Tribuny nabité nadšenými fanoušky, nezapomenutelná atmosféra, dechberoucí sportovní souboje. Na paralympijské hry v Paříži bude dlouho vzpomínat 32 českých sportovců, kteří domů přivezli celkem 8 medailí, postarali se o nekonečné množství emocí a napsali pěknou řádku sportovních příběhů. Tady jsou ty nejlepší z nich.

Zrodila se hvězda

Už sice byl mistrem světa a nejlepším parsportovcem loňského roku, přesto do Paříže odjížděl jako prakticky neznámý kluk. Domů se už vracel jako nová sportovní hvězda a miláček národa. Šestnáctiletý nevidomý plavec David Kratochvíl získal na hrách kompletní medailovou sbírku, postupně bral zlato, stříbro i bronz.

Fanoušky si navíc získal bezprostředním vystupováním a věčným úsměvem. „Je to masakr. Předtím už jsem nějaké rozhovory dělal, ale nikdy jsem neměl až takovou pozornost. Asi mě teď fanoušci budou víc poznávat a třeba se fotit. Sice nejsem úplně fotogenický, ale nevadí mi to,“ smál se David. A propos, když mladíka vítal rodný Tachov, přišlo víc lidí než na prezidenta.

Nikdy se nevzdávat!

Líp paralympiádu začít nemohla, hned v kvalifikaci lukostřelkyň si Šárka Pultar Musilová vystřílela nový světový rekord! Jenomže o dva dny později bylo všechno jinak. Češka ve čtvrtfinále nastoupila proti Turkyni Misirové, měla to být jasná záležitost. Jenomže Šárce trvá, než se na střelnici před Invalidovnou srovná a ocitá se na samé hraně vyřazení! Od začátku prohrávala, už už se zdálo, že je všem snům konec.

Ale pak přišel poslední šíp. Šárka trefuje čistý střed, desítku! Ale ani tak není nic jistého, Misirové k postupu stačila devítka, osmička k rozstřelu… A trefila sedmičku! Šárka je v semifinále, v něm ji čeká souboj s krajankou Terezou Brandtlovou a nakonec jsou z toho dvě medaile, stříbro pro Šárku a bronz pro Terezu.

Prezident na návštěvě

Čest, velmi milá návštěva a také historický moment pro celý český parasport. V Paříži se poprvé v historii stalo, že se osobně na paralympiádu vypravil sám prezident. Petr Pavel se zúčastnil slavnostního zahájení a z tribuny nadšeně mával české výpravě, druhý den se vypravil na sportoviště za lukostřelci a stolními tenisty, se zbytkem výpravy pak poobědval v paralympijské jídelně.

„Dodneška jsem netušil, že se dá dělat nějaký sport s takovým postižením, jaká jsem tady kolikrát viděl. Přijde mi to ohromně inspirativní, Moc vám fandím a chtěl bych říct, že mám obrovský respekt nejenom ke všem sportovcům, ale i k lidem, co se kolem parasportu pohybují a dělají ho takovým, jaký je,“ rozloučila se vzácný host.

Jířa versus Francie

Když diváci v hale na stolní tenis začali dupat do kovových tribun, měli jste pocit, že vám nad hlavou jede vlak. Stolní tenisté často neslyšeli ani vlastní dech, o soustředění na každý míček nemůže být ani řeč. Jiří Suchánek si s tím ale poradil skvěle, když vybojoval životní stříbro! A především semifinále proti domácí hvězdě Lamiraultovi bylo velkolepé, Jiří domácí hvězdu zničil 3:1 na sety a na chvíli umlčel francouzské fanoušky.

Jen Český hlouček vedený manželkou Míšou a synem Jirkou nadšeně skandoval „Jířa, Jířa,“ on sám jen nevěřícně kroutil hlavou. „Do teď nevím, jak se to mohlo stát, ale jsem ve finále. Odpočinu si, někde si sednu sám, abych vstřebal, co se mi povedlo. Teď mám nirvánu,“ nadšeně hlásil.

Zmrtvýchvstání šampiona

Před paralympiádou nechyběl v žádném přehledu největších českých nadějí, on sám medaili tak moc chtěl… O to větší zklamání musel David Drahonínský překousnout, když vypadl už ve čtvrtfinále. „Po*ral jsem to,” neschovával se za trapné fráze, hlas se mu ale rychle lámal.

„Trénuju, makám… Mrzí mě to kvůli fanouškům, kteří se sem táhli takovou cestu. Ale život jde dál, trošku si pobrečím, dám si studenou sprchu, zítra se probudím do nového dne a zkusím zabrat v mixu se Šárkou,“ soukal ze sebe. O den později totiž Davida se Šárkou čekala soutěž dvojic, ještě jedna šance. Výsledek? Stříbro! „Jsem rád, že se můžu vrátit domů do Čakovic, protože mi bylo vyhrožováno, že bez medaile se vracet nemám,“ chechtal se David.

Když chybějí milimetry…

Ne všechny velké pařížské příběhy končí happyendem. Své o tom ví cyklistka Pavlína Vejvodová. V časovce si jela pro medaili, pak ale v poslední zatáčce vyrvala tretru z pedálu a než ji nasadila zpátky, bronz byl fuč. O 1,65 vteřiny, méně než mžik. „Kdybych mohla, do něčeho bych kopla,“ zuřila. „Ten konec mi ani nepřipomínejte… Fakt to naštve!“ měla jasno.

