povedlo. A chtěli, aby všichni dodržovali FIS pravidla (především velikost reklamy a směru jízdy), nicméně chtěli edukovat, ne ihned trestat. Testování lyží na fluor probíhalo hladce bez nějakých zádrhelů, neměli jsme žádný problém.

„Simona potvrdila, že patří do světové špičky v kategorii VI. Sprint byl vůbec jejím prvním letošním závodem, což je pro závodníka poměrně náročné. Z pohledu trenéra se s tím popasovala velmi dobře. Navíc silný mráz udělal závod mnohem těžším. To se bohužel projevilo druhý den, kdy Simča začala bojovat s nemocí (velká únava, zvýšená teplota), tedy jsme zvažovali, jestli vůbec ve čtvrtek nastoupí do závodu. Závodit chtěla, a nakonec vybojovala druhý bronz. V pátek ji už nemoc do závodu nepustila,“ hodnotí první letošní závody týmu na Světovém poháru trenérka Martina Chrástková.

Mezi muži mělo Česko dva zástupce, Matěje Škodu a Miroslava Motejzíka. Oba soutěžili ve velmi silně obsazené kategorii tělesně postižených stojících lyžařů. Škoda obsadil ve sprintu na 1 km 21. místo, v závodech na 10 km shodně 31. místo. Motejzík obsadil ve sprintu na 1 km 34.místo, v závodech na 10 km obsadil 33., respektive 34. místo.

Výsledky závodů Světového poháru ZDE.

Zdroj a foto: czech-ski.com

Po úspěšném absolvování běžkařského Grand slamu v roce 2023 se český paralyžař Miroslav Motejzík rozhodl posunout hranice nejen sama sebe ještě o kus dál. Na konci března se ve švédském Jokkmokku pokusí pokořit nejdelší jednodenní běžkařský závod na světě – Nordenskiöldsloppet, což splňuje parametry zápisu do Guinnessovy knihy rekordů.

„Mám rád výzvy, které dávají smysl a mají sociální přesah, charitativní, motivační nebo inspirující. Jdu příkladem zdravým i hendikepovaným lidem, dětem, že nic není nemožné. Ukazuji, že Czech Para Nordic mají svou kvalitu a že i bez nohy se dá žít život bez hranic,“ popisuje svou motivaci k účasti na nejdelším závodě světa, kde na běžce na lyžích čeká během jediného dne neuvěřitelných 220 kilometrů.

Pokus o tento úctyhodný kousek vyžaduje stoprocentní a velmi náročnou dlouhodobou přípravu. V předchozích měsících Motejzík trénoval především v domácích podmínkách a v okolních evropských státech. Na sever Evropy pak zamíří na konci února a ve Skandinávii pak stráví celý březen.

 „Abych mohl pomýšlet na úspěch, musím se plně věnovat tréninku a závodním kilometrům. Proto jsem zařadil do svého programu švédský Vasaloppet a norský Birkebeinerrennet, kde obhajuji třetí místo v kategorii Disabled,“ říká handicapovaný běžec na lyžích.

Zúročit přitom hodlá zkušenosti z loňského absolvování laufařského Grand Slamu, Ironmana, Beskydské sedmičky či Himálají. „Už ten loňský běžkařský výkon splňoval kritéria pro zápis do Guinnessovy knihy rekordů, ale z mého pohledu to nebylo nic výjimečného, a proto jsem si tuto třešničku na dortu nechal až na Nordenskioldsloppet,“ uzavírá Motejzík. 

Zdroj: Svaz lyžařů České republiky
Foto: Facebook Miroslava Motejzlíka