V loňském roce český reprezentant objemovou část přípravy na sněhu vynechal a ve své přípravě se zaměřil na specializaci na triatlon a už od února trénoval v teple. Jak ale sám popisuje: „Z výkonnostního pohledu to nemělo extra efekt, a navíc mi bílá stopa prostě a jednoduše chyběla. Po dvou letech jsem se vrátil k osvědčenému modelu kombinujícímu přípravu na sněhu v zimních měsících a následně v jarních měsících v teple na Mallorce.“
Na úvod letošního roku v termínu od 4. do 18. ledna Tománek absolvoval běžkařské soustředění v Itálii. Letošní přípravný kemp byl pro něj přeci jen něčím trochu jiným, něž příprava v předešlých letech. „Dříve jsem do Livigna jezdil na týdenní tréninková soustředění, která byla velmi intenzivní z pohledu počtu tréninkových jednotek a mnohdy jsem trénoval dvoufázově. Letos jsem i s ohledem na sněhovou situaci v Česku vsadil na delší přípravný kemp a do Itálie jsem odjel na 14 dní. Delší pobyt má několik nesporných výhod, mezi které patří šetření energie i finančních prostředků během dlouhých přesunů, využití možnosti lepší adaptace na vysokohorské prostředí a vyšší efektivita tréninku z pohledu objemové fáze přípravy s možností kombinace doplňkových tréninkových prostředků jako například plavání v rámci aktivní regenerace.“
Do Livigna přijel český triatlonista „rozjetý“ z cyklistického trenažéru, který byl během vánočních svátků nejčastějším tréninkovým prostředkem v domácím prostředí. Začátek soustředění byl přesto opatrný a Tománek začínal trénink na 1,5 až 2 hodinách souvislého zatížení. Postupně přešel na tříhodinové tréninkové jednotky, které se jevily jako optimum pro rozvoj vytrvalosti a současně byly po dobu trvání soustředění udržitelné.
Klimatické podmínky byly v rámci celého přípravného kempu ideální. Během prvních dní bylo relativně teplo – teploty v minimech dosahovaly „pouhých“ minus 7 stupňů celsia. S přibývajícími tréninkovými hodinami a najetými kilometry se ochlazovalo a v druhé části soustředění teploty zpravidla dosahovaly minima v rozmezí minus 15 až 20 stupňů celsia. „Vyšší mráz mi z pohledu tréninku nevadí, ale skluzné parametry sněhu se dramaticky mění, sníh ztrácí své skluzné vlastnosti a prostě se jede hůř. Skluz sněhu je alfou a omegou náročnosti tréninku nebo celkového času v závodě,“ přibližuje tréninkové podmínky Tománek.
„Odlišností oproti minulým zimním přípravám v bílé stopě bylo i to, že jsem konečně proniknul, respektive začal pronikat do problematiky servisu lyží a nebyl jsem vázán na předražené italské servisy, kde mi lyže dříve připravovali. Vybaven většinou servisního vybavení a dostupnými standardy skluzných vosků jsem ještě zpravidla po každém tréninku připravoval lyže na následující trénink. Musím přiznat, že příprava lyží mě navzdory promrzlým prstům bavila a velkou odměnou pak bylo to, že lyže lépe jely.“
Běžkařské soustředění v Livignu proběhlo dle Tománkových slov podle plánu a splnilo vše, co mělo. „Výkonnost a adaptace na pravidelné tréninkové zatížení se zlepšovaly a z psychického pohledu podle mě není lepšího způsobu, jak trávit zimu než klouzáním v bíle stopě,“ uzavírá český triatlonista.
Zdroj a foto: Archiv Jana Tománka
