Je mu teprve patnáct let, ale už teď se o něm hovoří jako o jednom z největších tenisových talentů současnosti. Nic na tom nemění ani jeho sluchový handicap. Jaroslav Šmédek je na takové výkonnostní úrovni, že si jej k sobě stáhnul jako hráče prostějovský oddíl. A to už v tenisovém světě něco znamená.

Přitom jako dítě upřednostňoval před tenisovou raketou fotbalový míč. Na kurty ho nasměroval jeho otec, když bylo Jaroslavovi pět let. „Jsem rád, že jsem tenis nakonec upřednostnil,“ říká rodák ze Zlína.

Má za sebou úspěchy na domácí i zahraniční scéně. Skvěle hraje v singlu i deblu, několikrát nakouknul i do reprezentace, jejíž je teď stabilní součástí. Běžně hrál a hraje se staršími soupeři, a i ty dokáže porážet. Absolvoval týdenní pobyt v akademii Nicka Bollettieriho na Floridě.

„Takovou dovolenou bych přál každému. Užíval jsem si tam každou chvíli. Odnesl jsem si hodně zkušeností a mohl jsem změřit síly s tenisty jiných zemí. Za celý týden jsem tam neprohrál jediný zápas, a tak jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem celého kempu,“ podotýká skromně Šmédek.

Původně byl hráčem otrokovické Jiskry, ale díky talentu a vlastní píli si ho brzy všimli lidé z prostějovského oddílu, a nabídli mu hostování.

„Teď už je Jarda přímo hráčem Prostějova, kde trénuje dvakrát týdne od rána do večera během školního roku, zbytek týdne pak trénuje ve Zlíně po škole. Veškeré prázdniny tráví tréninkově v Prostějově nebo na turnajích. Na nic jiného mu proto nezbývá čas, jezdí hodně na turnaje do zahraničí, a když se vrátí, musí dohánět učení, takže je rád, když jednou za čas aspoň zajde za kamarády před barák,“ vysvětluje otec českého tenisty Jaroslav Šmédek starší, že patřit mezi nejlepší nepřichází jen tak samo od sebe a stojí za tím i sebeobětování.

Handicap není handicap

Jaroslav Šmédek mladší oslavil před měsícem patnáctiny. Už třináct let žije kluk, který se narodil s oboustrannou hluchotou, s implantátem, díky němuž slyší alespoň na jedno ucho. Svůj handicap vlastně ani za handicap nepovažuje.

„Jsem na to prostě zvyklý, v tenise mě to nijak neomezuje,“ odmítá otázku ohledně jiných podmínek, než mají slyšící soupeři, tenista, který se na evropském žebříčku už vyšplhal až na deváté místo.

Z povrchů upřednostňuje antuku a jeho vzorem je Grigor Dimitrov z Bulharska, se kterým by si prý chtěl někdy zahrát. Jeho snem je zúčastnit se jednou jako hráč grandslamu. Momentálně ho ale čeká jiný sportovní vrchol. Deaflympiáda v Samsunu.

„Moc se na ni těší, jede tam určitě pro dobrý výsledek, ale necháme se překvapit. Přece jen bude hrát s dospělými soupeři, na což je sice zvyklý, ale nějaký výkonnostní rozdíl mezi nejlepšími tam asi bude. Bude záležet i na losu,“ poukazuje Jaroslav Šmédek starší.

Jak se ve sportu říká: nevýhoda favoritů je, že od nich vítězství každý čeká. Ostatní mohou jen překvapit. A Jaroslav Šmédek mladší se o překvapení určitě bude chtít postarat.

Tereza Kubíčková