Jako jediná česká žena se letos vydala do Sheffieldu na mistrovství Evropy, kde uhrála bronzovou medaili. Na turnaji ve finském Pajulahti získala zlato. Denisa Macurová se do historie stolního tenisu zapisuje již řadu let. Už v roce 2017 se zúčastnila mistrovství světa INAS, kde v necelých čtrnácti letech patřila mezi nejmladší účastníky turnaje. Teď ji čeká kvalifikace na paralympiádu v Paříži.
„Snažím se pořád trénovat pětkrát v týdnu, i když už mě letos žádné závody nečekají. Příští rok ale zase všechno začne. Nejdůležitější bude kvalifikační turnaj na paralympiádu do Paříže. Tam udělám vše, co bude v mých silách, abych ho zvládla,“ popisuje své odhodlání česká stolní tenistka s mentálním handicapem.
Pro Denisu Macurovou jde totiž o další metu, kterou by si chtěla splnit. „Mistrovství světa už mám za sebou. Cenný kov jsem tam sice nezískala, ale dalším cílem je dostat se do Paříže a ideálně tam i urvat nějakou medaili. Doufám, že to vyjde, a že se tam i s mamkou budu moct vydat,“ přeje si.
Stolní tenis ji provází už od dětství. „Začínala jsem s ním asi v šesti letech. Oba rodiče mě k němu vedli. Hlavně teda mamka, která dříve hrála ligovou soutěž,“ vypráví. Andrea Macurová svoji dceru od počátku také trénuje. „Většinou hraju s mámou. Teď se ale chystám jezdit i na tréninky s muži, kteří hrají krajskou soutěž,“ dodává. Stolnímu tenisu se zlehka věnují i její dvě mladší sestry. „Jsou teprve na začátku, ale pomalu se do toho dostávají a třeba budou jednou taky takhle závodit a reprezentovat Českou republiku.“
Trénování s rodinným příslušníkem přináší asi pro každého spoustu výhod ale i nevýhod. „Musím mamku poslouchat doma a pak ještě i na tréninku, což je sice trochu nevyhovující, ale neměnila bych. Na druhou stranu s mamkou pak prožíváme naše úspěchy mnohem silněji, než by je prožíval trenér, který by mě neznal tak dobře a neměl ke mně takový vztah,“ vysvětluje.
Dříve Macurová závodila také v alpském lyžování, ve kterém zaznamenala mnoho úspěchů. V roce 2018 získala na mistrovství světa v polském Zakopaném dvě stříbrné a dvě bronzové medaile. „Bavilo mě to, ale dnes už se lyžování na takové úrovni nevěnuji. Skončila jsem minulou zimu. Tyto dva sporty nejde skloubit dohromady, abych mohla být konkurencí pro své soupeřky. Nic bych nedělala pořádně a na ani jeden bych neměla tolik času, kolik by bylo třeba. Chci teď dát veškeré svoje úsilí do stolního tenisu,“ tvrdí.
Talentovaná sportovkyně se sice nyní věnuje stolnímu tenisu a poctivě trénuje pětkrát týdně, přesto ale zvládla dostudovat školu kuchař-číšník a momentálně pracuje v jídelně jako kuchařka. „Naštěstí se dá všechno i s tréninky dobře stíhat. Jsem teď opravdu spokojená,“ uzavírá.
Autor: Tereza Brychová