Věčné štěstí nakonec neměl ani David Kratochvíl, na stovce motýlka mu čtvrtá medaile unikla o 0,01 vteřiny. „Setina, blbá jedna setina,“ hořekoval. Co naplat, sport i takové příběhy občas přináší a po prvotním zklamání je i sami reprezentanti berou s nadhledem, ostatně poslechněte si naposledy Pavlínu: „Další čtyři roky do Los Angeles budu asi muset jíst jen brambory.“

Árnyho bronzová tečka

Zatímco kamarádi z bazénu i všichni ostatní Češi postupně závodili, sbírali medaile i neúspěchy, on na to dva týdny jen koukal. Celou dobu se musel udržovat ve skvělé formě, hlídat se v jídelně, dávat pozor na nachlazení, ani na vteřinu nepolevit. Celou paralympiádu čekal na svůj jediný start, na jednu jedinou šanci. Do akce šel jako úplně poslední z 32 českých reprezentantů.

Arnošt Petráček to ale zvládnul na jedničku podtrženou a na padesátce znak získal bronz, poslední cenný kov pro Česko. „Medaile je super, ale úplně nejvíc je pro mě to, kolik lidí mě přijelo podpořit. Slyšel jsem je i ve vodě,“ chválil fanoušky.

Velkolepé přivítání

Desítky nadšených fanoušků, zmatení turisté, hlasité troubení, nadšený potlesk, zkrátka rachot. Vítání paralympijských medailistů na pražském letišti bylo velkolepé! Na Jiřího Suchánka skočili potomci, Arnošt Petráček podepisoval kartičku za kartičkou a Davida Kratochvíla překvapili kamarádi hasiči.

„Vůbec jsem nečekal, že tady bude tolik lidí. Je tady fakt narváno a je krásný, že nás všichni přišli přivítat,“ radoval se hrdina her. Veselo bylo na letišti i o pár dní dříve, to když se domů vraceli lukostřelci, i na ně čekali lovci autogramů a hned několik dárečků. Ten nejlepší pro Terezu Brandtlovou?

No přeci řízky od maminky!

České medaile:

ZLATO
David Kratochvíl, (plavání, 400 metrů volným způsobem)

STŘÍBRO
David Kratochvíl, (plavání, 100 metrů znak)
Jiří Suchánek (stolní tenis)
Šárka Pultar Musilová (lukostřelba)
Šárka Pultar Musilová a David Drahonínský (lukostřelba, mix)

BRONZ
David Kratochvíl, (plavání, 200 metrů polohový závod)
Arnošt Petráček (plavání, 50 metrů znak)
Tereza Brandtlová (lukostřelba)

Text: Tadeáš Mahel
Foto: Barbora Reichová, Jan Malý, Matěj Nový

Vycházející hvězda českého parasportu David Kratochvíl si doplaval na paralympijských hrách v Paříži pro další cenný kov. Po zlatu na kraulařské čtyřstovce si v disciplíně sto metrů znak připsal na své konto medaili stříbrnou. Smolné dopoledne naopak zažili jedni z nejzkušenějších sportovců z české výpravy. Lukostřelec David Drahonínský ani koulař Aleš Kisý nenaplnili vlastní očekávání. Paralympijské boje večer skončily i pro stolního tenistu Petra Svatoše.

Nejmladší český zástupce se postaral o nejzářivější výsledek. Šestnáctiletý Kratochvíl ráno opanoval rozplavbu na sto metrů znak (1:07,90). Ve večerním finále byl ještě rychlejší, s českým rekordem 1:06,54 ale tentokrát zůstal za vítězem Serbinem (Ukr.). To mu ale radost nezkazilo. „Je to moje druhá hlavní disciplína a z toho druhá medaile. Jsem strašně šťastný, že jsem si utrhl stříbro. Dva měsíce totálního tréninkového masakru před hrami se vyplatily,“ těšilo už dvojnásobného držitele cenného kovu z paralympiády.

„Na medailovém ceremoniálu jsme si to ohromně užívali. Serbin to tam strašně rozjížděl, já se k němu pak přidal. Říkal mi, zvedni ruce, tak jsem mu odpověděl – jo, jdeme do toho, bráško,“ smál se Kratochvíl už se stříbrem na krku. Po třech dnech závodění se prý těší na odpočinek. „Večer si dám v autobuse cheeseburger,“ plánoval.

Smolný den pro Kisého

Na Stade de France hájil ve vrhu koulí národní barvy bronzový medailista z Tokia Aleš Kisý. Pokusem dlouhým 8,12 metru, svým sezónním maximem, si vysloužil šesté místo. „Přál jsem si udělat osobák, měl jsem na víc. Dnes mi to sedlo, ale nezapočítání druhého pokusu mě rozhodilo a těžko jsem se do toho režimu vracel. Dal jsem pak radši ještě dva zajišťovací pokusy. Mít o dva tři navíc, vylétlo by to dál,“ vysvětloval zklamaný vlajkonoš české výpravy ze slavnostního zahájení.

Červený praporek u svého druhého pokusu nepochopil. „Zaskočilo mě to. Seděl jsem tam a říkal jsem si, jak je možné, že se já se svým handicapam zdvihám. Vymlouvat se na to ale nebudu,“ upřesnil Kisý. Jeho snažení na od sluníčka rozpálené ploše navíc doprovázely prodlevy kvůli medailovým ceremoniálům. I přesto ale na závodě našel pozitiva. „Ze stadionu se mi na druhou stranu ani nechtělo odcházet. Když vám tleskají desítky tisíc lidí, to je něco tak úžasného. Věřím, že to bude pokračovat i dál,“ popsal třiačtyřicetiletý atlet.

Drahonínský nečekaně skončil už ve čtvrtfinále

Českým barvám se bohužel tentokrát nezadařilo ani na lukostřelbě. Obhájce zlata z Tokia a dohromady už šestinásobný medailista z paralympiád David Drahonínský vypadl už ve čtvrtfinále. Z turnaje ho vyřadil následný pařížský šampión, Američan Jason Tabansky, který našeho borce přestřílel v poměru 139:131. „Strašně mě to mrzí, kvůli fanouškům a lidem kolem, kteří odvádí skvělou práci. Díky všem, co nám fandí,“ komentoval se slzami v očích český lukostřelec.

