Od 14. do 25. ledna se v Hongkongu konalo pod záštitou IBF první Mistrovství světa v bowlingu pro všechny typy zdravotních znevýhodnění, tj. zrakově, tělesně a mentálně postižené (speciální olympiáda) sportovce. Kategorii zrakově postižených bowlerů řídila napřímo IBSA dle všech platných kritérií pro oční klasifikace a tato vložená soutěž se konala od 18. do 20. ledna.
V kategorii zrakově postižených B1, B2 a B3 se nakonec zúčastnilo celkem 33 sportovců z 8 zemí: Hongkongu, Jižní Koreji, Taiwanu, Japonska, České republiky, Finska, Malajsie a Filipín. Co do počtu sportovců byla účast menší než na Světových hrách v Birminghamu v roce 2023, protože z finančních důvodů odřekly téměř všechny evropské státy, především velmi silný tým z Polska chyběl, ale i nejlepší bowler z Izraele a medailistka z Velké Británie. Akce se konala na začátku roku, kdy evropské země ještě nemají rozpočet, ale odřekly také některé slabší země z Asie, tj. Singapur a Thajsko. Kvalitu však světový šampionát neztratil, protože se o medaile podělily nejsilnější týmy z Hongkongu, Jižní Koreje a Taiwanu, které udávají směr současného bowlingu pro zrakově postižené. Domácí Hongkong byl na MS skvěle připraven a získal největší počet zlatých medailí.
Českou výpravu reprezentovali nejlepší sportovci z loňského Mistrovství České republiky, kteří se účastnili také IBSA evropského poháru v polské Opole jako součást národní kvalifikace na Mistrovství světa. Nejlepší výsledek mezi jednotlivci zaznamenal Jaromír Hasala v kategorii B2, když získal 4. místo z 10 sportovců jak v kategorii jednotlivců, tak v kategorii celkového pořadí All Event po všech třech dnech. Největším úspěchem však byla bronzová medaile v týmové soutěži trojic, kdy Hasala, Gruncl a Turchin dosáhli na bronz ze 4 týmů, a to jim ještě jen o 11 kuželek uteklo stříbro.
V kategorii B1 Yaroslav Turchyn, který pochází z Ukrajiny a nedávno získal české občanství, skončil na 5. místě z 5 účastníků a vybral si tak nováčkovskou daň z první mezinárodní akce, protože v Česku patří v současnosti mezi nejlepší sportovce. V kategorii B3 se Josefu Grunclovi a Romanu Matoušovi příliš nedařilo, když obsadili příčky ve druhé polovině konečného pořadí.
IBF bude i v dalších letech pořádat světové akce, ale na základě vzájemné spolupráce bude organizovat kategorii zrakově postižených IBSA. Další významná akce v bowlingu pro zrakově postižené se plánuje na podzim tohoto roku.
Kompletní výsledky ZDE.
Přímé účastníky světového šampionátu Yaroslava Turchina a Jaromíra Hasalu jsme také vyzpovídali.
Jak jste se vyrovnávali s dalekou cestou, a hlavně časovým posunem před samotným světovým šampionátem?
Yaroslav: „Byla to dlouhá a náročná cesta. Koneckonců dohromady to bylo víc jak 15 hodin ve vzduchu, a to nepočítám navíc dobu mezipřistání. Pro nás s manželkou to byla zajímavá zkušenost, hlavně s tím časovým posunem. Bylo nezvyklé dorazit do Hongkongu na hotel zrovna během západu slunce, zatímco se naše dcera v Hradci ráno připravovala do školy.“
Jaromír: „Cesta pro mě byla dlouhá, únavná, nepohodlná, bolely mě záda, nohy, klouby. Trochu to vyvážily příjemné a ochotné letušky. Občerstvení i jídlo bylo v pohodě. S časovým posunem jsem já osobně problém neměl vůbec žádný.“
Proběhla cesta tak daleko hladce? Přece jenom vézt vybavení na bowling tak daleko není žádná legrace.
Yaroslav: „Na všech třech letištích (Praha, Doha a Hongkong) jsme měli domluvený doprovod, který nám asistoval a zařídil, abychom se bez problému všichni společně dostali na správné místo. Má bowlingová taška dohromady s koulemi a zábradlím vážila 25 kg, ale je s kolečky, takže tímto jsem to měl jednodušší. Během mezipřistání v Doha jsme se taškami vůbec nemuseli zabývat, protože nám je z jednoho letadla přeložili do druhého. Tašky jsme obdrželi až v Hongkongu.“
Jaromír: „Cesta proběhla vcelku hladce, žádné problémy se během letu ani na letišti neprojevily. Co se týká bowlingového vybavení, tak koule po přepravě byly v pořádku, jenom vozík na přepravu koulí jsem měl částečně poničený.“
Jak byste hodnotili podmínky v Hongkongu a celkovou organizaci?
