K tomu, aby hrál právě stolní tenis, ho prý dotlačil jeho otec, sám o tenhle sport zájem neměl. „Ale když jsem začal vyhrávat mládežnické turnaje, najednou mě to chytlo a už jsem v tom jel,“ směje se Michal Kratochvíl, papírově nejlepší z českých stolních tenistů, kteří zanedlouho pojedou na deaflympiádu do tureckého Samsunu.

Není úplně hluchý, jen nedoslýchavý. Ale i tak je to třeba při tréninku nebo zápase občas docela problém. Hodně odezírá. Jenže někdy ani to nestačí.

„Třeba když mě trenéři opravují a já jim špatně rozumím, i opakovaně, ale nechci se ptát znovu. I když v ping-pongu hraje člověk spíš sám za sebe, protože se zaměřujeme víc na singla. Ve čtyřhře je pak ta komunikace samozřejmě horší. Ale pořád to není nic proti těm, kteří jsou od narození úplně hluší nebo dokonce hluchoněmí, protože to mají ještě těžší v chápání i v mentalitě,“ poukazuje Kratochvíl.

Ping-pongu se věnuje od svých devíti let, začínal s ním jako s koníčkem a teprve později začal hrát pravidelně. Sleduje samozřejmě i zahraniční scénu, a konkurence na ní mu přijde nesrovnatelná.

„Ve světě mají obrovský náskok, tak první dvacítka světových neslyšících stolních tenistů je tak silná, že by u nás klidně mohli hrát ligu mezi slyšícími,“ všímá si dvaadvacetiletý sportovec.

Návrat na místo činu

Do Samsunu se podíval už vloni na mistrovství světa. Tehdy tam měl slabší soupeře, dobrý los v pavouku a bojoval o semifinále. „Jenže s Litevcem Takinasem, kterého jsem předtím v Rakousku porazil, jsem prohrál 1:4, byl jsem tehdy hodně naštvaný,“ vzpomíná Michal Kratochvíl.

O to větší motivaci bude mít při návratu na místo činu letos. Nejdřív opatrně mluví o tom, že bude spokojený, když se dostane mezi šestnáct nejlepších, protože tam bude celá plejáda skvělých hráčů… a pak:

„No jo, nechci jen tak něco vykřiknout, ale už delší dobu myslím někdy na placku. Udělám pro to všechno,“ pousměje se vlastním troufalým cílům stolní tenista, který si doposud nejvíc cení účasti na mistrovství světa 2012 v Tokiu.

„Tehdy jsem tam byl jako nezkušený sedmnáctiletý kluk, a postoupil jsem mezi šestnáctku nejlepších. Už to byl pro mě úspěch, a kdybych v tom zápase s Japoncem nebyl pak tak nervózní, kdo ví…“

Nejlepší příprava? Se slyšícími

Obdivuje Petra Korbela, asi nejznámějšího českého stolního tenistu novodobé éry. Protože prý uměl dělat problémy i Číňanům, kteří jsou dneska neporazitelní. „Ale líbí se mi i Ma Lin, ten zase forhendem obíhal celý stůl a býval nejlepší na světě,“ připomíná další známé jméno Kratochvíl.

Aby se dostal do co nejlepší formy, snaží se poctivě trénovat. Vloni se mu to dařilo i dvoufázově, ale letos už chodí do práce, a tak je času na trénink míň. „Snažím se chodit tak třikrát až čtyřikrát týdně, ale hlavně jsem rád, že můžu teď trénovat se slyšícími reprezentačními juniory a kadety,“ líčí Kratochvíl závěrečnou fázi příprav na deaflympiádu.

Češi vyšlou do Samsunu dvacítku sportovců, kteří se poperou o co nejlepší výsledek. „Věřím, že někdo z nás tu medaili přiveze. A každému přeji co největší úspěch. Ale hlavně, ať si to užijeme,“ přeje si Michal Kratochvíl.

Tereza Kubíčková