Je rozhodnuto. Česká paralympijská výprava v Pchjongčchangu má svého vlajkonoše. Na slavnostním ceremoniálu půjde přede všemi s vlajkou sledge hokejista Miroslav Hrbek, pro kterého jsou paralympijské hry v Koreji už třetí v kariéře. „Je to pro mně velká čest a děkuji sportovcům, že mne zvolili. Už se moc těším na pátek!“ neskrývá nadšení český reprezentační obránce.

Jeho „život s handicapem“ začal poté, co zkratkou přecházel přes železniční koleje. „Zakopl jsem na nich a zůstal tam ležet i ve chvíli, kdy zrovna jel vlak… a ten byl trošku silnější než já. Přišel jsem o nohy a neuměl si představit, co bude dál,“ vzpomíná na události z roku 1996.

V nemocnici měl k dispozici psychiatra i psychologa, netušil, jak se s danou situací srovná. Kromě toho měl v té době i osobní starosti – byl po rozvodu, bydlel na ubytovně. To je na jednoho člověka víc osudových ran, než kolik může zvládnout, řeklo by se.

Jenomže Miroslav Hrbek zkrátka bere život takový, jaký je, v dobrém i špatném. Platí to dnes a platilo to i tehdy. S psychologem i psychiatrem si příjemně popovídal, a tím jeho „duševní léčba“ skončila. Byť přiznává, že byly chvíle, kdy mu nebylo hej. „Ale překonal jsem je. Co v životě přijde, to beru,“ podotýká lakonicky Hrbek, který před pár dny oslavil třiapadesátiny.

Stejně jako mnohým dalším, i jemu v těžkých chvílích pomohl sport. Hledal možnost, jak se zapojit zpátky do života – a objevil sledge hokej. Dnes je nespornou oporou národního týmu, v nejvyšší domácí soutěži válí za karlovarské Žraloky. S národním týmem sjezdil celý svět. Aktuálně si užívá Jižní Koreu, která hostí XII. Zimní paralympijské hry. A na slavnostním pátečním zahájení bude českým vlajkonošem.

„Je to moje třetí a vzhledem k mému věku na 99,9 procenta i poslední paralympiáda. Vždyť sledge hokej hraju už od roku 2003… v týmu jsem služebně nejstarší a věkově… o tom snad ani nechci mluvit,“ směje se Hrbek, kterému v šatně nikdo neřekne jinak než Mirda.

„To, že mě vybrali jako vlajkonoše, je pro mě obrovská čest a pocta, které si strašně vážím. Kromě případného zisku medaile je to asi to nejvíc, čeho může sportovec dosáhnout. Nikdy jsem nebyl žádná hvězda, spíš takový hráč na černou práci, takže to mám asi spíš za odsloužená léta – ale to nic nemění na tom, jak si toho vážím!“ ujišťuje Miroslav Hrbek.

Tereza Kubíčková