„Možná jsem rád za tuhle zkušenost, že člověk může na paralympiádě prohrát i dřív než ve finále,“ pokračoval sklesle Drahonínský. Hned po porážce ocenil gestem i svého soupeře. „Jsme přece lidi. Tabansky je můj kamarád, známe se osobně. Střílel strašně hezky a předvedl skvělý výkon,“ řekl na závěr reprezentant v našich barvách.

Dušková v bazénu posunula v polohovém závodě na 200 metrů národní rekord

Jako další na řadě byla v bazénu La Défense Areny Vendula Dušková. Rozplavbu polohového závodu na dvě stě metrů zvládla v čase 3:02:35, tedy v novém národním rekordu, a brala konečné jedenácté místo. Na postup do večerních bojů o medaile její výkon bohužel nestačil. „Já můžu být jedině spokojená. Rekord nikdo nečekal, jen prsa se mi tolik nepovedla. Finálové ambice jsem však rozhodně neměla,“ popsala Dušková.

Svatoš nestačil na soupeře z Venezuely a s turnajem se loučí

Do individuálních bojů se pustil stolní tenista Petr Svatoš. Robert Quijada z Venezuely byl však nad jeho síly. Hned dvě sady ze tří přitom Jihoameričan opanoval tím nejtěsnějším možným rozdílem. Přesto Svatoše dokázal nakonec udolat 3:0 na sety. Český reprezentant tak bohužel na paralympiádě končí.

Výsledkový souhrn dne:

Atletika
vrh koulí (F53)
1. Ochkhikidze (Gruzie) 9,66 metru – světový rekord, …5. Kisý (ČR) 8,12 metru

Lukostřelba
čtvrtfinále (W1)
Drahonínský (ČR) – Tabansky (USA) 131:139

Plavání
200 metrů polohový závod (SM8), rozplavba
1. Ischjulovová (Npa.) 2:43,20, …11. Dušková (ČR) 3:02,35
100 metrů znak (S11), rozplavba
1. Kratochvíl (ČR) 1:07,90
100 metrů znak (S11), finále
1. Serbin (Ukr.) 1:05,84 – světový rekord, 2. Kratochvíl (ČR) 1:06,54

Stolní tenis
osmifinále (MS3)
Svatoš (ČR) – Quijada (Ven.) 0:3

Česká výprava v sobotu zažila celkem pět finálových účastí a jeden souboj o bronz. Den zakončila se ziskem dvou medailí z lukostřelby. Šárka Pultar Musilová svůj výkon přetavila ve stříbro, Tereza Brandtlová v bronz. Kromě nich naděje směřovaly také do plaveckého bazénu a na atletický stadion. Boccisté se pak s individuálním turnajem rozloučili posledními zápasy.

České lukostřelkyně se do bojů v hlavní fázi turnaje pustily před pařížskou Invalidovnou. Tereza Brandtlová dokázala ve svém čtvrtfinále s přehledem porazit Italku Damenovou v poměru 127:117. Souboj Šárky Pultar Musilové, světové rekordmanky a nasazené jedničky z rozstřelu, byl o poznání dramatičtější. Se soupeřkou Misirovou z Turecka většinu střetnutí prohrávala. Poslední šíp ale zasadila do středu terče, čímž nakonec otočila skóre na svou stranu – 126:125. Obě reprezentantky hájící české národní barvy tak postoupily do bojů o cenné kovy.

Na tribunách panovala skvělá atmosféra a před semifinálovým kolem dokonce diváci v aréně vytvořili mexickou vlnu. Fanoušci našich lukostřelkyň navíc mohli na chvíli odlehčit nervům, Brandtlová s Pultar Musilovou se totiž postaraly o ryze český semifinálový duel. „Kulisa byla úžasná. Do vlny jsme se chtěly taky zapojit, ale bohužel jsme o ni přišly,“ smála se Brandtlová. Obě reprezentantky potom nastřílely velmi vysoké skóre. Finále si nakonec vybojovala Pultar Musilová, která zvítězila 135:131.

„Obě jsme byly uvolněné. Byl to dneska nejpříjemnější zápas ze všech,“ popsala poražená z dvojice. Stejně to viděla i vítězka. „Strašně jsme si to užily. Bylo to skvělé,“ potvrdila.

Pultar Musilová o zlato, Brandtlová o bronz

Brandtlová se tak utkala o bronz s Korejkou Okgeum Kim. Česká reprezentantka se od úvodu střetnutí udržovala ve vedení a nakonec se mohla radovat ze zisku cenného kovu – 127:122. „Bylo to těžké, protože v poryvech přicházel vítr. Je to ale neskutečný pocit, chce se mi teď pořád jen brečet,“ říkala dojatá bronzová medailistka.

Ve finále diváci sledovali odvetu souboje o zlato z her v Tokiu. I přes veškeré úsilí ale Pultar Musilová nestačila na Číňanku Min-i Čchen v poměru 129:136 a i tentokrát se musela smířit se stříbrnou medailí. „Je to ukázka té tříleté práce, skvělý pocit,“ komentovala stříbrná Češka. Zlato ovšem nebylo daleko. „Škoda, že to nedopadlo. Moje trefené devítky prý byly hrozně blízko středu. Soupeřka ale střílela výborně,“ uznala.

Šestnáctiletí plavci ve finále

Premiéru v paralympijském bazénu zažila šestnáctiletá Alexandra Borská. Z rozplavby na sto metrů znak postoupila díky sedmému místu (1:22:72). Ve finále sice lehce zpomalila a zaznamenala čas 1:23:33, na konečném sedmém místě ale setrvala. „Rozplavba se mi povedla lépe. Ve finále jsem zkazila obrátku, takže jsem měla horší odraz. S umístěním jsem ale úplně spokojená,“ líčila mladá plavkyně.

