Před čtyřmi roky patřil na deaflympiádě v Sofii mezi kandidáty na medaili. Ale že přiveze hned tři, to překvapilo i samotného Marka Bartoška. Český neslyšící střelec se tehdy vrátil domů se dvěma stříbry a jedním bronzem. A za horkého kandidáta na zisk cenného kovu jej považují nejen další čeští reprezentanti i před blížící se deaflympiádou v Samsunu.

To se takhle jednou probíral u dědečka starými věcmi – a do ruky mu vklouzly medaile. Když se na ně ptal, řekli mu, že patří jeho tátovi. To ho zaujalo. Chtěl být taky úspěšný. A tak začal zkoušet různé sporty. Nakonec dostal od maminky povolení navštívit střelecký klub.

„Zjistil jsem, že je tam dobrý kolektiv, a střílení mi navíc docela šlo, rozhodl jsem se v tom pokračovat. V klubu mě přijali jako kamaráda, dařilo se mi a relativně brzo přišly i větší úspěchy. Tak už jsem u toho zůstal, i když aktuálně jsem asi poslední akční mohykán z bývalých vrstevníků,“ směje se „stařík“ Bartošek, který letos v lednu oslavil osmadvacetiny.

Nejdřív obdivoval střeleckou rodinu Emmons. „Až později jsem se dozvěděl, že jsme měli i slavné a úspěšné neslyšící střelce. Nejvíc mě motivuje Jaroslav Dědič z hlediska počtu úspěchů, protože získal devět deaflympijských zlatých. A potom taky Dán Ivan Jeppesen z hlediska vytrvalosti, ten se zúčastnil neuvěřitelných deseti deaflympiád,“ vyjmenovává Bartošek své sportovní vzory.

Mezi neslyšícími střelci v Čechách nemá konkurenci. Nemá totiž soupeře. V porovnání s těmi zahraničními si prý troufá říct, že je na tom s výkonností a šancemi na dobrý výsledek zhruba stejně. I díky tomu, že trénuje se slyšícími reprezentanty a občas se mu podaří vyjet na mezinárodní soutěž zdravých střelců. To se pak cítí parádně, hlavně když se mu třeba povede dostat se do finále, jako letos na IWK Berlín. Vypnout na takových soutěžích naslouchadlo prý ale nestačí.

„Bohužel pravidla platí pro všechny stejně, takže si do uší dávám špunty pro parádu, ale nemá to pro mě žádný efekt. Naopak na soutěžích neslyšících, když můžeme střílet bez implantátu, je to pro mě veliká úleva a výhoda, že mě pak nic neruší,“ popisuje Bartošek.

Zběsile bušící srdce a bronzový úsměv

Trénuje buď úplně sám, nebo právě se slyšícími střelci. V obojím spatřuje jak plusy, tak mínusy. Svůj handicap vnímá hlavně při soutěžích slyšících. Všechny povely jsou totiž hlasové a on je snadno může přeslechnout. Stejně tak střelecké zkušenosti, které si střelci vzájemně vyměňují a jsou prospěšné pro rozvoj.

Na deaflympiádě v Sofii před čtyřmi lety uspěl v polohovém závodě i závodě se vzduchovkou na 60 ran vestoje a na stupně vítězů se dostal i se vzduchovkou na 60 ran vleže.

„Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Všechno začalo u vydřené vzduchovky, kde mi srdce bušilo jako zběsilé a čelo jsem měl orosené potem. A díky podpoře mého trenéra Václava Jasného a vedoucí výpravy Marcely Hyklové, diváků a dnes už bývalé přítelkyně jsem nakonec mohl vykouzlit ten šťastný bronzový úsměv. Pak přišla úleva a takový veselý klid, který mi hodně pomohl k dalším medailím. Velmi jsem doteď překvapený ze stříbra v libovolné malorážce vleže, která vůbec nebyla mojí silnou disciplínou,“ kroutí nevěřícně hlavou i po čtyřech letech úspěšný deaflympionik.

