Dlouhodobě neporažený snowboardista a držitel dvou zlatých medailí z posledních dvou deaflympiád v Rusku a v Itálii Tomáš Pazdera mohl na konci roku slavit nejen sportovní úspěchy. Po překonání mnoha zdravotních potíží a následné suverénní obhajobě nejcennějšího kovu z vrcholové akce pro neslyšící sportovce se dočkal i narození prvního potomka. Nyní myslí na dovršení zlatého deaflympijského hattricku.
Český reprezentant ve snowboardcrossu byl jedním ze dvou zlatých „zářezů“ tuzemské výpravy na nedávných deaflympijských hrách v Itálii. V Santa Catarině si dojel pro jednoznačný triumf, když se mu podařilo postupně ovládnout všechny kvalifikační jízdy, a nakonec i silně obsazené finále. Sám Pazdera však našel výhrady, a to především k organizačnímu zvládnutí celé akce ze strany tamějších pořadatelů. Zisk zlata si ale dokázal náležitě vychutnat.
Jaké byly vaše bezprostřední pocity po obhajobě zlaté medaile na zimní deaflympiádě v Itálii?
Cítil jsem obrovskou úlevu a strašně velkou euforii, protože příprava na takovou akci bývá psychicky i fyzicky velice náročná. Byl jsem mile překvapen, že jsem nebyl nervózní jako v roce 2015 na deaflympiádě v Chanty Mansijsku, kde jsem získal také zlatou medaili. Věřil jsem si.
Závod jste ovládl suverénním způsobem. Bylo dosažení tohoto úspěchu náročnější než o čtyři roky dříve v Rusku?
Sám sobě jsem nevěřil, že budu mít až takhle velký náskok. Myslel jsem si, že bude souboj o medaili vyrovnanější, ale jsem hrdý, že to takhle suverénně dopadlo. Myslím, že v porovnání s předchozí deaflympiádou v Rusku byla náročnost stejná. Každý takový velký závod má své kouzlo a zážitky.
Jak z Vašeho pohledu probíhala organizace a péče o sportovce ze strany italských pořadatelů? Povíte nám, jak probíhal netradiční slavnostní ceremoniál, kdy českou hymnu zpíval váš trenér Jelínek?
Upřímně? Bohužel v sekci snowboardingu byla organizace velmi špatná, před čtyřmi lety to bylo daleko lepší. Vzhledem k tomu, že neměli připravenou crossovou trať, zrušili nám jeden den tréninku. A to nás ještě den předem na meetingu přesvědčovali, že trénink bude v deset hodin. Všechny účastníky snowboardcrossu to hodně naštvalo. Další dny se už přeci jen organizátoři snažili napravit chyby a závod se naštěstí uskutečnil.
Po úspěšně vyhraném závodu jsem se těšil na předání medaile a na ten pocit, že stojím podruhé na stupni vítězů na deaflympiádě. Náhle přišlo něco, co jsme vůbec nepochopili. Vítězný ceremoniál měl zhruba hodinové zpoždění, během přípravy měli Italové potíže s technikou. Po převzetí zlaté medaile nehrála hymna, a tak mému trenérovi Markovi Jelínkovi napadlo, že tu hymnu zazpívá. Jak začal, přidali se do zpěvu celý náš český neslyšící reprezentační tým a já z toho byl natolik nadšený, že jsem zpíval s nimi. Další skvělý zážitek, na který budu moc rád vzpomínat, za to jim moc děkuji.
Jaká byla příprava na deaflympiádu i s ohledem na nepříjemné zdravotní potíže, které Vás během uplynulých měsíců provázely?
Příprava byla velmi náročná. V letní sezóně jsem si při tréninku přetrhl v koleni vazy, přišla operace a léčba trvala dva měsíce. V hloubi duše jsem věřil, že se dám. Rehabilitace, cvičení a méně náročné tréninky trvaly do doby, než jsem odletěl na soustředění do Finska. Tedy dva týdny před samotným závodem na deaflympiádě.
Ještě dva týdny před odletem do Finska bylo soustředění v Rakousku. Velkou smůlou jsem na prvním dni tréninku ohluchl a po dohodě s trenérem Markem odjel do Prahy na vyšetření do Ústřední vojenské nemocnice. Ohluchnutí se potvrdilo a skoro dva týdny jsem se díky dalším léčbám dával dohromady.
Ve Finsku jsem měl také problémy se zdravím. Hned první den na tréninku mi rupla záda. Po dohodě s fyzioterapeutkou Markétou Žeravovou jsem absolvoval dva dny rekondičního volna. S pomocí šikovné fyzioterapeutky se záda srovnala. Další dny jsem pozvolna trénoval. Cílem trenéra bylo, abych jezdil bezpečně a technicky správně. V půlce soustředění jsem začínal denně zvyšovat zátěž až do maxima.
Kromě dalšího deaflympijského zlata jste se dočkal i narození prvního potomka, je také z tohoto pohledu letošní rok pro Vás tím nejúspěšnějším?
Náš Adámek se narodil dva dny před Štědrým dnem a rozhodně z tohoto pohledu spolu s obhájením zlaté medaile byl rok 2019 pro mě tím nejúspěšnějším a jsem na to patřičně hrdý. Celkový druhý půlrok byl pro mě vůbec to nejnáročnější období, jaké jsem kdy zažil.
Na nejvýznamnějších akcích pro sluchově handicapované sportovce zůstáváte dlouhodobě neporažen – jaké jsou vaše nejbližší sportovní plány v novém roce?
Moje ambice získat hattrick zlaté medaile z deaflympiády jsou velké. Po pořádných oslavách spojených s narozením syna a obhájením zlaté medaile mám s trenérem Markem Jelínkem domluvené soustředění. V první řadě se ale musím dát zdravotně do pořádku, trochu mě zlobí koleno.
Text: Martin Steinbach
Foto: David Soeldner