Do La Défense Areny zamířil i David Kratochvíl. Čerstvý šampion ze čtyřstovky závodil podruhé ve dvou dnech. I přesto zvítězil v dopolední rozplavbě na 50 metrů volným způsobem (26:04) a těšil se na další boje o medaile. Večerní výkon se mu ale bohužel tak skvěle nevydařil, potřebnou vzdálenost překonal s časem 26:43, což stačilo na pátou pozici. „Po umístění v rozplavbě jsem asi čekal trochu víc. Možná mi trochu méně kopaly nohy,“ mrzelo Kratochvíla. Nervozitu oproti prvnímu startu na hrách spíše vyloučil. „Nevadí, jedeme dál,“ dodal s odhodláním v hlase.

Dvě finále s českou účastí na Stade de France

Další část českých zástupců se dočkala svého času ve večerních hodinách na Stade de France. Nejdelší pokus Evy Berné v koulařském sektoru měřil 10,71 metru, což ji stačilo na pátou příčku. „Házelo se mi dobře, ale až moc jsem chtěla překonat jedenáct metrů. Bohužel jsem kvůli zdravotním problémům poslední dobou nemohla příliš trénovat,“ komentovala svůj výkon zkušená atletka.

O další účast v bojích o medaile se zasloužil František Serbus, a to v hodu kuželkou. Svůj nejlepší hod poslal 33,49 metru daleko. Stadion nakonec opouštěl na konečné šesté pozici.

Čermáková i Peška končí individuální turnaj ve skupině

Ani jednomu ze zástupců českých reprezentantů v boccie se poslední zápas ve skupině nepovedl. Obhájce zlata z Tokia Adam Peška podlehl polskému soupeři smolně 2:4. „Potřeboval jsem vyhrát, abych mohl postoupit. Za stavu 2:3 jsem měl čtyři míčky a soupeř žádný. Chtěl jsem skóre otočit, ale nakonec se to nepovedlo,“ mrzelo po konci ve skupině sedmadvacetiletého rodáka z Pardubic.

Marcela Čermáková se utkala rovněž se soupeřkou z Polska. Před poslední částí duelu ztrácela pět bodů. V závěru pak sice dokázala několikrát skórovat, na vyrovnání to ale nestačilo a prohrála tak 4:6. Individuální soutěž pro ni tedy taktéž skončila už v základní skupině.

Společně se ale Čermáková s Peškou představí v týmové soutěži. Ta začne už za pár dní, v úterý 3. září. „Budeme se snažit hrát co nejlíp. Nemáme co ztratit,“ směřoval svá slova k párovému turnaji Peška.

Výsledkový souhrn dne

Atletika
vrh koulí (F37)
1. Li Jing-li (Čína) 13,45 m, …5. Eva Berná (ČR) 10,71,
hod kuželkou (F32)
1. Aleksej Čurkin (Npa.) 40,33 m, …6. František Serbus (ČR) 33,49

Boccia
skupinová fáze
Adam Peška (ČR) – Damian Iskrzycki (Pol.) 2:4
Edyta Owczarzová (Pol.) – Marcela Čermáková (ČR) 6:4

Lukostřelba
čtvrtfinále
Daila Damenová (Ita.) – Tereza Brandtlová (ČR) 117:127
Šárka Pultar Musilová (ČR) – Nil Misirová (Tur.) 126:125
semifinále
Šárka Pultar Musilová – Tereza Brandtlová (obě ČR) 135:131
o bronz
Tereza Brandtlová (ČR) – Okgeum Kim (Kor.)  127:122
finále
Šárka Pultar Musilová (ČR) – Min-i Čchen (Čína) 129:136

Plavání
100 metrů znak (S8), rozplavba
1. Alice Taiová (Brit.) 1:14,26, …7. Alexandra Borská (ČR) 1:22,72
100 metrů znak (S8), finále
1. Alice Taiová (Brit.) 1:09,06, …7. Alexandra Borská (ČR) 1:23,33
50 metrů volný způsob (S11), rozplavba
1. David Kratochvíl (ČR) 26,04
50 metrů volný způsob (S11), finále
1. Keiichi Kimura (Jap.) 25:98, …5. David Kratochvíl (ČR) 26,43.

Čeští reprezentanti mají za sebou další paralympijský den. A zlatý odlesk nabral díky šestnáctiletému Davidu Kratochvílovi, který zazářil v bazénu na trati 400 metrů volným způsobem a stal se paralympijským šampiónem. Jako další z Čechů se představili například střelci, zástupci atletiky, boccie nebo Kratochvílovi kolegové z bazénu.

Nejvíce reprezentantů hájících české barvy dnes soutěžilo ve vodě. Pozornost fanoušci upírali především na večerní finále mužské kategorie na 400 metrů volným způsobem. V něm se divákům v La Défense Areně ukázal teprve šestnáctiletý David Kratochvíl, vycházející naděje českého paraplavání.

A pro benjamínka z toho hned byla zlatá medaile a titul paralympijského šampióna. „Je to splněný sen. Když mi táta řekl, že jsem vítěz, tak jsem cítil úplnou vlnu euforie,“ usmíval se šťastný Kratochvíl. V průběhu závodu si udržoval konstantní tempo, což prý nebývá jeho zvykem. „První stovku většinu začnu rychleji a pak trochu zvolním, abych se příliš nezadýchal. A posledních sto padesát metrů úplně napálím. Tentokrát jsem ale plaval pořád stejně a poslední bazény mi bylo úplně špatně. Ale vyšlo to,“ popsal zlatý medailista.

