Před dvěma lety se stal mistrem Evropy v biketrialu. Teď reprezentuje Tadeáš Kříž Českou republiku na paralympijských hrách v Pchjongčchangu jako lyžař. „Poslední dobou jezdím celkem stabilní výsledky a limit pro některé disciplíny jsem splnil, takže mi vyšla divoká karta,“ těší českého reprezentanta, který na olomoucké UP studuje Fakultu tělesné kultury.

Před časem mu diagnostikována Leberova hereditární optická neuropatie, což je onemocnění, při kterém dochází k úbytku očních nervů a rozostřuje se vidění. Závodí v kategorii zrakově handicapovaných sportovců, a na svahu proto před ním jezdí jeho trasér Radim Nevrlý.

„K závodnímu lyžování jsem se dostal přes Zbyňka Janečku. Všiml si mě na zimním lyžařském kurzu, který jsem v rámci studia musel absolvovat. Dříve jsem lyžoval jen rekreačně, ale on mi po kurzu nabídl možnost, že bych to mohl zkusit závodně,“ popisuje svoje „začátky“ Tadeáš Kříž.

Jako „profík“ se lyžování věnuje zhruba dva roky a jeho největším úspěchem v tomto sportu jsou loňské tituly mistra republiky v obřím slalomu a slalomu speciál. Letos skončil na domácím šampionátu ve stejných disciplínách za českou jedničkou Patrikem Hetmerem.

To v biketrialu píše mnohem delší historii. Věnuje se mu od svých šesti let, i proto se v něm dostal mnohem dál – třeba až k titulu mistra Evropy z roku 2016, a to jako handicapovaný závodník mezi zdravými. I na lyžích má ale podle trenérů velký potenciál – ostatně, udělení divoké karty pro start na paralympijských hrách o tom vypovídá asi nejlépe.

„Když jsem s lyžováním začínal, šel jsem do toho s tím, že bych se jednou chtěl paralympijských her zúčastnit, protože v biketrialu to nejde. Ale vůbec jsem nečekal, že by to mohlo být tak brzy,“ je překvapený český sjezdař.

„Tyto Hry jsou pro mě premiérové, ale doufám, že nebudou poslední. Nervozitu nepociťuju, absolvoval jsem už spoustu závodů, i když samozřejmě ne tak prestižních jako tyto. Pomáhá mi i to, že se ode mě vlastně neočekávají žádné velké výsledky a můžu jen překvapit,“ usmívá se Kříž.

„Taky proto nechci mluvit o nějakém umístění. Prostě bych chtěl zajet jízdu, se kterou budu moct být já sám spokojený,“ připojuje skromně.

Tereza Kubíčková