Yaroslav: „Organizace byla skvělá. I když se náš hotel, který byl mimochodem luxusní, nacházel 25 minut autobusem od herny, hladce byl zařízen náš odvoz a návrat. Zároveň nám bylo zařízené chutné stravování od snídaně až po večeři.“
Jaromír: „Podmínky byly dobré: ubytování, jídlo, doprava z letiště i na letiště a z herny i na hernu, vše proběhlo v naprostém pořádku. Jenom všudypřítomná klimatizace byla velmi nepříjemná. Všude byla zima, jenom venku bylo teplo.“
Jak se vám hrálo, jaké byly dráhy a prostředí?
Yaroslav: „Čeho jsme si všimli hned při vchodu do herny, bylo to (pro nás) neobvyklé množství drah. Narozdíl od Česka, kde je maximálně čtrnáct až šestnáct drah, v Hongkongu jich bylo čtyřicet, takže více než dvakrát tolik! Dále nás překvapilo to, že v Hongkongu dráhy mají o pár stop delší mazání než v Česku.“
Jaromír: „Za mě to byla nejlepší herna, na jaké jsem hrál, vynikající osvětlení celé herny, díky němuž byla orientace na drahách naprosto fantastická, žádný problém se stavěčem a podavačem kuželek. Jenom rozhodčí měli sem tam malé nedostatky, ale na výsledky to nemělo sebemenší vliv. Jen mě zaskočil systém hry, hrála se tzv. Amerika, na to jsem si chvilku zvykal, protože se u nás nehraje. Hráči i spoluhráči byli vstřícní, ochotní a ohleduplní. Na herně byla taková zima od klimatizace, že jsme museli chodit v mikinách a bundách. Někteří chodili dokonce v čepici a šále. Dokonce i po každém framu mně musela asistentka halit do mikiny.“
Potýkali jste se víceméně se soupeři z Asie, bylo to pro vás překvapení, nebo jste neočekávali soupeře i z jiných kontinentů?
Yaroslav: „Pro mě jako pro nováčka to bylo určitě překvapení, zatímco moji spoluhráči z Česka se s nimi už setkali na jiných soutěžích. Bylo to určitě zajímavé, potkat lidi z Dálného východu, obzvlášť když se taková příležitost tak často nenaskytne. Je pravda, co se říká o tom, že lidé odtamtud jsou zdvořilí a ohleduplní.“
Jaromír: „Překvapení to pro mne osobně nebylo, protože v Evropě bowling moc států nehraje a náklady na start na MS jsou veliké. Poláci nepřijeli, takže jsme z Evropy měli největší zastoupení my Češi.“
Z Evropy jste kromě Finů byli na Mistrovství světa jedinými zástupci, proč si myslíte, že tomu tak bylo a co to pro vás osobně znamená?
Yaroslav: „Byli jsme určitě poctěni možností reprezentovat náš kontinent bok po boku s Finy. Nejsem si jist, ale podle mě důvod, proč jsme se jako jediný středoevropský tým dostali na MS v Hongkongu, může být ten, že jsme se zúčastnili mezinárodního turnaje v Polsku v Opole a se slibnými výsledky, které nám pomohly se dostat dále.“
Jaromír: „Bylo to na začátku roku a dotace ještě nebyly rozděleny a přiděleny. Náklady na MS jsou veliké a reprezentace na to nemají dostatek finančních prostředků, proto se nezúčastnilo Polsko, Finsko, Slovensko a Rumunsko. Zastoupení Finska a Švédska bylo jenom po jednom hráči, kteří si náklady na MS zřejmě platili sami. Škoda že se nemohli zúčastnit i ostatní státy, byla by větší konkurence.“
Jak byste vy sami hodnotili své potažmo celkově vystoupení české reprezentace na Mistrovství světa?
Yaroslav: „Nelze říct, že jsme se nesnažili a že jsme se umístili špatně. Obdrželi jsme bronz ve hře v trojici! Musím uznat, že naši soupeři byli silní a dobře vytrénovaní, ale na druhou stranu tak máme motivaci a vzory, ke kterým se budeme snažit co nejvíce přiblížit.“
Jaromír: „Já osobně jsem skončil na 4. místě v jednotlivcích, 4. místě v All Events a na 3. místě v trojicích. Za sebe jsem se svými výsledky vcelku spokojený a myslím si, že jsem reprezentoval se ctí, jak situace dovolila a jak nejlépe jsem mohl.“
Zdroj a foto: Český svaz zrakově postižených sportovců