Pro první místo si doplaval s pětivteřinovým náskokem v čase 4:26:34 v novém evropském rekordu. „Takový rozdíl jsem nečekal. Je to úžasný pocit, přál bych to zažít každému. Navíc před tolika fanoušky, to bývá na koncertech,“ těšilo šampiona. O pár minut později potom přišel už s nejcennějším kovem na krku. „Takhle těžkou medaili ještě nemám, je fakt obrovská. Nečekal jsem, že bude tak krásná,“ popisoval nadšeně. Čeká ho ale ještě hned pět závodů. „Chtěl bych si po některém znovu zazpívat hymnu. Je to nezapomenutelné,“ řekl na závěr Kratochvíl.

Agáta Koupilová po skvělém výkonu na 200 metrů volným způsobem z předchozího dne závodila znovu, tentokrát na poloviční trati. Z rozplavby postoupila z celkového osmého místa. Finálovou účast na 100 metrů volným způsobem potom zakončila s časem 1:28:30 na sedmém místě. „Tohle finále za mě nebylo tak super, jako na dvoustovce. Čas není nic extra. Možná se projevila i únava po včerejšku, moc jsem toho nenaspala,“ hodnotila Koupilová druhé finále ve dvou dnech.

Paralympijský bazén v Paříži si poprvé v ostrém startu vyzkoušel také Tadeáš Strašík. V závodě na 100 metrů prsa zastavil časomíru na hodnotě 1:13:33, tedy téměř totožně jako na hrách v Tokiu. Tentokrát mu to vyneslo čtrnácté místo a do finále se bohužel neprobojoval.

První letošní stopa českých paraatletů na Stade de France

V atletickém svatostánku Stade de France se představili Petr Vrátil a Miroslava Obrová. První jmenovaný nastoupil do finále v hodu oštěpem, jeho nejdelší pokus měřil 37,96 metru a stačil na konečné sedmé místo. „Když jsem nastupoval na plochu, mrazilo mě v zádech z atmosféry. Je tu asi nejlepší kulisa, co jsem zažil. S výkonem ale nejsem spokojený. Chtěl jsem hodit o pár metrů dál,“ hlesl po závodě Vrátil. Uznale však ocenil své soupeře na předních příčkách.

Obrová zavítala zase do diskařského sektoru, kde ji čekalo kvalifikační kolo. Ani tam s ale českým barvám tolik nezadařilo. Devětačtyřicetiletá reprezentantka poslala disk 17,41 metru daleko a s disciplínou se tak rozloučila na pátém, tedy nepostupovém místě.

Střelci odstartovali v Châtearoux

Čas první disciplíny nadešel i pro české sportovní střelce Tomáše Peška a Jakuba Koska.  Ve střelbě vzduchovou pistolí na 10 metrů (P1) Pešek dosáhl 553 bodů, což mu zajistilo devatenácté místo. Kosek skončil s 550 body o dvě příčky níže.

„Mám smíšené pocity. Nepovedl se mi start, trochu mě rozhodilo, jak je tu všechno nastrojené, a taky lidi kolem. V průběhu jsem to ale rozdýchal a dokázal jsem se z toho dostat. Bohužel mi ale začátek pohřbil celý závod,“ popisoval svůj výkon výše umístěný z Čechů. O trochu lepší dojem měl ale jeho reprezentační kolega. „I když výsledek není nejlepší, tak s ním jsem spokojený. Střelil jsem přibližně co jsem trénoval. Respektive jen o trochu méně,“ hodnotil závod Kosek.

Dalšími zápasy pokračovala i základní skupina v boccie. Marcela Čermáková bohužel ani na druhý pokus nedokázala zvítězit a podlehla soupeřce z Thajska 0:9. Lépe si vedl Adam Peška. Obhájce zlata z Tokia sice se soupeřem z Hong Kongu po třech endech prohrával, ale v tom posledním zápas otočil a udržel si naději na postup do vyřazovacích bojů.

Výsledky ČR na paralympiádě v Paříži:

Plavání
400 metrů volným způsobem S11

1. místo David Kratochvíl 4:26.34

100 metrů volným způsobem S5

1. místo Tully Kearneyová (GB) 1:15.10… 7. místo Agáta Koupilová 1:28.30

100 metrů prsa SB9

1. místo Stefano Raimondi (It.) 1:05.28…14. místo Tadeáš Strašík 1:13.33

Sportovní střelba
P1 (vzduchová pist1ole na 10 metrů)

1. místo Jeogdu Jo (J. Kor.)… 19. Tomáš Pešek, 21. místo Jakub Kosek

Atletika
Hod oštěpem F38

1. místo Jose Gregorio Lemos Rivas (Kol.) 63,81 metrů… 7. místo Petr Vrátil 37,96 metrů

Hod diskem F57 (kvalifikace)

1. místo Julyana Cristina da Silvaová (Bra.) 24,75 metrů… 5. místo Miroslava Obrová 17, 41 metrů (nepostoupila)

Boccia BC3
Marcela Čermáková – Ladamanee Kla-Han (Tha.) 0:9
Adam Peška – Tak Wah Tse (Hkg.) 4:3

Text: Jiří Petr
Foto: Jan Malý

Od zahajovacího ceremoniálu uběhlo sotva pár hodin a první osmička českých reprezentantů šla do akce. O nejzářivější moment se hned dopoledne postarala lukostřelkyně Šárka Pultar Musilová, která v kvalifikaci stanovila nový světový rekord. V bazénu se zase blýskla osobním a národním rekordem na 200 metrů volným způsobem Agáta Koupilová.

