Martin Dvořák, držitel titulu mistra světa v kategorii do 23 let z roku 2015, měl nedávno štěstí v neštěstí. Už už se chystal na odlet na závody do Dubaje, když v tom došlo na zrušení mítinku a český reprezentant zůstal doma. Že by uvízl v cizí zemi po uzavření hranic, na to snad jihočeský rodák ani nechce pomýšlet. Nyní se atlet připravuje v domácím režimu, pracuje jako „ajťák“ a pokračuje ve psaní diplomové práce o sportu handicapovaných.

Narodil se s dětskou mozkovou obrnou, ale ani to mu později nezabránilo věnovat se naplno para atletice – konkrétně hodu diskem, hodu oštěpem a vrhu koulí. Zažil světové i evropské šampionáty a na kontě má také několik českých rekordů. V tréninkové přípravě nepolevuje ani v době nouzového stavu kvůli šíření pandemie koronaviru.

Martine, jak v současné době trávíte své dny?  

„V současné době jsou všechny dny hodně podobné. Ráno vstávám, dám si dobrou snídani a jsem hned v práci. Pracuji v IT a mohu v těchto časech pohodlně pracovat na dálku. Odpoledne jezdím téměř denně na svém kole a udržuji se v kondici.“

Tato sezóna bude nejspíš jen o čekání, které sportovní akce budou zrušeny, a které jen odloženy. Jak složitá je pro vás tato situace?
„Rušení akcí nastalo ještě před začátkem omezení v České republice. Zrušili mi i mé oblíbené závody v Dubaji asi 24 hodin před odletem. Ani nechci přemýšlet nad tím, jak by to dopadlo, pokud bych odletěl. Návrat zpět by byl asi opravdu těžký.

Na začátku roku jsem stihl ještě závody v Maroku. Byla to pro mě nová destinace. I díky skvělé přípravě ve Sportovním centru Nymburk, jsem zde předvedl skvělé výkony na hranici osobních rekordů. Povedlo se mi konečně přemluvit trenéra, abych mohl házet každý týden v hale. Díky tomu jsem v Maroku předvedl dobré výkony. Například koule nebyla takto kvalitní za celou minulou sezónu.

Byla odložená paralympiáda i mistrovství Evropy, u kterého není znám přesný termín konání. Momentálně nedokážu odhadnout, jaké důsledky bude mít tato situace. Do zrušení her v Tokiu jsem se snažil svědomitě připravovat a poslední den, kdy bylo možné trénovat, mě dokonce večer vyhazovali z atletického stadiónu v Táboře odkud pocházím (smích).“

Na který letošní atletický mítink jste ladil formu především?
„Tuto sezónu jsem vnímal jako výzvu a připravoval jsem se na ni s vědomím, že jsem spíše mimo nominaci na hry do Tokia a potřebuji se zdokonalit, proto jsem chtěl vnímat každý závod jako ten nejdůležitější a posouvat se vpřed.  S ohledem na to jsme právě využili s trenérem Petrem Vrátilem Sportovní centrum Nymburk. V nejlepší formě jsem chtěl být na evropský šampionát v Polsku.“

Dvořák při hodu diskem na ME 2016 v italském Grossetu. Z počátku se nedařilo, přesto osobní rekord neodolal.

Jaké jsou případně vaše krátkodobé i dlouhodobé cíle, nejen pro sezónu 2021?
„Chci co nejdříve úspěšně ukončil studium na Metropolitní univerzitě v Praze a dostat se na mistrovství světa v Kobe v roce 2021. Posledním cílem je zabojoval o hry v Tokiu.“

Momentálně ale řeším spíš studijní a pracovní povinnosti. Vedle speciální sportovní přípravy je pro mě důležitá rehabilitace, kterou za normálního stavu absolvuji několikrát v týdnu. To teď není možné a necítím se vůbec dobře. Srovnat se po zdravotní stránce a dostat se do sportovní formy odhaduji spíše na delší dobu v řádu měsíců.“

Jistě se stále udržujete v kondici pro vrcholové závodění. Jaký je váš běžný denní režim a jak trénujete?

„V současné době využívám k tréninku svůj tricykl, který už dosluhuje a díky spolku Černí koně bych měl dostat v létě nové kolo. Na kole jezdím téměř denně a udržuji se v kondici i díky časté rehabilitace se svojí mamčou. V Jedličkově ústavu se momentálně připravovat nemohu a domácí stadion Atletiky Tábor je v rekonstrukci. To mi paradoxně pomohlo a mohl jsem si dovézt činky z rozebrané posilovny, které společně s medicinbalem využívám k tréninku. Snažím se v těchto chvílích dopřát tělu spíše odpočinek, který potřebuje. Věřím, že se do atletické přípravy vrátím plný sil a s čistou hlavou.“

Jak pokračuje vaše studium na Metropolitní univerzitě v Praze?
„Pokračuji ve psaní diplomové práce o sportu handicapovaných. Takže si od sportu neodpočinu ani při studiu. Svou práci jsem na doporučení vedoucího díky spoustě času značně upravil a momentálně čekám na svého vedoucího, který dokončuje doktorské studium ve stejném oboru jako já magisterské studium. Doufám, že to oba zvládneme.“

Máte nějaké zájmy či koníčky, které vám pomáhají přečkat tuto pro sportovce nelehkou dobu?
„Spoustu věcí, které bych dělal. Dělat nemohu vzhledem k omezením. V prvních týdnech jsme se s mamkou věnovali šití roušek, které jsme pak dali k dispozici potřebným lidem. Taky mám teď čas věnovat se ségře a chodit s naším hafanem na procházky.“

Je něco, co byste vzkázal a popřál čtenářům tohoto článku?

„Držte se a dávejte na sebe pozor. Když si budeme vzájemně pomáhat, tak vše zvládneme.“

Text: Martin Steinbach
Foto: Archiv Martina Dvořáka