Na Zimních paralympijských hrách v Pchjongčchangu v roce 2018 zajel s 6. místem ve sjezdu nejlepší lyžařský výsledek české výpravy. Na svých třetích hrách v Pekingu, se tak bude Patrik Hetmer spolu se svým trasérem Miroslavem Máčalou snažit vyrovnat své dosavadní maximum. Přesto je ale situace letos jiná – přípravu zbrzdilo zranění kolena i neustále se zvětšující náskok zahraničních soupeřů.

Letošní zimní přípravu českého paralympijského lyžaře oddálila květnová operace přetrženého vazu v koleni, s lyžováním tak začal až v prosinci. Mezi branky se ale vrátil až v lednu na přípravném kempu ve Špindlerově Mlýně. Oproti běžné sezóně, kdy začíná lyžovat v září, tak má několikaměsíční zpoždění.

„Máme obrovskou ztrátu oproti našim soupeřům, kteří jezdí na sníh v podstatě od května v režimu týden doma, týden na sněhu. Samozřejmě se s nimi nemůžeme porovnávat v tom, co máme nalyžováno. Teď už to za ten měsíc bohužel nejde dohnat,“ popisuje aktuální situaci Hetmer. Spoléhat tak musí na kondici, kterou nabral během letní přípravy na kole a v posilovně, a pár měsíců na sněhu.

Spolu se zraněním vyvstala i otázka, zda nepověsit závodní kariéru na hřebík. Tréninky totiž musí kombinovat s pracovními povinnostmi. Především pro Hetmera, který učí tělocvik a vlastivědu na Základní škole Emila Zátopka ve Zlíně, to není ideální. „Musíme si brát neplacené volno, v práci žádat o každý tréninkový den a je to pro nás složité. I pro ty zaměstnavatele. Často chybíme a za mě na základní škole musí kolegové suplovat a odučit ty hodiny, které tam nejsem,“ poukazuje na úskalí, které sebou přináší jeho závodění. Dostává se tak do situace, kdy by se i v případě dostatku financí z časových důvodů nemohl věnovat delší přípravě v kuse.

I přesto se ale rozhodl pokračovat, i kvůli okolí, které ho tlačí kupředu. „I mě to hlodá, protože paralympiáda je jednou za čtyři roky a je to pro každého sportovce vrchol. Může to být naše poslední paralympiáda, takže je tam přeci jenom trošku i motivace vrátit se alespoň částečně do tréninkového procesu,“ dodává Hetmer.

Cíle ale nemá Patrik Hetmer se svým trasérem tak vysoké jako v předchozích letech. „Právě kvůli zranění a tréninkovému manku si letos cíle absolutně žádné nedáváme. Myslím si, že kdybychom byli do desítky, tak by to byl úspěch.“

Profesionálové proti amatérům

Zajet dobrý výsledek nebude jednoduché ani kvůli rozdílům mezi Hetmerem a soupeři. „Konkurence je obrovská a od těch posledních paralympiád v Soči a Pchjongčchangu se naši soupeři posunuli neskutečným způsobem dopředu. Ti kluci, se kterými jsme byli před pár lety schopni vyrovnaně jezdit, jsou dneska úplně někde jinde a výkonnostně se s nimi prostě bohužel nemůžeme rovnat,“ upřesňuje aktuální situaci.

Podmínky pro sportování by se měly zlepšit. Nové vedení Českého paralympijského výboru chce jít cestou postupné profesionalizace sportu handicapovaných. „Dokud se u nás nezmění, že sportovci, trenéři, traséři, servismani budou placeni, budou to mít jako hlavní pracovní činnost, tak, jak je to v zahraničí, tak do té doby se naše lyžování nikam neposune a budeme to dělat pořád tak amatérsky, jak to děláme doteď,“ vysvětluje zásadní úskalí.  „Můžeme to vidět na trvale klesajícím počtu medailí na paralympiádách. Je to jednoznačný důkaz toho, že se to u nás zastavilo a svět šel dopředu,“ uzavírá zrakově handicapovaný lyžař.

Patrik Hetmer věří, že se změnami ve vedení českého para saportu se situace brzy změní k lepšímu. „Samozřejmě je to běh na dlouhou trať. To, co se tady deset roků zaspalo, se zase může deset roků dávat do kupy.“

Situaci by podle Hetmera ale pomohla i proměna para sportu v očích veřejnosti a politiků, kteří rozhodují o přidělení financí. Právě financování ze strany státu je pro para lyžování zásadní, i kvůli ztrátě sponzorů, na které dopadly ekonomické problémy způsobené pandemií koronaviru. „Handicapovaní sportovci nejsou tolik na očích veřejnosti jako ti nehandicapovaní. Nejsou tolik v médiích, v televizi. A tudíž nemohou být ani v hledáčku sponzorů. Para sport bude vždycky hodně závislý na tom, co do toho bude stát ochotný dávat.“

Text: jaz
Foto: Archiv ČPV