Českou výpravu na začátek paralympijských her čekala vzácná návštěva. Do Paříže se přijel podívat prezident republiky Petr Pavel, který neskrýval k reprezentantům obdiv. „Naši paralympijští reprezentanti jsou ohromně inspirativní, nejen pro handicapované,“ žasla uznale hlava státu. Na sportovištích prezident navštívil lukostřelce a stolní tenisty, s ostatními pak poobědval ve vesnici. „Sport je jenom jeden. Přeji všem mnoho úspěchů,“ doplnil svá slova směrem k výpravě.

Na paralympiádu ale přicestoval také Ondřej Šebek, předseda Národní sportovní agentury. „Jsem nadšený z atmosféry. Je to odměna a určitě i zážitek pro všechny sportovce,“ komentoval kulisu na tribunách v Paříži.

Světová rekordmanka Šárka Pultar Musilová

Jako první se do akce pustili lukostřelci. Na začátek se představili v takzvaném „ranking round“, které určuje nasazení pro další fázi soutěže. David Drahonínský obsadil třetí příčku, Tereza Brandtlová v ženské soutěži skončila pouze o stupínek níže. Největší radost ale měla Šárka Pultar Musilová, která se prostřílela až k novému světovému rekordu o hodnotě 659 bodů a skončila první. „Do posledního šípu jsem o výsledku nevěděla, vypínám u střílení hlavu. Když na mě trenér radostně gestikuloval, říkala jsem si, jestli nemá úpal nebo úžeh,“ smála se čerstvá rekordmanka.

Komu se vstup do pařížských klání naopak příliš nevydařil, jsou stolní tenisté Filip Nacházel a Petr Svatoš. Jejich společná cesta deblovým turnajem skončila už v osmifinále, když nestačili na soupeře z Německa 0:3 na sety. „Byl jsem natěšený, o to větší je to zklamání,” neskrýval smutek Nacházel. Vypadnutí ve čtyřhře prý oba namotivuje do individuálních bojů. „Nechci tu být jako výletník. Budu se snažit výkon napravit v singlech. Nechám tam všechno,“ přitakal druhý z dvojice Svatoš.

Jen o několik desítek metrů dále odehráli své úvodní skupinové zápasy oba čeští zástupci v boccie. Adam Peška podlehl svému argentinskému soku v poměru 0:8. „Moc mi to nešlo, nedokázal jsem se srovnat a soupeř hrál dobře,“ hledal úřadující šampion z Tokia příčinu porážky. Zvítězit se nepodařilo ani jeho kolegyni Marcele Čermákové, která se utkala s domácí reprezentantkou. Ačkoli se na začátku zápasu dostala do vedení, musela se smířit s prohrou 1:6.

Koupilová při své paralympijské premiéře doplavala pátá

V plaveckém bazénu na sebe upozornila nadějná plavkyně Agáta Koupilová. Ta dokázala v rozplavbě na 200 metrů volným způsobem předvést šestý nejrychlejší čas a postoupila do večerního finále. V něm zaplavala dokonce o devět vteřin rychleji a poskočila ještě o jednu pozici výše. Ve své paralympijské premiéře tak obsadila skvělé páté místo.

Časem 2:59:89 navíc vylepšila svůj osobní i český rekord, ten dosud držela Běla Třebínová z MS 2002. „Mám hroznou radost, jsem maximálně spokojená. V páté místo jsem ani nedoufala,“ těšilo Koupilovou. Ocenila i atmosféru v obrovské La Défense Areně. „Před tak velkým publikem jsem nikdy neplavala, takže si ještě trochu zvykám,“ dodala nová držitelka národního rekordu na 200 metrů volným způsobem.

Text: Jiří Petr
Foto: Jan Malý, Barbora Reichová

Naše reprezentanty přijel na paralympiádu do Paříže podpořit i prezident republiky Petr Pavel, k návštěvě ho podle jeho slov pošťouchnul lukostřelec David Drahonínský. Den po zahajovacím ceremoniálu se prezident jel podívat na lukostřelce a stolní tenisty, s ostatními reprezentanty pak poobědval ve vesnici. V rozhovoru kromě toho popisuje také svůj pohled na parasport nebo atmosféru ve městě.

Pane prezidente, jako první jste navštívil naše lukostřelce Terezu Brandtlovou, Šárku Pultar Musilovou a Davida Drahonínského. Co říkáte na jejich výkony?

Sledoval jsem s úžasem, jak se dá i s handicapem střílet na tak velkou vzdálenost samé desítky. Našim reprezentantům se mimořádně dařilo, všichni tři byli nakonec na předních místech. Bylo krásné vidět, jak si v té velké konkurenci vedou, protože i ostatní sportovci byli skvělí.

Měl jste příležitost se s nimi setkat i osobně?

Všechny jsem přišel pozdravit. Nechtěl jsem je ale zdržovat, protože už se se soustředili na výkon. Nikomu ale nevadilo se od toho na chvíli odpoutat, jsou to profesionálové. A nakonec jsme viděli, že to nikoho nerozhodilo, protože stříleli skvěle.

Navštívil jste i Filipa Nacházela a Petra Svatoše na stolním tenise. Co říkáte na tamní bouřlivou atmosféru?

Je vidět, že Francie po původních obavách, jestli takovou velkou událost vůbec organizovat, si to ohromně užívá. Vidíme to na každém kroku. Francouzi hry milují. Odráží se to na účasti a míře podpory. Vidět tady tolik dobrovolníků, kteří se podílejí na organizaci a dodávají hrám atmosféru, je úplně skvělé. Zvlášť když víme, že za to nejsou nijak ohodnocení, ale dělají to, protože ve hrách vidí smysl.

Po účasti premiéra republiky na olympijských hrách jste se vy, jakožto prezident, přijel podívat do Paříže na paralympijské hry. Jak vznikla tato myšlenka?