Líbí se mu to, v čem se mu aktuálně daří

O úspěších handicapovaných sportovců se toho u nás ve srovnání s těmi zdravými ví minimum. I tak se ale ledacos v životě Marka Bartoška po návratu ze Sofie změnilo. Dostal se do širšího povědomí mezi slyšícími i neslyšícími, najednou měl mnohem rozsáhlejší příležitosti k tréninku.

„Velkou zásluhu na to má můj trenér. Hodně makám přímo v Plzni, kde je vybavení na mezinárodní soutěže, tam patří dík za poskytnutí zázemí,“ říká český střelec, který po Sofii úspěšně dokončil studium informatiky.

„Neslyšící soupeři mě oproti tomu brali jako silného protivníka už od mistrovství Evropy 2007, ti se třeba teď divili, že se mi nedařilo vloni na prvním mistrovství světa, kde jsem se bohužel poučil o tom, jak moc nevyzpytatelný sport je,“ pokyvuje Bartošek smutně hlavou.

„Aktuálně střílím z malorážné pušky disciplíny LM 60 a LM 3×40 a ze vzduchové pušky VzPu 60. A jako doplňkové disciplíny velkorážní terčovnicí a sportovní kuší, které nejsou na programu OH. Nejraději střílím z terčovnice, ale mám šanci ji oprášit jen jednou do roka, je to docela sranda střílet na vzdálenost 300 metrů,“ už se zase usmívá Bartošek.

„Nejméně střílím ze sportovní kuše, ta vyžaduje hodně práce. A co se týče olympijských disciplín, v mládí jsem nesnášel malorážku vleže 60 a miloval vzduchovku, ale za tu dobu jsem se vypracoval, teď se mi líbí to, kde se mi zrovna daří,“ rozesměje se český střelec.

Zlatá? Tu chtějí všichni!

A dařit by se mu v Samsunu mohlo náramně. Ostatně, jeho reprezentační kolegové ho bez výjimky pasují do role toho, kdo medaili určitě přiveze. On sám pro to dělá maximum, navíc ho hřeje podpora, které se mu dostalo od slyšících i neslyšících. Ale rád by, aby fanoušci drželi pěsti nejen jemu, ale i ostatním českým sportovcům v Samsunu.

„Myslím, že budeme úspěšnější než na deaflympiádě v Tchaj-peji a v Sofii. Kdybychom se vyrovnali nebo vylepšili výsledek z Melbourne, bylo by to krásné. Želízek v ohni máme vícero! Ale nerad bych je jmenoval a vytvořil na ně psychický nátlak. Viděl jsem seznam našich sportovců a mám dojem, že šanci na placku má každý. Já jim věřím!“ oplácí důvěru ostatním Bartošek.

A jak vidí šance na medaili sám u sebe?

„Nooo, s ohledem na to, co jsem přivezl ze Sofie… mi tak nějak chybí ta zlatá. A tu bych právě velmi rád získal. Jenže o ni usilují všichni…,“ uchechtne se tmavovlasý sympaťák rošťácky a dodá: „Tohle je na sportu právě kouzelné. Že nikdo neví, jak to dopadne.“

Nejen jeho reprezentační kolegové věří, že to dopadne na jedničku a Marek Bartošek si splní další ze svých snů. A že jich má! I když ne o všech chce mluvit nahlas.

„Kdysi jsem měl dětský sen, že se zúčastním olympiády. Mezi zdravými. Ale aktuálně, s ohledem na věk a danou situaci, je to nereálné. Tak mám ještě další sen… ale ten bych si rád zatím nechal sám pro sebe, myslím, že by vás zklamal. Ale o třetím svém snu vám řeknu. Chci vychovat nové mladé neslyšící střelce s dobrou perspektivou.“

Půjdou-li ve šlépějích Marka Bartoška, budou mít před sebou jen ten nejlepší sportovní i lidský vzor.

Tereza Kubíčková