Rozhovor pro Český svaz zrakově postižených sportovců – Těsně před odletem na zimní paralympijské hry do čínského Pekingu jsme vyzpovídali našeho jediného reprezentanta ze strany zrakově postižených sportovců sjezdového lyžaře Patrika Hetmera. V rozhovoru nám Patrik prozrazuje nejen to, jak se osobně na svojí již třetí účast v řadě na zimních paralympijských hrách těší, ale přibližuje i loňské peripetie se zdravím.

Kvůli Patrikovu loňskému zranění nebylo možné odjet povinný závod pro účast na hrách v Pekingu, a tudíž mu byla na základě žádosti přidělena divoká karta. Více, už nám Patrik prozrazuje sám ve svém povídání.

Jedeš již na své třetí paralympijské hry v řadě, v čem si myslíš, že hry v Pekingu budou jiné než ty předchozí?

Bude to jiné asi úplně ve všem kvůli covidu. Vše se podřizuje testování a dodržování přísných pravidel, takže už samotné cestování bude náročné a pobyt v Číně asi také. Budeme muset skousnout to, že se nedostaneme asi mimo vesnici a sportoviště, jako tomu bylo na předchozích paralympiádách. To  bude asi psychicky náročnější.

Jak se na svojí třetí účast těšíš? A na co se v rámci her těšíš nejvíce? 

Poměrně dlouho jsem byl ve stavu, kdy jsem byl takový rozpolcený. Ta „natěšenost“ tam určitě nebyla taková, jako dříve, ale jak se to krátí, tak se už i těším. 🙂 Nejvíce asi na naše závody a také na soupeře, některé jsem neviděl hodně dlouho.

Jaký máš vůbec názor na pořádání her v Číně?

Může se na tuto otázku odpovídat už před odletem? Ta Čína je nevyzpytatelná a řeknu to trošku jinak… mám velice podobný názor, jako kajakář a olympionik Pepa Dostál.

A myslíš si, že jsi zase o kousek dál ve zkušenostech než tomu bylo v letech 2014 a 2018?

Ve zkušenostech určitě ano, už nejsme ti vyjukaní zajíci, jako v Soči. Na druhou stranu jsme toho za poslední dobu kvůli zranění moc neodzávodili ani neodtrénovali na sněhu. Ta závodní vyježděnost nám tedy teď dost chybí.

Protože máš již zkušenosti se dvěma účast pod pěti olympijskými kruhy, jak bys popsal tu atmosféru přímo z dějiště her?

Atmosféra byla vždy perfektní. Bylo to úplně jiné než při ostatních závodech.  Je tam jiný ten mediální zájem. Super bylo se potkávat i s fanoušky, podepisovat se jim, prohodit pár slov, to teď bohužel nebude možné a to je škoda. Atmoška ale i tak snad bude výjimečná a přátelská.

Kdybys měl zavzpomínat, co pro tebe bylo na hrách to nejlepší a máš nějaký nezapomenutelný zážitek?

Byly to určitě všechny naše paralympijské závody, nejvíc si asi ceníme sjezdu v Koreji, kde jsme prakticky bez tréninku byli šestí ve sjezdu. Obrovským zážitkem pak jsou samozřejmě také zahajovací ceremoniály, na to se nedá zapomenout. Silným zážitkem pro mě také byla všudypřítomná podpora Ukrajině při anexi Krymu, která probíhala právě během paralympiády v Soči 2014 a hodně se to podobá i dnešnímu dění.

Ty jsi na konec musel čekat na přidělení divoké karty. Co sis v té době říkal a jak jsi celou situaci vnímal?

No, byl pro mě docela šok a velké zklamání, když Svaz lyžařů zrušil naše MČR v Rokytnici nad Jizerou, kde jsme měli splnit poslední kritérium, a to mít odjetý závod. Nakonec jsme tedy čekali na přidělení divokých karet. Samozřejmě jsem v to doufal, nicméně jsme si v týmu řekli, že kdyby se to nepodařilo, svět se nezboří a jsou důležitější věci.

Teď se konečně dostaneme ke sportovní stránce tvé účasti. Musíme zmínit, že jsi měl loni zdravotní problémy, kvůli kterým jsi začal trénovat později a nemohl jsi vlastně ani závodit. Co sis říkal v hlavě loni, když jsi byl zraněný? Věřil jsi ve svoji účast na paralympiádě?

Nebylo to poprvé, kdy jsem se vracel po zranění, takže jsem věděl o co jde a nikdy jsem nepřestával věřit. Po zdravotní stránce jsem věděl, že to stihnu, nicméně to tréninkové manko je obrovské a v našem amatérském pojetí se to nedá stihnout dohnat tak, abychom byli konkurenceschopní těm nejlepším. Musím poděkovat panu primáři Vališovi z FN Brno Bohunice, že mě dal koleno do kupy a také bych chtěl poděkovat panu Dvořákovi za poskytnutí skvělé ortézy DONJOY, která je špičková.

Jak jsme již uvedli výše, kvůli zranění jsi měl omezené možnosti přípravy a trénování. Jak jsi spokojený alespoň s tou přípravou, kterou jsi absolvoval?

Spokojený nemohu být. Ta příprava suchá byla celkem dobrá, ale na sněhu toho máme naježděno hrozně málo, tam prostě spokojenost být nemůže.

S jakým cílem do Pekingu jedeš?

Cíle si absolutně žádné nedáváme, pojedeme letos jen technické disciplíny a každé umístění do desítky by bylo super. Konkurence je oproti nám bohužel někde jinde. Je to jako bychom porovnávali amatérskou Dolní Lhotu s profesionály z 1.FC Slovácko, kterému fandím.

Pokud by nebyla covidová omezení, šel by ses podívat i na jiné sporty a sportoviště? A popřípadě, který sport by tě nejvíce zajímal a bavil mimo tvých disciplín v alpském lyžování?

Samozřejmě bych rád viděl všechny zápasy našich parahokejistů a určitě by mě bavil i snowboard, který jsem sám kdysi dlouho provozoval. Bohužel na to asi nebude moc času a asi nás tam stejně nepustí. Český národ je ale znám svou vyčůraností, tak třeba nějakou skulinku nejdeme 🙂

Máš mezi závodníky i kamarády, nebo jste všichni zapálení pouze do soupeření?

Nejvíc se kamarádíme s klukama ze Slovenska, není tam jazyková bariéra a i lidsky jsme si velmi blízcí si myslím. Přejeme si navzájem úspěch a jsem rád, že tomu tak je. Rivalita je tam jen taková zdravá, žádná nevraživost tam nepanuje.

Patriku my ti všichni samozřejmě přejeme hodně štěstí a hlavně ať zdraví drží. Budeme ti držet pěsti! Je ještě něco, co bys všem fanouškům chtěl vzkázat na závěr?

Za celý tým moc děkuji a fanouškům bych vzkázal, že do našich závodů půjdeme naplno a budeme se snažit je nezklamat. Byl bych velmi rád, kdybychom mohli být příkladem a impulsem k rozvoji alpského lyžování mezi hendikepovanou mládeží, které je u nás zoufalý nedostatek. Chtěl bych také poděkovat našim rodinám, manželkám, milenkám, přítelkyním, dětem, utajeným dětem, no prostě všem, kteří to s námi nemají mnohdy jednoduché a přesto nám fandí. Máme Vás rádi! 🙂

Zdroj a foto: Český svaz zrakově postižených sportovců