Ten nápad vznikl velmi rychle. Když jsme na Pražském hradě podepisovali slavnostní přihlášku na olympiádu a paralympiádu, oslovil mě David Drahonínský, že bych se mohl zúčastnit právě paralympiády. Já řekl, proč ne, je to dobrý nápad. A když už se jednou něco slíbí, tak by se to také mělo splnit.

Jaký je Váš přístup k parasportu?

Přijde mi to ohromně inspirativní. Dodnes jsem ani netušil, že se dá sportovat i s tak závažnými handicapy, jak jsem tu viděl. Naši paralympijští reprezentanti inspirují všechny handicapované, kterých je u nás mnoho, prochází těžkými obdobími a někdy si dokonce myslí, že pro ně život skončil. Výkony těchto sportovců můžou být úžasná vzpruha. Je to ukázka, že i s handicapem se dá žít normálně a být velice úspěšný. Inspirativní to ale může být i pro nehandicapované, kteří se na paralympioniky podívají a uvědomí si, čeho lze dosáhnout i s takovým omezením, zatímco co oni sami bojují třeba s daleko menšími překážkami.

Je něco z toho přenositelné i do politického prostředí?

Určitě ano. Zdejší atmosféra by nás měla přimět, abychom se s větším pochopením koukali na všechny, kteří mají jakýkoli problém – ať už zdravotní nebo sociální. Budeme se snažit jim lépe vytvořit podmínky pro zapojení do života. Ve sportu je tým tak slabý, jako jeho nejslabší článek. Ani ve společnosti bychom proto nikoho neměli nechat klesnout příliš hluboko, neboť nás to následně bude stahovat také.

V červenci jsme mohli sledovat zahajovací ceremoniál olympiády na řece Seině, pro paralympiádu organizátoři vybrali Champs-Elysées a Place de la Concorde. Které zahájení ve Vás zanechalo silnější dojem?

Bohužel jsem neměl možnost sledovat ceremoniál olympijských her. Soudit ho můžu jen z útržků a ohlasů, které jsem viděl, takže to mám trochu zkreslené. Z mého pohledu byl ale paralympijský ceremoniál méně kontroverzní. Organizátoři připravili úžasné choreografie a byla tam spousta symboliky. Myslím, že se zahájení Francii moc povedlo.

Text: Jiří Petr
Foto: Barbora Reichová, Jan Malý

XVII. paralympijské hry odstartovaly. Po Champs-Elysées a Place de la Concorde prošlo 4400 sportovců, kteří rozdávali úsměvy a užívali si nevšední zahajovací ceremoniál. Českou výpravu přivedli atleti Aleš Kisý a Anna Luxová. Nejen oni pak sledovali, jak paralympijský oheň vystoupal nad Tuilerijské zahrady, aby ti nejlepší hendikepovaní sportovci světa mohli začít psát další silné příběhy.  

Na rozdíl od předchozích paralympiád organizátoři připravili velkolepou show mimo sportovní stadion. Pro zahajovací ceremoniál vybrali pařížskou třídu Champs-Elysées a Place de la Concorde. Zmiňované náměstí symbolizuje přechod od revolučního sváru k hledání souladu a shody, a právě soulad, porozumění a cesta k respektující a inkluzivnější společnosti jsou témata, která doprovázela celý slavnostní večer.

České reprezentanty do světel reflektorů přivedli vlajkonoši z řad atletů, koulaři Anna Luxová a Aleš Kisý. „Jedním slovem skvělé. Užili jsme si to, nemám slov,“ komentovala životní zážitek Luxová. Její kolega Kisý zase s úsměvem přiznal, že si splnil sen. „Je to pocta. Jsem na šesté paralympiádě a ve skrytu duše jsem vždy doufal, že bych vlajku mohl nést,“ těšilo třiačtyřicetiletého koulaře.

V centru Paříže se ukázalo přes čtyři tisíce sportovců. Česká výprava se divákům na Place de la Concorde představila po necelých dvou hodinách, jako 148. v pořadí. Zaujala mimo jiné originální nástupovou kolekcí, kterou připravil návrhář Jan Černý, on sám si ceremoniál užil na tribuně.

Paralympijský oheň, který tradičně zažehl v britském Stoke Mandeville, na náměstí v centru Paříže přinesl Florent Manaudou, francouzský plavec a několikanásobný medailista z olympijských her. Pochodeň si postupně předala řada úspěšných hendikepovaných sportovců. Mezi nimi například italská para šermířka Bebe Viová nebo americká univerzální para sportovkyně Oxana Mastersová. V Tuilerijských zahradách si zase oheň převzala nejúspěšnější francouzská para atletka historie Béatrice Hessová. Po zapálení kruhu v parku před známým muzeem Louvre vystoupal paralympijský oheň společně s balónem vysoko nad hlavy všech přihlížejících. 

V úvodním videu ceremoniálu se představil francouzský paralympionik z Ria 2016, Théo Curin, který krátce vyzpovídal řadu domácích reprezentantů. V dalších představeních pak vystoupily desítky tanečníků a hendikepovaných umělců. Hudební doprovod jim obstaral například Chilly Gonzales nebo Christine and the Queens. Kromě nich se na scénu během večera dostal také zpěvák Lucky Love. Umělecká vystoupení proložená promenádou sportovců doplnil i další krátký film o cestě k přijetí handicapu a nalezení sebedůvěry ve své tělo.

Paralympijskou vlajku na náměstí přinesli bronzový medailista v para atletice a zároveň astronaut John McFall, spolu s ním i dvojnásobný zlatý para jachtař Damien Seguin. Souběžně se vztyčením vlajky zazněla i paralympijská hymna, kterou zazpívala Luan Pommierová.

