Profesionální trenérka s mimořádnými dlouhodobými úspěchy. Tak se jmenuje ocenění, které z rukou zástupců Českého olympijského výboru převzala Ludmila Fikarová. Do trénování se naplno vrhla až před pěti lety, loni už Terezu Brandtlovou dovedla k titulu mistryně světa v družstvech a neúnavně hledá nové zájemce o paralukostřelbu.
Jaká byla vaše první reakce na to, že jste dostala ocenění Trenérka, cvičitelka roku 2023?
„Dost nevěřícná. Pořád jsem po trénincích a řeším svoje svěřence, pořádně mi to došlo, až když jsem cenu opravdu dostala. Je to pro mě určitě čest a velká odměna, je to hezký výsledek té mojí práce. Samozřejmě jsem velmi nadšená.“
Prozradíte nám svůj recept na úspěch?
„Nevím, jestli je to přímo recept, ale snažím se lukostřelbu co nejvíc propojovat s mentální stránkou, úzce spolupracuji s mentálním koučem. Dost trenérů tohle ještě nepochopilo, ale já jsem přesvědčená, že jsou krizové situace, které se dopředu dají nacvičit. V závodě to pak může opravdu hodně pomoci.“
Tahle otázka je spíš na vaše svěřence, ale přesto, jaká jste trenérka?
„Řekla bych, že propojuji dohromady přísnost s lidskostí. Snažím se každého vnímat individuálně, hodně se svěřencům věnuji v rámci jejich postižení i životní situace.“
S kým vším z české špičky pracujete?
„Spolupracuji s Šárkou Musilovou i s Davidem Drahonínským, oba jezdí na moje soustředění. A trénuji Terezu Brandtlovou.“
Právě ona s Davidem Drahonínským loni vyhrála zlato v týmech na MS. Jak vidíte její šance pro Paříž?
„Pro mě bude paralympiáda velká zodpovědnost. Uvědomuji si, že tímhle zlatem jsme si i samy sobě nastavily laťku a já bych chtěla sezonu završit opravdu hezkým způsobem. Na druhou stranu ale vím, že do Paříže přijedou všichni připravení, všichni chtějí medaili. Já vím, že dovedu Terezu připravit na 150 procent, ale nejdůležitější nakonec pro mě je, aby do toho dala všechno. Když budu tohle cítit, budu úplně spokojená.“
Text: Tadeáš Mahel
Zdroj: TZ_Český olympijský výbor
Foto: Ondřej Totzauer a Tomáš Kozáček
