Když loni na mistrovství světa opanoval závod na 400 metrů volně, radostí křičel na celý manchesterský bazén. Teď se nevidomý plavec David Kratochvíl za šokující zlato dočkal sladké odměny. V pražském Clarion Congress Hotelu byl vyhlášený parasportovcem roku 2023, což totálně zaskočilo i jeho rodiče.

„Já vůbec nevím, co mám říct, jsme všichni v šoku,“ přiznala Davidova maminka Stanislava a přitom sváděla nerovný boj s dojetím. Šestnáctiletý vítěz Cen Českého paralympijského výboru se zatím smál od ucha k uchu, ani on nevěřil, co se mu právě povedlo.

Davide, v pouhých 16 letech jsi nejlepším parasportovcem Česka za rok 2023. Co na to říkáš?

„Je to neuvěřitelný pocit! Já to vůbec nečekal, myslel jsem si, že budu tak sedmý, nebo že mě nevyhlásí vůbec, ale že budu první? To je šílené!“

Ani ve skrytu duše nebyly ambice aspoň na stupně vítězů?

„Fakt ne, vůbec. Já dobře věděl, kolik tu je úspěšných paralympioniků, konkurence byla opravdu velká. Vyhrát úplně bez problémů mohl lukostřelec David Drahonínský, rozhodně by si to zasloužila Agi Koupilová nebo Arny Petráček, moji kolegové z plavání.“

Je právě loňský vítěz Arnošt Petráček tvou inspirací?

„Arny mi byl inspirací odjakživa. Když jsem začínal, motivoval mě k tomu, ať makám a jedu dál, viděl ve mně potenciál. Já jsem mu za to moc vděčný.“

Loni jsi přivezl zlato z MS, co od tebe máme čekat dál?

„Vrchol je přede mnou právě letos, je to samozřejmě paralympiáda v Paříži. Tam kdyby padla placka, byl by to pro mě životní úspěch.“

Máš Paříž v hlavě už každý den?

„To asi ještě ne, přece jenom to je ještě pár měsíců. Nechci se za každou cenu upínat k medaili, já si to tam chci užít a když to cinkne, bude to obrovská odměna. Samozřejmě jako každý sportovec chci vždycky vyhrát, ale pro mě je úžasné jen to, že na paralympiádě budu, tenhle sen si žiju od té doby, co plavu.“

Příprava jde podle plánu?

„Zatím všechno probíhá skvěle, pětkrát týdně trénuju ve vodě, čtyřikrát týdně na suchu a dvakrát týdně ještě běhám. A momentálně se připravuju na mistrovství Evropy na Madeiře, to máme za dva týdny.“

A už se učíš francouzsky?

„Zkusil jsem to, ale moc dlouho mi to nevydrželo, je to strašně těžký jazyk. Ale poděkovat za případnou medaili francouzsky zvládnu (usmívá se).“

Text: Tadeáš Mahel
Foto: Jan Malý, Luděk Šipla