Do programu se dostaly i slavnostní proslovy. Jako první si mikrofon vzal předseda organizačního výboru her Tony Estanguet, následován prezidentem Mezinárodního paralympijského výboru Andrewem Parsonsem. Hry tradiční formulí zahájil prezident Francie Emmanuel Macron a už dnes se tedy do boje pustí čeští reprezentanti. Jako úplně první přijdou na řadu lukostřelci, ranking round čeká na Davida Drahonínského, Šárku Pultar Musilovou i Terezu Brandtlovou.

Text: Jiří Petr
Foto: Getty Images, Jan Malý, Barbora Reichová

PAŘÍŽ – Den před startem paralympiády je zodpovězené jedno velké tajemství. Čest být vlajkonoši české výpravy připadla koulařům Anně Luxové a Aleši Kisému, bronzovým atletům z Tokia!

O dvojici vyvolených rozhodli v tajném hlasování sami sportovci z celé české výpravy. „Jsem obrovsky rád, je to pro mě pocta. Jsem na šesté paralympiádě a přiznám se, že jsem vždycky ve skrytu duše doufal, jestli bych mohl být tím, kdo vlajku ponese. Je to pro mě malý splněný sen,“ radoval se bronzový medailista z Tokia Kisý. „A taky je to čest pro celou atletiku. Myslím, že si to oba s Aničkou moc užijeme,“ doplnil.

Také Luxová má z Tokia bronz ve vrhu koulí a i ona po oznámení výsledků přímo uprostřed paralympijské vesnice na mostě nad Seinou neskrývala nadšení. „Je to pro mě čest a radost. Doufám, že to s Alešem při ceremoniálu hezky zvládneme,“ měla jasno. To, že se na ni bude v televizi dívat půlka světa, ji neděsí. „Nervózní nebudu. V Tokiu mně atmosféra hodně chyběla, o to víc si to teď chci užít,“ dodává.

Zahajovací ceremoniál se uskuteční na Champs-Elysées a Place de la Concorde. Na místě ho bude sledovat 50 tisíc fanoušků, v Česku ho od 20 hodin bude vysílat ČT sport. Program, který vytváří švédský režisér Alexander Ekman, bude do posledních chvil tajemstvím. „My o něm víme jen to, že na rozdíl od olympioniků nepojedeme na lodi,“ smějí se Kisý i Luxová. „Ale myslím, že si to oba s Aničkou moc užijeme,“ dodává přesvědčeně Kisý.

Text: Tadeáš Mahel
Foto: Jan Malý

Dlouhé čekání je téměř u konce. Velkolepým slavnostním ceremoniálem začnou ve středu 28. srpna večer XVII. paralympijské hry. V Paříži u toho bude také početná česká výprava, ta medailové ambice netají. Pojďte si spolu s námi zkrátit čekání pomocí několika zajímavých čísel.

1 PREZIDENT

Čestným hostem paralympiády bude prezident České republiky Petr Pavel. Fandit přímo z hlediště bude lukostřelcům a stolním tenistům, se sportovci pak poobědvá v paralympijské vesnici

1+1 VLAJKONOŠŮ

O čest nést českou vlajku při zahajovacím ceremoniálu se už tradičně podělí dva sportovci, muž a žena. Hlasovat mohlo všech 32 českých reprezentantů, odhalení obou jmen proběhne v úterý 27. srpna v 15 hodin.

2 KONĚ

Do Paříže po zemi putují i dva koně, jmenují se First Love a Ruby Beatle neboli „Brouk“. Při parazdrezuře se v jejich sedle představí Anastasja Vištálová a Vladimír Votřel.

6 CENNÝCH KOVŮ

Tolik medailí má na kontě nejúspěšnější současný český paralympionik, lukostřelec David Drahonínský.  4 medaile pak má atletka Eva Berná, 3 lukostřelkyně Šárka Pultar Musilová, 2 plavec Arnošt Petráček a stolní tenista Jiří Suchánek.

8 MEDAILÍ

2 zlata, 3 stříbra a 3 bronzy získali Češi na minulých hrách v Tokiu. Všichni medailisté se představí také v Paříži.

8 SPORTŮ

Češi budou ve Francii závodit v atletice, boccie, cyklistice, jezdectví, lukostřelbě, plavání, stolním tenisu a střelbě.

32 ČESKÝCH SPORTOVCŮ

Česká výprava měla původně dokonce 33 jmen, stolní tenista Martin Zvolánek ale bohužel kvůli zdravotním komplikacím do Paříže neodcestoval. I tak se ale poprvé od Atén 2004 povedl zvrátit klesající počet českých parasportovců, oproti minulým hrám v Tokiu jich je o 4 více.

82 ČLENŮ ČESKÉ VÝPRAVY

Tak velký je český tým v paralympijské vesnici. Mezi nimi jsou například i 1 lékař, 1 veterinář, 2 spoluhráči boccie, 2 psychologové, 3 fyzioterapeuti, 2 ošetřovatelé koní, 8 týmových lídrů nebo 12 osobních asistentů.

549 SAD MEDAILÍ

Paralympionici o ně budou soutěžit během 11 dní v celkem 22 sportech, ty se budou odehrávat celkem na 20 stadionech.

4400 PARAATLETŮ Z CELÉHO SVĚTA

Velkolepost sportovního svátku nejlépe dokládá počet kvalifikovaných účastníků.

50 TISÍC DIVÁKŮ

Minimálně tolik lidí bude na zahajovacím ceremoniálu, který se uskuteční na Champs-Elysées a Place de la Concorde. Program, který vytváří švédský režisér Alexander Ekman, bude do posledních chvil tajemstvím.

2 MILIONY PRODANÝCH LÍSTKŮ

Týden před zahájením paralympiády pořadatelé prodali skoro 2 miliony vstupenek, lístky si zajistili fanoušci ze 144 zemí.

Text: Tadeáš Mahel