Medaile bude viset vysoko, ví Patrik Hetmer

01. 03. 2018

Jeho největším dosavadním úspěchem ve sportovní kariéře je bronz z mistrovství světa v Kanadě 2015. Teď by ho rád překonal. Zrakově handicapovaný lyžař Patrik Hetmer by chtěl medaili z paralympijských her. Už za pár dní se o ni bude moct poprat. S trasérem Miroslavem Máčalou odcestují jako členové české výpravy do Pchjongčchangu.

Natěšenost je asi velká, viďte?

„To je, na paralympiádu se těšíme moc! Je to pro nás sportovní svátek, který se koná jednou za čtyři roky. Panuje tam úplně jiná atmosféra než na ostatních závodech, které v sezoně absolvujeme. Bude to určitě velkolepé.“

Češi testovali v Pchjongčchangu trať vloni v rámci Světového poháru, jaké byly dojmy?

„Já jsem tam tehdy nebyl, kvůli zranění achillovky, takže tu trať úplně neznám. Ale věřím, že nám sedne.“

Jetlag vám problémy dělat nebude? Přeci jen je tam osmihodinový časový posun.

„Do ostrého startu snad budeme mít dost času se s tím srovnat. Navíc, pro každého je to stejné. Pro urychlení aklimatizace jsme nic speciálního nedělali, ani z vyšších pater nepřišlo žádné doporučení či nabídka s pomocí pro rychlejší aklimatizaci.“

Paralympijskou premiéru jste si užil před čtyřmi lety v Soči, pomůže to třeba v tom smyslu, že nebudete nervózní ze startu na takové akci?

„Myslím, že už víme, co nás čeká, měli bychom tedy být o něco klidnější, máme také mnohem více odježděno, tak snad to bude poznat. Ale já jsem nervózní před každým závodem, tak snad tam bude dost toalet J“

Vloni jste laboroval se zraněnou achillovkou, jak probíhalo zotavování, rehabilitace, kdy jste se naplno vrátil do tréninku a jak jste spokojený s tím, v jaké formě aktuálně jste?

„Zotavování probíhalo celkem dobře, zranil jsem se v lednu a v červnu jsem už stál na lyžích. Přípravu to zbrzdilo minimálně, nejhorší je ale to, že jsme nemohli paralympijské tratě vyzkoušet na testovacích závodech v rámci finále Světového poháru. Co se týče formy, to je otázka… Potýkali jsme se s různými nemocemi, kolena taky nejsou úplně v pohodě. Ale věřím, že se kousneme a uděláme co nejlepší výsledek.“

Největším úspěchem v kariéře je asi bronz z MS v Kanadě 2015. Jak reálná je šance na placku z paralympiády?

„Medaile by byla moc hezká, ale v každém závodě bude asi deset lidí, kteří mohou být na bedně. Konkurence je našlapaná a hlavně mají mnohem více dní na sněhu než my. Naprostá většina našich soupeřů jsou profíci, a co se týče podmínek pro trénink a přípravu, nemůžeme se s nimi rovnat. Aby byla medaile, muselo by se všechno sejít a ještě při nás stát štěstí.“

S přítelkyní Luckou vychováváte malou dcerku Leontýnku. Jak zvládnete tak dlouhé odloučení od rodiny?

„Leontýnka má tři roky, je to pěkné číslo, ale je to smíšek, asi po mně J Letos jsem ji poprvé postavil na lyže a vypadá to, že by ji to mohlo bavit. Kromě toho ráda zpívá a tancuje, je to taková šoumenka! Odloučení bude samozřejmě těžké, ale snad aspoň po Skypu budu mít možnost s ní mluvit a vidět ji. Jsme ale na to zvyklí, protože některé závodní tripy jsou jen o málo kratší než paralympiáda. Po ní se budu snažit být s ní co nejvíce. Hlavně rodině, ale taky všem sponzorům bych chtěl poděkovat, že nás podporují, bez nich bychom to nikam nedotáhli. Je skvělé vědět, že při nás někdo stojí a fandí nám, i když se zrovna nedaří.“

Tereza Kubíčková